SL: Kapitola 11

"Než jsi kráčela po Duševní pouti," začal Ivor po cestě k jejímu bytu, "něco se stalo. Co?"

Tmavovláska se zarazila a pak si objala paže. "Měla jsem špatný pocit. Kůže mi chtěla slézt z těla a... myslím, že se něco dělo s mou duší."

Sebastian si odfrkl, zatímco její snoubenec pevně stiskl rty.

"Ivore... jsi temný. Víš, co se obvykle s duší... dělá. Budeš schopen to nějak zablokovat?"

"Chceš po něm nemožné, holubičko. Není způsob, jak tě může spolehlivě ochránit. Pouze zmírnit nejhorší dopady."

"Sebe. Dost. Zítra očekávám hlášení."

"Jak si přeješ, šéfe," odvětil příjemně zrzek a Naomi musela mrknout, jelikož najednou zmizel.

"To bude stačit. Myslím zmírnění dopadů," pronesla tiše a strčila si ruce do kapes. Nechtěla, aby viděl, jak se třesou. Prudce vzhlédla, když se jí Ivor jemně dotkl na paži a rozechvěle se na něj usmála, když si s ní propletl prsty a povzbudivě jí stiskl dlaň.

"Co tady ten bastard dělá?" zavrčel náhle. Rozhlédla se a překvapeně si přeměřila Nika sedícího na schodech k jejímu bytu.

"Naomi," usmál se čaroděj úlevně. Pak se lehce zašklebil, když uviděl Ivora. "Můžeme prohodit slovíčko? V soukromí?"

"Jistě." Naomi předala do náruče chladně se tvářícího Ivora lišče. "Prošel by ses s ním okolo? Aby se vyčůral a tyhle věci? Potřebuju minutku."

Dlouze na ni pohlédl, poté kývl. Hodil okem na vchodové dveře a vycítila jeho magii. Prohnala se kolem a do jejího bytu v nekompromisní a ničím nezastírané ukázce jak síly, tak faktu, že Nikolovi nevěří. Byl iritovaný, jelikož jej ani za nejlepších dnů nesnášel dobře. Naneštěstí si Ivo stále dobře pamatoval, že se musel doslova bodnout, aby ji dostal z jisté postele.

Občas se divila, že si ta fakta může přemítat v hlavě bez toho, aby zvažovala své duševní zdraví.

Usadila Nika do obýváku a postavila vodu na kávu. Vytáhla z ledničky i zbytek ovocného řezu, který dělala včera. Po chvíli uvažování se lehce provinile ohlédla a hodila na zákusek kouzlo, které jej trošku "načechrá". Vyhrabala i kešu oříšky, jelikož měla pocit, že je měl její spolužák rád. Vše pak připravila na malý konferenční stolek. Nikola trpělivě čekal, vědom si nutnosti všech tanečků ohledně návštěvy dvou představitelů cizích Rodin, i když byli přátelé a oni dva rozhodně političtí hráči nebyli.

Niko prostě a jednoduše rád pomáhal lidem. To byla pro politika fatální chyba charakteru.

Spokojeně si povzdechla, když si sedala si do velkého, pohodlného křesla.

Měla pěkný výhled z okna – v úhlu, ze kterého ji nikdo nemohl zaměřit z žádné z protějších budov. Ivor si vybral křeslo i místo, kam jej umístil. Většinou v něm sedávala, jelikož se čas od času neviděli i déle než měsíc, když byla rodinná politika zpět v jeho domácím teritoriu obzvláště náročná a vražedná. V jeho křesle se jí stýskalo méně. Dokázal v něm relaxovat, tudíž popustil uzdu své moci a zanechal na křesle své stopy. Přestože to nebyla bílá magie, byl to Ivor a uklidňovalo ji to i ve chvíli, kdy se zbytky jeho magie pomalu prokousávaly do jejího těla a mizely, zředěné její energií do neškodné podoby.

"Tak co se děje?" zeptala se po chvilce přátelského ticha.

"Myslím, že kdokoli unesl Sašu, jde i po tobě," odvětil Nikola tiše, ale naléhavě.

Naomi na něj zírala.

"Přišel jsem si s tebou promluvit už před nějakou dobou a přistihl tohohle chlápka, který seděl ve tvém otevřeném okně. Kouřil a rozhodně nevypadal na druh lidí, s kterými se stýkáš. Pokud nepočítám toho temného, Tarasova."

Pevněji sevřela sklenici. "Co jsi udělal?"

Niko ji sledoval chmurným pohledem. "Uvažoval jsem, zda zavolat Komisaře. Ale utekl by. Taky jsem cítil magii. Vyšetřovatelé si myslí, že ji unesl lidský gang, ne někdo z čarodějnické komunity. Nebyli by na něj dobře připravení a pro slovo nedodělaného Správce nikdo nepohne ani malíčkem, natož aby vypravili anti-magickou jednotku."

"Co jsi s tím mužem udělal?" ozvalo se za nimi a Naomi se překvapeně ohlédla, zatímco Nikola zaklel a doslova nadskočil.

"Sakra, chlape, málem jsem tě šlehl kouzlem. Tohle mi nedělej," ušklíbl se na něj. Ivo to nekomentoval, pouze jej sjel chladným pohledem a poklepal Naomi na rameno. Vstala, přijala utahané lišče, bez přemýšlení jej nechala sednout a pak se uvelebila na jeho klíně, s šedou kuličkou v náručí. Rád tak sedával, když se vracel od Rodiny, nebo kdykoli se necítil ve své kůži. Dnes to spíše připisovala faktu, že tak jasně telegrafoval hranice malých lidských teritorií.

Naomi to na druhou stranu brala jako klad pro Nika – jakákoli další překážka mezi jejím černokněžníkem a jeho "milostným rivalem" byla brilantní nápad. S ní byl Ivor zlatíčko a měl s ní bezbřehou trpělivost. Cítila se samolibě pokaždé, když poslouchala stížnosti ostatních spolužaček na jejich katastrofální vztahy. To stejné však neplatilo pro ostatní lidi, o to více ty, které neměl zrovna v lásce.

"Omráčil jsem jej. Svázal, zabalil do tolika magii-negujících kouzel, kolik jsem na něj reálně mohl položit, a znovu na něj seslal kouzlo spánku. Vlastně jsem ti jej nechal v přístřešku na kolo," odvětil lehce rozpačitě. "Proč máš v přístřešku na kolo sekeru?" zeptal se potom s lehkou obavou a oči mu bleskly k Ivorovi. Ten ji objal kolem pasu a lehce jako panenku zvedl, beze slova ji posadil zpět do křesla a zmizel venku.

"Problémy v sousedství," pronesla Naomi neutrálně, jelikož nemínila zabíhat do detailů, proč ji tam měla doopravdy. "A ne, není to využito k ničemu, co by se klasifikovalo jako černá magie. Nakonec jsem bílá čarodějka, pamatuješ?" dodala lehce jízlivě.

Lehce rozpačitě si odkašlal a pohled mu padl na lišku. "Lord Malcolm?" zeptal se tiše. "Ty jeho krvavé hony jsou směšné. Kdyby měl problém s přemnožením králíků nebo krys, ani neceknu, ale on záměrně koncentruje magii tak, aby se jich rodilo více. Poté je nechá volně běhat po teritoriu, kde dělají škodu. Korunku tomu všemu nasadí tím, když se on a jeho skupina bláznů honí na koních křížem krážem celým územím. Divím se, že jej ještě jeho lidé nesesadili."

"Má jen drony. Mám pocit, že pro své lidi zavedl úlovou mysl, a jejich královnu drží na krátkém vodítku," odvětila s nechutí.

Ivor se vrátil a z ramene si shodil lidské tělo. "Dobrá práce." V obličeji měl neochotnou stopu respektu. "Tohle jsou velice kvalitní poutací kouzla." Ten fakt pronesl jaksi jako otázku.

"Jsem Ranger v jedné z chráněných krajinných oblastí. Nachází se tam mnoho nebezpečných tvorů, které není třeba zabít, pouze zneškodnit, než budeme moct dostat lidi pryč," pokrčil rameny. Naomi se usmála. Tohle byla jedna z věcí, proč do něj byla poblázněná. Byl skromný a naprosto si nevědomý své úžasnosti.

Pokud chceš svého přítele zachovat ve funkčním stavu, uvažuj o něčem jiném. Konkrétně o mně.

Uculila se do sklenice a pak s obavou zaregistrovala pohled, kterým její snoubenec sledoval muže v bezvědomí. "Žádná krev, Ivore," odvětila varovně. Nikola vedle ní se napjal.

"Přečetl jsem si, že tě včera celý den sledoval. Každou chvíli. Ať jsi byla kdekoliv," odvětil s důrazem a Naomi strnula. Pro to, co naznačoval, ať už ohledně její osoby, nebo faktu, že už jeho mysl v podstatě znásilnil a vykuchal. "Je to nebezpečná bestie. Zabil více než tucet mladých žen a celou dobu se usmíval, když je psychicky týral a nutil je si to užívat. Smíšek," pronesl Ivor podivně jemně, "takové jako on máme doma rádi."

Zíral na muže podivným pohledem, pak potřásl hlavou a pokračoval: "Chceš, oba dva chcete, abych takovou bestii vypustil zpět do ulic? Není to přirozeně zplozený člověk, černý čaroděj do něj vložil své myšlenky a záměry a pokřivil jej do míry, která není přirozená, alespoň ne pro toto teritorium."

"Černý čaroděj?" zeptal se s alarmem Nikola.

"Kdo si myslíš, že by jinak mohl držet čarodějnici formátu Pitiller tak dlouho beze stopy? Možná ji ještě nemá v rukou, ale zcela jistě poskytl prostředky, jak ji... zkrotit a udělat poddajnější," protáhl Ivor výsměšně. Pokud se snažil Nika vyprovokovat, měl to marné. Jeho ego nebylo tak chatrné, aby jej pár slov rozházelo.

Čaroděj na Ivora pohlédl pouze s lehkým zamračením a obrátil pozornost zpět na jejich zajatce. "Jsi si jistý, že není šance jeho nápravy, temný?"

"Nevidí nic z toho, co udělal, jako špatné. Kdyby měl magickou auru, je stejně bílá jako ta vaše." Hlas jejího snoubence skřípal. Naomi se na něj pohlédla.

Něco se děje?

V budoucnu si pamatuj, že toho svatouškovského bastarda nechceš nechávat se mnou ve stejné místnosti. Myslím, že je opravdu úctyhodné, jak hodný jsem a nepověsil jsem na něj ani jednu kletbu. Koutek mu trhl v tiku.

To není ono. Nejsi tak povrchní ani nejistý, aby tě to rozházelo. Ivore, mluv se mnou.

Temný na ni pohlédl, jeho pohled nespokojený. Nikdy jsi neměla být schopná mě číst tak lehce.

Ty jsi neměl být schopen mě milovat. A podívejme se, kde jsme? Vyklop to.

Dlouhé ticho. On... mi tě bere.

Naomi zírala. Můžeš mi to vysvětlit?

Máme mezi sebou pouto, které tě postupně dělá více... mou. Někteří by řekli temnou, jeho rty se zkřivily, pohledem pečlivě sledoval její výraz. Ve skutečnosti ale... Znovu zaváhal a vypadal takřka rozpačitě. Spojil jsem naše duše, nebo spíše tvou a Prier. Začaly se připodobňovat. Stáváš se více mnou, zatímco já získávám kousky tebe. Přeměřil si Nika a bylo v tom něco hodně podobného nenávisti. Ale jakmile jsi blízko jemu, vzdaluješ se mi. Vtahuje tě do bílé cesty způsobem, který mi zároveň znemožňuje následovat. Jak jen to ten bastard dělá?

Čarodějka se narovnala a začala mí opravdový strach, jelikož Ivor nebyl jen rozladěný, on z nějakého důvodu běsnil.

To není důvod nikoho zabíjet, snažila se poslat smířlivě.

Zatracený kušac, který ani neumí prokázat úctu svým lepším. Který se plete do věcí, kterým nerozumí. Trhá naše duše na kusy. Jako prachsprostý zloděj se krade zadními dvířky! Nemám důvod?!

Ivore!

Může tě zabít! Prudce se postavil a Naomi vyskočila jen chvíli po něm, stoupla si mezi dva mladé muže.

"Ivore!"

"Cena za temnou magii je vysoká. Ale ještě zákeřnější je její nelibost. Dříve jej zardousím vlastníma rukama, než tě nechat upadnout z její milosti," syčel.

"Co se děje?" Ranger stál na vzdálenější straně místnosti a obezřetně je sledoval.

"Děláš něco, Nikolo? Děláš?" křikla Naomi.

"Nerozumím,"

"Ovlivňuješ nás jakkoli?"

Niko strnul, poté zbledl.

"Co?" procedil Ivor. Snad ani nedýchal, ostře sledoval bílého čaroděje.

"Myslel jsem, že o tom víš."

"Vím co?"

"O Očištění. Saša říkala,"

"Ta sobecká, rozmazlená kubej deš!" Ivorova magie se prohnala bytem. Niko vykřikl a odletěl proti zdi, Naomi se zapotácela, jelikož byl Ivor všude... příliš a ona ztrácela pojem o tom, co představovalo skutečnost, za čím stál on a co byla ona.

"Ivore!"

Temná magie zmizela, jako když sfouknete plamen svíčky. Nebo možná naopak, jako když ji zapálíte a vyženete pryč stíny. Spadla do kolen, zkolabovala by, kdyby ji její snoubenec lehce nezachytil a opatrně neposadil do křesla.

"Nikola?" Ohlédla se. Bílý čaroděj se právě s křečovitým držením opěrky dostával na nohy. Hřbetem ruky si otřel krev z nosu a lítostivě se usmál. "Každý máme svý slabý chvilky," zahuhlal. Přes tvář mu přeběhl zvláštní výraz a pomalu se zase posadil, poté si lehl. "Prostě si tu jen chvilku odpočinu... a půjdu, dobře?"

"Proboha, Niko!" Vyskočila by, ale Ivor ji zarazil. "Pust!" štěkla na něj.

"Bude v pořádku," pronesl příkře.

"Okamžitě mi uhni z cesty!"

Její snoubenec se napjal, poté ji však podepřel a pomohl jí přejít pokoj.

"Co se tu zatraceně stalo?" zeptala se, když Nika uložili do postele. Naštěstí mu nic nebylo, jen jeho magie špatně reagovala na Ivorovu. Její snoubenec byl mnohem... potentnější, než si mnozí uvědomovali. Trochu jejího spolužáka přiotrávil. Nikolova magie teď překotně "trávila" temné stopy v sobě a nebylo to nepodobné reakci těla na infekci.

Ivor si gestem přivolal láhev krvavého vína a štědře si nalil. Nejprve vypil celou sklenici na jeden zátah – což samo o sobě vypovídalo, jak špatně na tom byl – a teprve poté padl do křesla. Svěsil hlavu a prohrábl si vlasy, s lokty opřenými o stehna vypadal sešle a sklíčeně. Došla k němu a nechala se obejmout kolem pasu.

"Ivo?" Hladila jej po vlasech a zádech.

"Užíval Exorcismus," procedil nakonec.

"To je... nejsem si jistá, slyšela jsem jen povídačky. Ale ani jeden z nás není natolik zlý, aby to bylo významné. Proč je to špatně?" Nevybuchl by takto, kdyby nebyla v nebezpečí.

"Neútočil na mě – věděl bych, jak se bránit." Zhluboka se nadechl. "Je to obskurní odnoží bílé magie, které nepoužívají ani Rytíři Lady – a ti jsou zpátečničtí dost a dost. Je to pro tu zneužitelnost. Dá se velice lehce pokřivit, pokud praktikant nemá silnou a odolnou mysl a skálopevný morální kompas odpovídající tomu, co je v souladu s většinou civilizovaného světa.

"Sociopat, který by věřil, že pouze rasa bez emocí má přežít, by ji mohl lehce použít. Nemyslel jsem si, že existují ještě nějaké svitky, které Magii Exorcismu učí. Vaši Starší i Lord Dereth se snaží už milénia veškeré známky o ní vymazat z povědomí všech. Úspěšně. Jsem si docela jistý, že bylo položeno kouzlo, které jakékoli písemné zmínky o této magii eroduje. Ale stále je paměť žijících čarodějů. Někteří se mohli proti tomuto rituálu bránit, pokud byli varováni s dostatečným předstihem..."

Ivor si znovu promnul tvář. "Spojil jsem naše duše. Neseš moje stopy. Jelikož ještě neznáš nebezpečí, které to sebou nese – toto tě doopravdy mohu naučit pouze poté, co se vykoupeš v Ohnivém jezeře, tomu se nejspíše nevyhneme a budeš muset se mnou navštívit mou domovinu – aktivně tě chráním. Není to nic fyzického, ani po magické stránce, je to striktně obrana tvé duše." Koutek mu škubl v tiku. "Doteď nechápu, jak ti mohli tvou duši vzít, když jsem na ni položil ochranná zaklínadla. Muselo to být nějaké zapomenuté nebo fušerské zaklínadlo, podobně jako Exorcismus, abych to vynechal," zavrčel.

Mimoděk ji pevněji sevřel. "Ta pitomá," koukl na ni a spolkl jakékoli nadávky měl na jazyku, "dala Nikolovi prostředek, kterým by tě "vytáhl zpět ke světlu". Nejspíše to nebylo myšleno zle, ale jsi v mé duši, stejně jako já ve tvé. Už nejsme dvě entity, i když nejsme jedna a nikdy nebudeme moc být. Je to jako... jako bychom sdíleli důležitý orgán, ale pouze jeden, avšak stále jsme dvě individuální bytosti. A oni se tě snažili vytrhnout mi tě z Prier, aniž by tušili, že v okamžiku, kdy se to stane, roztrhají tvou duši na cáry."

Těžce si povzdechl. "Jsme nestabilní, jelikož rituál není dokončený. Jakmile se to stane, nebude mnoho, co nám bude moct ublížit. Ale do té doby... a především pro fakt, že dokončit jej musíme v Temných teritoriích, kde nejspíše okamžitě postřehnou mou situaci... neopovažuju se tě tam vzít, ne, dokud mi Lord Dereth neposkytne formální ochranu."

Naomi na svého snoubence zírala. "Kdy jsi plánoval mi to říct?" otázala se velice klidně.

Ivor se lehce vyrovnal a zkoumavě na ni pohlédl.

"Jsme v podstatě nesmrtelní," pronesla měkce. "Miluji tě. Ale jsem ještě dítě." Ztěžka dosedla na židli kousek od ní. "A tys nás permanentně svázal." Potřásla hlavou a zírala do prázdna.

"Naomi,"

"Jsme zasnoubení. Ale... páry bývají zasnoubené milénia. Jelikož ani s předem domluvenými svazky... ani Rodiny se neopovažují vnutit někoho příliš příšerného, jelikož žijeme tak dlouho..." odmlčela se a zmateně zamrkala, když ucítila šimrání na noze. "Kuličko," zašeptala a vzala si malé lišče do náruče. Olízlo jí tvář a čarodějka jej k sobě pevněji přitiskla. Trochu hystericky se uchechtla, když nespokojeně zavrčelo. Zvedla pohled a viděla Ivorovu tvář, rámovanou liščíma ušima.

"Úplně jsi mě vynechal. Jako bych na to ani neměla mít žádný názor. Já ale nejsem jedna z vašich panenek, kteří si vy velcí a macho muži můžete přehazovat mezi sebou!"

"Nikdy jsem tě tak –"

"Neviděl? Opravdu? Opravdu nikdy, temný čaroději Ivore Tarasi? Řekněte mi, jste k sobě právě teď upřímný?!" štěkla na něj a cítila, že nemá daleko ke slzám.

Dlouho mlčel.

Odvrátila se od něj, jelikož nechtěla, aby viděl její slzy. Nezasloužil si to.

"Lady Naomi Verner," pronesl formálně, "udělal jsem chybu a žádám o vaše odpuštění."

Lehce se dotkl jejího lokte a když se k němu otočila, viděla jej klečet vedle své židle. Začal pronášet temná slova, a přestože jim nerozuměla, poznala, že se upřímně omlouval. Ale co na tom?

Potřebovala prostor. Musela vše promyslet. A nejspíše se i zklidnit, jelikož měla chuť jej praštit.

"Naomi... zaryjaška. Pro mě by to nikdy nemohl být kdokoli jiný."

"Jsme příliš mladí, zatraceně!"

"Pro mě už to nikdy nebude kdokoli jiný," zopakoval. "Zamiloval jsem se do tebe. Miluju tě. Už nikdy nebudu schopen milovat kohokoli jiného."

Podivná volba slov konečně upoutala její pozornost. "Cože?"

"Ptal jsem se Strýce. Na svou situaci. Odkázal mě na staré svitky. My temní dokážeme milovat pouze jednou. Doslova."

"To je pitomost."

"Opravdu?" zeptal se její snoubenec měkce. "Dle svitků, které jsem četl, první temní, kteří se rozhodli kráčet Irikju, temnou cestou, nedokázali milovat vůbec. Což takřka naši stranu magie vyhladilo. Rozhodli se pokřivit svou Prier, aby v ní dokázali cítit lásku rodiče ke svému potomkovi.

"Ale ani to nestačilo, jelikož maličké rodinky nebyly dost silné válčit se všemi ostatními. Tak si do Prier vepsali další příkaz, silné rodinné svazky a loajalitu ke klanu.

"Jakmile však začali organizovaně jednat – a válčit – mělo to katastrofální dopady na okolí, především lidi, kteří jedno období byli doslova a do písmene ohrožený druh. A tudíž se sešlo šestnáct nejmocnějších členů klanů a společně vytvořili Nik'iri – Stínový kodex, který měl zajistit přežití naší rasy. Ten nám poté vepsali do duše. Variabilní na každé Rodině, ale tak integrovaný do naší podstaty, že jej dokážeme zlomit pouze s velkým úsilím a velice dobrým důvodem." Střídavě sledoval její oči. "Víš, kam tím mířím?"

S hrůzou na něj zírala. "Napsal sis lásku ke mně do duše."

"Ano."

Naomi se chtělo křičet. Jak někdo tak rozvážný a zatraceně inteligentní mohl udělat takovou enormní pitomost?! Vždyť oba byli puberťáci! Kdo mohl vědět, co bude další den, natož za století!

"Vždy jsi mi říkal, jak temní milují a potřebují svobodu volby. Ale tys mi tu volbu vzal. Nezeptal se. Nic neřekl."

Něžně sevřel její tvář v dlani. "Tak, jako jsi mi ty řekla o Richardově hře?" zamumlal.

Zbledla. "Je tohle tedy tvoje pomsta?"

"Zaryjaška," povzdechl si jaksi vyčítavě. Vzal Kuličku a položil ji na zem. "Miluju tě. Miluju tě tolik, že jsem si to zapsal do Prier. Vím, že ty mě miluješ stejně. Nepochybuji, že to tak bude za den, za století i za milénium. Společně vyjdeme na vrchol a budeme na něm stát, silní a mocní. Vychováme naše potomky. Pomalu po boku toho druhého zestárneme. Nakonec společně odejdeme zpět do nicoty a nebudeme ničeho litovat."

"Jak? Jak to můžeš vědět?"

"Ty jsi bílá," odvětil se stínem úsměvu, "neměla bys ty být sluníčko plné optimismu?"

Ale ty jsi temný. Nechtěla, aby si to z její mysli přečetl, ale dle toho, jak ji na zlomek okamžiku pevněji sevřel, nešťastnou myšlenku zachytil.

"A miluji tě více než cokoli na tomto světě. Omlouvám se, že jsem jednal bez tvého souhlasu." Uhl pohledem, což pro něj bylo necharakteristické. "Nechal... nechal jsem se unést okamžikem a jednal tak, jak čaroděj v naší kultuře jedná – postaral se o své. O svou ženu."

"Bohové." Naomi se zhluboka nadechla. Měla pocit, že toho bylo příliš. Saša, její duše. Teď tohle. Popravdě neměla problém v tom, že ji miloval natolik, aby vyvedl hloupost. Obvykle by ji nenapadly ani ty stupidní myšlenky ohledně miléniích dvoření. Milovala jej a neuměla si představit, že by byla po boku kohokoli jiného. Problém byl v tom, že udělal něco drastického až příliš. Co intimně zahrnovalo ji – a nepovažoval za nutné se zeptat.

Což dělal stále, uvědomovala si, a ona se nikdy neohradila. Ne doopravdy. A teď, jak se zdálo, bylo příliš pozdě.

"Příště, ať to bude cokoli, si se mnou předem promluvíš." Dokázala ze sebe nějak vymáčknout.

"Pokusím se," souhlasil obezřetně.

Křečovitě se usmála. Nic více ani nemohla čekat, že?

Stíny. Proč řešili tohle, když měli na talíři mnohem závažnější věci? Složila si hlavu do dlaní, tak strašně unavená.

Ivor jí položil ruku na rameno a jemně stiskl, cítila z něj obavy a netypické váhání.

"Stíny, prostě mě obejmi. Co se stalo, stalo se. Nedá se nic dělat a nebudu si tím ničit štěstí, které mám. Ale pro všechny Předky, jak jsi něco takového mohl udělat bez mého souhlasu? Jsem tak naštvaná, že mám opravdové nutkání tě praštit."

Loupl po ni vypočítavým pohledem. "Kdybys minimálně na podvědomé úrovni nesouhlasila, nebylo by to možné," poznamenal.

"Ticho!" ukázala na něj prstem a odstrčila jeho ruce. Unaveně si prohrábla vlasy, pohyb ne nepodobný jeho dřívějšímu gestu. "Teď ne, Ivore. Teď opravdu ne."

"Naomi... je mi to líto. Kdybych mohl vrátit čas... věci by proběhly jinak."

"Jelikož jsem na tebe naštvaná?" štěkla.

"Protože jsem ti ublížil."

Zírala na něj, bezmocná, a uvědomila si, že to byla pravda. Ublížil jí. Vždy u Ivora hledala ochranu a s nikým se necítila tak v bezpečí. Ale důvod, proč jej milovala, byl prostý fakt, že ji viděl. Poslouchal její názory, zajímaly jej její činy. Stáli na rovnocenné půdě. Byli partneři, což pro ni bylo drahocenné, jelikož s nikým jiným se takto volně necítila. Buď byla Bohyní, nebo tou nešikovnou čarodějkou, která nějakým omylem osudu získala příliš moci.

Zradil důvěru, kterou v něj vložila. Netušila, jak se situací naložit. Navíc jí hlava a srdce říkaly dvě naprosto rozdílné věci. Když se tedy srdce a emoce rozhodly mít stejný názor.

"Co teď?" zeptala se.

"Nic se nezměnilo. Najdeme černého čaroděje, který drží tvou duši. Osvobodíme Pitiller. Poté půjdeš se mnou domů a já dokončím rituál, který nás poutá." Lehce se dotkl její tváře.

"Není dokončený. Lze jej ještě zlomit? Říkal jsi, že je křehký. Nestabilní."

Napjal se, v jeho očích zaplápolala temná magie, ale Naomi byla příliš vyčerpaná, aby se doopravdy bála nebo couvla. Pouze jej vyčkávavě sledovala.

"Ano. Dá se zlomit. Ne bez následků – jeden musí být ochoten zaplatit." Takřka poslední slova nevyslovil, tak je cedil mezi zuby.

"Dovolíš mi odejít?"

Pozoroval ji.

"Ivo?"

"Nebudu vás věznit proti vaší vůli," odpověděl nakonec velmi formálně, jeho postoj odměřený.

"Děkuji. Půjdu zkontrolovat Nikolu."

Vycítila z něj vlnu zuřivé bezmoci a bolesti, nic však neudělal. Pouze ji beze slova sledoval odcházet. I tak se projevovalo jeho železné ovládání. Ale bylo to poprvé za velice dlouhou dobu, kdy po něm musel sáhnout kvůli ní.

*

"Jsem ráda, že už se cítíš lépe, Niko. Uvidíme se později ve škole?"

Bílý čaroděj zaváhal. "Co ten černý čaroděj?"

"Nemyslím si, že by ses do toho měl zaplést," odvětila Naomi pomalu.

"O čem to mluvíš, Nam-nam? Pomůžu vám Sašu najít."

"Ne," odmítla rezolutně.

"Ne?" Ranger se opřel do polštářů a trpělivě si ji přeměřoval. "Buď půjdu s vámi, nebo s Komisařem. Co to bude?"

Zbledla. Ivor a Niko, to se ještě nějak utajit dalo. Ale jakmile se do toho zapletou anti-magické jednotky, její vyděrači zpanikaří a jen stíny věděly, co by udělali s její duší.

"Jak nám chceš pomoct?"

"Přinejmenším mám útočnou magii. Pokud si dobře pamatuji, ty ne."

Čarodějka strnula, když její spolužák nepřímo naznačil, že je vlastně k ničemu. "Útočnou magii učí i před vystudováním Univerzity?" Vždy si myslela, že to byly jen vychloubačné báchorky nebo pověsti starších studentů. Jako Železné stromy nebo případy manifestací Předků. "Mimo Lady Kalisiou vybrané Rytíře."

"Samozřejmě, že ano. Rytíři Lady v tak mladém věku jsou extrém, ale mimo má i obyčejný bílý právo na základy sebeobrany. Jinak bychom byli úplně bezbranní."

Trhla sebou. Jak jeho slova kousla. "Naučíš," odmlčela se, když si představila reakci Ivora na podobné uspořádání. Neměla iluze ohledně faktu, že boj zahrnoval hodně tělesného doteku. Proč pokoušet osud? Nebylo to dlouho, co se dohádali, přesto už některých svých činů litovala. Rozhodně nechtěla přilévat oleje do ohně. "Doporučíš mi nějakého učitele?"

"Jistě. Může ti to prodloužit studium o pár let, jelikož to chce hodně... mentální akrobacie, dalo by se říct, abys byla přesvědčena o dobrotě svého záměru, ale nakonec to stojí za to." Nikola na ni pohlédl. "Věděl ten muž, kde je Saša?"

"Před dvěma hodinami byla v jednom opuštěném skladišti. Ivor tam poslal své lidi, ale stihli utéct. Dokázal z mysli Smíška vytáhnout ještě místo předání Alexandry černému čaroději, je to o půlnoci v jedné ze zahrad Univerzity. Na to se teď budeme soustředit. Pořád nemůžu uvěřit, že jsou tak arogantní, aby si troufli do areálu školy."

"Reálně je to pro takový obchod jedno z nejbezpečnějších míst. Zamysli se nad tím: považováno za chráněné, uprostřed srdce bezpečného sektoru teritoria... pravděpodobnost, že narazí na hlídku nebo nechtěné svědky, je velmi nízká. A i kdyby, zcela jistě to nebude nikdo, koho nedokáží lehce umlčet."

Naomi si bílého čaroděje podrážděně prohlédla. Řekl jí v podstatě to stejné, co Ivor.

"Naomi... co udělal Taras s tím mužem?"

"Co myslíš, bílý?" ozvalo se ode dveří líně a čarodějka se napjala.

"Nezneškodnil jsem jej jen proto, aby byl tvým jídlem, temný."

"Řekni mi, Kittele, byl bys raději, kdybych se krmil na nevinných duších? Zvrácená osobnost má hodně delikátní energie, ale nic ve stejné kategorii, jako někdo čistý."

Nikola poplašeně pohlédl na Naomi a ta Ivora automaticky praštila do paže.

Teď jej záměrně provokuješ něčím, co se ti může vymstít. Bílý je nebezpečný, když vzbudíš jeho ochranitelský instinkt. Přestaň.

Nereagoval a Naomi si uvědomila, že jejich hádka nemusela skončit a možná nechtěl, aby se chovala tak familiárně.

Teď s těmi hloupými nápady přestaň ty. Nikdy neodmítnu tvůj dotek, oznámil jí v mysli odměřeně. Na tváři měl zákeřný úsměv, který znepokojoval i ji, natož Nika. Nemohla se zbavit dojmu, že jí to dělal naschvál.

Dva však mohli hrát stejnou hru. Neodmítne její dotek? Jak chce. Prosím, Ivore. Nedbala na okolí a přitiskla se k němu, stáhla si jeho tvář ke své a něžně jej políbila. Prosím?

Svádíš mě jen proto, abys vyhrála hádku, světluško? Že bych tě konečně stáhl na svou, myslím temnou stranu? Shlédl na ni a na zlomek okamžiku to mezi nimi viselo.

Volba.

Budou oba příliš hrdí?

Prosím, zašeptala mu v mysli a nadále už nemluvila o Nikolovi.

Povzdechl si a něžně ji k sobě přitiskl. Četla v něm úlevu a stopy zmatku. Omotala kolem něj ruce a opřela si tvář na jeho hruď. Po jejich hádce se mu vyhýbala, ale bylo to těžké. Byla na pokraji hysterie, proč to nepřiznat. Nestala se snad ještě ani jedna věc, která nešla do pekla. Potřebovala obejmout. Potřebovala nějakou stabilitu v tom moři sraček, do kterého nějak spadla.

Překvapeně vzhlédla, když od Nikoly postřehla žárlivé vibrace.

Nežárlí na mě, ale na nás, poslal jí Ivor zamyšleně.

"Niko, Ivor by mi nikdy neublížil. Vtipkoval, jelikož jej irituješ. A žárlí."

"Žárlí?" zeptal se Ranger zaskočeně. Ivo na ni upřel ne úplně přátelský pohled.

"Jsi bílý. Má rodina si vždy představovala mého manžela jako tebe. Já si to koneckonců také myslela – ne že bych to nadále chtěla," dodala rychle. "Není mnoho lidí, kteří náš vztah chápou, natož schvalují. Jeden pak musí neustále bojovat o své místo. To nedělá dobré věci pro sebevědomí."

"Naomi," odvětil varovně Ivor. Věděla, že to bylo právě tolik, kolik byl ochoten snášet.

"Ach." Niko si černokněžníka zamyšleně prohlédl. "To mnoho věcí vysvětluje, popravdě."

"Mlč," procedil Ivor tak chladně, že po něm loupla ohromeným pohledem.

Bílý zvedl ruce dlaněmi k němu a sklopil pohled, jeho postavení těla uvolněné. Překvapivě se to podobalo doporučenému chování, když jeden jednal se vzteklým mazlíčkem. Když už byla řeč o mazlíčcích, při zvuku Ivorova hlasu a pocitu z jeho magie lišče zakňučelo a udělalo loužičku. Na koberci.

"Teď jsi tomu nasadil korunu," zamračila se na svého milence. Vzala lišče a něžně mu broukala. Významně pak pohlédla na loužičku a Ivora.

Vracel jí pohled.

Zvedla obočí.

Niko se odvrátil. Jasně z něj však cítila pobavení, když Ivor beze změny výrazu zamířil do koupelny. Něžně jej sledovala odcházet. Ivo byl tak hrdý temný. Přesto byl ochoten pro ni sklonit hlavu. Zachránit čarodějku, kterou upřímně opovrhoval.

Shlédla na lišče, s kterým se mazlila. Doufala, že najdou nějakou stopu co nejdříve. Stále měla pocit, že je obklopuje temnota, vždy jen kousek z dohledu, omotává je ve svých chapadlech a pomalu rdousí. Bála se, že jim dochází čas.

Kapitola 10 | Kapitola 12