HNS: 18. kapitola 2/2

1. leden 2016 | 00.55 |

18. Strip 2/2

Byla jsem zahloubaná nad včerejším večerem.

Viděla jsem Baptista tančit.

Nebyl to klasický strip, jaký jsem u tak malého baru čekala. Měl vlastní pódium, občas tančil číslo s kolegou, a mělo to propracovanou choreografii. Mělo to energii. Bylo to zatraceně dobré, se sexuálním napětím a atmosférou, která mě nechala zadýchanou a roztouženou. Neměla jsem problém, po pár minutách, křičet společně s ženskýma a užívat si jej hladovýma očima.

A když mě v davu našel, a když mě vytáhl nahoru, když jsem poznala píseň, na kterou jsme cvičili naše děcka, zasmála jsem se a tančila s ním a pustila z hlavy okolí, pouze tělo vedle mého, a nechala naše postavy se proplétat, tančit, milovat se na pódiu aniž bychom z toho druhého sundali nitku oblečení.

Tedy na začátku. Byl to přeci jen strip. V půlce mě Bast elegantně poslal do zákulisí, aby dokončil číslo, potěšil ženské ta dole, a ujali se mě jeho kolegové, kteří se n mě dívali se smíchem v očích a okamžitě mě adoptovali jako jednu z nich. Přeci jen jsem jejich kámoše neposlal o háje, když jsem zjistila jeho profesi. Nejspíše to pro ně bylo něco neuvěřitelného.

To, že mě pak Bast zatáhl do jejich šatny, která ani neměla dveře, to pro ně asi tak překvapivé nebylo a celou dobu nás doprovázelo pískání a smích.

Broukala jsem si nějakou futuristickou nemelodii, když se ozval zvonek a vytrhl mě z přemýšlení. Podívala jsem se na hodiny – za chvíli půl dvanácté. Večer. Přátelé věděli, že nespím, přesto by měli respektovat, že někteří lidé to touhle dobou už dávno zalomili.

Rozmrzele jsem se vydala ke dveřím a už podle reakce Fy věděla, že to bude Michael. Kdo jiný. Překvapilo mě však, v jakém byl stavu.

"Alice." Pokusil se usmát, ale byl z toho úšklebek. Zase byl úplně nalitý. Nakrčila jsem nos a málem se odvrátila a zabouchla mu před nosem, ale zas tak nalitý ještě nebyl. Zamračila jsem se na něj a se založenýma rukama se postavila do dveří.

"To myslíš vážně?" zeptala jsem se naštvaně. Michaelovi poklesla ramena a opřel se o veřeje mých dveří, abychom se nedotkli, musela jsem o krok ustoupit.

"Dan mě nazval zkurvysynem, a kdyby nebyl ještě nalitější, než já, asi mi dá do držky." Michael na mě smutně pohlédl. Žádné svádění. Skoro mě šokovalo, že tohle byl jeho vlastní výraz, znejistěla jsem. "Jeho přítelkyně po mně pokukovala." Dodal ještě tišeji.

"A ty jsi byl takový a stupid fool, abys flirtoval." Došlo mi. Věděla jsem, že je Dan něco jako Michaelův nejlepší přítel. Přesto mě překvapilo, jak moc jej to sebralo. Michael jen přikývl a studoval dlaždičky na chodbě, což mi řeklo dost o tom, jak špatně na tom psychicky byl.

"Stála aspoň za to?"

"Byla to hovadina. Oni jsou spolu už roky. Milují se. Nechápu, co nás to s Lenkou napadlo," povzdechl si Michael nešťastně. Zarazilo mě to. Ne, že Dan žije už dlouho s nějakou přítelkyní, ale opravdové výčitky, které Michael měl. Nějak jsem nečekala, že se zajímá o to, jestli nějaké ženské zničí život nebo ne. Vlastně, tahle Lenka byla první, o které Michael kdy vyjádřil podobný sentiment. Mohla jsem to vytušit, podle toho, jak se k sobě chovali na pohřbu Zdeňka.

"Byl jsi už takhle opitý předtím, než jste se rafli?" napadlo mě. Michael uhnul pohledem.

"Ne."

Zírala jsem na něj. Musel vědět, že se naštvu, když dorazí opilý. Nu, ale aspoň na druhou stranu nelhal. A na chodbě byla strašná zima, obzvláště, když jsem byla jen v tenkých teplácích a tílku. Povzdechla jsem si.

"Pojď. Něco pozvracíš a utopím tě a pak odhodím do nějakého příkopu. Díky tomu, že jsi opilý, to ani nikomu nepřijde divné." Slibovala jsem temně. Michael se nevesele uchechtnul a trochu nejistě vrávoral dovnitř. Zul se venku, good boy, a dokonce se přemohl a pohladil Fy, kterou jsem pak musela odtáhnout. S Michaelovou rovnováhou to nebylo nejlepší a tušila jsem, že pokud se složí hned tady, už s ním nepohnu. Why, why me?

Michael si zrovna zouval druhou botu, když se zapotácel a omylem mě praštil do brady.

"Au!" vyjekla jsem a překvapeně couvla.

"Kurva!" zařval a natáhl se po mně. Ale nevybral to a svezl se po dveřích a zem.

"Alice, Al, si v poho... v pořádku?" snažil se zřetelně vyslovovat a ještě neúspěšněji se pokoušel se postavit. Začal něco mumlat francouzsky, ale alkohol to komolil tak, že jsem ničemu nerozuměla. Ale díval se na mě a vypadal skoro, jako by se měl rozplakat, takže jsem předpokládala, že se asi omlouvá. Ten chlap je větší citlivka, než se zdá. Samozřejmě to zahrálo přesně na tu strunu někde v mé ženské duši, od které jsem ho chtěla držet co nejdále.

"To nic. Jen jsem to nečekala, okey dokey..." odvětila jsem. Konečně se postavil a pomalinku ke mně natáhl ruce, pak mě jemně chytil za tvář. Vyjekla jsem a on mě okamžitě pustil a málem i uskočil, v očích strach.

"Jsi úplně studený!" vyhrkla jsem. Ruce měl jako kostky ledu. Podívala jsem se na něj. Naštvaně jsem pak zavrtěla hlavou, když postřehla, že je jen ve spíše elegantním než teplém svetru a podobných kalhotách. Byl celý v černém a já nějak dokázala přehlédnout, že neměl kabát ani šálu, ani rukavice... prostě nic. Rty měl skoro modré a celkově vypadal podchlazeně.

"Promiň." Zamumlal a odtáhl se. Já se k němu však otočila a sáhla mu na tvář. Byl úplně ledový, jako bych to nepoznala pohledem. Tiše a procítěně jsem zaklela.

"Jak dlouho jsi byl venku?" Venku neuvěřitelně mrzlo. Michael jen pokrčil rameny, což mi dost řeklo. Ožralý idiot. Chce si uhnat hypotermii? Nejen, že mi tu přijde opilý, ale ještě mi tu zkolabuje. Zamračila jsem se. Vzala jsem ho za loket a vedla do obýváku. Posadila jsem ho blízko k oknu, aby náhlou změnou teploty tělo nezažilo až moc silný termální šok, a šla hledat nějakou deku.

"Někam si skočím, bude to maximálně hodina." Řekla jsem mu, když jsem jej zabalila. Na tváři mu zahrával slabý úsměv, ale vypadal unaveně. "Až se budeš cítit lépe a budeš cítit nos," zlobně jsem na něj pohlédla. "vysprchuj se, v hodně horké vodě. Ve skříni bych měla mít nějaké věci, nachystám ti je." Mumlala jsem si spíše pro sebe. "A pak si zalez třeba do sedacího pytle v obýváku, je u topení. A udělej si horký čaj. Nachystám ti ho." Odvětila jsem hned na to.

"Ano mami." Odvětil pobaveně. Pak se zatvářil přemýšlivě, což mě donutilo v duchu k několika hloupým vtipům o mužích a jejich inteligenci. Michael se na mě zamračeně podíval, jako by to věděl.

"Chceš tu nechat Fy, nebo ji mám vzít sebou?" zeptala jsem se rychle. Stále by na něj skákala a Michael projednou nevypadal, že by to uvítal.

"Vem ji sebou." Poprosil. Kývla jsem.

 **

Zhruba za hodinu jsem se vracela z Tesca. Měla jsem udělaný k večeři salát, ledový, takže to by Michaelovi asi nepomohlo. Byl vážně promrzlý a kocovina mu nepřidala. Když jsem odemkla, viděla jsem zrovna, jak vychází z koupelny se špinavými věcmi v ruce. Naštěstí oblečený.

"Hoď to do koše s prádlem." Houkla jsem na něj a táhla nákup do kuchyně. Byla jsem úplně zmrzlá, venku bylo snad mínus dvacet. Jak tam Michael vydržel tak dlouho, to mi bylo záhadou. Už snad po sté jsem se sama sebe ptala, co to dělám. Samozřejmě to věděla, Michael teď potřeboval teplo jak zvenčí, tak zevnitř, a čaj se mi zdál málo. A jeho opici by snad ani neprospěl. Věděla jsem o pár látkách, které by mu pomohly, všechny ale byly jaksi na předpis. Zavrtěla jsem nad Michaelovým chováním hlavou. Kdyby byl adolescent, pochopím to, možná i kdyby měl dvacet nebo dokonce dvacet pět. Basta jsem si tak dokázala představit. Ale co jsem slyšela, Michael svou třicítku už měl za sebou. Ne že by na to vypadal.

Navíc – byl v prdeli a přišel za mnou. Jsem přece jeho přítelkyně. Zaslouží si trochu péče. To přátelé dělají.

Koutkem oka jsem postřehla, jak Michael zaváhal, než věci do koše nakonec hodil. Pak se vydal ke mně a tašky mi vzal. Pár kroků od kuchyně, milé.

"Co to je?"

"Brzká snídaně." Šla jsem pověsit kabát na věšák.

"Opravdu?" Michael vypadal trochu lépe, ale byl pobledlý a nazelenalý.

"Bude to do hodinky." Slíbila jsem.

"Proč tedy snídaně?"

"Protože nemíním své jídlo vidět vyzvracené na parketách. A to tvůj žaludek dříve než ráno nezvládne."

 **

Po dvou hodinách, kdy jsme měli za sebou nadávání na hloupé přátele, Michael byl důkladně (seřván) poučen o hovadinách, které udělal – vážně to potřeboval – a kdy měl Michael dlouhou ódu na škodlivost cigaret a přísahal, že už nekouří, ale teď si jednu musel dát; kdy srdceryvně odvětil, že nejprve zuřil, že taková sebelítost u něj obvykle neexistuje, že za vše může ten zasraný alkohol – hodně jednu událost pletl přes druhou, takže jsem se často ztrácela – a byla tu i nějaká Erika a já si byla jistá, že byla jeho dávnou láskou snad ze střední, nebo ze školky; a kdy jsem konečně dovařila to úžasně vonící jídlo, jsem přeci jen nalévala dvě misky zeleninového vývaru. Michael už vypadal lépe, hověl si na své sedačce a zaujatě četl Kate Daniels, jednu z mnoha urban fantasy, které má knihovnička obsahovala. A věděl, že to byla má oblíbená série.

"Dříve jsem taky dost četl." Podotkl, když odložil založenou knihu vedle a vrhl se na misku.

"Je to horké." Upozornila jsem, ale Michael už ucuknul a zašklebil se na mě. "Fantasy?" zeptala jsem se. Michael přikývl a foukal na sousto na lžičce.

"Především. Byl to únik z reality, a pak jsem z toho už nestačil vyrůst, světy bez magie mě tak nebavily." Odvětil a bleskl pohledem na mou knihovničku. Nebyla nejmenší, měla jsem čtení hodně ráda. Jen nebyl čas.

"Proč jsi číst přestal?" zeptala jsem se zaujatě. Já fantasy milovala, ale většina mých přátel ani nečetla, natož ještě nějaký fantastický subžánr jako má milovaná urbanka.

"Nedostatek času." Trhl rameny.

Kdybys přestal se svým kurvením, měl bys času dost. Pomyslela jsem si bezděčně. Michael na mě zvláštně pohlédl a já se odvrátila. Doufala jsem, že jsem to omylem neřekla nahlas.

"Polévka je výborná." Porušil ticho po chvíli Michael.

"Tak buď tak hodný a udrž si ji v žaludku, ano?" broukla jsem.

"Já umím pít."

"Seriously?" neodpustila jsem si.

"Opravdu." Odvětil, ale vypadal, že má příliš dobrou náladu proto, abych mu ji zkazila. Možná jsem ten hloupý vývar měla přesolit. Zapomněla jsem na blahodárné účinky teplého jídla. "Proč polévka? Vypadala jsi spíše, že mi vrazíš koště do prdele, než mi pomůžeš." Odvětil pak lehce, zarazil se a omluvil, přesto nepřestal vrhat významné pohledy ke kuchyni. Blahosklonně jsem ho ignorovala. Pokud si chce přidat, ať si tam dojde.

"Znám chlapy – na rýmu dokážou umřít, a rýmou to rozhodně není."

"Au." Odtušil Michael suše. "Bála ses, že bych ti zemřel na prahu?" ptal se pak vesele.

"Ne. Bála jsem se, že bych tě sama na tom prahu zabila, jakmile bys ses tam objevil po pěti sté padesáté osmé." Odvětila jsem vážně. Michael se rozesmál, ale pak se zarazil a promnu si spánek. Zvedla jsem se, že odnesu misky, ale Michael kupodivu vyskočil, tedy, svižně se zvedl, abychom byli přesní, a vzal je za mě.

"Umyju nádobí, běž si lehnout. Stejně jsem si chtěl dát ještě misku. Nevstáváš zítra do práce?"

"Ne." Odvětila jsem. Michael na mě tázavě pohlédl. "Pazderek mi vnutil tři dny dovolené." Trhla jsem rameny. Michael se znovu zatvářil přemýšlivě, což mě ale tentokrát trochu znepokojovalo.

"Běž si lehnout. Byt ti nevytopím ani nepodpálím." Usmál se kouzelně. Podezíravě jsem ho sledovala. Ale byla jsem doopravdy utahaná, tak jsem nakonec jen pokrčila rameny.

Když jsem za sebou zavírala dveře ložnice, Michael seděl a pročítal Kate Daniels. Pohled na toho krásnýho chlapa u mě na sedacím pytli s knihou v ruce a ozářeným teplým světlem lampičky na mě byl skoro moc a já se přistihla, jak na něj zírám. Fy ležela vedle pytle a Michael ji občas mimoděk pohladil. Na chvíli mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby tu byl pořád. Raději jsem se odvrátila a koutkem oka postřehla, že v tu se chvíli na mě podíval Michael.

"Sladké sny." Popřál mi a usmál se. Zamrkala jsem.

"Night." Kývla jsem a zavřela. Byl to zvláštní pocit. Michael byl v mém bytě, protože bydlel na opačné straně města a hustě sněžilo. Byl to dobrý důvod, aby tu přespal. Ale poslední dobou byl u mě častěji než u sebe.

 **

Ráno jsem našla v kuchyni na stole čerstvé pečivo, lístek se vzkazem, že Fy je vyvenčená a pětistovku. Zamračila jsem se na ni, přátelům se přece neplatí, ale pak si povzdechla. Vzala jsem peníze a strčila je do hrníčku s nápisem Badness. Špatnost se mi zdálo jako vhodný název pro pokladničku. Další hrnek, který mi Michael dovezl ze zahraničí. Prý mu připomínal mě. Uklidila jsem polštář a deku, které byly na sedačce složené, a zamyšleně se podívala na Michaelovo triko, které napůl čouhalo z koše na prádlo. Snad si toho Bast nevšimne.

Vlezla jsem do sprchy a labužnicky si užívala horkou vodu dopadající mi na tělo. Byla jsem ve sprše dlouho a chtěla bych tak zůstat navždy.

Po půl hodině jsem měla vody plné zuby. Docela jsem litovala, že když jsem si byt kupovala, nepřemýšlela jsem nad tím, že nemám vanu. Místa tu na to bylo dost, ale nějak se mi nelíbila představa toho, že by se mi tu ochomýtali nějací stavaři. Dojedla jsem si svůj salátek a pak pověsila prádlo. Díky sušičce jsem to za chvilku mohla sundat a postrčit na hromadu k vyžehlení.

Doloudala jsem se do ložnice a otevřela skříň. První, na co mi padl zrak, byla mužská košile. Samozřejmě mě ihned popadla sentimentalita a natáhla jsem si ji. Pod to kalhotky a voilá, jsem připravená na celý den lenošení. Vzala jsem sebou mobil, možná bude mít Bast přes den čas, a zamířila ke knihovničce. Taky jsem si dlouho nic nepřečetla. Když jsem poličky zkoumala, Kate chyběla. Zajímavé.

Udělala jsem si čaj, podívala se na polévku (normálně by mi zbyla skoro na čtyři dny, ale teď jí byla sotva polovina – Michael jedl neuvěřitelně hodně) napsala Bastovi zprávu a uvelebila se v sedacím pytli. A pak se pustla do sci-fi, kterou jsem si stáhla do čtečky někdy hodně dávno na doporučení přítelkyně, s kterou jsme se už dlouho nestýkaly. Zrovna ve chvíli, kdy jsem našla dokonalou pozici a konečně se začetla, někdo zazvonil. Fy dvakrát štěkla, ale pak ztichla, takže někdo, koho znám. Chvilku jsem uvažovala, a pak kašlala na kalhoty a šla takto. U dveří toho pak zalitovala. Byl to Michael.

"No?" nakoukla jsem zpoza dveří.

"Ruším?" usmál se vesele. Zamával knížkou. Natáhla jsem se a vzala si ji. Michael si samozřejmě hned všiml košile.

"Ne, nerušíš." Odvětila jsem na jeho pohled. Široce se usmál a v očích mu zajiskřilo.

"Bon." Odvětil laškovně. Prohlédla jsem si jej a poznala, že jej asi rychle nevyhodím. "Pojď dále." Kapitulovala jsem, protože mi z chladu chodby naskákala husí kůže.

"Díky. Je ještě,"

"Jo, naber si a ohřej, jestli máš chuť." Mávla jsem na něj. Michael použil svůj arogantní úsměv, který už mi málem chyběl, ale pak celý dojem zkazil, když na mě mrknul. Skočila jsem si do ložnice pro kalhoty. Když jsem se vrátila, Michael už prohledával kuchyň pro, hádám, naběračku.

"Musela jsem naběračku vyhodit, upadla úchytka. Třetí šuplík, druhá skřínka zleva, tam by měly být velké lžíce. Lepší než nic." Pomohla jsem. Michael po mně blýskl úsměvem a pak se zarazil a pozorně si mě prohlédl. Vlastně mou košili. Tvářil se zvláštně a já se ošila a košili si prohlédla taky.

"Co, mám v ní tlusté nohy?" napadlo mě ješitně. Tak narychlo jsem našla jen legíny. Pak jsem se ušklíbla. "Je někde špinavá? Možná na mě Fy skočila, když měla špinavé packy," odvětila jsem, ale žádný flek neviděla. Taky to byla blbost. Před chvilkou jsem si ji natáhla. Michael na mě zamrkal.

"Hezká košile." Broukl.

"Thanks." Odvětila jsem podezíravě, protože se mi na tom něco nezdálo. Michael mohl být dospělý, ale často se raději choval jako kluk.

"Máš hodně podobných košil?" ptal se nenuceně.

"Bast u mě často přespává, takže nějaké jeho košile mám." Kývla jsem. Michael zpozorněl a tak nějak pobaveně na mě koukal, až jsem se ošila. Až to nevydržela.

"Tak už to konečně řekni a nehraj si se mnou!" vyprskla jsem nakonec. Ten parchant se široce usmál.

"Bastard měl štěstí na podivuhodně podobnou košili." Odmlčel se a kochal se mým nechápavým pohledem, který se pomalu měnil ve vyplašený, když mi to docházelo. "Možná měl stejně vytříbený vkus jako já. Stejně bych ale řekl, že je to moje košile." Dokončil. Cítila jsem, jak rudnu.

"Jesus, I'm sorry... já ji vyperu a vrátím ti ji! Kdy jsi tu, damn, nechal další košili?" zeptala jsem se překvapeně. "Tu první i s kalhoty sis vzal, když jsi u mě přespal, nevzal?"

"Vlastně ne. Dala jsi mi tričko a džíny, ale košili jsi zapomněla." Odvětil nenuceně Michael. Opíral se o linku a dovolil si vypadat nevinně a svůdně. Polkla jsem.

"Proč jsi mi to neřekl?" ptala jsem se a věděla, že můj obličej má určitě velmi zajímavě rudou barvu.

"Vlastně jsem to ani nevěděl." Trhl naoko lhostejně rameny. "Měl jsem tu noc docela v mlze." Zazubil se. Zasténala jsem a vrhal po něm varovný pohled.

"Už ti nikdy nic neuvařím. You're vicious bastard." Řekla jsem mu temně. Vrátil mi to arogantním úsměškem.

"Zlomyslný bastard? Jak si slečna přeje. Koneckonců, proto mě miluješ."

"Sure. As hell." Sykla jsem ironicky. Zasmál se a došel ke mně, objal mě.

"Máš volno, tak tě dneska vezmu na večeři, za tu polévku."

"No."

"Ouais. Máš dvě hodiny se připravit, a pak tě dotáhnu ven, v čemkoliv budeš."

"Neopovážíš se."

Jen se klukovsky usmál.

 **

"Zticha, Alice spí," zavrčel nízko položený hlas.

"To je účel," odsekl Baptist. Zmateně jsem otevřela oči a rozhlédla se.

Ležela jsem na něčem měkkém a teplém. Cítila kolem pasu ruce.

A Bast stál přede mnou.

Oči se mi rozšířily překvapením.

"Zdravím, Alice. Dobré ráno." Bast se na mě zaškaredil. Prudce jsem se posadila a když se ohlédla, viděla jsem, že jsem v podstatě ležela Michaelovi v obětí. Shit.

"Baste?"

"Nečekala jsi mě? No, já také nečekal, že najdu svou přítelkyni v obětí jejího "pouze-kamaráda"." Ruce podél jeho boků se sevřely v pěst, něco v jeho tváři...

"Mon ami,"

"Tais-toi!" štěkl na Michael Baptist.

"Baste, víš, že se nic nestalo."

"Ty to nechápeš?" Bast zvedl hlas. Pak se podíval na Michaela. "Vypadni."

Michael se narovnal, výraz temný. Než mohl něco říct, dotkla jsem se jeho paže a zakroutila hlavou. Michael na mě pohlédl, chvíli mě sledoval. "Jsi si jistá, že s ním chceš být sama?" zeptal se pak.

"Ty bastarde," Bast po něm vystartoval, ale vyskočila jsem a stoupla si mezi ně

"Michael, go!" štěkla jsem. Kývl, i když neochotně. Bez dalšího pohledu na Baptista šel ke své tašce na stolku a zmizel v předsíni.

"Co chceš, abych řekla?" zeptala jsem se. Seděla jsem na sedačce a sledovala svého přítele. "Omlouvám se, že ti vadí, jak s Michaelem komunikuju, ale nic se nestalo. Dívali jsme se na televizi. Usli. To je vše."

"Přišel jsem a vidím, že moje přítelkyně leží na hrdi chlapa, kterého bytostně nesnáším. A ten hajzl se mi pak drze dívá do očí a řekne mi, ať odejdu. Co si myslíš, že děláš, Alice? Myslíš, že je to normální?!"

"Je to Michael, proboha. Viděl jsi jej někdy s někým, aniž by se jej nějak dotýkal?"

"Ať drží své zasrané ruce pryč od tebe. Ať se tě kurva nedotýká!" Bast udělal krok ke mně, ale pak ustoupil a zaťal zuby, sledoval mě pohledem, který byl rozzuřený.

A bylo v něm zoufalství.

"Baste,"

"Víš, jak to bolí?"

"Cože?"

"Najdu tě, jak tě objímá jiný chlap. Copak nechápeš, že to zabíjí něco ve mně, pořád tě s ním vídat?"

"Já... Baste," natáhla jsem se po něm, ale otočil se a udělal pár kroků ode mě. Potřásl hlavou. A pak odešel, ani se na mě nepodíval.

Seděla jsem a bylo mi zle. Tak strašně zle. Nemyslela jsem si o sobě, že jsem špatná osoba, ale tohle se kurevsky vymklo z rukou. "God," zašeptala jsem, ruce zabořené ve vlasech. "Sweet and wise Alghmity." Co jsem to udělala? Baptist měl pravdu. Kdybych se vzbudila předtím, než přišel, i já bych se cítila rozpačitě. Ale Michael respektoval náš vztah. Nebylo to nic sexuálního. Doprdele, nebylo. Ani jeden z nás nechtěl ohrozit můj vztah.

I když jsme zase udělali další pitomý exces.

Ale já se od Michaela nedokázala držet dál. Nedokázala mu říct ne. Bylo tak jednoduché s ním... být. Nechat se strhnout jeho personalitou.

Byla jsem špatná osoba, doprdele. Která čubka tohle udělá svému příteli?

"Fuck!" zaječela jsem a mrkala, abych zahnala slzy.

18. kapitola 1/2 | 19. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře