HNS: 18. kapitola 1/2

1. leden 2016 | 00.55 |

18. Strip 1/2

"Nemůžeš ho mít," oznámila mi žena. Zamrkala jsem.

"Prosím?"

"Nikdo Jula nemá. Nemůže."

Zírala jsem na tu trosku, která si říkala žena. Alkohol se na ni podepsal, vaky pod očima, ani maku-up nedokázal skrýt špatnou pleť, rtěnka jí zbyla už jen v koutcích. Oči krvavé. Chlast z ní táhl až ke mně. Jak jen mě mohla najít?

"Myslím, že byste měla odejít." Chystala jsem se zavřít dveře a uvažovala, kde ten můj zatracený pes je, když ho jeden potřebuje.

"To ti nevadí, že ho nemůžeš mít? Každý večer se prodává!"

Ošklivý, svíravý pocit v břiše, ale nemínila jsem té děvce dát to zadostiučinění a zeptat se na podrobnosti. "Co Ba... co Jule dělá je jen jeho věc." Klidný, vyrovnaný hlas, vystupování právníka v praxi.

Žena se ke mně naklonila, na tváři spiklenecký úsměv. "Měla jsem ho. Ne jednou. Hodně krát. Nechej ho jít."

"Musel být opravdu na dně, když to nechal zajít tak daleko," odtušila jsem suše.

"Copak nemáš žádnou hrdost?!" zvýšila Dana hlas.

"Me," odtušila jsem s ironii. "Jak to vidím, člověk bez hrdosti tady jste vy, lady."

Ženě spadla čelist. V duchu jsem se slabě zaradovala. Chovat se přezíravě, to té couře poslouží.

"Já jsem jiná," odvětila žena nakonec.

"Určitě to tak bude. Ještě něco?"

"Jsi stará. Průměrná. Nudná. Opustí tě a pak poznáš, jaké to je, chtít jej. Tak moc, až se v tobě vše svírá a ty nemůžeš žít, dýchat a jediné, co by pomohlo, je on, ale on mě nevidí." Začala brečet. Proboha.

"Podívejte, lady, zavolám vám taxi, dokonce jej i zatáhnu a vy pojedete domů a vyspíte se. Ano?"

"Tak strašně jej miluju. Je dokonalost. Vím, že mě taky miluje. Má to v očích."

"Víte, jakou hudbu poslouchá?"

"Cože?" Dana zamrkala.

"Víte, jaké je jeho oblíbené jídlo? Politické názory?"

"Co to s tím má společného?" štěkla.

"Pokud znáte odpovědi a on vám je řekl, pak vás možná doopravdy miloval. Ale pokud ne, myslím, že nic z toho nebyla pravda a vy byste měla jít dál"

"Děvko," štěkla žena, otočila se na patě a odešla. Ve vzduchu stále visel puch chlastu. Bylo mi zle.

Stála jsem ve dveřích a sledovala, jak Dana vletěla do výtahu a při zavírání dveří po mně ještě mávla fakáčem. Jakmile odjela, cítila jsem v očích slzy. Zavřela jsem. Rika už měla syna. Kývla na mě, lehce se dotkla mého ramene, v očích otázku. Když jsem zavrtěla hlavou, smutně se usmál a odešla. I skrz dveře jsem zaslechla, jak se David ptal, co se tetě Alici stalo, a jak Rika tiše odvětila, že mě napadla jedna zlá paní. V tu chvíli se to ve mně zlomilo. Došla jsem do kuchyně, tentokrát to byla já, kdo pil to zatracené víno a rovnou z láhve. Když jsem jej vypila, zalezla jsem si do postele a prostě brečela.

 **

"Měla jsem návštěvu." Odvětila jsem.

"Ano?" Bast seděl v gauči a přepínal kanály v televizi. Ani nevzhlédl. "Někdo, koho znám?"

"Dana the Fucking Redhead."

Bast se prudce posadil a pohlédl na mě. Než mohl promluvit, pokračovala jsem: "Takže, je tu důvod, proč tě ta šílená ženská nazvala Jule?" zeptala jsem se a upřeně hleděla do svého notebooku. Slyšela jsem, jak se Bast prudce nadechl. A mlčel. "Hádám, že to ona je také důvodem, proč míváš na límečku rtěnku," odvětila jsem a samotné mi to znělo zahořkle. Pevně jsem stiskla rty.

"Už jsem ti řekl, že nejsem eskort," odvětil Baptist.

"Takže tu madwoman jednou za čas obskočíš? Nevypadala totiž, že by si uvědomovala, že máš jinou přítelkyni."

"Říká ti něco stalking, Alice?"

"Je to ten případ?"

"Ano. Ne. Ano." Bast si promnul obličej. "Co ode mě chceš slyšet?"

"Co tak pravdu?"

"Ne."

"Ne?"

"Ne, dokud nám nedáš více času. Jsme pár, klape nám to. Chci nám dát ještě trochu více času, než ti to řeknu."

"Jesus, Baste, pochybuju, pokud nejsi leader nějaké genocidy, tak že to může být tak zlé."

"Alice. Záleží mi na nás. Nebudu si s naším vztahem hrát."

Ale není to nějaká hra, kde můžu něco vyzkoušet a pak se vrátit zpět a zkusit něco jiného. Říct pravdu. Je to můj život. Nemůžu vše hodit za hlavu jen proto, abych zkusila štěstí. Pěkně se mi vrátila moje vlastní slova, napadlo mě potměšile.

Ve stejnou chvíli mě zasáhl stesk po Zdeňkovi. Chtěla jsem si s ním zajít do hospody a popovídat si. Tak strašně moc. Mrkala jsem, abych zahnala slzy.

"Chápu tě. Ale to, že nevím, co děláš, mě zabíjí. Obzvláště od doby, kdy jsi to nastínil tak katastrofickými barvami. Víš, že jsem už několikrát zvažovala tě sledovat a zjistit to sama, na vlastní pěst?"

Bast zaskočeně zamrkal a z tváře mu zmizela barva.

"Samozřejmě bych to neudělala," dodala jsem rychle. Alespoň zatím ne.

"Dobře," Baptist si odkašlal a podivně si mě měřil. "Dobře," zopakoval pevnějším hlasem. Natáhl se po mě a pak si mě přitáhl do obětí, položil si bradu na moje rameno. Pevněji mě stiskl, když ctil, jak jsem strnulá. "První přítelkyně, které jsem to řekl, na mě asi hodinu křičela a pak si mě vymazala ze všech účtů, z kterých mohla. Druhá přítelkyně," Bast s zarazil, a když jsem na něj pohlédla, měl pochmurný výraz. "Přišlo jí to zábavné. Přímo k popukání. O pár dnů později vzala všechny moje věci a spálila je. Jako v těch amerických filmech. Přijeli kvůli ní i hasiči," odvětil jízlivě, s kapkou smutku. Pohladil mě po tváři. "A teď jsi tady ty. Chci prostě, jen chci, aby vše zůstalo jako teď. Klape nám to. Líbí se mi to." Zase se odmlčel. "Vím, že na tebe tlačím, ale mám tě rád."

"Baste, bez důvěry žádný,"

"Jsem striptér."

Chvíli jsem mlčela. "Jenom striptér? Vím, jak tenká je hranice mezi stripem a jinými službami."

"Jen striptér."

"Takže jsi nikdy nespal za peníze?" Proč jsem se doprdele ptala?

Bast zaváhal.

"Já," odkašlala jsem si, postavila se. Podívala se na něj. Prohrábla si rukou vlasy a proboha, nevěděla jsem, co cítím, jak reagovat. "Nejsem blbá. Jsi mladý a zdravý. Spát za peníze pro tebe musí znít jako dokonalý způsob, jak si přivydělat. Strip a prostituce jsou úzce spojené, a když obě strany souhlasí, není v tom problém. Je to nejstarší řemeslo na světě, do háje."

"Alice?" Basptist na mě zíral lehce zaskočeně.

"Nechci, abys spal s jinými."

"Nedělám to. Už ne." Zvedl se a došel ke mně. Zarazil se krok ode mě a já věděla, že je to moje rozhodnutí.

"Fuck. Shitty fucking shit." Pohlédla jsem na zem. Zdeňku, pomoz mi.

"Co plánuješ do budoucna?" zeptala jsem se.

"Jak to myslíš?" zeptal se Baptist tiše.

"Plánuješ se živit jako stiptér do konce života?"

"Já..." Baptist zamrkal, když jsem na ně pohlédla, a sklopil oči k zemi. "Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel."

"Nikdy jsem se nezeptala, ale co tvé vzdělání? Řekl jsi, že jsi odešel během střední školy a maturitu dodělal dálkově. Co vyšší vzdělání?"

"Proč se na to ptáš, Alice?"

"Chci vědět, jestli plánuješ tančit do konce života. Chci vědět, jestli myslíš na nás, tebe i mě, v budoucnosti spolu, kde bychom mohli mít rodinu. Byli stabilní. Měli něco, o co se spolu starali."

"Nemusel jsem o tom přemýšlet," zopakoval napjatě.

"Udělal bys to pro mě? Omezil tančení a začal dálkově studovat? Našel si práci?"

"Tanec je můj život." Baptist byl strnulý a v očích se mu probouzel vztek.

"Nejsi dost dobrý, chápeš to? Nejsi dost dobrý, aby tě to uživilo. Můžeš být učitelem tance, a já bych to klidně brala, brala bych, i kdybys uklízel v obchoďáku, ale stip ne, Baste. To nedokážu."

"Je to můj život, Alice. Miluji to."

Tu to bylo. Hranice. Byl ochotný pro mě ustoupit, ale tohoto by se nevzdal.

Představila jsem si klub. Dav řvoucích ženských po třicítce, pozornost, kterou Bast dostává, vzrušení a adrenalin. Byl to jen jiný druh performace, erotičtější, živelnější.

"Je to jen tanec?"

"Je to jen tanec," odvětil a v jeho očích jsem viděla úlevu, protože věděl, že jsem začínala chápat."

"Chci tě vidět."

Bast zamrkal.

"Chci jít do klubu a vidět tě tančit. Chci... chci to pochopit. Ale chci, abys přemýšlel do budoucnosti, ty hloupý muži. Chci, abys uvažoval dopředu, až budeš starší a tohle tě nebude moct uživit. Chci, abys měl připravený plán, podle kterého budeš pokračovat. Pokud chceš, aby náš vztah pokračoval, chci jistotu."

"Já chci taky jistotu." Odvětil tiše a vážně. Příliš vážně, na jeho věk, netypicky pro jeho povahu. "Nikdy jsem ji neměl. Jedinou jistotou byla matka, ale i ona byla jen člověk, a neměla nikoho a navíc se musela starat o mně. Byla příliš mladá." Něco v jeho výrazu, slovech, věděla jsem, že za tím byl příběh, a věděla, že rozhodně nekončil dobře. "Chci taky jistotu, Alice. Ne teď, ale do budoucna určitě. Proč si myslíš, že tě miluju? Protože jsi vše, o čem jsem snil. Žena, která bude matkou mých dětí. Která bude doma, když se vrátím, a která mě podrží, když budu na dně. Budu se na tebe moct spolehnout. Jsi jediná osoba, která mě doopravdy chápe a navíc sdílí se mnou lásku k tanci."

"Chci vidět, jak tančíš," zopakovala jsem pochmurně.

"Dnes v noci."

"Very well."

Bast ke mně došel a dotkl se mé tváře. "Minulost někdy zanechává jizvy. Vidím to v tobě. Nejsem si jistý, zda to i ty vidíš ve mně,"

Zavrtěla jsem hlavou, protože dnes bylo poprvé, co jsem vytušila, že něco bylo zle.

Bast se melancholicky pousmál. "Je to tebou, víš? Když jsem s tebou, můžu zapomenout. Na strach, na bezmoc, na vztek a nenávist."

"Co se stalo?"

"A co se stalo tobě, lásko?"

Dívala jsem se mu do očí. A na chvíli bylo jednoduché mu věřit a vše mu říct. Protože tam byly stíny a pochopení, tak podivné pro někoho tak mladého.

"Můj otec roky znásilňoval mého bratra." Slyšela jsem se říkat. "A já na něj tak žárlila. Nenáviděla jej, že jeho otec miluje a já pro něj nikdy nebyla dost dobrá. Byla jsem tak sobecká mrcha."

Bast mě objal a hladil po zádech.

"Jednoho večera..." hrdlo se mi sevřelo, byl tu ten šílený strach a nedokázala jsem to říct. Nedokázala říct tu horší část.

"To je dobré, Al, je to dobré, jsem tu s tebou."

Uvědomila jsem si, že se třesu. "Roky jsem jej nenáviděla. Tak na něj žárlila." Donutila jsem se říct.

"Nevěděla jsi to. Nemohla jsi."

"Nemohla jsem. Ale to na věci nic nemění," odvrátila jsem se, ale Bast mě chytil za bradu a podíval se mi do očí.

"Byla to jeho chyba. Tvého otce. Byl to nemocný bastard. Měl vás chránit a místo toho zneužil tu důvěru nejhůře, jak mohl. Nebyla to tvá chyba."

"Jak to můžeš vědět?"

"Má matka byla prostitutka. Narodil jsem se v bordelu a vyrůstal tam." Odvětil Bast monotónně. Pohlédla jsem na něj obrovskýma očima. Jemně se usmál a pohladil mě po tváři. "Svým způsobem to, co se dělo mně, bylo jednodušší. Chápal jsem svět a byli to pouze matčini zákazníci. Nevěděla o tom, většinu času byla příliš zpitá nebo zfetovaná, aby si toho všimla. Náš pasák toho využíval. Ale věděl jsem, že mě miluje. Když to nakonec zjistila, šla na policii. Svědčila a udala našeho pasáka, jeho poskoky, zničila tu organizaci do základů.

Získali jsme nové identity. Místo ochrany svědků ale svedla zahraničního podnikatele a odvezla nás pryč z Francie. Prodávala se pro mě, jako se předtím prodávala. Udělala otčímovi, co mu viděla na očích. Nebyla šťastná, ale dělala to, pro mě. Cítila takovou vinu, i když neměla. Byla příliš mladá," zopakoval a upřel pohled do dálky. "Už do Francie v životě nevkročila, i když pár obchodů ve Francii má. Otčím zemřel při autonehodě a matka vše zdědila. Už si nějakou dobu dálkově dělala diplom z managementu, aby otci pomáhala. Ani nemusela studovat, měla pro to cit. Je skvělá obchodnice. Ale nikdy si neodpustila, i když jsem jí já odpustil už dávno." Pohlédl na mě a jeho tvář náhle vypadala roky starší. Nepoznávala jsem jej.

"Je mi to tak líto."

"Nemusí." Pokrčil Bast rameny. "Už dávno jsem se s tím smířil. Matka najala nejlepší psychology a měl jsem skvělé terapeuty. Navíc jsem byl dítě a dětská psychika je odolná, odolnější než lidská. Někteří říkají, že jsem se z toho vzpamatoval až zázračně dobře. Vypadá to dnes už jen jako špatný sen a já za vzpomínkami zavřel dveře. Tanec mi hodně pomohl."

Měla jsem stažené hrdlo. Tanec byl jeho život, do háje.

"Vždy jsem si myslela, že jsi jen hezká tvářička."

"Já vím." Usmál se pobaveně. Vše bral s optimismem a pobavením, když se to porovnalo s jeho minulostí. Jak to dokázal?

"Nikdy jsem nic netušila."

"Nikdy jsem s tebou necítil potřebu se bát." Pokrčil rameny. "Své démony jsem poslal spát a ty je pomáháš pohřbít nadobro."

"Fuck," zašeptala jsem.

"Pokud potřebuješ čas," odvětil náhle nejistě., když jsem pár minut zírala do prázdna.

"Vím, že se říká, že zdravý člověk je dneska něco jako jednorožec, ale setkat se s tím faktem čelně je tvrdé."

"Svět je špinavý místo a každý má to svý."

"Budeš dneska tančit?"

Baptist si mě dlouze prohlížel. Pak kývl. "Napíšu ti kde."

17. kapitola | 18. kapitola 2/2

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře