HNS: 16. kapitola

1. červen 2015 | 17.55 |

Než začnete číst, musím vás upozornit - v minulé kapitole jsem si to pořádně zavařila. A abych to rozmotala a nemusela zahodit dobrou stovku předepsaných scén, musela jsem si zahrát na kouzelníka. V této kapitole se může Alice chovat ještě více ekcentricky než obvykle, když se to vztáhne k minulé kapitole, a co se jejího milostného života týká. Až to budu jednoho dne číst celé od znova, opravím to, ale teď už to nechám tak. To, co se bude dít v této kapitole, to je názor a pohled, jakým Alice vnímá Baptista, Denisku nebo Michaela. Neutrhněte mi za to hlavu, ok? .)) m.

16. Life's fuckin' whorin' bitch

Ležela jsem na břiše a sledovala Bastovu atletickou postavu, která ke mně kráčela, v jedné ruce dvě sklenky, v druhé víno.

"Ten výhled," protáhla jsem spokojeně. Právě jsem odpočívala po třech líných, spokojených hodinách, kdy mě Baptist rozmazloval. A že se zatraceně snažil. Měla jsem pocit, že většina mých svalů je želé a hladina endorfnu v mém krevním řečišti by mohla být zajímavým detailem pro nějaké diplomové práce.

Bastovi po mém výroku po tváři přeběhl zvláštní výraz, pak se ale usmál, trochu rozpačitým, více domýšlivým úsměvem, a položil věci na stolek vedle postele. Sedl si ke mně a přejel mi prsty po křivce zad, na tváři zamyšlený výraz.

"Nepodvedl jsem tě, ani jednou." Odvětil náhle. Zamrkala jsem. "Myslím to vážně, Alice." Prsty mě hladil mezi lopatkami, pak přes krk, chytil mě za bradu a sklonil se, aby mě políbil. "Všechny ty věci, večerní pohotovosti," zaváhal a povzdechl si. "Jsem zatraceně rád, že jsem tě našel, a nejsem ještě připravený nechat tě jít. Řeknu ti, co to znamená, ale ještě ne. Při jedné hádce jsi řekla pravdu – spíme spolu, ale nic o sobě nevíme, mimo práci," přejel mi palcem po rtu, výraz tak vážný. "Chci tě poznat. A až ty poznáš mě, řeknu ti, co dělám, a budu doufat, že to pochopíš."

"Pracuješ v eskortní společnosti?" zeptala jsem se a posadila se. V břiše mě zakousal ošklivý pocit a přestože jsem chtěla říct, že by mi to nevadilo, byla to lež. Myšlenka, že spí s jinými, je placený za to, že dělá jiné ženy spokojenými tak, jako mně, a dělá to dobrovolně, to bylo no. No-no. Unacceptable.

You don't mind Michael's slumming, ozval se mi v mysli zrádný hlas a já zaťala čelist. Michael byl jiný případ.

Sure. On byl ještě horší. On to dělal dobrovolně a bez toho, aby z toho něco měl. Eskorti to alespoň dělali proto, aby měli z čeho žít.

Jak jsem mohla být tak pokrytecká?

"Alice?"

"Damn," zamumlala jsem. Byla jsem zatraceně posedlá Michaelem. Proč jinak jsem na něj pořád myslela, i když jsem měla Basta, nahého Basta, před sebou? Poté, co mi v podstatě řekl, že by si dokázal představit budoucnost se mnou a mě to do této chvíle ani nenapadlo? Promnula jsem si obličej a ramena mi poklesla, a pak jsem ucítila svírání hrdla a pálení v očích. A najednou jsem věděla jen to, že pláču.

"Ne, Alice, tak to není, nejsem eskort," ozval se Bast poplašeně a objal mě. Rozvzlykala jsem se nahlas a zakroutila hlavou. "Alice," Bast zněl úzkostlivě a já na něj pohlédla.

"Chci, abys byl šťastný," vykoktala jsem a můj milenec zamrkal, zcela zjevně zaskočený.

"Taky chci, abys byla šťastná." Hladil mě po vlasech. "Liz. Liz, co se děje?" přitiskl mě k sobě a šeptal mi do ucha.

"Myslíš, že existují soul mate? Osudová láska?" zeptala jsem se místo toho.

"Možná," pokrčil rameny, stále mě hladil po vlasech.

"Miluju Deni," odvětila jsem náhle. Bast strnul a dlouho mlčel, než si povzdechl.

"Alice, možná že nevíš, co to opravdu,"

"Je to jako šílenství a tak strašně to bolí a nemůžeš si pomoct. Je to bezmoc a děs. Je to jako nemoc, jen s tím rozdílem, že si nemůžeš pomoct a poddáváš se tomu, stále. A je to dokonalé štěstí, když je to dobré. Miluju ji."

"Ale ne dost," zašeptal Baptist a pevněji mě sevřel.

"Tak to není." Přitiskla jsem se k němu blíže. "To ona mě nemiluje dost, aby se mnou byla. A já ji miluju příliš proto, abych ji tak zničila. Protože by ji to zničilo, kdybych ji k sobě připoutala."

Bast mi zabořil tvář do vlasů a dlouho mlčel. "Možná ji jednoho dne budeš milovat méně, než někoho jiného." Než mě, chtěl říct.

Odtáhla jsem se od něj a vážně na něj pohlédla. "Mám tě ráda. Ale nemiluju tě, Baste."

"Já vím."

"Mám ráda i Michaela. A jednu dobu jsem si myslela, že jej miluji." Odvětila jsem impulzivně. Můj milenec zavřel oči, strnulý, ale poté prudce vydechl nosem a ostře na mě pohlédl. Vzal mou tvář do dlaní a zadíval se mi do očí.

"Miluju tě." Odvětil jednoduše. Prostě jen tak. Čelist mi poklesla a já na něj zírala. A znovu cítila, jak mi po tváři tekly slzy.

"Přála bych si, aby to tak nebylo," šeptla jsem bez rozmyslu. Baptist sebou trhl a na chvíli se odvrátil a já se nesnášela. Než jsem ale stihla něco říct, vrátit to zpět, obrátil se, na tváři odhodlaný výraz.

"Viděl jsem desítky žen a to, co dokáží udělat, když si myslí, že to nikdo nevidí, když to sváděly na opilost, když si našly vhodnou výmluvu. A pak jsem potkal tebe. Tvůj vztah k dětem. Byl jsem zvědavý. Miluješ tanec. Chápeš mě. Miluješ sex a nestydíš se o něm mluvit ani experimentovat, což na tobě zbožňuju. Možná náš vztah začal jako přátelství s výhodami, ale já si už nechci představit život, ve kterém tě neuvidím. Zaregistroval jsem se kvůli tobě do filmového klubu a sleduju jejich program pro každý černobílý film. Znám deset obchodů se zdravou výživou, které jsou v okolí. Nesnášel jsem psy, ale tu tvou bestii toleruju, přestože mě tak očividně nesnáší. Miluju tě. A doufám, že jednoho dne budeš i ty milovat mě." Díval se na mě, výraz hlídaný, ale přesto měl něco zranitelného v očích.

Ach Baste...

Chci dítě.

Ta myšlenka mnou otřásla, protože jsem náhle viděla svůj život. Rodinu, kterou bych mohla mít. Baptist mě miluje. On, já a malá verze mě nebo jeho. Dítě. "Dost, aby sis mě vzal?" zeptala jsem se.

Bast zbledl. "Alice?" zeptal se nejistě. "Miluju tě, ale... samozřejmě že si tě rád vezmu, ale ještě ne, ne teď, myslím,"

"Of course," přerušila jsem jej a prudce vstala. Natáhla jsem s na sebe triko a kalhoty, mířila ke dveřím.

"Kam jdeš?"

"I need... já potřebuju chvíli pro sebe. Prosím. Musím... se s tím srovnat. Mám v hlavě strašný bordel."

"Alice?" Baptisk ke mně přistoupil, stále nahý, a to nebylo fér, protože musel vědět, jaký to na mě má vliv.

"Zaskočil jsi mě. Poslední dobou, jdu po ulici, vidím rodiny nebo matky s dětmi a strašně mě bolí něco uvnitř mě, protože já jsem taky žena a chci taky svoje dítě. A pak uvažuju nad svým životem a moje láska je žena, většina mých přátel homosexuálové, tvou láskou je tanec a navíc, jsi tak mladý, život máš před sebou a," zmlkla jsem, než mi vyklouzlo, že jsem Michaela také zařazovala do výčtu svých možností. "A pak jsi mi řekl, že mě miluješ, a já... potřebuju pár minut pro sebe." Otočila jsem se k odchodu. Úprku.

"Ne," Bast mě chytil za paže a vedl mě k posteli. "Sedni si. Dýchej. A teď se na mě podívej. Dobře. Poslouchej, ano?"

Po chvilce zaváhání jsem kývla.

"Miluju tě. A chci být s tebou." Počkal, než si byl jistý, že rozumím. "Ale máme před sebou ještě tolik. Jsme mladí. Oba. Nechci se usadit na jednom místě, ale nechci ani cestovat bez tebe." Shrnul mi pramen vlasů z obličeje. "Miluju tě. Tebe. A chci s tebou být."

Byla jsem zticha a uvažovala nad jeho slovy, s plíživým pocitem nesnáze. Baptist mě miloval. Sex s ním byl božský, byl skvělý přítel, ale nebylo to to, co jsem měla s Deniskou. Byl tu respekt a přátelství, a chtěla jsem jej, nechtěla jsem už být sama a on byl skvělý proto, aby vyplnil prázdno v mém životě. Věděla jsem, že mě má rád, ale tak nějak jsem doufala, že to vidí jako já – že jsme tu pro sebe bez vážný závazků. Exlusive, but loose.

Přátelství s benefity. Více než fuckbuddies, méně než druhové.

Vážila jsem si jej, damn. Svým způsobem jsem jej i milovala. A dokázala jsem si nás představit spolu i za pět let. Ale pochybovala jsem, že jej někdy budu milovat tak, jak to chce on. Ne tak, jak si zaslouží. Měli jsme a thing. Ale nechtěla jsem ho držet u sebe, pokud mě doopravdy miloval. Protože já to tak necítila. A to by k němu bylo nespravedlivé.

What a mess.

"Nejsem si jistá, jestli ti můžu dát nazpět to, co potřebuješ," odvětila jsem jemně. "Na lásku jsem možná už trochu moc stará," zamumlala jsem mimoděk. And well used. S prošlou záruční lhůtou. Opotřebovaná.

"Stará?" Bast se pousmál, malinkým, smutným způsobem. Pak se uculil a já na něm poznala, že je to nucený úsměv, byl zklamaný, ale snažil se to skrýt. "Nevšiml jsem si, i když, možná trochu..." odvětil a uchechtl se, když jsem se po něm napůl vážně ohnala. Chytil mé ruce do svých a stiskl je. Měl trochu zpocené dlaně. Vážně to pro něj hodně znamenalo a mě začalo být slabo.

"Ale vážně, Alice. Nejsi už dívka, ale nejsi stará. Jsi dospělá a jsi typ ženy, s kterou se muži chtějí usadit a mít rodinu. Chci s tebou mít rodinu, Alice, jen ne teď. Možná za pár let." Sledoval mě, a jeho tvář se rozzářila úsměvem, tentokrát opravdovým. "Můžu počkat. Dát ti čas. Navíc, je s tebou zábava, i když je to spíše následek okolností a tvých šílených přátel," odvětil s křivým úsměvem. "Ale je to tak a já toho chci plně zneužít, takže to ani není opravdová oběť," odvětil se svým pohledem, který sliboval sex, a rukama vklouzl pod mé tričko, něžně sevřel mé ňadro, zatímco mě stahoval na sebe. "Dej nám šanci. Zkus to. Prosím tě, Alice. Prosím." Políbil mě a já byla příliš velký zbabělec, abych se odtáhla a udělala, co bylo správné.

**

"Takže Baptist celou dobu šílel proto, že tě miluje. Dává to smysl," odvětila Tereza a zamíchala si kávu. "Osobně si myslím, že to zvládl docela v klidu. Michaela myslím. Být to někdo jiný, už rozbije Demaudirauxovi ciferník, nebo ti udělá takovou scénu, že by se vztah rozpadl a byli by jste z velké lásky na stanici Velká nenávist. Takové scény bývají ošklivé a zdlouhavé."

"Bast mi udělal pár zatraceně nepříjemných scén," zamumlala jsem.

"Nikdy ne na veřejnosti a nikdy Michaela nesledoval. Nikdy, pokud jsi nic nevynechala, si ani neskočili po krku, když se potkali. Ten chlap do tebe musí být úplně blázen, když něco takového snášel," odvětila Ter a sledovala mě zvláštním pohledem.

"Co?" zeptala jsem se, když nějakou dobu mlčela a prostě mě pozorovala.

"Nejspíše ti závidím," odvětila a sklopila pohled. "Hledáš vztah a bum, najednou tu je sexy tanečník, který s tebou chce spát a náhodou se do tebe zamiluje. Možná má pár svých vrtochů, ale je ochotný na nich pracovat." Moje kamarádka mě sledovala a přes tvář jí přelétl stín. "A ty si toho nevážíš," odvětila lehce zahořkle.

"Ter,"

"Já vím, že si myslíš, že jsou všechny ty moje seznamky k ničemu, ale co mám dělat? Nemám takové štěstí jako ty, že mi do postele náhodou někdo spadne." Upřela na mě pohled. "Nemluvě o těch řečech ve firmě."

"Já a Michael jsme spolu nikdy nic neměli." Odvětila jsem podrážděně. Tohle jsme probírali několikrát. A Tereza v těch rozhovorech byla čím dál ostřejší a jízlivější. Vyhýbala jsem se tomu tématu za každou cenu.

"Já ti věřím. To ale nic nemění na faktu, že si každý myslí, že tě Michael několikrát do týdne obtáhne ve své kanceláři. Bude to těmi obědy." Poslední větu pronesla záměrně kousavě a já se na ni zamračila.

"Nikdy jsem si nevšimla, že nemáš Michaela ráda," odvětila jsem lehce defenzivně.

"To bylo předtím, než jsi ze sebe pro něj udělala děvku."

"Za tohle Michael nemůže," reagovala jsem lehce pobouřeně.

"Proč ho pořád bráníš?" zeptala se Tereza a pak se zarazila s kávou napůl cesty k ústům. "Neříkej mi, že důvod, proč nejsi s Bastem na další metě, je on. Zatraceně, Alice, neříkej mi, že jsi tak pitomá,"

Trhl jsme sebou. "Michael a já jsme přáteli."

"Ty jsi do něj pořád zamilovaná." Odvětila Tereza šokovaně a položila kávu.

"Ter,"

"Ale... on... spí s jinými! I když je s tebou. Vždyť jsi říkala, že tě pozval na večeři a domů jsi šla sama, protože viděl nějakou děvku, které se chtěl dostat do kalhotek!"

"Terezo," trhla jsem sebou nad výběrem jejích slov.

"Proč to děláš?" zeptala se lehce zvýšeným hlasem. "Chová se k tobě jako k hadru."

"Michael především nic neví,"

"Takže to ani nepopíráš! Že jej miluješ. Proboha." Tereza na mě šokovaně hleděla a kroutila hlavou.

"Michael mi věří. Neměl nikdy ženskou kamarádku, chápeš? A já... dobře, tak jej miluju." Hrdlo se mi sevřelo a srdce rozbušilo, když jsem si to přiznala. Nahlas. "A proto chci, aby byl šťastný. A teď toho nejlépe dosáhnu, když budu s ním. Ať si má kde odpočinout. Má mě rád, mě jako osobu. Chodí si ke mně pro rady, jako... jako... jako ke mně, Alici." Damn, znělo to stupidně i mě. A bolelo to. "Co mám dělat?" zeptala jsem se lehce zoufale.

Musím to s Bastem ukončit, napadlo mě ihned. Nemůžu mu to dělat. Mám ho ráda, strašně, znamená pro mě hodně. Ale on mě miluje. A tohle vše mění. Myslí to vážně. And I am lusting after another man.

"Chce s tebou spát?" zeptala se Tereza chladně.

"Michael?"

"Kdo jiný?"

"Já... neodmítl by, kdybych mu to navrhla," odvětila jsem po chvíli. Tereza na mě vážně hleděla a pak vzala mou ruku do svých a tvrdě se mi podívala do očí.

"Nikdy s ním nesmíš spát, rozumíš? Pokud to uděláš, spadneš do toho po hlavě a nevyhrabeš se z toho. A on ti nedokáže dát nazpět to, co potřebuješ." Ter se odmlčela. "Baptist ano. Možná je to ještě kluk, ale z toho, co jsi mi o něm řekla, to myslí vážně. Ne, nepřerušuj mě," odvětila, když jsem se nadechla k tomu, abych jí řekla, že to s ním musím skončit. "Baptist je ochotný počkat. A Alice, v tomhle mi věř, přátelství a respekt je to nejlepší, v co v dlouhodobém vztahu můžeš čekat. Láska, láska je krátkodobá a pokud nemá základy v něčem více, než v poblouznění, rychle zmizí. Dej Baptistovi šanci. Pracuj na vašem vztahu. Protože Baptist je tvoje odpověď. Chceš rodinu. Plno malých verzí sebe sama. Baptist ti ji dá, když ho povedeš správným směrem. Je ještě mladý a neposedný, ale za pár let bude tím, koho teď hledáš. Michael má kolik, přes třicet? A stále je starý mládenec a nahání mladé sukně. Není rodinný typ."

"Možná je," zašeptala jsem. "Občas zmínil, že ne vždy si představoval život, jaký vede teď." Odvětila jsem váhavě.

"Použil minulý čas. Jakýkoliv byl předtím, nemá to nic společného s tím, jaký je teď. A nemůžeš říct, že by si to neužíval. On zbožňuje svůj bohémský, nebo semi-bohémský způsob života. Miluje kurvení, večírky, pozornost žen. Proč by se toho měl vzdát, když mu to pořád ještě vychází?"

Mlčela jsem.

"Když musíš, buď s ním kamarádka. Ale budeš muset vyčlenit nějaké hranice. A přestat s ním trávit všechen čas."

"Netrávím s ním všechen čas."

Tereza na mě jízlivě pohlédla. "Jediná doba, kdy tě pravidelně vídám, je, když je Demaudiraux na nějaké pracovní cestě mimo město. Když je tady, všechen čas si rozděluješ mezi práci, tanec a ty dva. Vlastně uvažuju, jak stíháš cokoliv jiného."

Bylo to jednoduché. Pracovala jsem od rána do tří, občas jsem obědvala s Michaelem, občas s Ter. Pak jsem většinou strávila nějaký čas s Michaelem, nebo s dětmi, tudíž Bastem. A večery jsem trávila s Bastem, nebo Michaelem, když byl Bast ve své tajemné práci. Víkendy jsem většinou dopoledne trávila prací. Odpoledne s Bastem. Večery byl Bast často v práci, takže jsem je trávila s Michaelem nebo jinými přáteli. Zřídka jsem měla čas sama pro sebe, to jen, když ani jeden neměl čas a to se stávalo málo. Ale vyhovovalo mi to tak. Vycházelo to krásně.

Neuvědomila jsem si, že to Tereza může vidět, jako bych ji odsunula.

"Udělám s na tebe více času," slíbila jsem.

"Začneš zase obědvat se mnou a odstřihneš Michaela?" zeptala se. Zaváhala jsem a Ter se ironicky usmála. "Přestaň se s Demaudirauxem tolik stýkat. Už tak jsi v tom až po uši, nedělej si to těžší, až jej to přestane bavit a on se rozhodne, že tě zařadí ke zbytku trofejí, které má ve své imaginární vitríně."

"Michael nespí s ženskými pro zářezy." Namítla jsem pobouřeně.

"Jsi si jistá?" zeptala se Tereza lehce posměšně.

Ne, nikdy jsem se jej specificky na toto nezeptala. Ale Michael nebyl typ, který by šel po číslu. Spíše by si už něco dokazoval, třeba, že to stále dokáže a má sex free. Že by složil cokoliv, co chodí, jen proto, aby si to večer mohl napsat do notýsku, to byla pitomost.

"Jsi si tím jistá, nebo jen nechceš, aby to tak bylo?" zeptala se Ter a já na ni vrhla ostrý pohled. "Jsi moje přítelkyně, Alice. Nechci, aby ti ten děvkař ublížil. Nechci, aby se opakovala S-Affair."

S-Affair byla zkratka pro Slumming aféru. Období, kdy jsem se děvkařila v domnění, že se tak dostanu blíž Michelovi. "Jak mi může přátelství s Michaelem zajistit jízdenku na S-Affair II?"

"Stane se to, dříve či později, uvidíš." Předpověděla Tereza temně. "Demaudiraux na tebe destruktivní vliv."

Mlčela jsem. Pak napsala Zdeňkovi sms, kdy by měl nejbližší termín pro neplánovanou schůzku. A uvažovala, co mu za to koupím. Flašku vína už ne. Kvůli neplánovaným schůzkám ode mě měl už tři.

**

Byla jsem na cestě na oběd, když si mě osud našel a kopl do koulí. Hypotetických.

"Můžeš mi vysvětlit, co děláš?" ozvalo se ostře za mnou. Hrklo ve mně a já se otočila a trochu rozpačitě se na Michaela usmála.

"Hullo," broukla jsem a trochu zoufale se rozhlédla, kudy utéct. "Co přesně myslíš?" Hrála jsem o čas. Demaudiraux neodpověděl, vzal mě za loket a pak do prázdné zasedačky. Zavřel za námi dveře a otočil se ke mně, na tváři zatraceně naštvaný výraz.

"Co se stalo?" zeptal se jen stěží klidně. "Zdeněk mi nechce nic říct, ale poradil mi, ať si to vyřešíme. Spíše nařídil. Tak mluv."

"Excuse me?" Nemohla jsem se na něj dívat. Poslední měsíc byl peklo. Vyhýbat se mu, jako bych byla na střední a nedokázala se mu dospěle postavit a promluvit si o tom. Baptist naštěstí měl poslední dobou pohotovost v práci pořád, takže neschytal plný zásah mých nálad, ale i tak si všiml toho, jak jsem roztržitá. A já byla prostě nešťastná. Pro to, že jsem Bastovi lhala. Chtěl šanci, ale já mu ji nemohla dát. Protože jsem chtěla být s Michaelem. Když už jsem nemohla být jeho přítelkyně, chtěla jsem být jeho kamarádka. Ale nebyla jsem si jistá, že se tak dokážu dále chovat. Dívat se, jak odchází s dalšími a dalšími ženami a nereagovat. Bolelo to. Tak, jak to bude bolet Basta, až mu to dojde.

"Alice. To ty jsi začala s tou kravinou o sdílení pocitů. Tak mi zatraceně řekni, proč se mi poslední dva týdny vyhýbáš. Tři, když počítám i pracovní cestu. Celý měsíc, když vezmu v potaz, že mi trvalo týden, než mi to došlo."

"Co bys udělal, kdybych ti řekla, že tě miluju?" zeptala jsem se se srdcem v krku. Málem jsem nad svou odvahou omdlela. Nenáviděla jsem Zdeňka. Říct mu to, sure. Vteřinu poté, co jsem to vyslovila nahlas, jsem byla hrůzou bez sebe. A teď se vše pokazí. Zabiju Zdeňka. Další východ slunce uvidí na druhé straně. Té mrtvé.

"Nebuď směšná a neodváděj řeč od tématu. Co se děje?"

Němě jsem na něj zírala.

"Je to Baptist?" zeptal se. "Udělal ti ten hajzl něco? Nebo další problémy s Terezinou rodinou? Něco se stalo Denise? Fy? Mluv, merde!"

"Ne, nic takového, já..." zhluboka jsem se nadechla a pohlédla stranou.

,Nebuď směšná.' Myslí si, že je moje láska směšná.

Seber se.

Nemiluje mě. Nedokáže to. Věděla jsi to, ty pitomče. Vždy jsi věděla, že není rodinný, romantický typ. Navíc – proč by měl milovat tebe? Michael, který ztratí hlavu jen pro exotické ptáky a ty jsi přinejlepším vrabčátko?

,Nebuď směšná.'

Seber se, damn!

Zaťala jsem zuby. Směšná? "Why, yeah, that's it! I love him, Michael, and you're ruining us!" Vyplivla jsem s nemalou dávkou jedu, z ublížené lásky a hrdosti, ze zmatku a zoufalství. Michael zamrkal a chvíli mě sledoval, pusu lehce pootevřenou. Uvědomila jsem si, že těžce dýchám, že jsem na něj poslední slova vlastně zakřičela, a odvrátila jsem se. Rukama, které se mi lehce třásly, jsem si zakryla obličej a tiše zaklela. "Michaeli, omlouvám se, já,"

"Non, non, nemusíš se omlouvat. Já to chápu." Odvětil modrooký rychle a když se dotkl mého ramene, překvapeně jsem sebou trhla. "Mrzí mě to, Alice. Věděl jsem, že působím problémy mezi tebou a Baptistem, ale netušil jsem... je suis desolé, Alice. Omlouvám se." Bez upozornění mě stáhl do obětí a pevně stiskl.

Proč to dělá? Proč se tak chová?

"Je tu něco, co můžu udělat?" zeptal se po chvíli.

"Jen," odkašlala jsem si, když mi přeskočil hlas, a usilovně mrkala. Michael. Tiskla jsem se k němu, vdechovala jeho vůni, cítila jeho ruce na svém těle. "Dej mi čas to nějak vyřešit. Dej mi čas."

"Bien sûr. Samozřejmě. Zítra stejně odjíždím do Olomouce, chtěl jsem jen zjistit, proč se mnou nemluvíš, než odjedu." Odtáhl se a utřel mi palci slzy, o kterých jsem ani nevěděla. Výraz měl něžný, pak lehce provinilý a taky zachmuřený, a pak zase prostě něžný. "Vyřiď Baptistovi, že nebudu problém. Miluju tě jako kamarádku, už dávno tě nevidím jako něco, co můžu položit na záda. Jsi pro mě jako sestra. Nemusí se bát," usmál se, tím svým zářivým, jednatelským úsměvem, který jsem zbožňovala, a ani si neuvědomoval, že mi láme srdce. "Přestanu s tebou hloupě flirtovat, i když to bude těžké," zazubil se a mrkl na mě. "Ale taky zmiň, že se tě nemíním vzdát. Jsi moje, stejně jako jeho, a já chci svou Alici zpět," odvětil a něco z ostrosti, s kterou si mě odchytil na chodbě, se vrátilo. "Mrzelo mě, že se mi vyhýbáš, což jsem nečekal. Merdique, zatraceně mizerné, takové byly poslední dny. Málem jsem ukousl Danovi hlavu, jak jsem se snažil přijít na to, co jsem udělal," usmál se bezelstně. Statečně jsme se usmála zpět a podle lehkého zamračení bych se o to raději ve svém momentálním stavu neměla pokoušet.

"Thanks, Michael." Objala jsem jej a zabořila mu obličej do hrudi, v hlavě mi znělo posměšné "sestra sestra, sestra sestra", do rytmu mého pulzu. Něžně mě hladil po vlasech.

"Jsem až takový problém?" zeptal se po chvíli napjatě. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se ptá na Baptista.

"Ne. Nebudeš, o to se postarám." Slíbila jsem. Kamarádka. Shit. Sis. Double shit.

Život? Fuckin whorin bitch.

"Nechci přidávat další problémy. Zálež mi na tobě, Al,"

" se nechci vzdát tebe, teď už se mě nezbavíš," usekla jsem jej. "Vyřídím to."

"Bon." Odvětil po chvíli. Odtáhl se, ale přehodil mi paži přes ramena a přitiskl si mě k sobě. Byl tak vysoký, že jsem pod jeho paží nejspíše mohla projít narovnaná. Vzhlédla jsem k němu a prohlížela si jeho obličej, a on mi vracel tázavý pohled. Řekla jsem mu, že miluju Basta. A on byl rád.

"Good." Zamumlala jsem nakonec.

Vyšli jsme ze zasedačky, tiší a zamyšlení, když se najednou Michael ozval, hlas podivně veselý: "Mimochodem, vyřiď Zdeňkovi, že na tak laciný trik mu neskočím. Jsi moje kamarádka, proč bys chtěla náš vztah komplikovat něčím tak pitomým, jako je láska? Jsi chytřejší než to. Láska je pozlátko. Kočičí zlato."

"Iron sulfide, disulfid železnatý. Pyrite." Odvětila jsem monotónně automaticky. Michel na mě překvapeně pohlédl a kývl.

"Nejspíše. Avšak naše přátelství, to je ryzí platina," odvětil a vesele mě vedl na oběd. Byl sám se sebou spokojený, skoro si pískal.

A mně bylo prostě do breku.

"Alice?" Nebyl by to Michael, aby si toho nevšiml, samozřejmě.

"Odkud znáš Veturu a Egon?" zeptala jsem se vyhýbavě. Michael zamrkal.

"Oh, potkali jsme se v jednom klubu," odvětil neurčitě a náhle byl on ten, kdo se bránil. Nechtěl o tom mluvit. Kdo ví proč. Avšak dal mi opening a já nemínila si na to stěžovat.

"Don't play hard to get. Sem se všemi šťavnat."

Michael si promnul tvář. "Když na tím tak přemýšlím, možná bylo lepší, když jsi se mnou nemluvila."

"No kiddin'," usmála jsem se slabě.

**

"Má drahá Alice, vy jste hloupé děvče." To byla první věc, kterou mi Zdeněk řekl ve dveřích. Vykal mi. Subtilní způsob jak mi říct, že je se mnou nespokojený.

"I know." Povzdechla jsem si.

"Chcete si o tom promluvit?"

"No." Chvíle ticha. "Máte nějakou radu? Jak přestat milovat Denisku? Jak nemilovat Michaela a začít milovat Basta?"

Zdeněk na mě dlouze pohlédl, výraz vážný. "Je to opravdu věc, kterou si přejte?"

"Život by byl jednoduší. Takže, víte? Určitě jste už takový případ měl. Musí být nějaký návod."

"Měl jsem takový případ, to je pravda, a ne jeden. Avšak, má drahá, obávám se, že nemám co nabídnout. Kdybych tuto odpověď měl, byl bych nejbohatším mužem na zemi."

"I thought so," povzdechla jsem si.

"Vždy je ale lepší pravda." Dodal.

"Na to jsem příliš velký zbabělec. Nechci jej ztratit." Zhluboka jsem se nadechla. "Celé se to zkomplikovalo. Ale není to nějaká hra, kde můžu něco vyzkoušet a pak se vrátit zpět a zkusit něco jiného. Říct pravdu," zakroutila jsem hlavou. "Je to můj život. Nemůžu vše hodit za hlavu jen proto, abych zkusila štěstí. Pokud dám Bastovi košem a Michael mě pak odmítne, kde budu? Sama, opuštěná, se zlomeným srdcem. To nedokážu. Nedokážu vše vsadit na jednu kartu. Michael mě nemiluje." Ach, přiznat si to, to kurva bolelo. "Bast ano. Co mi řekla Tereza, možná má pravdu. Přátelství a respekt je pro vztah ten nejlepší základ. Možná se jej naučím milovat. A Michael mě přejde. A Deniska, Deni budu milovat vždy, a ona mě, z dálky." Chvíle ticha. "Je to ta nejlepší možnost. Když mě Michael nemiluje."

"A jste si tím tak jistá, má drahá Alice? Že vás Michael nemiluje?" zeptal se Zdeněk něžně. Zkoumavě jsem se na něj podívala, ale když jsem v jeho pohledu viděla jen trpělivost a něco velmi podobného soucitu, trhla jsem sebou a odvrátila se. Polkla a pak kývla, pohled sklopený.

"Víte moc dobře, že on neví jak milovat." Odvětila jsem hrubým hlasem.

"Ta pošetilost mládí, ta arogance," povzdechl si Zdeněk, na tváři zamyšlený výraz. Osobně jsem jej rozeznávala jako konspiratérský. Znamenalo to, že něco plánuje. Nejspíše na své dva oblíbené svěřence. Nejspíše něco, kvůli čemu buď já nebo Michael vyletíme z kůže, ale byl to jeho způsob jak říct, že se o nás stará. A měla jsem pocit, že i více než to. Viděla jsem na něm, že má o Michaela upřímné obavy. A z toho, co naznačil Michael, se a mě díval stejně.

Ale možná to tak měl se všemi pacienty a bral je jako rodinu. Co jsem věděla, on sám měl pouze jednu vnučku a ta žila v Austrálii.

Mírně jsem se na něj usmála. Měla jsem jej ráda. Znala jsem jej jen chvíli, něco málo přes dva měsíce. A přesto jsem si s ním byla jistým způsobem bližší, než s vlastní rodinou.

Život. Zatracená čubka.

**

"Michaeli," zakopla jsem o něj na půl cesty k němu. Tvář jsem měla mokrou slzami a vzlykala tak, že jsem skoro nemohla mluvit.

"Al," jeho čelist pracovala, držel se zpříma, příliš, a to že mě začal hledat pár minut před koncem porady, to vypovídalo eposy samo o sobě. Přitáhl si mě k sobě a odtáhl nás z dohledu, a pak mě objímal a zabořil mi tvář do vlasů a já cítila, že pláče se mnou.

"Jak to, že nejsi na," sípavě jsem se nadechla a vzlykla.

"Málem jsem nudou zešílel a kontroloval si maily," odvětil, hlas hrubý.

Mail.

"Nebolelo jej to. Ptala jsem se. Spal. S úsměvem na rtech." Hlas se mi třásl.

Michael něco zamumlal francouzsky a mělo to daleko k melodické, hravé řeči, s kterou obvykle mluvil. "Proč?" zeptal se nakonec.

"Stářím. Prý to očekával, poslední roky pro něj byly čím dál těžší. Má, měl šestaosmdesát," Hlas se mi zlomil. Michael mě pevněji sevřel.

Včera ve své posteli zemřel Zdeněk Zdeněk, poklidně odešel ve spánku. Zřejmě něco takového předvídal, minimálně pro to plánoval, protože jeho asistentka a sekretářka zároveň ani ne hodinu po jeho objevení rozeslala hromadnou korespondenci, předepsané maily, které to sdělily všem jeho pacientům. S osobním dodatkem zcela zjevně jeho rukou. I mně, a to mě znal tak krátce.

Prsty jsem měla zaťaté do Michaelovi košile a otřásala jsem se vzlyky. Tak hloupě, tak hloubě jsem si toho staříka oblíbila. Dostal se mi pod kůži. Poslední měsíc jsem u něj byla na sezení i třikrát týdně, udělal si na mě čas, někdy i pozdě večer, dávno po jeho návštěvních hodinách. Vždy byl tak energický a plný života a tak optimistický a dodal mi energii, i když já byla na dně.

Nevšimla jsem si ničeho. Out of the blue.

Jak je možné, že osobnost jako on už není?

Bastard. Nechtěla jsem se vázat, právě proto, aby mě nikdo neopustil, aby to znovu tak nebolelo. A on si umřel.

"On si prostě umřel," zašeptala jsem zuřivě.

Michel mumlal slovíčka ve francouzštině, a pak něco, co znělo jako "še". Stále dokola, hladil mě po zádech a držel, zatímco já bolela. A on se mnou.

**

Stála jsem v hloučku lidí a poznávala jen málo z nich. Byl tu Dan, pak Filip, jeho dědeček, Lenka, Danova přítelkyně. Pár lidí, které jsem občas zahlédla se s Michaelem pozdravit. Hrstka těch, které jsem potkala v čekárně. A pak tu byly desítky lidí, mladí i staří, a všichni vypadali tak zničení jako já sama. Možné ne tolik, jako já. Jistě, někteří truchlili více. Ale nikdo nebyl tak vyděšený.

Třásla jsem se.

Byl to první pohřeb, na kterém jsem byla, od dětství. Vyhýbala jsem se pohřbům a hřbitovům, zpravidla. Nenáviděla jsem je. Byla jsem z nich vyděšená. Ale musela jsem se se Zdeňkem rozloučit. To si ode mě zasloužil, minimálně.

Pomohl mi? Možná ne, možná neměl dost času, aby vyřešil bordel s mou rodinou, s Radkem, s Michaelem, Deniskou a Bastem. Ale byl můj přítel a vyslechl si mě a nesoudil. Radil. A cítila jsem se líp, lépe, než kdy předtím. Vyrovnaná. Skoro v míru sama se sebou. Skoro.

Michael měl mojí ruku na své paži a držel mě, pevná skála. Potřebovala jsem ji. Jeho.

Na druhou stranu, ani on nebyl ani zdaleka v pohodě. Možná mě potřeboval tolik, jako já jeho. Možná byl jako Radek. Radek vždy potřeboval někoho, o koho se postarat, kdo by k němu vzhlížel. Připadal si pak více jako chlap. Možná se Michael držel pohromadě jen kvůli mně. Možná taky hledá panenku, která bude jeho podnožkou.

Ne. Snažil se vypadat silně kvůli mně a to byla taky jediná podobnost mezi ním a Radkem, rozhodla jsem se rezolutně. Michael nebyl jako Radek. Ani zdaleka. Nemohl být.

Zavřela jsem oči a snažila se mrkáním zahnat slzy, zatímco vnučka Zdeňka přerývavě drmolila svou řeč, sama se sotva držela, aby se nezhroutila.

Nenáviděla jsem pohřby.

Zdeňku, ty bastarde, tohle ti dlouho neodpustím. Jak jsi mohl? Jak sis jen mohl dovolit umřít?

**

Po smuteční ceremonii jsme se s Michaelem tiše vytratili. Byla ještě jakási morbidní párty, Zdeněk byl zatraceně oblíbený staříček a lidé na něj chtěli vzpomínat v dobrém, ale Demaudiraux vycítil, jak moc mě celá ta věc vyčerpává a rozhodl se, že odejdeme dříve.

Ani netušil, jak moc vděčná jsem mu za to byla.

"Jdeme se opít," odvětil Michael tiše.

"Ani jeden z nás poté nezvládne dojít domů."

"Merde, potřebuju se opít, Al."

"Me too," zamumlala jsem, ale zavrtěla hlavou. "Pokud musíš, pojďme koupit nějakou sračku a pak k tobě do bytu. To bude lepší."

"K tobě."

"What?"

"K tobě do bytu. Nechci k sobě."

"Whatever," byla jsem moc unavená se hádat.

Zatímco Michael nakupoval, vyšla jsem ven a zdráhavě zavolala Bastovi.

"Liz? Už jste skončili, mám pro tebe přijít?"

Nervózně jsem polkla. "Ještě jsme neskončili." Zaváhala jsem. "Michael nakupuje chlast a plánujeme se ožrat jako dogy. U mě v bytě. Bude to pak bolet míň." Dlouhé ticho. "Alespoň doufám." Zašeptala jsem.

"Budu tam ráno a donesu ti něco na kocovinu." Odvětil můj milenec a zavěsil to.

Zavřela jsem oči a těžce si povzdechla.

Bude u mě proto, aby mi pomohl, nebo zkontroloval, že jsme na sračky, ale s oblečením na sobě?

A dokážu se udržet od Michaela, když budu zpitá pod obraz?

Dokážu nic neříct?

Musím. Jinou možnost nemám.

Oh hell, zase jsem to udělala. Měla jsem myslet na Zdeňka, nebo aspoň na Basta, a zase jsem se v duchu zaobírala Michaelem. Damn. Jak to jen ten můj šílený terapeut říkal? V mysli zkomponovat list pozitivních věcí, které situace nebo osobnosti nabízí, a soustředit se na ně? A když se uklidním, posoudit situaci ze všech úhlů?

Zdeňku, ty parchante, proč zrovna teď? Když jsem tě našla?

Znovu jsem plakala a po chvilce mě Michael objal kolem ramen a zatímco jsem posmrkávala, vedl nás k autu a pak ke mně domů.

Cesta probíhala v tichu, ale bylo to dobré ticho, chápali jsme toho druhého. Michael uměl mlčet, když se mě mohl dotýkat, dokázal mě nechat s mými myšlenkami. A tak mě držel za ruku a řídil, zatímco já koukala z okna.

Poté, co jsem na Michaela vyštěkla, že Basta miluju, byl tak opatrný, neflirtoval se mnou, skoro se mě nedotýkal, nebyl to on. Zdálo se, že to teď bylo pasé. Teď se mě dotýkal kdykoliv mohl, nic sexuálního, spíše zoufalá potřeba nebýt sám. Cítila jsem to stejně. A volali jsme si. Dlouhé večerní hovory. Ty tři týdny před Zdeňkovým pohřbem byly peklo. Zdálo se mi, že můj život poslední dobou ani nezná jiný rozměr.

Michael našel místo a zaparkoval, a pak jsme spěchali ke mně, a pak se Michael vítal s Fy, já se převlékala, a hodila po něm nějaké Bastovi věci, a pak jsem vytáhla rohlíky a sýr a Michael rozlíval a pak, pozoruhodně rychle, jsme se opili a na chvíli, na chvíli nebylo vše tak smutné a my se mohli smát.

**

"Dobrý den!" pozdravil nadšeně dětský hlas.

"Těžká noc?" zeptal se jiný. Ohlédla jsem se a uviděla Stráňski, která se svým synem vycházela z vchodu. Já stála o kousek dál, zachumlaná do kabátu, zatímco Fy očichávala keř. Bast pro mě ráno udělal dost věcí, dokonce i pomohl Michaelovi do koupelny, i když to bylo spíše proto, aby se jej rychleji zbavil. Ale s Fy by ven nešel. Nesnášeli se moc dobře. A ta, obvykle miláček, mě nenechala dospat opici. Proto jsem stála v nekřesťanskou hodinu venku, se střepem v místě mé hlavy. Utěšoval mě jen fakt, že Michael na tom musel být hůř. Baptist se snažil jej poslat svou cestou co nejdříve a nejednal s ním zrovna v rukavičkách. Bylo by mi ho líto, kdyby to nebyl on, kdo navrhl, ať začneme míchat vše, co koupil, dohromady. Proč jen to včera znělo jako dobrý nápad? Měla jsem být dospělá a vědět, že to je všechno, jen ne good idea.

"Smrt blízkého." Odvětila jsem. Maričino obočí vyskočilo k linii vlasů.

"Smáli jste se jako blázni, vy dva tam. To nebyl stejný muž, který k vám chodí obyčejně," dodala Stráňski náhle, až příliš neutrálně.

"Ne. Obyčejně ke mně chodí Baptist Renard, můj přítel. Včera to byl můj kolega a... kamarád. Michael Demaudiraux. Neseme Zdeňkovu ztrátu stejně těžce. Chtěla jsem mu pomoct. Neměl by teď být sám." Zdeněk pro něj byl jako otec. Nebo nejbližší věc, která se otci podobala. Michael mi to včera řekl. Neměla jsem problém vidět proč. I já jsem jej tak začala vnímat, a ráda.

Kdyby jen ten parchant neumřel.

"Takže se toto nebude opakovat každou noc." Zeptala se Stráňski jen lehce útočně. Možná pouze sugestivně konstatovala.

"Ne. Nejsem typ osoby, která by každou noc pořádala večírky. Nebo každý víkend." Alespoň pokud tu není Deni, přiznala jsem si.

"To ráda slyším. Upřímnou soustrast," Sousedka mi pokývala, její roztomilý syn se rozloučil, především s Fy, zamával a byli pryč.

Zavřela jsem oči, snažila se zvládnout bolest hlavy i žaludek a nemyslet na hřbitovy a pohřby. "Come, Fy. Jdeme domů."

15. kapitola | 17. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: HNS: 16. kapitola hollis 03. 06. 2015 - 10:29
RE(2x): HNS: 16. kapitola moira 03. 06. 2015 - 16:08
RE(3x): HNS: 16. kapitola hollis 03. 06. 2015 - 20:32
RE(4x): HNS: 16. kapitola moira 07. 06. 2015 - 14:24
RE(5x): HNS: 16. kapitola hollis 07. 06. 2015 - 15:37