HNS: 15. kapitola

28. květen 2015 | 14.40 |

15. Marika

"Fy, stůj! Sedni! Kdo jste?" vyjekla jsem a chytila Fy za obojek. Vyděšená žena, mohla mít tak k padesátce, se tiskla ke dveřím a sledovala nás velkýma očima.

"Já... uklízím panu Michaelovi! Nevěděla jsem, že bude mít..." hlas se jí vytratil, když nás sledovala se strachem měnícím se v zájem. "Co zde děláte vy?"

"Jsem na návštěvě." Odvětila jsem strnule a poslala Fy na místo.

"Na návštěvě," Tón uklízečky se mi vysmíval. Jak je možné, že každá žena, které se Michael dotkl, má sklony se na mě dívat svrchu? Dokonce i zatracená clean-lady? "Takže vám nebude vadit, když panu Michaelovi zavolám a,"

"To nebude nutné, Paní Vrchová. Alice je mým hostem," objevil se Michael. Pobaveně si nás prohlížel a já se na něj jízlivě usmála. Uklízečka se obrátila a zvedla koš s prádlem. Zamrkala jsem.

"Jesus, Michaeli, neumíš si snad vyprat?" zeptala jsem se. Měla jsem pocit, že jsem někde zahlédla pračku. Byla jsem si dokonce docela jistá, že to byla samostatná místnost. Pračka, sušička, žehlící prkno a skříň s čistícími prostředky a čistým povlečením...

"To už by bylo jednodušší koupit si novou košili," odmávl to rukou.

"Really?" vedla jsem Fy do kuchyně a vrátila se k přípravě svého zítřejšího oběda. Můj společník mě následoval a sedl si k rozjedené večeři. Mimoděk mě napadlo, že stačí už jen málo a budu stejná jako ta uklízečka. Nakupuju mu jídlo. Vařím mu. Uklízím, protože jsem netušila, že má clean-lady. Včera jsem dokonce uklidila jeho skříň a vybrala mu oblečení na další den.

S pocitem lehké nevolnosti mě napadlo, že začínám být zatracená domácí puťka. Ani jsem si to neuvědomila.

"Co ten výraz, Al?" lehce mě dloubl loktem Michael.

"Stává se ze mě další tvoje uklízečka. A kuchařka," odtušila jsem chmurně. Michael zaraženě zamrkal, otevřel pusu, že něco řekne, a zase ji zavřel. Zdálo se, že jsem jej doopravdy zaskočila.

"Cítíš se jako nájemná síla?" zeptal se pak.

"Nevím. Doteď jsem nad tím neuvažovala," stočila jsem pohled směrem, kterým jsem slyšela Paní Vrchovou. "Vaření mě baví. Udělala bych si něco pro sebe tak jako tak, nevidím důvod, proč bych neudělala rovnou porci i pro tebe. A přijde mi to fér, když u tebe spím."

"Tak v tom není problém." Pokrčil rameny a vrátil se k jídlu. Chvíli jsem jej sledovala, než jsem se vrátila k přípravě oběda a tiše si povzdechla. "Vážně neumíš prát?" zeptala jsem se po chvíli.

"Odmítám o tom diskutovat."

"Až tak zlé?" Cukly mi koutky. Michael mě sjel příkrým pohledem.

"Vyperu si. Vyžehlím si."

"Vyžehlíš?" pobaveně jsem si jej přeměřila. "I košile? A co puky na kalhotách?"

"Tais-toi, femme," zavrčel a odešel i s jídlem do obýváku.

"Nechej ten svůj dobře zásobovaný bar na pokoji, 'key?"

"Dovedl jsem si do bytu fúrii," zasténal můj společník. "Paní Vrchová, Natálie, pomozte mi."

"Pozval jste si ji sem sám, pane Michaeli. A ta její bestie mi ubrala minimálně deset let života, což máte také na svědomí, chlapče."

"Nejste tak stará, abych pro vás byl chlapec, má drahá Natálie."

"Dost stará, abych byla tvá matka. A teď nech starou ženu pracovat. Tvoje žena tu sice uklidila, ale ti mladí dnes neudělají pořádně ani dítě. Styděla bych se někoho sem pozvat."

"Arogantní stará bába," zamumlala jsem si pro sebe.

"Všechny jste tak zlá stvoření." Zadeklamoval Michael. Chvilka ticha, a pak ostré: "Fy!"

"Damn," zaklela jsem, když paní Vrchová vyjekla. Vyběhla jsem z kuchyně a viděla, jak Fluffyna cení na uklízečku zuby. Ale seděla Michaelovi u nohy.

"Ke mně!" štěkla jsem ostře. Fy se na mě podívala a zakňučela, pak vzala do zaječích do ložnice, ale oběhla paní Vrchovou příliš velkým obloukem a příliš rychle – uklouzla na plovoučkách a vrazila do moderní skříně.

Fotka, která byla doteď sklopená a balancovala příliš blízko na kraji, sklouzla po hraně a spadla dolů. Skočila jsem dopředu, ale samozřejmě jsem ji nestihla chytit.

"Dammit! Omlouvám se Michaeli," odvětila jsem a sklonila se k fotce, zkoumala škodu. Naprasklé sklo, budu muset koupit novou výplň. Železný rámeček naštěstí vypadal v pořádku. Byla to fotka Dana, hnědovlasé roztomilé ženy, starého muže a Michaela. Pokud jsem měla hádat, byli to Lenka, Danova přítelkyně, Dan sám a Filip, Danův dědeček. S povzdechem jsem fotku zvedla a stočila pohled k uklízečce, starostlivě si ji přeměřila. "Ona to tak nemyslela. Má fenka myslím. Jako štěně ji týrali, její majitelka. Už nikdy pak nevycházela s ženami dobře a vy jste jí nejspíše něčím její bývalou páníčku připomněla."

"Pak je vše v pořádku," odvětila žena upjatě. Samozřejmě mi neodpustila, ale po tom chladném a opovržlivém přijetí jsem nečekala nic méně. Na druhou stranu – mohla předvést hysterickou scénu, ale rozhodla se se stařeckou hrdostí odejít do vedlejší místnosti, kde se bezpochyby bude muset znovu dát dohromady. Promnula jsem si čelo, za očima se mi pomalu, ale jistě usazovala bolest hlavy.

"Dobře, tohle bylo nečekané," odvětil Michael do ticha.

"Fy to tak nemyslela a vypadalo to, že jsi ji měl pod kontrolou," odvětila jsem stydlivě. "Koupím výplň do fotky a nechám to spravit," mávla jsem zničenou fotkou, abych odvedla konverzaci na jiné téma. "Na mou obranu – byla sklopená a blízko hrany. Proč vlastně byla sklopená a blízko hrany?"

"Nedbalost," trhl Michael rameny a sedl si zpět na sedačku. "Občas si sem přivedu návštěvy, ze zahraničí, které zase odjedou, a nechci, aby viděli z mého života to, o co nejsem ochotný se podělit." Odtušil, i když to byla spíše rétorická otázka. Damn, tak detailní odpověď jsem nepotřebovala.

"Dám na Fy pozor," odvětila jsem, alespoň jsem doufala, vyrovnaným hlasem. "Domluvím se s paní Vrchovou na rozvrhu, kdy budu doma a kdy bude Fy sama."

"Dobře," odvětil a sledoval mě.

"Nezlobíš se?"

"Jen jsem překvapený a unavený," pokrčil rameny. "Chtěl jsem sníst večeři a podívat se na pár smluv. Teď na to nemám myšlenky."

"Mám něco upéct? Čokoláda ti většinou pomáhá." Nabídla jsem provinile.

"Ne," usmál se poprvé, malý úsměv, ale počítal se. "Vykrmuješ mě, Alice. S takovou ze mě bude velmi brzy velmi tlustý muž."

"Z tebe, Michaeli? To bys nejprve musel vědět, jak se alespoň na chvíli zastavit a odpočívat. Pardon, relaxovat." Odvětila jsem, protože Michael bral fitko za odpočinek. Zamyslela jsem se. Sport vlastně bral i jako relax. "Eh, lenošit?"

Demaudiraux mě pobaveně pozoroval, ale zakroutil hlavou. "Non, chtěla sis dnes dříve lehnout a já tě nebudu zdržovat. Zítra nejdu do firmy, budeš si muset zavolat taxíka," dodal mimochodem.

"Pojedu tramvají a přesednu na metro. Už jsem se podívala na trasu."

Michael se zamračil. "Vím, že mi do toho nic není, ale budu raději, když si vezmeš taxi a nepojedeš metrem."

"Protože mě někdo odtáhne do temného rohu a zabije?" zeptala jsem se ironicky.

"Nech toho," zavrčel a vrátil se zpět k jídlu.

"Jezdím veřejnou dopravou roky, Michaeli. Budu v pořádku."

Něco nesrozumitelně zamumlal. A měla jsem podezření, že to bylo ve francouzštině. Něco velmi sprostého. O mně.

**

"Blázen," zabručela jsem na Michaelovu adresu, když se vyhřívala ve vaně a četla si. Michael většinou vstával dříve než já a dobrovolně venčil psa – chování, které mi nedávalo smysl. Až doteď. Michael venčil Fy, protože tak jako tak ráno – every-freaking-morning – běhal a nedělalo mu problém vzít sebou Fy. A ta byla nadšená. Pokud si ji chtěl získat, tohle byla trefa do černého. Občas to vypadalo tak, že moje fena měla raději jeho než mě. Pokud večery na gauči a Fy ležící stočená kolem toho modrookého bastarda něco naznačovalo.

Dnes ráno běh nestihl, a tak se rozhodl, že bude běhat večer. Osobně bych asi běh vynechala, když už nemám čas ráno, tak si dám například extra trasu další den nebo o víkendu, ale nebylo to nakonec moje rozhodnutí. A to,že se Michael držel ve formě, nakonec přinášelo kýžené ovoce. Rozhodně se bylo na co dívat. A nebyl hezčí pohled, než na zdravého, fyzicky zdatného chlapa. Takoví muži mívali i jiný výraz obličeje, něco v očích, co vystresovaným, nemocným jedincům, mužského pohlaví chybělo. Nebo to možná byla inteligence Michaela a jeho ochota vždy se snažit pobavit. Nejspíše jsem byla zaujatá, ale dívat se na otrávené ksichty zbytku chlapů ve firmě můj dojem jen podtrhovalo.

Ať tak či ona, šel ven z bytu a já se rozhodla toho využít a použít koupelnu dole, protože tam byla pohodlnější vana. Doopravdy měl dva typy van – dole relaxační, s bublinkami a vodními proudy a se vším, a pak nahoře, "obyčejnou", která byla kříženec se sprchou. Vana dole taky byla enormní velikosti, skoro vířivka, a raději jsem ani nemyslela na to, co vše se v ní dělo. A s kým. Nebo s více "kým".

Četla jsem si a byla zabraná do děje, takže mě průvan vytrhl z čtení až po chvilce.

Zvedla jsem pohled.

"Sweet Almighty!" vyjekla jsem a málem pustila knihu do vody. "Out!" křikla jsem na Michaela a zaplula více pod vodu, i když to bylo zbytečné – dala jsem si do vody nějaký relaxační olej, ne bublinky a voda byla čistě průzračná.

"Je suis desolé, Alice," odvětil Michael pobaveně a opřel se o futra, pohledem mi bez hany přejížděl po těle.

"Michaeli! Tohle je sexuální obtěžování!" zavřískla jsem na něj a hodila po něm láhev se sprchovým gelem."

"Už jdu, už jdu, neuchylujme s k násilí," smál se ten pitomec a poslal mi vzdušný polibek.

"Já ti ukážu násilí," houkla jsem za ním, když vycházel ven. "Musel jsi vidět světlo, idiote!" štěkla jsem ještě přes dveře. "Nesnaž se mi tvrdit, že jsi vešel náhodou!"

"Omlouvám se. Jsem zvyklý se po běhu večer naložit do vany." Krátká odmlka. "Nechceš společnost?"

"No!"

Smích, který se vzdaloval.

"Koupil jsem večeři!" ozvalo se ještě tlumeně. Zafuněla jsem do vody a povzdechla si.

Michael.

**

Můj drahý společník se nabídl, že mě bude budit. Ne že bych to potřebovala. Tajně jsem jej podezřívala, že má sadistickou radost z toho mě takto trápit. Takže jsem si poctivě nastavovala budík na mobilu, jen aby Michael přišel někdy pár minut, někdy o hodinu dříve a tahal mě ven. Ten chlap vypadal neschopný být ráno sám, když už mě měl po ruce. A nenechal toho ani potom, co jsem po něm doslova hodila hrnek. Po pár pokusech jsem to vzdala a podřídila se osudu.

To ale neznamenalo, že se mi to líbilo.

"Ráno lína, v noci věčná," vzbudil mě nechutně veselý zpěv a já si se zamručením přetáhla peřinu přes hlavu. Brzy-velmi-mrtvý-modrooký-parchant ji sundal a já na něj nepřátelsky zírala. Culil se. "Jenom ona, to může být! Raději volná, než-li vdaná, raději žádná, než-li vadná, tady je každá..."

"Rád Mandrage?" zeptala jsem se do jeho pobrukování. Jak může být po ránu tak plný energie?

"Mám rád všechny pěkné věci," odvětil s podmanivým úsměvem.

"Na nezávazný flirt je na mě moc brzo," zívla jsem.

"Ranní rozcvička?" navrhl nevinně. Sjela jsem ho pohledem.

"Drž se dál od skautíků. Dotáhl jsi heslo "vždy připraven" ke zvrácené dokonalosti." Převalila jsem se zády k němu a chtěla spát dále.

"Tak ne," odsekl možná trochu uraženě. "Většině žen to polichotí," sekl ještě.

"Já jsem výjimečná," huhlala jsem do polštáře. Michael se krátce, skoro štěkavě zasmál. Znepokojeně jsem zvedla hlavu, ale stál ke mně zády.

"Jdu se proběhnout s Fy,"

"Go, go, go," znovu jsem zívla, poslepu na něj mávla a zachumlala se do měkoučkých peřin. Tyhle si budu muset taky pořídit domů. Za zvuků vycházejících z šatny, Michael určitě třískal schválně, jsem spokojeně usnula.

**

"Vstávej!" budil mě, když se vrátil.

"Ještě chvíli,"

"Vstaň. Nebo se z té postele nevyhrabeš do poledne," odvětil a v jeho hlase bylo něco rozkazovačného. Zamžourala jsem na něj, a když se ujistila, že mě vážně nenechá spát, nakonec to vzdala.

"Ty jsi z hloubi duše tyran, Demaudiraux," vrčela jsem.

"Jen nechci být sám," bleskl po mně dvojsmyslným úsměvem.

"Kde jsi koupil ty peřiny? Jsou úžasně měkoučké,"

"Opravu si myslíš, že jsem něco takového zařizoval já?" zeptal se jen lehce posměšně.

"True." Posadila jsem se a chvíli zpitoměle zírala do prázdna. Šla jsem včera spát pozdě, protože jsem dodělávala nějaké překlady pro úvodníky k různým dílům, které firma bude zaštiťovat a vystavovat příští týden, a zabralo mi to více času, než jsem očekávala. Zasahovalo to do klasicismu, konkrétně empirismu, a o tom jsem věděla jedno velké nic. Ještě, že existoval internet. A i když nebyla Auntie Wiki vševědoucí a vždy správná, dalo se tam najít dostatek informací, abych ze sebe neudělala hlupáka. Ještě to pošlu Danovi, který se na to koukne a dopiluje případné nesrovnalosti.

"Za deset minut vyjíždíme." Ozvalo se nenuceně.

"Uhum," zívla jsem. Zamrkala. Zarazila se.

Deset minut.

"What?" vyjekla jsem.

"Zaspala jsi," odvětil Michael nemilosrdně.

"You bitch!" vyjekla jsem a vyletěla z postele.

**

"To si ze mě kurva děláš...! Spát u něj? Zrovna u něj?! To... tohle snad není pravda." Baptist si zoufale prohrábl vlasy oběma rukama a podíval se na mě. "Rozhodni se, protože já mám taky svou hrdost a právě teď mám dost." Štěkl po mně.

Mlčela jsem, protože bych mohla zopakovat tisíckrát, že Michael a já spolu nespíme, a on mi prostě neuvěří. Byli jsme už i za hranicí, kdy by s tím něco udělal pořádný make-up sex.

"Nemáš k tomu co říct?"

"Jsi zbytečně žárlivý. A já se nevzdám svých přátel kvůli tvé podezřívavosti. Což mě uráží, by the way." Štěkla jsem.

"Neberu ti tvé zatracené přátele! Snáším tu tlustou ženskou, ty tvé přihřáté přítelíčky, tu čubku Denisu,"

"Dávej si pozor na jazyk, Baptiste! What the,"

"To není pointa a ty to víš! Zbav se toho baiseur, jinak je s námi konec!"

"Nedávej mi ultimáta, nebude se ti líbit, jak to skončí!"

"A co mám dělat?!"

"Believe me, you idiot!"

Bast na mě zíral, pak pokroutil hlavou a odvrátil se. "Tohle nemá smysl," odvětil tiše. Znovu si prohrábl vlasy a zoufale na mě pohlédl. A jeho pohled...

Ucítila jsem knedlík v hrdle a náhlou bolest. A uvědomila si, že doopravdy nechci, aby Bast odešel. Zvykla jsem si na něj, probouzet se a vidět jej vedle sebe. Tančit s ním a hrát si s dětmi, po večerech pít luxusní víno a smát se a mít úžasný sex. Uprostřed noci nemoct spát a vzbudit jej a i když byl podrážděný, stejně mě vždy vyslechl a objal a šeptal a líbal a donutil mě zapomenout. A vyslechl mě kdykoliv jsem mu zavolala a zrovna nebyl v práci. A když nebyl dostupný, zavolal zpět. Vše, co se poslední dobou zdálo čím dál méně a přitom to bylo vše.

A měl kurva velkou trpělivost, co se Michaela týkalo. Věděla jsem to. Jen si to nechtěla přiznat. Co na mě viděl? Napadlo mě náhle. Byl mladý, ve svých čtyřiadvaceti byl o tři roky mladší než já. Byl pohledný, mohl mít každou. Já byla stará, věčně unavená a podrážděná z práce, poslední dobou neměla chuť ani na sex. Kdyby mě opustil, nikdo by se nedivil. Prudce jsem zamrkala, když jsem cítila v očích slzy.

"Já chci, aby to mělo smysl." Zašeptala jsem malinkatým hláskem.

"Alice," Bast ke mně přistoupil a přitiskl mě k sobě. Objala jsem jej nazpět a pevně jej sevřela.

"Prosím, Michael je doopravdy jen přítel. On krucinál ani není schopný mít nějaký vztah a já nechci být jen kamarádka s výhodami. Chci... chci tebe."

Bast mi zabořil obličej do vlasů a lehce balancoval na ploškách nohou, nejspíše mimoděk, jako by tančil na melodii jen v jeho hlavě.

"Já to nezvládám, Alice. Není to jen sex, je to způsob, jakým se na tebe dívá, jak si tě nárokuje. Kývne na tebe a ty všeho necháš a jdeš za ním. Něco řekne a je to svaté, cokoliv dělá je dokonalé. Jak mám doprdele soupeřit s něčím takovým?"

"Nechci, aby jsi s tím soupeřil. Chci, aby jsi to byl ty. Bast, který se mnou tančí a učí děti a který nutí špičky mých prstů se zkroutit slastí, když mě udělá. A pak se mi směješ, protože podle tebe mám vtipný postkoitální výraz a ty na tom mimochodem nejsi o nic líp. Chci tě, když mě opíjíš vínem, které nás jednoho dne zruinuje a svádíš mě a jsi jen můj," objala jsem jej a trochu se odtáhla, abych mu viděla od obličeje. "Chci abys mi věřil. Stejně jako já věřím tobě, že... máš nějaké důvody, proč mi taky některé věci neříkáš."

Bast na dlouhou dobu zavřel oči. Políbil mě na čelo a pak odstoupil.

Seděla jsem a sledovala, jak Baptist beze slova odcházel, a cítila se tak strašně prázdná a vyděšená. "No, please no. Don't do it. Don't." Věděla jsem, že otevírám pusu, mluvím, ale přes rty nepřešla ani hláska, hrdlo jsem měla stažené a nemohla jsem dýchat.

Seděla jsem na lavičce ve sportovním centru, v šatně, která smrděla potem a dezinfekčními prostředky, a třásla se, a objímala, zatímco se snažila nerozbrečet jako malá holka.

A Baptist odešel.

**

"A pak na mě matka začala žárlit," odvětila jsem trochu zahořkle a koukla se na Zdeňka. Poslouchal mě se zdvořilou, lehce soucitnou maskou a já netušila, co si myslel. Michael mu musel něco říct, jak jsem matku milovala, ale Zdeněk bral mé vyprávění jako by o mě doopravdy nic nevěděl. Odvrátila jsem pohled. "Nebo jsem si to alespoň myslela. Udělala jsem tu chybu už jednou, v dětství, a pak znova, s Grandmother Charlotte. Byla jsem tak arogantní čubka,"

"Byla jste v té době stále ještě dítě," odvětil Zdeněk uklidňujícím hlasem.

"Byla jsem skoro plnoletá. Ne, chovala jsem se neodpustitelně." Hrála jsem si s hodinkami a odmítala se na Zdeňka podívat. Čas změnit téma. "Už se necítím tak nevyrovnaně. Setkala jsem se s Bastem, ten byl... mírně řečeno rozmrzelý ze zprávy, že jsem nějakou dobu přespala u Michaela, a nepocítila jsem žádné znak panického záchvatu." A urovnali jsme to. Alespoň na nějakou dobu. Poté, co jsme se pohádali, jsem se vrátila do bytu a snažila se srovnat si myšlenky. A po hodině Baptist zazvonil. Měl pivo. Měl moji oblíbenou pizzu. Měl nějaké staré černobílé filmy, které stáhl. A řekl, že mi chce věřit.

Konečně jsem mohla pořádně dýchat a zuřivě se snažila vymyslet něco, čím Basta ujistit, že se Michaela nemusí bát. Problém byl, že tu možná byl důvod, proč by se měl obávat. Ale spíše z mé strany, než z té jeho.

"Velmi dobře. Proč si myslíte, že se objevily poprvé?" vytrhl mě z myšlenek terapeutův hlas. Měl mladý hlas. Kdybych ho neviděla, tipovala bych jej na o deset, možná i patnáct let mladšího.

"Bála jsem se. Ale ne toho, že mi Bast ublíží fyzicky. Bála jsem se, že mi ublíží emocionálně. Otevřela jsem se mu a nechala se tak zranitelnou, zatímco on mi nedal nazpět ani střípek. Zpanikařila jsem." Pokrčila jsem rameny.

"Uvažovala jste o svém otci a bratrovi?" Změnil terapeut náhle téma.

Strnula jsem. "Ne. Nepřemýšlela jsem o něm velmi dlouhou dobu. Bude to už dvacet let, co se to stalo. Chci zapomenout a být sama se sebou v míru."

"Možná byste měla zajít na hroby své rodiny, má milá."

"To by znamenalo vrátit se do Anglie. To by znamenalo setkat se s Grandmother Charlotte. To by znamenalo, že by mě zahrnula v jakékoliv intrice, kterou zrovna má rozehranou. Ne, Zdeňku, nemyslím, že to je dobrý nápad. It's a pretty stupid idea, actually."

"Vaše babička vás ovládá i bez toho, aby si toho byla vědoma, to také není dobré."

"A kdyby si toho byla vědoma a doopravdy se na to zaměřila, bylo by to ještě horší. Není dobré se jí dostat na dosah," zamumlala jsem. Granny Charlotte byla jako Kmotra. Jako v italských rodinách. Mafie, akorát pro modrokrevné. Bez nadsázky.

"Myslím, že se nebojíte toho, co by vaše babička mohla udělat. Bojíte se toho, co uděláte vy."

"Yes," odtušila jsem. V tomhle jsem k sobě byla upřímná. "Grandmother Charlotte stačí zamávat tím správným lákadlem a já bych se mohla vrátit do starých nezdravých kolejí, a vím to o sobě." Pokrčila jsem rameny. "To neznamená, že je to méně nebezpečnější nebo bych měla vyzkoušet konfrontaci."

"Obdivuji vás, Alice, protože jste plná kontrastů, které mě fascinují. A lituj vás, protože část sebe držíte zpátky, protože se jí bojíte. Záměrně se mrzačíte a nežijete naplno." Ostře jsem na něj pohlédla. "Také, kdyby váš příběh byl jen o trochu méně zapeklitější, považoval bych jej za nudný," usmál se Zdeněk mírně. Odfrkla jsem si. Zamotaný? Moje minulost a moje rodina byl jeden zatracený, temný a komplikovaný bordel. Nerada jsem o něm uvažovala sama, natož aby se v něm hrabal Zdeněk. Nechtěla bych, aby se v průběhu zranil.

"Život takový bývá," trhla jsme rameny.

"Osud bývá nevyzpytatelný," uculil se Zdeněk. "Stejně jako cesty mých dvou nejoblíbenějších a nejzajímavějších pacientů. Stalo se, že jsem zaslechl, že jste podlehla svodům našeho drahého syna z prokletí."

"Excuse me?"

"Demaudiraux. Francouzsky to znamená "z prokletí". Ale na tom nezáleží. Řekněte mi, má drahá, myslíte, že se váš vztah prohloubil? Nebo zkomplikoval? Litujete svých činů, nebo toužíte po dalších? To vše dohromady?" Zamyslel se. "A plánujete se s tím svěřit vašemu současnému partnerovi, Baptistovi?"

Sacharidově jsem se usmála. "Oh, můj drahý terapeute, chcete snad, abych vám popsala celý koitus a mé pocity během něj?" zavrněla jsem, s každou hláskou si hrála a protahovala ji do spokojených, svůdných tónů. Taky se mi v hlase ozýval britský přízvuk. Zněla jsem jako snob.

Zdeňkovi v očích problesklo podezření. Ach ano, byl to velmi chytrý muž. Ale někdy se i chytří muži chytili do vlastních, překombinovaných sítí. "Začněte, pokud chcete." Odvětil pomalu.

"Začalo to sklenkou vína," usmála jsem se široce.

**

Dělala jsem si těstovinový salát, když někdo docela energicky zaklepal na dveře. Fy okamžitě vyskočila a začala štěkat.

"Hush!" okřikla jsem ji a otevřela. Ve dveřích mi stála drobná žena, hádala jsem stejně stará jako já. Obarvené, krátké, černé vlasy měla sestříhané do podkovy, špatně srostlý nos, pěkné lícní kosti, hezká ústa. Unavené, ale neuvěřitelně tmavě hnědé oči a snědá pleť. Byla krásná. Byla typem ženy, která byla součtem průměrných rysů, které tvořily úchvatný celek. Překvapeně jsem zamrkala.

"Dobrý den, Marika Stráňski, zrovna jsem se přistěhovala," natáhla ke mně ruku.

"Dobrý den. Mohu vám nějak,"

"Vlastně ano, můžete. Přistěhovala jsem se sem a stěhováci museli někde zapomenout jednu krabici, nemám žádné nádobí. Potřebuju malý hrnec a vařečku. Dva talíře a příbor by také neuškodily."

Zírala jsem na ni.

"Mohla byste mi to půjčit?" zeptala se netrpělivě.

"Jé, mami, paní má psa. Můžu si pohladit psa? Prosím!" ozvalo se zpoza Stráňski a já shlédla a uviděla malého chlapce.

"Davide, teď,"

"To nevadí," odvětila jsem mírně. Na děti Fy v životě nezaútočila a když nevrčela ani na Mariku, hádala jsem, že to bude v pořádku.

"Já nevím," černovlasá žena si se zřetelnou nedůvěrou prohlížela mou fenku, ale David se kolem ní propletl a s dětskou spokojeností ji začal hladit a škrabkat a nechal se olizovat.

"Skočím pro to nádobí. Nechcete si skočit na kávu? Čaj?" zeptala jsem se.

"Ne, děkuji," odvětila Stráňski prkenně. "Musí ještě udělat večeři a zítra David nastupuje do školy."

"Ovšem," zamyslela jsem se. "Dělala jsem těstoviny, kdybyste chtěli,"

"Těstoviny?" zeptal se chlapec dříve, než jeho matka stihla cokoliv říct.

"Zapečené se špenátem," odvětila jsem.

"Se špenátem?" zeptala se Marika se zájmem, když se David zašklebil. Zaváhala. "Kdybychom vám nepřekáželi, už je pozdě a bylo by lepší, kdyby se David najedl hned, aby mohl jít dříve spát,"

"Bez problémů," pokrčila jsem rameny a ustoupila od dveří. Poslala jsem Fy na místo a dávala pozor, kdykoliv šla kolem Stráňski, jestli se neježí, ale vypadala v pohodě. Našla si v Davidovi novou hračku a žebrala u něj, zatímco ten se snažil statečně sníst svou porci těstovin. Těstoviny vlastně nebyly problém, to spíše špenát. Nevypadal, že by mu to nechutnalo, takže jsem hádala, že to bude spíše dětská averze k zelenině.

Nezávazně jsme s Marikou probírali různá témata, nic vážného, také jsem se za těch dvacet minut nedozvěděla nic důležitého, jak jsem si všimla, ale nechala jsem to být. Když jsem za novými sousedy zavřela dveře zamyšleně jsem pak u nich chvilku stála.

Marika Stráňski před něčím utekla. Ať to bylo cokoliv – dluhy, rodina, manžel, skandál, bylo to dost špatné, aby ji to poznamenalo a ona si nesla svoje jizvy. Ale nebyla to špatná žena. Možná trochu příliš rázná a cynická, ale oblíbila jsem si ji. Rozhodla jsem se na ni dát pozor a pomoct jí. Nemohlo to uškodit a měla jsem pocit, že Marika byla typem osoby, která, když se spřátelí, pro své blízké skočí do ohně. Bylo by hezké mít hned vedle přítelkyni. A David bylo sladké, roztomilé dítě.

Smutně jsem si povzdechla. Měla jsem dvacet sedm, žila sama se psem, jediný vztah, který jsem měla, byl jako kyvadlo od naprosté katastrofy po spokojenost.

David byl velmi hezké dítě. Nevědomky jsem si promnula ruce a zamyšleně šla zpět do kuchyně. Uklízet jsem nemusela, Marika trvala na tom, že umyje nádobí, tak jsem pouze uklidila těstoviny a pití, zatímco se mi myšlenky kroutily nepředvídatelnými i více pozorovatelnými směry.

Chtěla jsem dítě. Vlastní dítě. Rodinu.

Povzdechla jsem si.

**

Michaele byl zamlklý. Myslím, doopravdy zamlklý. Tak, až jsem po něm po chvíli začala pokukovat.

"Co?" zavrčel, když si toho všiml.

"Neměla bych se na to ptát já? Co se děje?"

Michael si povzdechl. "Měl jsem tě raději, když jsi chtěla jen to, co mám mezi nohama."

Nadzdvihla jsem obočí.

Mlčel a nedíval se na mě.

Mlčela jsem taky a pohledem se snažila mu dostat do hlavy.

Vzdal to první. "Erik se rozvádí."

Zamžourala jsem na něj. "Jaký Erik?"

"Železný, rozvádí se s Karin."

Zamyslela jsem se a uvažovala, kdo to sakra je. Byla jsem si zatraceně jistá, že o nich Michae nikdy nemluvil.

"Erik nepracuje ve firmě," odvětil Michael, kterému zřejmě došlo že si v hlavě probírám seznam zaměstnanců a drbů. "Vystudoval obchodku, ekonomii a management, a později si otevřel malý obchůdek, ve kterém prodává komixy a mangu. Tomu se říká studovat pro budoucí vzdělání. Remarque, přežívá spíše kvůli internetovému prodeji než kamennému obchodu. A také kreslí. Je docela dobrý ilustrátor, co jsem pochytil, v některých kruzích má docela jméno. Chodili jsme spolu na střední. Já, Dan a Erik. Vždy byl takový snílek. Má doma snad každou Marvelovku, která kdy vyšla. Musí mít největší sbírku komixů v republice," odvětil unaveně.

"Komixy nejsou moje věc," odvětila jsem do ticha.

"Moje taky ne," Michael se nevesele pousmál. "S Erikem a Danem jsme kdysi byli zatraceně nerozlučná trojka. Než jsem odešel a Erik zbouchl Karin. Ta je právě příkladem toho, jaké jsou ženské mrchy, bez urážky, Al. Jednou ji ojel. Museli se vzít. Doufala, že z Erikova fotříka vytahá prachy, což se nestalo. Erik pak dodělal školu dálkově, zatímco pracoval ve firmě svého otce. Trvalo mu pět let, než našetři dost, aby si otevře svůj obchůdek. A ta čubka, která si říká jeho manželka, byla spíše olověná koule na noze, než opora. Doteď s ním vydržela jen proto, že doufala, že Erikovi rodiče půjdou pod kytičky a ona bude dědit. Erik nakonec sebral dost rozumu, aby to právně ošetřil, a Karin tak už nic nedrží."

Odkašlala jsem si.

"Oh, to není všechno. Jak ti asi došlo, nebyl to idylický vztah. Karin mu v jednom kuse zahýbala." Na chvíli se odmlčel. "Jednou prý dokonce přebrala kluka vlastní dceři..."

"Jesus,"

"Ale Erik ji miluje," pokrčil Demaudiraux rameny. "Naštěstí se Karin ukázala být alespoň jednou užitečná a vypsala rozvodové papíry. A Erik se z toho konečně vyvleče. Snad už mu ta děvka dá pokoj."

"Někdy uvažuju nad tím, jak dokážeš mít to štěstí potkávat ty největší čubky v okolí. Tedy, štěstí..." Upila jsem svého čaje.

"To bude dar," odtušil. Zamyšleně mě pozoroval. "Chci jít na dovolenou," odvětil náhle.

"Aha?" překvapeně jsem se na něj podívala. "Neměl jsi dovolenou teď nedávno?"

"To byla obchodní cesta," odmávl to. "Chci týden ve své krásné, luxusní, alpské chatě,"

Odfrkla jsem si.

"Nechtěla bys jet se mnou?"

"Cože?" překvapeně jsem na něj pohlédla.

"Jednou za čas musím vypadnout z toho ruchu, nervů, vypnout, jen příroda a ticho. Bez signálu, bez internetu. L'âge de la pierre. Navíc by se mi hodilo, kdyby mi někdo vařil," uculil se. Sledovala jsem jej. Muži občas utíkali na samotu, ale to byla samota... samota. Chtěli být doopravdy sami. Proč by si s sebou Michael bral ženskou?

Dlouze jsem si jej prohlížela.

"Chceš mě tam svést?" zeptala jsem se na rovinu. Michael zamrkal.

"Non," usmál se pak jemně.

"Tak proč?"

"Proč tě chci sebou?" Vypadal zaskočeně.

Kývla jsem.

"Není to sázka o tebe," odvětil. Nadzdvihla jsem obočí. To bylo první, co ho napadlo? "Doopravdy ne. Ale..."

"Ale?"

"Doporučil mi to Zdeněk."

"To dost vysvětluje," uvolnila jsem se. "Prozradíš mi proč?"

"Máš na mě prý velmi dobrý vliv."

"Něco podobného zmínil," zamumlala jsem. Michael si prohrábl vlasy, zcela zjevně mu situace nevyhovovala.

"Víš o mé matce. Víš, že jsem měl problémy. Doteď mám problémy s ženami. Zdeněk říká, že jsem za poslední dobu postoupil vpřed, začínám se sám se sebou smiřovat. A nevím, co jiného by to mohlo změnit, než Fy."

"Fy?!" prskla jsem uraženě, ale pak se zasmála. "Napadlo tě, že když spolu bude sami pár dnů, celé to může jít do kopru?" zeptala jsem se nakonec.

"Non. Napadlo mě, že tě v nejhorším případě zavřu na půdu a budu spát s Fy a báječně si to užijeme."

"Krade mi psa, prevít jeden," vrčela jsem si pro sebe. Michael vstal a náhle mě zezadu objal, sklonil se, takže jsme měli tváře vedle sebe. Lehce škrábal.

"Takže? Kamarádko?" Položil si bradu na moje rameno a palcem mi hladil břicho. Cítila jsem, jak se mi jeho vlasy otírají o tvář. A voněl. Voněl jako Michael. Nemůže se mi líbit, jak Michael voní. Slyší mě, jak ho očichávám?

"Alice?"

"Yeah?" Odkašlala jsem si. "Yeah, so... Mám tě ráda, Michaeli, vážně. Ale do chaty s tebou samotná nepůjdu." Uh. Nemůžu. Už jen proto, že by mi to Bast dal sežrat. A sama přece vím že je o pitomý nápad. Teď ne. Už přespání v bytě bylo na hraně, pokud bych šla s ním na chatu, rovnou bych mohla Bastovi začít balit.

Michael ztuhl a já se mimoděk napjala taky.

"Dobře," odvětil pak tak nějak chladně a odtáhl se. Polkla jsem a otočila se k němu, snažila se chytit jeho pohled, ale šel do kuchyně a nedíval se na mě.

"V práci je to napjaté, Michaeli, vždyť to víš, a mám jiné povinnosti,"

"Já to chápu," odtušil Michael tlumeně z kuchyně. Slyšela jsem téct vodu, a za chvíli se vrátil zpět, v ruce pití a zamyšleně mě sledoval. Měl vodu. Damn, měl vodu. Michael nepil vodu.

Sledovali jsme se a já měla pocit, že se právě něco pokazilo.

"Ráda bych s tebou šla, ale situace s Bastem je napjatá a já nechci nic komplikovat něčím..." zkusila jsem to znova, ale Michaelův výraz zchladl a já se zakoktala a zmlkla.

Nemůžu tam jet. Bast by mi utrhl hlavu, a navíc, zcela určitě bychom se tam z nudy opili, vyspali se spolu a vše by šlo do háje. A to jsem nechtěla.

Tak proč teď sleduju Michaela, který bere odpadkový koš a jde pomalu ke dveřím a má v sobě jakýsi odstup, který mě děsí?

"Michaeli?"

"Musím ještě něco zařídit," odvětil nepřítomně a obouval se.

Oba jsme věděli, že lže.

Nadechla jsem se, že něco řeknu, a pak zmlkla. Mohla jsem to jen pokazit. Když se za ním zaklaply dveře, pořád jsem tam stála, a usilovně mrkala, abych zahnala slzy.

"Fuck! You fucking idiot!" zaječela jsem pak a praštila do stolu.

**

Slyšela jsem pak, že s Michaelem pojede na chatu nějaká brunetka. Andrea. Zamrzelo mě to, hodně, ale asi jsem jej i chápala. I když mě napadlo, že se chová trochu dětinsky, jako uražený kluk. Na druhou stranu, Bast si týden bez Michaela parádně užil a věci se trochu uklidnili.

"Alice, čekají na nás už deset minut," odvětil netrpělivě Bast.

"Deset?! Minule jsi říkal patnáct! A to bylo před pěti minutami," prskla jsem a popadla po cestě kabelku. Baptist se jemně usmál a objal mě kolem pasu.

"Možná jsem pár minut přidal."

Zamkli jsme za námi, sjeli výtahem dolů a spěchali k autu, které na nás čekalo.

"Liz, Baste," zazubil se na nás od sedadla řidiče Erik. Jeho obrovská postava zabírala dost místa, takže jsem za ním musela sedět já, jako nejmenší z osazenstva.

"Pořád nemůžu uvěřit, že jsem se nechal přemluvit jít na gay párty," zamumlal Baptist a já se na něj široce usmála a políbila jej na tvář.

"Budeš se bavit." Slíbila jsem.

"Snad ne až příliš," zamumlal si pod nos a já se uculila a otočila k oknu.

"Neboj se, dali jsem vědět, že jsi no-no a patříš Alici," odvětil Erik dobrosrdečně a jeho nynější partner, snad Will, si odfrkl.

"Myslíš, že to s jeho postavou někdo bude brát na vědomí? Jsi zatraceně sexy, chlape," usmál se na Basta přes rameno flirtovně Will a můj přítel měl výraz člověka, který se usilovně snaží vrátit čas. Neúspěšně a zoufale.

"Neboj se, kamaráde, my se o tebe postaráme," odvětila z druhé strany Bastra Mila a lascivně se usmála, zatímco mu rukou stiskla stehno. Byla trenérka. Nebyla maličká. Oproti štíhlému Baptistovi vypadala dost maskulinně. Se smíchem její ruku sundala.

"Mon Dieux," zamumlal Bast a hlava mu padla dozadu na záhlavník. "Za tohle mi dlužíš, Alice," odvětil tlumeně.

"You're the best," opřela jsem se o jeho rameno a hlídala jeho tělo před Milininýma neposednýma rukama. S povzdechem mě objal.

**

Když se po týdnu Michael vrátil, Andrea byla tak zatraceně spokojená. Co bylo však doopravdy iritující, byl fakt, že pokaždé, když šla ta ženská kolem mě, usmála se tak nadřazeným a sprostým úsměvem...

Nejspíše prokazovala nějaké teritoriální chování. Její pitomost , že nevěděla, že já a Michael jsme ve friend-zone.

Blbé bylo, že to zřejmě nevědělo i mé podvědomí. Protože pokaždé, když ta čubka šla okolo, nálada mi klesla pod bod mrazu. Podrážděná bylo slabé slovo. A nemohla jsem jí ani vyškubat vlasy.

"Jak jste si to užili?" zeptala sem se jaksi masochisticky u oběda Michaela.

"Užili? Myslíš jak jsem si to užil na chatě?" zeptal se můj společník lehce zmateně.

"Ty a ta brunetka, Andrea," odvětila jsem. "Pamatuješ si ji, že ano? Strávila s tebou týden na chatě. Ani ne dva dny zpátky."

"Nevzal jsem ji na chatu. Nikoho jsem sebou nebral na tuto chatu. Jezdím tam sám," odvětil Michael tiše, velmi tiše.

"Slyšelo tě pár lidí," odvětila jsem podrážděně. "A Andrea může samou spokojeností začít příst,"

"Ale já jsem ji tam nevzal," odvětil stejně podrážděně Michael. Koukla jsem se na něj a najednou byla unavená. Chovali jsme se jako staří manželé. Proč jsem naštvaná? Nebyla to moje věc.

"Whatever," broukla jsem a šla do kuchyně.

"Alice," odvětil Michael a já se k němu otočila. Zaváhal, skoro něco řekl, ale pak potřásl hlavou. "Říkala jsi, že musíš s Fy na veterinu. Mám tě tam zítra hodit autem?"

"Wait," kousla jsem se do rtu, a pak vychrlila: "Co jsi chtěl říct? Pamatuješ na Zdeňka? Nařídil nám, ať ve jménu přátelství sdílíme pocity. Žádná tajemství a podobně. Tak to vyklop."

"A ty samozřejmě posloucháš každou radu, kterou ti Zdeněk dal," odvětil Michael ironicky.

"Některé ano. Některé ne. Tahle se mi zdá jako dobrá." Pokrčila jsem rameny. Michael mě sledoval. Pak si povzdechl.

"Cítím se s tebou klidný. Prostě jsi... nejsem nervózní, že tě najdu ve své posteli. Nebo mi podstrčíš něco do pití. Nebojím se, že mě chceš na sex. A jsi žena, rozmazlování máte zakódované v DNA. Věděl jsem, že bys mi vařila, uklízela a dělala vše to, co na samotě nesnáším." Jeho výraz zjemněl pobavením, když viděl, jak se tvářím. "Cítím se s tebou dobře. Proto jsem tě pozval. Můžu s tebou relaxovat. Nemusím být na pozoru. Jsi bezpečná. Uznávám, byl jsem naštvaný, že jsi mou nabídku odmítla. Hlavně proto, kolik mě stálo ti to vůbec nabídnout. A ta čubka se už nějakou dobu nabízela." Odmlče se. "Je to iritující, protože to prokázalo, že má Zdeněk pravdu. Že se tě bojím tam pozvat. Byla to sázka, jestli budu mít koule se tě zeptat," usmál se, ne zcela vesele. Prohlédl si mě. "Nevzal bych tam sebou nějakou děvku."

Fuck. Neměla jsem se ptát. Neměla. Kráva. Jsem taková kráva.

Co mám teď dělat, když mám srdce v krku? Damn, že jsem podle něj bezpečná. Jsem pro něj i výjimečná.

Fuck.

"... a hlavně kvůli psa."

"Ehm, cože?" znovu jsem zaostřila na svého společníka.

"Taky jsem tam chtěl Fy. Z dětství si pamatuju vlčáka. Měl jsem ho rád. I Fy mám rád." Odmlčel se, zamyšleně. Pak na mě pohlédl. "A teď ty," jeho úsměv byl nějak ostrý. "Proč jsi chodila k psychiatričce a proč jsi mívala panické záchvaty?"

"Zdeněk ti to řekl?" zeptala jsem se rozčleně.

"Ne," zamračil se Michael. "Sama jsi mi to řekla."

"Kdy?"

"Panické záchvaty si přesně nepamatuju, možná jsem to prostě odpozoroval. Ale o psychiatričce ses zmínila předtím, než ses zeptala na Zdeňkovo číslo."

"Oh. Aha," odvětila jsem po chvíli. "Myslela jsem, žes to nepostřehl."

"Nepostřehl jsem, že jsi zmínila nějakou krávu, která byla tvou psychiatričku?" přeměřil si mě, jako by poprvé zvažoval, zda jsem tak chytrá, jak si o mě myslel. Pak potřásl hlavou. "Neměň téma konverzace. Tak o čem to bylo?"

"Uh, je už docela pozdě a není to příjemný rozhovor. Před spaním, myslím," odvětila jsem vyhýbavě.

"Tak zlé?" zeptal se modrooký tiše. Když jsem neodpověděla zvedl se a objal mě. Strnula jsem, ale jen na chvíli, pak se do něj opřela a byla prostě ráda, že tu je. Když jsme se před týdnem pohádali, bála jsem se, aby to nezměnilo něco mezi námi. Aby mě neodřízl. Ale zdálo se, že jsme stále byli přátelé.

"Bylo to hodně zlé. Má to co dočinění s vraždou mého bratra."

Michael mě pevněji stiskl.

"Řeknu ti to, ale ne dneska," zašeptala jsem.

"Bien sûr." Zamumlal mi do vlasů. "Pojďme se podívat na nějakou ptákovinu do televize. Můžu tu dnes přespat?"

"Sure," pokrčila jsem rameny. Pak se zarazila. "Vlastně možná raději ne. Ráno má přijít Bast a nechci, abyste se potkali ve dveřích."

"Vypadalo by to zvláštně, že?" Uchechtl se Michael. "Bez obav, odejdu brzy. Takže s Bastardem vše v pohodě?" Zvedli jsme se a došli do obýváku. Michael zapnul BBC.

"Jo. Vyříkali jsme si to, více méně." Letmo jsem koukla na zprávy, pak se k němu vážně otočila. "Mám ho ráda. Uvědomila jsem si to, až když jsme se málem rozešli, ale mám jej zatraceně ráda."

Michael sledoval televizi, výraz neutrální. "Jen nechci, aby ti ublížil. Je to floutek, ještě kluk. Možná ti nemůže dát to, co od něj chceš, potřebuješ." Koutkem oka na mě pohlédl. "Jsi jiná. Vidím to na tobě. Hledáš vážný vztah, že?" zeptal se podivným tónem. Když jsem kývla, povzdechl si a objal mě kolem ramen. Přitiskla jsem se k němu a odolala nutkání zabořit mu tvář do krku. O fous. Nevypadal, že by si toho všiml, což pro něj bylo netypické. Na sex měl většinou nos jak ohař. Místo toho poplácal na sedačku vedle něj a přiskočila k nám Fy. "

Buď s ním opatrná, ano?" Když sem kývla, věnoval mi letmý úsměv. "Nehraje dneska nějaký horor?"

Zhluboka jsem se nadechla. "No idea. Podej mi ovladač."

14. kapitola | 16. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: HNS: 15. kapitola hollis 29. 05. 2015 - 16:50
RE(2x): HNS: 15. kapitola moira 01. 06. 2015 - 13:16
RE(3x): HNS: 15. kapitola hollis 02. 06. 2015 - 09:58
RE(4x): HNS: 15. kapitola moira 03. 06. 2015 - 16:19