SL: Kapitola 10

Saša zabila člověka.

Naomi seděla na přednášce a zírala do prázdna. Byla to sebeobrana, ale provedla to s vražedným záměrem. Zabila pro ni. Byla nejsilnější čarodějkou této generace, ale její magie byla bílá. Vraždou ji musela strašlivě oslabit, pokud o svou moc rovnou nepřišla. I kdyby se její magie nějakým záhadným způsobem uchovala, natřikrát se jí vražda vrátí.

Udělala to pro ni.

Nemohla mluvit s Komisařem, který od rána procházel po komplexu Univerzity a ptal se studentů na informace o Saši. Po celou dobu byl blízko gangster, který ji strážil za oknem. Nebyl to on, kdo ji děsil, udala by jej bez chvilky zaváhání. Nemohl ji sledovat neustále. Byl však upomínka na situaci, která ji ještě stále nechávala rozbolavělou.

Někdo držel její duši. Osoba dost mocná a zdatná v zakázané magii, aby byla její mysl paralyzovaná, zatímco skrze její ústa odpovídala na Komisařovy dotazy a splétal sladké, pitomé lži.

Poté jí poslal zprávu, ve které jí nakázal vyhýbat se Ivorovi, nebo...

Stále cítila, jak se jí ledové pařáty zařízly do těla a mysli, ale horší byl pocit bezmoci. Nechtěla vědět, co by "nebo" obsahovalo ve své úplnosti.

Seděla na hodině a zírala do prázdna.

Včera zpanikařila. Totálně, dokonale vše pokašlala každým způsobem, kterým mohla. Ale teď byl nový den. I když byla zbabělec, který nechal svou nejlepší přítelkyni v rukou gangsterů, kteří...

Naomi se neodvažovala myšlenku dokončit. Musela se soustředit na přítomnost. Byla silná Správkyně. Někteří tvrdili, že jedna z nejsilnějších v celé její generaci. Byla zbabělá, ale to neznamenalo, že taková bude i nadále. Měla možnost něco změnit. Navíc nebyla naprostý idiot. Pokud gangsterům tento kousek vyjde, budou ji tak využívat tak dlouho, jak bude užitečná.

Komisaři dělali, co mohli. Pročesávali Centrální teritorium a všechna blízká a snažili se najít gang lidí. Lidí. Naomi však včera, krátce potom, co Saša tak zoufale vykřikla jméno svého milence, vycítila vliv černé magie. Ten bastard, který ji hlídal, měl malé triky černé magie v rukávu koneckonců taky. Nebyl to gang lidí.

Komisaři neužívali prostředky, které jim doopravdy pomohou.

Měli Sašu.

Pevně zaťala pěsti, její magie jí vířila pod kůží. Poprvé v životě nebude zbabělec a nebude se schovávat za jinými. Nenechá vše na Alexandře, která vždy vše uměla vyřešit. Nebude se držet rukávu Ivora, který by byl až příliš rád, kdyby se o ni mohl postarat. Až tak, že by ztratila sebe sama.

Vyřeší to.

Najde Sašu. Najde svou duši. Nějak se vypořádá i s praktikantem černé magie, kterého na okamžik vycítila.

Zasténala a zabořila si prsty do vlasů, čelem narazila do desky stolu. Co si nalhávala? Sama tak akorát naservíruje k duši i své tělo jako přílohu k hlavnímu chodu. Zoufale se snažila nemyslet na fakt, že bojuje proti černému čaroději a netuší, kde se její duše nachází.

Naomi.

Vycítila ozvěny obrovské vzdálenosti a nicoty, ať byl Ivor kdekoli, stejné teritorium to rozhodně nebylo. Strnula, jelikož to bylo poprvé, kdy s ní Ivor mentálně komunikoval na tak velkou vzdálenost. Netušila, že to dokáže.

Ani netušíš plný rozsah mých schopností, Naomi. Dlouho ještě nebudeš. Nejsi na to připravená. Teď mi laskavě prozraď, proč mám nůž na krku nájemného vraha, který tě sleduje?

Šokovaně zírala před sebe. Pak rozhodně sbalila své věci a vyběhla z auly.

*

Ivor stál vedle okna a zachmuřeně zíral do dálky.

Čarodějka němě zírala na muže svázaného na židli, pomalu krvácejícího na podlahu. Snažila se potlačit svou paniku.

"Mohla bych,"

"Ne."

"Ivore, nemůžeme jej nechat umřít." Snažila se znít rozumně. "Navíc to není ten, který má mou duši," dodala tišeji. Viděla, jak se její milenec napjal a v tváři měl zuřivost.

"Chceš jej tedy vyléčit a pustit?"

"Mohl by nás zavést k ostatním."

"Vše, co jsem od něj chtěl, už mám," pronesl tónem, který u něj nikdy neslyšela. Chladný, bezcitný. Temný. Svázaný muž tiše zakňučel, puch moči ve vzduchu byl náhle nesnesitelný. Ivor se zašklebil a otevřel okno dokořán.

"Jsem bílá čarodějka, Ivore! Nemůžu jej nechat umřít s vědomím, že jsem mohla něco udělat. I kdyby pro nic jiného, oslabí to mou magii. To nechceš, ne?"

Její snoubenec na ni upřel pohled, ale Naomi odmítla ustoupit. Nakonec si pro sebe pokýval. "Běž dolů, Naomi. Je tam kavárna, Milenčina cudnost. Za chvíli tam za tebou přijdu."

Jejich zajatec začal vydávat panické zvuky, očima ji prosil, aby neodcházela.

"Ivore..." zašeptala nejistě.

"Skončím to rychle, něco, co bych obvykle nedaroval. Obzvláště někomu, kdo zabil jednoho z mých."

"Cože?"

"Opravdu si myslíš, že bych tě někdy nechal jít večer mou čtvrtí samotnou? Měla jsi dva strážce. Ani jednoho dnes nemohu zastihnout. Mé stíny je nemohou najít."

"Já..."

"Běž." Bezhlesně s ní komunikoval. Jeho arogantním, hrdým způsobem ji prosil.

Naomi zavřela oči a pevně sevřela svou kabelku.

Věděla, co její milenec byl. I předtím, než si jej vzala do postele. I když se na to snažila nemyslet, byla si toho vědoma. Nebyla tak naivní, aby se jej snažila změnit. Jeden za všechny příklady – když se vracel z návštěvy rodiny, byl tak zraněný. Ne fyzicky, alespoň ne většinou, ale psychicky. I jeho magie byla tak děsivě křehká. Věděla, nějakým smyslem Správkyně, že kdyby byl její Ivor jen o trochu méně, nevrátil by se jí vůbec.

Zároveň ale byla bílá čarodějka. Nemohla se smířit s vraždou. Nemohla.

"Zaryjaška. Prosím."

"Miluju tě," zašeptala ochraptěle a věděla, že to byla absolutní pravda. Ten stíny prolezlý černokněžník si za ta léta lstivě našel cestičku až do jejího srdce.

Ivorova tvář se vyprázdnila, jeho oči nic neprozradily a emoce držel na velmi krátkém vodítku.

Zvedla se. Milovala jej, on miloval ji. Byli tu jeden pro druhého. Teď i v budoucnosti.

Musela se rozhodnout.

Věděla, že temní čarodějové získávají moc i z bolesti. Především z ní. Mohl toho muže mučit a na konci by byl silnější. Ale dal jí slib, že to ukončí rychle. Byla řada na ní.

Došla k muži a dotekem jej uspala. Poté přistoupila ke svému milenci a lehce položila dlaň na jeho tvář. "Co jen to provádíme?" zašeptala.

Něžně stiskl její ruku na své tváři, poté ji políbil do dlaně. "Co musíme," odpověděl.

*

Ohřívala si své podivně chladné ruce o hrnek s horkou čokoládou. Pohled měla nepřítomně upřený na menu uprostřed stolu a snažila se nemyslet... na hodně věcí.

Židle naproti se odsunula a Ivor si přisedl.

"Co pro vás mohu objednat, pane Taras?" Vedle stolu se hned objevila servírka a zářivě se usmívala.

"Vodu. Cheesecake."

"Máme dnes speciální nabídku, latté, cheesecake s višněmi a sladké, karamelové oplatky."

"Pouze zákusek, prosím."

"Hned to bude, pane." Dívka s vlasy barvy duhy vesele odtancovala, po cestě vzala prázdný hrnek od čaje a objednávku jiného zákazníka. Nezbedně kolem ní polétávaly předměty, bloček a pero, hrníčky, talířky a příbor. Měla v žilách magii, ne tolik, aby se dostala na Univerzitu, ale dostatek, aby byla i bez toho pokládána za čarodějku.

"Co se děje s lidmi, kteří mají dost magie, aby byli nebezpeční, ale Univerzita je nepřijímá?" zeptala se. Jak bylo možné, že si Naomi tu otázku do té chvíle nepoložila?

"Většina Rodin je už od brzkého věku naverbuje a cvičí pro svou soukromou armádu." Ivor pohlédl na servírku. "Natašin otec pracoval pro jednoho kriminálního Lorda zde, než vyhledal mou pomoc. Jeho Boss po něm chtěl jeho dceru a on odmítl. Přišel nakonec o život, byl neopatrný, ale vzbudil mou pozornost."

"Kdy to bylo?"

"Před padesáti lety?" Temný ji pozorně sledoval.

"Když ses dostal nohama na pevnou zem a začal jsi s machinacemi ne nepodobnými Rodinám," odvětila Naomi. Ani jeden se o tom přímo nikdy předtím nezmínil.

"Ano. Kdy jsem začal zakládat svůj vlastní klan."

"Klan? Nechtěl jsi říct gang?"

"Tak to vidíš?"

Seděli a Naomi se snažila nevnímat jeho rozbouřenou magii. Zabil. Zesílil. Věděla, že to udělá. A i takový malý akt jako dívat se jinam, když člověk umíral, i to snižovalo její schopnost bílou magii zavolat. Bude to tak vždy? Dokud jej ona nezabije svou dobrotou, nebo ji on nesvleče o její magii svou přirozeností? Zarazila se, když si uvědomila, že rozcupovala ubrousek na kousky. Potřásla hlavou a kontrolovaně vydechla. Strach jí zamlžoval úsudek a naplňoval ošklivými, špatnými emocemi, kvůli kterým chtěla vyšlehnout na člověka, který za nic nemohl. Který ji miloval.

"Ne. Samozřejmě, že ne. Slíbil jsi, že uděláš pouze, co musíš. Věřím ti." Opravdu věřila. Nic víc jí nakonec nezbývalo. Vybrala si svou cestu už dávno, možná mnohem dříve, než oba tušili. "Co teď?" zeptala se tiše.

"Zavolal jsem svému... zástupci. Má zjistit, jaká je atmosféra v ulicích. Pokud někdo dokáže zakopaného černého čaroděje najít, je to Sebastian. Kde bude černý čaroděj, tam bych hádal i Alexandru."

Naomi se při představě, čím její nejlepší přítelkyně právě musela procházet, zachvěla. Byla tak zahanbená, že se takřka Ivorovi nedokázala dívat do očí. Divila se, že ještě jakoukoli magii měla, po sérii rozhodnutí, které v posledních dvou dnech učinila.

Servírka donesla objednávku a Ivo posunul zákusek směrem k ní. "Dej si trochu sladkého. Budeš myslet jasněji." Sledoval ji, dokud nevzala vidličku a nezačala jíst, poté pokýval nějakému muži, který jej pozdravil. Neměla hlad, ale po prvním soustu už neprotestovala. Potřebovala cokoli pozitivního, jelikož měla pocit, že se propadá do ošklivosti a nedokáže ten pád zastavit.

Kousek sladkého jí doopravdy trochu ulevil. Nebo to možná bylo faktem, že se Ivor staral dost, aby jí zákusek v první řadě nabídl.

Skoro dojedla, když do kavárny vstoupil další zákazník. Vypadal jako kdokoli jiný... ne, to by lhala. Byl pohlednější a rozhodně lépe oblečený než její vrstevníci. Pokud jeden nedával pozor, zaměnil by jej za studenta. Ale. Jeho rozcuchané zrzavé vlasy a přátelský výraz nakonec nedokázaly zastřít auru nebezpečného predátora, jeho značkové hadry seděly dokonale, ale neskryly, že ve svém volném čase trénoval. Pohyboval se stejným způsobem jako Ivor, jako její Kapitán nebo Rytíři Lady, všichni, kteří měli boj v krvi.

Ale to by z něj nakonec nedělalo studenta o tolik jiného, než byl Nikola nebo Ondra. Přesto byla napjatá a vsadila by boty, že sledovala temného čaroděje, i když jeho magii detekovat nedokázala. Něco jej prozradilo. Měl to v sobě i Ivor, nějak to pro ni bylo jasně čitelné. Možná právě proto, že byla svému milenci tak blízko, to dokázala tak lehce vidět v ostatních.

"Klid. To je Sebastian. Očekávám jej." Její snoubenec se lehce dotkl její ruky a Naomi na něj pohlédla. Kývla a přestala křečovitě svírat vidličku.

"Šéfe." Muž, ale na druhý pohled to byl spíše mladík, rozhodně stejný tier jako ona, na ni zkoumavě pohlédl. "Naomi Verner, předpokládám?"

"Ráda vás poznávám."

"Tak zdvořilá a formální." V očích Sebastiana byla stopa výsměchu, ale brunetka nereagovala, jelikož z něj žádnou osobní nechuť nevycítila. Pohrdal Správci obecně.

"Někdo z nás tří být musí," pronesla po chvilce váhání troufale a v mladíkových očích se objevila stopa překvapení. Zlomyslně se uculil.

"To tvrdíš ty, princezničko. Možná je to vrozený nedostatek všech žen," protáhl stejně povýšeně, do židle se však usadil v příjemnějším rozpoložení.

"Sebe. Co jsi zjistil?"

Temný zvážněl. "O černém čaroději se šeptalo jen mezi lůzou. Jakmile jsem se začal ptát, všichni zpanikařili a začali si chránit své zadky. Velmi rychle se objevila oblast, kde to bylo horký. Dokázal jsem to zúžit na tři bloky, ale blíže nemůžu, ne bez toho, abych bastarda varoval."

"Dědička Pitiller?"

"To je divné," odvětil Sebastian zamyšleně, "takový únos se nedá skrýt lehce. Kdybychom byli na našem území, jistě, ale toto je čistě Správcovská oblast. Samotná země je prodchnutá antitezí naší magie. Ta čarodějnice by měla být schopná se na svou magii napojit, jakkoli ji svázali. Zdroj tu má všude. Správci to koneckonců dělají nevědomky, což je osina v zadku, když se je jeden snaží propašovat z," Seb na přítomnou čarodějku pohlédl a odkašlal si. "Nedává mi to smysl. Samozřejmě mimo teorii, že už je mrtvá."

"Ne," pronesla Naomi klidně.

Sebastian na ni ironicky pohlédl, poté pokrčil rameny, v očích jasně patrný jeho názor.

"Vy to nechápete, něco dělají," začala vysvětlovat. "Když mě napadli, zvedla jsem štíty. Byli to lidé, aspoň na chvíli jsem měla být v bezpečí. Místo toho však jejich vůdce udělal nějaké krvavé kouzlo a pak jsem nebyla schopná se nijak chránit, při každém pokusu jako by mi do mozku zabodli tisíce nožů."

"Zní to jako Otrokářská magie," zamumlal Sebastian zamyšleně. Čarodějka na něj pohlédla a temný se široce uculil. "Užitečné, jelikož čerpají z energie duše, ne magii. Zákeřné, když proti nim jeden neumí bojovat."

"Naučím tě, jak se bránit," pronesl Ivor chladně. Chytil ji za bradu a otočil její tvář ke své. "Je ještě něco, co jsi mi nezmínila?"

"Ne. Myslím, že ne." Naomi se lehce dotkla jeho předloktí. Obvykle by mu podobné chování nenechala projít tak snadno, ale cítila za jeho maskou rozbouřené emoce. Fakt, že na ni použili Otrokářskou magii, jej z nějakého důvodu naprosto vyděsil. "Omlouvám se, vzpomněla jsem si na to jen proto, že to tvůj přítel nadhodil. Úplně mi to vypadlo."

Ivor ji pohladil po tváři a pohlédl na zrzka. Ten se vyrovnal, jeho výraz opět vážný. "Gang, který zaútočil na tvou hrdličku, je nový. Mlhovina je zplodila sotva týden nazpět. Buď přímo na přání černého čaroděje, nebo měl pouze štěstí a našel je ještě jako larvy a imprintoval do nich osobnosti, které potřeboval. Co se týká našeho bubáka samotného, necítím v energiích ani stopu po jeho čerpání. Stál jsem jen kousek od jeho doupěte a nic. Jeho štítění je profesionální a naši lidé zatím nenašli žádnou slabinu. Starý a zkušený parchant. Doma nikdo prominentní nechybí, takže nebude až tak mocný, ale procházka růžovým sadem to nejspíše taky nebude."

"Nelíbí se mi to. Taková míra zkušenosti poukazuje na hráče, který v branži umí chodit. To žádný nedodělaný temný nebude. Bojím se, aby to nebyl někdo starší, kdo se stáhl do ústraní a teď se rozhodl pro návrat. Sbírá moc, aby upevnil svou pozici."

Naomi poslouchala rozhovor těch dvou jen napůl ucha, jelikož ji zaujala krabice, kterou sebou Sebastian donesl. Pohla se. Pohla se několikrát, ale odepsala to jako iluzi světla a stínů, které se v přítomnosti temných vážně občas chovaly zvláštně. Ale teď na krabici zírala a ta poskočila. Když se soustředila, vycítila život.

"Co v tom je?" zeptala se a přerušila tak Seba v půlce věty.

"Prosím?"

"V té krabici."

Chvíle ticha, kdy na ni Sebastian zíral. "Mazlíček," odvětil neutrálně.

Naomi se rozzářila. "Můžu se podívat?" Zvířata byla v teritoriích vzácná, jejich správná konstrukce ještě složitější než lidská, kterou Správci nakonec zkoumali milénia. Byla to dokonalá věc na rozptýlení. S její duší a Sašou a vším, co se poslední dny stalo, měla pocit, že zešílí.

Temný čaroděj zaváhal, nakonec však pokrčil rameny a gestem zrušil jakékoli kouzla, která krabici chránila. Sáhla dovnitř a zajásala.

"Stíny, ten je roztomilý! Nebo je to ta?" Pohlédla na Sebastiana, ale ten na ni pouze bezradně hleděl. "Ty jsi mi ale majitel. Co je to za zvíře? Z jakého teritoria pochází?" Zarazila se a zamrkala. "Ach. Omlouvám se. Nedošlo mi to."

Sebastian se lehce uvolnil.

"Musí být pašovaný, že?" dodala šeptem a Seb na ni zíral. Pohlédl na Ivora.

Ten byl až příliš zaujatý konverzací s nějakými muži, kteří se zastavili u jejich stolu, a svého přítele rozhodně ignoroval.

Naomi mezitím laskala šedou chlupatou kouli a rozplývala se nad sametovými oušky, špičatým čumáčkem a velkýma, roztomilýma očima. "Vypadá trochu jako pes, kdyby neměl tak huňatý ocas."

"Je to liška. V teritoriu Lorda Malcolma je opět módní hon na koních a lišky jsou dobrá lovná," pronesl pomalu Sebastian.

"To je barbarské," ohrnula Naomi rty a přitiskla si kuličku k sobě. "Žádní brutální barbaři tě nahánět nebudou, kuličko. Seb se o to postará, neboj se," mumlala a laskala jej. Zvíře tiše zaňafalo a brunetka se nadšeně rozesmála, když jí olízlo bradu. Byla ohromená tím, jak měkoučká liška byla. Stočila se jí v klíně a široce zívla, vycenila roztomilé, malé zoubky a s kýchnutím zavřela oči.

"Neřekla bych, že jsi mazlíčkový typ člověka." Široce se na Seba usmála.

"Uhm... vlastně nejsem. Ne úplně. " Temný čaroděj si rozpačitě promnul zadní stranu krku. Ze způsobu, jakým se jí vyhýbal pohledem a měl ve tvářích lehkou červeň, nakonec Naomi pochopila.

"Ne," pronesla. "Ivore!" Otočila se k němu rozčíleně.

"Ano?" Její milenec ji obezřetně pozoroval. Všichni ji pozorovali, dva muži, kteří už odcházeli, Sebastian i její snoubenec.

Naomi otevřela pusu, aby se hádala, ale uvědomila si, že se dostala na začátek kruhu. Opět stála na rozcestí. Ivor souhlasil, že muže nebude mučit. Ale musel jej zabít.

Obětina malého zvířátka byla nakonec lepší, než kdyby vraždil lidi, nebylo to tak? Nemohla mu zakázat jeho magii úplně, jinak jej rovnou mohla poslat do Temných teritorií s mašlí na krku. Vysáli by jej o jeho moc a život do několika minut. Pokud by měl štěstí a nedrželi jej staletí jako hračku a příhodnou baterku.

Natáhla ruku a propletla si s ním prsty. Pohlédla mu do očí. "Ne pokud to není opravdu nutné. Otázka života a smrti nebo věčného utrpení a kurevsky velkého množství bolesti. Nebo cokoli to vy stíny prolezlí černokněžníci dokážete vymyslet na druhé. Absolutně nezbytné. Slib mi to, Ivo."

Pohled jejího milence zněžněl a melancholicky se usmál. Natáhl se a jemně sevřel její tvář v dlani. "Jsi tak pošetilé stvoření, Naomi. Ale máme spolu dohodu, čarodějko. Není to tak?"

Rozechvěle se na něj usmála, jelikož věděla, kolik jej to muselo stát. Být temným čarodějem nebyly jen obětiny a rituály. Byla to i ambicióznost a touha po moci, vlastnosti do nich více méně vrozené. Přesto byl ochoten, když ne úplně opustit, tak je vyloženě nezneužívat.

"Ty taky," obrátila se k Sebastianovi.

Jeho oči se šokovaně rozšířily. "Prosím?" zeptal se arogantně.

"Jsi Ivorův přítel. To znamená, že tě budu muset tolerovat. To se mi nepovede, když se mi bude zvedat žaludek pokaždé, když budeš okolo. Slib mi, že nebudeš skládat obětiny, pokud to nebude absolutně nevyhnutelné."

Seb na ni jízlivě zíral. "A důvod, proč bych to měl udělat?"

"Jelikož chci, abys byl i můj přítel. Nezajímá mě, co Správci říkají, věřím, že máte duši. Nechci, abys tu svou zničil."

Sebastian na ni dlouho zíral. "Je dobrá. Je upřímná a myslí to vážně, proto je tak zatraceně dobrá v manipulaci s ostatními," pronesl nakonec a upřel na Ivora výsměšný pohled.

"Ale stejně jí to slíbíš," odvětil její milenec pobaveně.

"Možná." Zrzavý mladík se k Naomi otočil, nečekaně se k ní naklonil a sevřel její bradu, zblízka se jí podíval do očí. "Pořád nevím, co mi z toho kápne, princezno."

"Prosím?"

"Co mi nabídneš?" Byl tak blízko, že se rty takřka dotýkal jejích.

"D-děláš to pro sebe," zakoktala se brunetka. Ne pro jeho blízkost, ale pro bouřlivé emoce za jeho slovy. Zaútočily na ni s intenzitou, která ji ohromila, vedoucí mezi nimi nenávist. Hluboká zášť, která se natahovala do všech směrů a kontaminovala, na co dosáhla. Jeho pohled na ženy. Jak sám sebe vnímal. Za tím vším byla divoká senzualita, která ji nejspíše měla pohltit především. Zmateně sebou trhla, když na sobě pozorovala vzrušení, které bylo nesprávné. Špinavý chtíč, který jí nepatřil, který nebyl přirozený a koneckonců ani zdravý.

Temnému se po tváři rozrostl výsměšný úsměv a odtahoval se už ve chvíli, kdy se od Ivora ozvalo tiché varování.

Na chvíli všichni tři strnuli na svých místech, Naomi se zmateně obracela k Ivorovi pro radu, ten sledoval svého přítele zamyšleně, takřka se smutkem, a Sebastian se zubil, jakoby se mu právě podařilo provést neplechu a prošlo mu to.

"Co mi za to dáš, bílá?"

Zadržela dech, protože ve vzduchu cítila nabídku. Další Richardova hra. Což bylo směšné, čaroděj, ani ten nejmocnější, nemohl svou duši roztáhnout do více směrů. Nebylo to možné. Ale jasně cítila, že byl Sebastian na dosah.

"Nemohu nic nabídnout," odsekla ostřeji, než zamýšlela, jelikož ji představa rozedrané duše vyplašila.

Muži u stolu na ni zírali, zatímco Naomi zrychleně dýchala.

Její duše. Její duše. Něco se s ní dělo. Něco s ní...

Roztřásla se, když na ni dopadlo vše, co se snažila ignorovat.

"Ivore?" zašeptala vyplašeně a obrátila se k němu. Ale nebyl tam. Ocitla se uprostřed nicoty a stahovaly se k ní ne stíny, ale něco špatného. Hluboko v její mysli se začala zjevovat vzpomínka na něco zlého, na blížící se katastrofu.

"Ne, nenene. Už ne, už ne, prosím, už ne," plakala a tiskla k sobě ubohé zvíře na svém klíně. Zavrčelo a kouslo ji. Bolest ji vytrhla ze zoufalství a uvědomila si, že se temnota snažila spolknout svět, ale přesto v ní světýlka byla. Když se na ně soustředila, byla jasnější. V jejím klíně byla liška, taková malá jiskřička zlatého světla, tak odvážná. Tak bezbranná.

"Ivore!" zakřičela a ucítila silný tah směrem... tam! Tam byl, šedivá postava oděná ve stínech, ale bylo tam i více, v jeho nitru se svíjela Mlhovina, nekonečná spirála. Kdyby mezi nimi neexistovalo pouto, řetěz spletený ze stínů i světla, který vyzařoval takový pocit správnosti, začala by s křikem utíkat. Takovou zákeřnost a nebezpečí ta přítomnost vyzařovala. Takovou Mocí byla. Blížila se ke svému snoubenci a minula další bytost.

Sebastian byl temný stín. Na jeho těle bylo nespočet ran a věděla, že se nikdy nezahojí, pokud se s tím něco nezačne rychle dělat. Na rukou měl řetězy, které vedly do dáli. Kdyby nebyl právě vedle jejího snoubence, nejspíše by ji jeho aura zášti a nenávisti vyděsila více. Takto pouze cítila nutkání léčit jeho rány, jakkoli nebezpečné to bylo.

Stočila se v Ivorově temnotě a ten byl kontrastem proti jejímu vlastnímu tělu. Byla světlo, které slabě, nezdravě poblikávalo. Byla rozedraná, jelikož jí vytrhli její nejvzácnější část. Spokojeně se schoulila v bezpečí a teprve poté se opovážila pohlédnout zpět tam, kde cítila tu špatnost. Líně se převalovala a vyčkávala, taková temnota a zákeřné zlo.

 "Naomi?"

Čarodějka sebou trhla a zmateně zamrkala. Když se rozhlédla, celá kavárna na ni zírala. Tiskla se k Ivorovi a podle nádobí na zemi k němu musela dolézt přes stolek. Sáhla na tvář, ale necítila žádné slzy.

Neměla mentální komunikaci ráda, nebyla v tom dobrá, ale když navázala kontakt s Ivorem, ten spojení nejen ukotvil, ale také zabezpečil.

Co se stalo?

Najednou jsi vypnula a začala ses ke mně plazit. Nic neřekl, ale vycítila jeho obavy. Myslel si, že ji skrze duši ovládali.

Já... to nebylo ono. Byla jsem někde jinde. Něco jsem viděla.

Ano?

Viděla jsem... myslím, že jsem viděla vaši podstatu.

Její snoubenec přimhouřil oči a požádal ji, ať to popíše podrobněji. Neobtěžovala se se slovy a rovnou si jej pustila do mysli. Hladil ji po hlavě a zamyšleně ji sledoval.

Mám to od tebe, co?

Je to jedna ze schopností, které se mohou u jednoho, velice vzácného odvětví temné magie vyskytovat. Já jej neovládám. Zamyšleně poklepal prsty na stůl. Co jsi u Sebastiana viděla?

Neviděl jsi?

Má mysl si to interpretuje jinak, než to popisuješ. Sám sebe ještě dokážu do jisté míry pochopit. Zbytek... se nepřekládá nijak. Myslím, že to není můj dar, a proto jej nemohu správně číst.

Ah. Sebastian... je zraněný. Plný negativních emocí, které mu zamlžují úsudek. A... Zaváhala. Ty řetězy... cítila, že byly něco intimního, tajemství, které patřilo pouze jemu. Nemyslím si, že bych ti to měla bez jeho svolení říct.

"Sebastiane. Naomi kráčela Duševní poutí a Viděla tě. Chci vědět co. Dej jí svůj souhlas."

"Ach, princezničko, jen řekni, co jsi viděla v mé staré, zkažené Prier."

"Zmínil jsi to už několikrát. Co to je?" zeptala se Naomi vyhýbavě, jelikož si potřebovala srovnat myšlenky. Pochopit, co to vůbec viděla.

"V naší řeči to znamená... přítomnost. Jelikož temní údajně nemohou mít duši, máme... nejblíže se to podobá vašemu chápání aury."

"Jeden jejich směr popisoval také astrální projekci. Více vědomí než čirá podstata bytí. Nebo je možná Prier chudý příbuzný duše, hm? Jelikož myslí samo za sebe?"

Čarodějka se mimoděk od Sebastiana odtáhla, jelikož za jeho přátelským tónem a sladkým úsměvem bylo tolik jedu, že jí nebylo dobře, mít jej tak blízko.

"Do toho, holubičko, pověz nám, co ve mne vidíš. Nekoušu, dokud hezky nepoprosíš." Na tváři se mu roztáhl úsměv plný jízlivosti. "Pokud uslyším cokoli, co mne překvapí, budeš mít tu svou prosbičku splněnou – nebudu obětovat, pokud nebude vyhnutí. Hm?"

"Hlupáku," sykla a překvapila tím i sama sebe. Ale věděla, že zrzavého temného její slova nepotěší. Svět jí občas našeptával svá tajemství. Toto bylo jedno z nich. Potřásla hlavou. "Je příliš zraněný. Pokud se s tím něco neudělá, brzy zemře. A... viděla jsem řetězy," dokončila.

Oba muži strnuli.

"Kdo je drží?" Ivorův hlas měl vřelý, vlídný tón. Naomi se z něj zježily chlupy za krkem.

"Nikdo zde. Táhly se do dálky." Naomi zaváhala. Byly trochu cítit jako ty.

Její snoubenec měl příšerný výraz a na chvíli vypadal jako vytesaný z kamene, jedna ze Soch Předků. Sebastian se v kontrastu k němu prudce postavil a popadl stolek, mrštil jím o zem s takovou zuřivostí, že se rozbil. Jeho výraz byl stejně strašlivý jako Ivorův.

"Ten bastard lhal. Lhal!" zaburácel Sebastian.

Lišče v jejím náručí se roztřáslo a uteklo by, kdyby jej tmavovláska zoufale nepřitiskla k sobě. Začalo se cukat se a kroutit, tiše štěkalo a kňučelo. Ivor jej popadl za kůži za krkem a vrátil zpět do krabice, jemně, ale nekompromisně.

"Je málo těch, kteří Vidí. Většinu má pod palcem on. Nebo se jej příliš bojí. Je možné, že věřil, že na to nepřijdeme – dokud nebude pozdě."

"Křivopřísežník." Zrzavý temný, do té chvíle uhlazený a neváhala by použít slovo sofistikovaný, se otočil a přes rameno si odplivl. Hlas měl plný jedu, ale byly to emoce v jeho očích, kvůli kterým Naomi přeběhl mráz po zádech.

"Máš zakázáno vracet se do stinných teritorií. S okamžitou platností."

Sebastian zmrzl, jeho výraz kamenný. "Nemohu plnit svou funkci, pokud se nebudu moct vrátit domů," reagoval stroze.

"Vycvič lidi," odsekl Ivor.

Temní na sebe zírali. Sebastian uhnul pohledem první. "Proč nakonec ne? Život by neměl být příliš jednoduchý, není to tak?" Zrzek se otočil k Naomi, na jeho tváři šarmantní úsměv. Jeho výraz byl dokonale příjemný, jako by scéna před chvílí neexistovala. Jeho oči však vypadaly mrtvé.

"Berte svou prosbu za plněnou, má půvabná Lady." Jeho slova, zkostnatěle zdvořilá, nekorespondovala se zběsilou zuřivostí v něm. A, podivně, s línou spokojeností, kterou z něj také z nějakého důvodu cítila. Ivor se vedle ní napjal.

"Opovaž se ji zatáhnout do jedné ze svých her, Sebe. Nedokázala by to přežít v příčetnosti. Zničil bys ji."

"Vyžádala si laskavost."

"Ne." Ivorův tón takřka mrazil vodu v kostky ledu.

"Rozhodně to tak vyznělo." Hlas zrzavého temného mohl být ze sametu.

Ivor na svého přítele pohlédl. Ten se uculil a zasalutoval, naprosto nevzrušený němou výhružkou v očích svého společníka. "Žertuji, žertuji. Stejně by nepřežila ani pár minut. Kde je v tom zábava?"

"Dal jsi své slovo první." Ivor na Sebastiana upřeně zíral. Zrzek se zašklebil a s teatrálním povzdechem padl do své židle.

"Ano, ano, dal jsem své slovo, žádný dluh mezi mnou a tvou holubičkou není. Hrozný svět, na stará kolena nějak měknu," zamručel si pro sebe.

"Pamatuj na to," odsekl její snoubenec a gestem zarazil servírku, která se váhavě natahovala k nepořádku kolem. Kouzlem jej pak sklidil sám.

"Možná ji podceňuješ. Jak může tancovat s tebou, když nedokáže ustát trochu mých stínů?" Sebastianův tón naznačoval, že není schopná přežít ani jedno.

"Baví vás mluvit, jako bych tu ani nebyla?" zeptala se Naomi už lehce iritovaně.

Oba muži se k ní obrátili, na tvářích identicky neproniknutelné výrazy.

"Omlouvám se, Naomi. Obávám se však, že takto bude reagovat většina temných čarodějů. Ženy nejsou ve vedoucích pozicích. Existují pouze vzácné případy, kdy jsou temné staré a mocné a jejich partneři byli zabiti. Ženy jsou stíny svých manželů, otců, bratrů či, výjimečně, synů. Neznamená to, že nepracují v ústraní, ale veřejně jsou tiché a pokorné."

Naomi si Ivora prohlížela. Nikdy jí nevadilo být ve stínech, jelikož neměla ráda pozornost. Jelikož to byl Ivor, s kým měla být v společnosti, navíc v jeho společnosti, nevadilo jí to už tuplem. Ale věděla, že to nebylo úplně košer, jak úplně obcházeli některé aspekty ženských práv. Ať si v zákulisí temné čarodějnice dělaly cokoli. Pokud se pro to rozhodly, jako ona, bylo to v pořádku. Ale že šanci neměly vůbec...

No, to byla veselá myšlenka zase na jiný den.

Pohled jí sklouzl na krabici na zemi. Rozpačitě na Seba pohlédla. "Musíš ji zabít?" zeptala se tiše.

Sebastian zvedl obočí.

"Zaplatím ti za ni," ozval se Ivor.

Čarodějka se na svého snoubence vděčně usmála. "Pokud mi ji odprodáš, zaplatím ti za ni sama," otočila se k Sebovi. Skrze mraky na chvíli prosvitlo slunce a v do té chvíle spíše tmavších vlasech Sebastiana zazářila měděná jako tekuté zlato. Naomi to z nějakého důvodu pobavilo, pak jej oči sklouzly z jeho vlasů k pohybu, který postřehla v zrcadle za jeho hlavou...

Zíraly na ni oči plné temnoty a ošklivosti.

Strnula. Prudce se otočila k oknu na ulici, seděla k němu zády, a gangster se klidně otočil a pokračoval v chůzi.

"To je jeden z nich!" vykřikla.

"Běž!" štěkl Ivor a Sebastian byl ze židle. Vchodové dveře práskly do stěny, jak prudce je otevřel. A byl pryč.

Naomino srdce bušilo jako splašené. Sebastian za někým vyběhl. Někdo tam musel být. Ale jak bylo možné, že na okamžik měla pocit, že to byl ten muž, vůdce gangu, který ji ohrožoval?

Ivor zaplatil za jejich návštěvu a škody, klidně posbíral své i Sebastianovy věci.

Musela se splést. V návalu adrenalinu dala muži, který byl vůdci nejspíše podobný, tvář svého strachu. Lehce se zamračila. Bylo také možné, že byla Lady Nora opravdu líná a nedála si záležet na zplození lidí z Mlhoviny ani natolik, aby každý vypadal individuálně. To by bylo nemilé. Ale v části teritoria, jako byly slumy, ne zas tak neočekávané, pokud měla říct pravdu. Správkyně tohoto území věnovala tolik pozornosti detailům v jiných částech ostrůvku, že by se trocha méně kreativity někde jinde možná i dala odpustit. Přesto ji myšlenka, že potká zástup gangsterů, rozdílných jeden od druhého jen malými rysy, děsila.

Na odchodu se ještě na chvíli zarazili, když Ivora opět někdo zastavil a nenuceně konverzovali. Byl neuvěřitelně klidný. Povídal si s muži o obchodech a počasí a politické situaci, jako by se nic nedělo. Muži si ji pouze zvědavě prohlédli, než svou pozornost plně obrátili k Ivorovi. I když jí skládali komplimenty, směřovali to na něj. Bylo to zvláštní. Když vyšli, čekal na ně Sebastian vedle vchodových dveří.

"Zmizel mi v postranní uličce. Neznám to tam tak dobře a proběhly tam nedávné rekonstrukce. Pryč jako krysa v kanále," zašklebil se. "Poslal jsem tam lidi, ale moc od toho neočekávám." Vzal si své věci. Pak kývl na lišce, které vystrkovalo hlavu z krabice. "Nech si ji. Jako projev dobré vůle a mého odhodlání dodržet své slovo," protáhl jízlivě.

"Děkuji." I kdyby jí lišče nechtěl odprodat, už by jej do rukou nedostal. Nesnesla myšlenku jej obětovat. Možná to bylo pokrytecké, nestarat se o osud zvířat do chvíle, než je měla do slova a do písmene před nosem. Ale bylo to tak. Navíc to bylo právě lišče, díky kterému se dokázala zorientovat v tom Vidění, které Ivo popisoval. Dlužila té malé dobrý liščí život, jakkoli dlouhý bude.

Bude se muset zeptat Nika, jak by mohla pomoct více. Byla to nakonec jeho oblast zájmu.

Prošli kolem trojice mužů, kteří Ivora uctivě pozdravili. Ignoroval je.

"Jak je možné, že tě všichni znají?" zeptala se.

"Okolí univerzitního komplexu, čtvrť, kde bydlíš, princezničko, a samozřejmě jeho bydliště je jeho území. Jediné místo, které ještě nedokázal zcela ovládnout, jsou slumy, jelikož tam interferuje jeho magie s veškerou ošklivostí lidských a čarodějnických emocí. Zdejší Správkyně je líná je správně filtrovat, živí se jen na kladných pocitech, a prostě to do slumů hodila. Ale dříve nebo později i jemu dojde trpělivost a udělá tam čistku, pak,"

"Sebe. Dost," utnul jej Ivor.

Naomi na dva temné čaroděje zírala. Pak se rozhodla, že nechce vědět.

Zachránila dnes lišče. Vyloudila ze Sebastiana slib, že nebude bezuzdně obětovat na oltáři temné magie, která, popravdě, hraničila s černou. Měla na programu záchranu Saši. Její talíř byl více než plný a na to se bude soustředit.

Odhodlaně zaťala pěst a pohlédla na svého snoubence. Sama to nezvládne. S Ivorem to však byl zcela jiný případ.

Počkej Saši. Vydrž. Jdeme si pro tebe.

Kapitola 9 | Kapitola 11