HNS: 11. kapitola

24. prosinec 2014 | 22.31 |

 11. Christmas

Vánoční nálada, světýlka, nákupy, reklamy... každý rok to bylo stejné, otravné, ale svým způsobem i hezké. A byla to tradice. Proplétala jsem se vánoční Prahou, v ruce nákupní tašky a adventní věnec, který jsem sice koupila s dvoutýdenním zpožděním, ale kdo to, kromě Fy, zaregistruje? Ani Bast nebyl zrovna sváteční typ.

"Měla bych začít péct cukroví," zamumlala jsem si pro sebe. Schválně, jestli Fy tento rok sežere všechno cukroví, nebo něco zbude i na vánoční svátky? Zazvonil mi mobil. "Yeah?" ozvala jsem se, když jsem jej s obtížemi vylovila z kabelky.

"Je Bastard s tebou?"

"Bast, Michaeli, ne bastard."

"Sorry. Jestli ne, pojď mi pomoct nakoupit dárky."

"Teď?"

"A kdy jindy?"

"Chtěla jsem péct cukroví,"

"To můžeš udělat později. Potřebuju tě. Musím sehnat pár opravdu zákeřných dárků. Pro dítě. Pro ženu..."

"Pro ženu?" uculila jsem se. Michael byl studenokrevný hajzl, který spal s ženskýma bez emocí a také tak s nimi zacházel. Komu tak mohl chtít koupit dárek? "A co že se mnou mluvíš? Poslední dny ses mi vyhýbal, jako bych byla malomocná."

"Absolutní pravdu?"

"To by bylo hezké,"

"Máš to mít – nevím, jak se k tobě chovat. Umím ženskou sbalit a svést, ale to ztrácí smysl, když se mnou nechceš spát. Tak jsem se k tobě snažil chovat jako k bývalé milence."

"Aha,"

"Jenže se mi stýská po kamarádce. A bylo dost zbabělé se ti vyhýbat jen proto, že jsem se cítil v tvé přítomnosti jako debil."

"Well..."

"Jsi už doma? Stavím se pro tebe za dvacet minut."

**

"Proč kupuješ dvoje?"

"Cože?" zarazila jsem se. Michael ukázal na čtyři krabičky ledové kávy.

"Aha. Ani nevím, je to zvyk. Deniska vždycky říká, že kupovat jeden je málo, dva na chuť sice stačí, ale člověk by nikdy neměl jíst ani pít sám, takže má vzít dopředu něco i pro někoho jiného," odmlčela jsem se a povzdechla si. "Strašně mi chybí," zamumlala jsem rozpačitě.

"Tak to s těmi nejlepší většinou bývá," Michael mi věnoval poloviční úsměv a objal mě kolem ramen. "Když mají, tak chybí, a když se jich chceš zbavit, serou se ti do života a ne a ne zmizet,"

"Mluvíš o sobě?" uculila jsem se.

"Au, to bolelo, mon chérie,"

"Sure,"

Měli jsme kliku, přišli jsme k pokladně zrovna, když otevírala, a za chvíli jsme už i s taškami šli k Michaelovu autu. Cestou ukázal do výlohy sexshopu. "Co kdybych Filipovi koupil toto?"

"Jesus, Michael, tohle nemůžeš dát někomu na Vánoce!"

"A proč ne?" Michael se na mě hraně zmateně podíval, na rtech úsměv. Bouchla jsem jej do paže.

"Je to... damn, ani nevím, jak se ta věc jmenuje, ale sexuální život jiných mužů je snad tabu, no ne? A ještě k tomu starců,"

"Filip není stařec," Michael se nepokrytě smál.

"Whatever. A víš co? Dej mu to. Je to tvůj přítel. Určitě vám to vylepší vztahy."

"Také myslím,"

"Jsi blázen, víš to?" Než jsem mu mohla říct zbytek svého mínění o jeho šílených nápadech, zazvonil mi mobil. Tereza.

"Ter? Co se,"

"Umírá!" zavřeštělo mi v telefonu. Lekla jsem se tak, že jsem upustila pár tašek. Rychle jsem je zvedla, než se jejich obsah vysypal.

"Terezo?"

"Sanitka matku odvezla do nemocnice. Pane bože, Alice, na umírá, já to vím, ona..."

"Dobře, klid. Kde jsi? Terezo, kde jsi?" V telefonu se mi ozývalo pouze hysterické vzlykání. "Jedu za tebou, dobře? Jsi doma? Jsi? Well, budu tam za půl hodiny. Dobře?" Položila jsem to a povzdechla si.

"Musím za Terezou, Michaeli. Něco s její matkou, nedokázala mi říct nic smysluplného."

"Samozřejmě. Potřebuješ někam hodit?" Michael hodil tašky do kufru, s lehkostí, kterou jsem mu záviděla, a naskládal tam i ty moje, podstatně lehčí.

"Pokud mě odvezeš k Tereze," promnula jsem si čelo, za kterým se mi pomalu usazovala zákeřná bolest hlavy.

"Bude to dobré," Michael mi lehce stiskl rameno a pak obešel auto na stranu řidiče. S povzdechem jsem jej následovala a pak trpělivě čekala, než se vymotáme z toho předvánočního šílenství.

**

"Kde jsi byla? Kde jsi byla!" Tereza se na mě hned po příchodu vrhla jako rozzuřená lvice.

"Přišla jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Co se stalo?"

"Já nevím. Já... srdce, selhání srdce, dostala infarkt. Ale už je to dobré. Je to dobré? Já nevím,"

"Klid. Už jsi za ní byla?"

"Já tak nechci skončit, Alice."

"Jesus, Ter, samozřejmě, že tak neskončíš. Neskončíš tak."

"Já ji miluju. Miluju ji, víš?"

"Tak běž za ní. A řekni ji to."

"Asi jo. Asi bych jí to měla říct."

"Běž," stiskla jsem ji ruce a pak sledovala, jak odchází.

"Počkáš?" otočila se ještě ke mně.

"Budu tady," usmála jsem se.

**

"Nejsem si jistý, jestli bych s ní vydržel i v jejím normálním stavu, natož, když se z ní stala hysterická, uřvaná kráva,"

"Michaeli!" nesouhlasně jsem se na něj podívala. "Málem ji umřela matka,"

"A co vím, také si za to mohla sama,"

"Přestaň," sykla jsem na něj.

"Když myslíš," Seděl pohodlně v sedačce a upíjel víno, které si přinesl. Já k tomu naservírovala pár druhů sýrů, které jsem narychlo koupila, spolu s jarní cibulkou a cherri rajčátky. Dala jsem si pauzu od cukroví, většinu dárku jsem měla nakoupených, nebýt Terezy, byla bych sama se sebou spokojená a užívala si příjemný večer.

Tedy, když opomenu fakt, že jsem ten večer trávila s Michaelem místo s Bastem, který by v práci.

"Přejděme na jiné téma. Až ty řekneš něco milého na Terezininu adresu, bude v pekle sněžit, na to bych si vsadila."

Michale mi věnoval přátelský úsměv. "Na to si i připiju."

"You're rude and disgusting," odtušila jsem. Pak si jej přeměřila a zaváhala. "Michaeli, spal jsi někdy s Jeřábkovou?"

Michaelovi zaskočil doušek vína a rozkašlal se, a když se ovládl, otočil se ke mně a strnul. Doopravdy strnul, snad ani nedýchal, a zíral na mě, výraz z části nevěřícný.

"To si o mně myslíš?" zeptal se pak tiše. A když jsem neodpovídala, beze slova položil sklenici na stůl a odešel do kuchyně. Seděla jsem v obýváku a nejistě sledovala, jak po mé malé kuchyni přecházel. Na chvíli, asi to byla hra světla, ale na chvíli jsem místo něj viděla jiného muže, který tak také přecházel, v ruce sklenku s alkoholem. Radka.

Radek a Michael si vlastně byli dost podobní, jen jsem se ještě nerozhodla, jestli jsou doopravdy stejní a Radek prostě jen vykročil špatnou cestou. A měl špatné okolnosti. Vše, co nakonec vedlo k tomu, že byl Michael úspěšný businessman a Radek, přestože měl vysoké postavení ve své firmě, takový nebyl.

Potřeboval i Michael někoho, o koho by se mohl starat, kdo by jej mohl obdivovat? Panenku místo rovnocenné partnerky?

Ucítila jsem bodnutí viny. Už dlouho jsem se Radkovi neozvala, ale z části jsem se styděla a z části... jsem na něj prostě chtěla zapomenout.

Vylívám si to teď na Michaelovi?

Zvedla jsem se a šla do kuchyně. "Omlouvám se. Samozřejmě, že si to o tobě nemyslím. Je to jen jedna z otázek, které kolují ve firmě, a víš, máš svým způsobem svou vlastní legendu. Člověka pak napadnou různé pitomosti, a i když ví, že to není nic jiného než bullshit, stejně mu to uvízne v hlavě."

Michael na mě pohlédl, výraz nečitelný.

"Někoho mi připomínáš." Přiznala jsem nečekaně.

"Opravdu? To bolí. Myslel jsem, že jsem originál." Byla to klasická Michaelovská odpověď, ale postrádala něco z jeho upřímnosti.

"Jestli jsi stejný jako on, není to lichotka," odvětila jsem upřímně. A tohle, překvapivě, mu vykouzlilo úsměv na tváři.

"Bon, pak bych se měl snažit, abych jako on nebyl, pravda?" Vzal z talíře jeden kousek cukroví a vracel se do obýváku. A já s úlevně usmála. Michael byl ve své podstatě easy-going boy, nebylo s ním těžké vyjít, a to bylo osvěžující, protože s Bastem to vypadalo na pomalou, ale nevyhnutelnou katastrofu. Nějak jsem neměla pocit, že budeme tyto Vánoce trávit spolu.

**

"You are not serious!" zavrčela jsem do telefonu.

"Promiň, Alice, do poslední chvíle jsem to nevěděl ani já sám. Jeden můj kolega nemůže přijít a musím za něj zaskočit."

"Jsou doprdele Vánoce! Kdo pracuje during fucking Christmas?!"

"Už jsem se omluvil," Bast začal znít podrážděně.

"Well, ok. Whatever. Budu trávit Vánoce sama, jako nějaká pitomá husa. Jesus, jsem na tebe tak naštvaná, že bych tě nejraději praštila."

"Podívej, zavolej Tereze,"

"Ta se stará o matku. Právě ji pustili z nemocnice."

"Tak někomu jinému!"

"Komu?! Nikam se na Vánoce srát nebudu, damn! Nemohls mi to říct jeden zatracený den předem?! Neodmítla bych pozvání od Erika a chlapců a všichni bychom byli spokojení!"

Baptist si povzdechl. "Alice, opravdu mě to mrzí. Ať to zní jakkoliv, na společné Vánoce jsem se těšil. Ale musím tady být."

Sedla jsem si na kuchyňskou židli a nešťastně zírala před sebe, v očích cítila slzy.

"Whatever. Užij si to," odvětila jsem tiše.

"Krásné Vánoce, Al. Uvidíme se zítra. Můžu... můžu přijít?"

"Já nevím Baste. Vykašlala ses na mě na Vánoce. Já prost nevím. Zavolej zítra."

Položila jsem to a zírala na telefon ve své ruce. A brečela jsem, do háje.

Mobil zavibroval a já, docela pitomě, doufala, že to je Bast...

Ale nebyl. Bylo to něco horšího.

Granmother Charlotte.

Zhluboka jsem se nadechla a rychle si hřbetem ruky otřela slzy. Pak se nadechla znovu. Na chvíli mě napadla zbabělá myšlenka, že to nechám zvonit, ale pak jsem si povzdechla a zvedla to: "Hello!" donutila jsem se znít nadšeně.

"My beloved granddaughter, how lovely that you answered your phone on first call."

Alice ignorovala jízlivý tón a donutila mozek přepnout na angličtinu.

"Babičko Charlotte, ráda vás slyším. Přeji krásné Vánoce."

"Jistě. Jsem si jistá, že tento rok máš čas na to navštívit svou rodinu, Alice."

"Bohužel stále nemám, babičko Charlotte."

"Tak si čas udělej," v hlase starší ženy se objevilo podráždění.

"Byly by to přípravy na poslední chvíli, babičko Charlotte, a nedokážu si představit nikoho, kdo by pracoval o svátcích, tudíž jak bych se mohla přes svátky dostat do Velké Británie."

"Takže přijedeš na Nový rok, drahá." Toto už dokonce ani nebyla otázka.

"Omlouvám se, babičko Charlotte, ale pochybuji, že se tento rok do Anglie dostanu."

"Jsme tvá rodina, Alice," babička Charlotte použila chladný tón, ten, který ji jako dítě děsil.

"A já vás miluji, ale bohužel vás nemohu navštívit."

"Nemůžeš, nebo nechceš, vnučko?"

"Nemohu."

"Dobře," odvětila po dlouhé chvíli babička Charlotte. "Veselé Vánoce, drahá," položila to.

Znechuceně jsem odhodila mobil na stůl a složila si obličej do dlaní.

Byly Vánoce.

A já potřebovala něco tvrdého k pití, protože to byly ty nejhorší Vánoce za dlouhou, dlouhou dobu. Pak jsem se ale narovnala a zamyšleně zamračila. Nesnesla bych, že mám být na Vánoce sama, a byla jsem opravdu zoufalá.

Dost zoufalá, abych si vzpomněla, že Michaelovi odpadla pracovní cesta.

Sáhla jsem po mobilu a vytáčela jeho číslo dříve, než jsem si to mohla rozmyslet.

**

"Víš, podle toho, jak jsi zněl, jsem čekala, že mi dáš košem,"

"Podruhé? Tak velký Bastard nejsem ani já," usmál se Michael trochu zlomyslně. Trhla jsem sebou. Nemusel mi připomínat, že se na mě Bast vykašlal. Bast? Bastard. Michael to měl správně.

"Jsme to ale párek..." zarazila jsem se.

"Zoufalců?" nabídl Michael nápomocně.

"Nechtěla jsem to říkat nahlas," uznala jsem. Michael se snad už posté podíval na svůj telefon a přejel obývák pohledem. Od chvíle, kdy přišel, byl strašně napjatý, až to znervózňovalo i mě. Vážně jsem se snažila, ale věděla jsem, že pokud večer půjde dál tímto tempem, na konci se s největší pravděpodobností pozabíjíme.

Náhle zarachotily klíče.

"Někoho čekáš?" Michael na mě pohlédl.

"Ne. Možná je to domovník..." zvedla jsem se. Ale to už se dveře otevřely a Fy začala tlumeně štěkat.

"Zlato, hádej, kdo je doma!" Dovnitř s náručí plnou tašek, z nichž jedna povážlivě cinkala jako chlast, vlétla Deniska. "Šťastný a Veselý!" křičela, Michaela naprosto ignorovala a vletěla mi do náruče.

"Jesus Christ! Deni!" zaječela jsem a nadšeně ji objala. A pak políbila, navzdory Michaelovi, a rozesmála se, když se odtáhla a já viděla, jak má rtěnku rozmazanou po tváři jako klaun. Což znamenalo že já jsem musela vypadat podobně.

"Hey, Michael. Rise and shine my dear, this lovely lady is my love. Be good,"

**

Po dvaceti minutách kontrolovaného chaosu a změn jsme se usadili zase v obýváku, jen teď vedle mě seděla Deniska a všechno se najednou zdálo o mnoho lepší. Sledovali jsme pohádky v televizi, Deniska celou dobu vykládala, co prožila, a u toho jsme se přežírali.

"Proč jsi tak podrážděný?" zeptala jsem se Michaela překvapeně, když nevrle odstrčil Fy. Denisa zrovna odběhla na záchod. "Deniska se ti... nelíbí?"

Michael se zarazil a pak se překvapeně usmál.

"Ne, tak to není, Denisa je obdivuhodná žena. Jen... nevím. Možná je to proto, že nejsem sám a nemůžu nadávat na to, že jsem zase strávil Vánoce s děvkou v kostýmku Santovy pomocnice."

"Really?" zírala jsem na něj.

"To chce poker!" křikla Deniska z chodby. "Santova pomocnice, Miku? Klišé, klišé, chlapče," nakoukla do obýváku a lascivně se na něj usmála. "Když už, tak alespoň dvě. Asi neschováváš kostýmky Santových pomocnic ve skříni, co? Lásko? Nevadí. Ale mám pravdu, že ano? Vždycky mám. Kde máš karty, lásko?" otočila se ke mně. Začala jsem se smát. Na Michaelův tázavý pohled jsem ze sebe dokázala vykoktat, že uvidí, a pak pomohla nadšené Denisce uklidit stolek v obýváku, abychom si mohli zahrát. Pravidla jsem si už přesně nepamatovala, ale popravdě, ani jsem nemusela. Deniska byla totiž v pokeru naprosto beznadějná. Vždy prezentovala své pocity, a při pokeru by nedokázala udržet vážnou tvář, ani kdyby jí to mělo zachránit život.

"Zahrajeme svlékací, drahoušci? Myslím, že dnes mám nad hlavou šťastnou hvězdu. Říká se to tak?" sáhla po sklenici s vínem a řádně se napila. "Tak. Kdo chce rozdávat?"

**

O dvě hodiny později byla Deniska skoro nahá a taky docela opilá. A já jsem na tom nebyla o nic lépe. Nad vodou mě držel jen fakt, že ani Michael nebyl střízlivý, a tak na nás těžko mohl hodit kamenem proto, že jsme se ožraly na Vánoce. Doufala jsem, že s babička Charlotte nerozhodne znovu zavolat.

"Víš, možná jsi nepochopila podstatu té hry, Denisko. Máš zůstat oblečená." Odvětila jsem se zachichotáním a zatahala ji za podprsenku. Deniska se po mně ohnala a máem převrátila stolek.

"Ale jistě, že ji chápu!" rozohnila se a rozmáchla se sklenicí tak zeširoka, že na sebe trochu vylila. "Sakra," zamumlala. S tichým smíchem jsem se sklonila a olízla tu trochu vína z jejího břicha. Možná bych šla i dále, ale Denisa se otočila k Michaelovi a vážně se na něj zadívala. "Ta hloupá hra je proti mně zaujatá! Zaujatá!"

Jediný mužský člen naší společnosti se jízlivě usmál a sledoval nás. "Souhlas s Alicí. Nepochopila jsi podstatu té hry. Umíš vůbec poker hrát?"

"Samozřejmě, že umím! Běžte všichni do háje. Chce se mi zpívat," postavila se a došla k hromádce oblečení na zemi, začala si je natahovat. "Jdeme zpívat. Lus mi psala, její přítelkyně bude mít otevřená karaoke klub i dneska, do tří. Jdeme?"

"Cože?" doteď jsem ležela na zemi, protože jsem nečekala, že bude Deniska doopravdy tak aktivní, aby se pohnula.

"Karaoke, lásko." Deniska si ke mně klekla, vzala mi obličej do dlaní a pak mě políbila. "Však víš, máš tam mikrofón, text, píseň a zpíváááš. Luc mi o tom napsala už odpoledne, bude tam party, nesmíme to zmeškat," snažila se mě zvednout, ale odmítala jsem se pohnout.

"Běž sama, Deni. Nebo běžte spolu," mávla jsem na Michaela. Mohlo by jej to bavit. Byl večírkový typ. "Myslím, že budu potřebovat nejdříve trochu vystřízlivět." zamumlala jsem a položila si tvář na zem. Byla tak příjemně chladivá.

"Huh. Nevím, jak tady věšák vedle, lásko, ale já jsem tu kvůli tobě."

Jedním okem jsem na ni pohlédla. "Věšák?"

"Fešák. Féééšááák, jako Filištýni, jako fialová." Zhluboka se napila rovnou z láhve a smutně zamrkala, když náhle byla prázdná. "A nás dva," pokračovala a názorně ukázala lahví mezi sebou a Michaelem, pěkně pomalu, protože se trošku motala i v sedě. Když si všimla, že se pobaveně šklebil, ukázala mu prostředníček. "Nás nic neváže." Zamyslela se. "Že?" zeptala s pak.

"Rien," souhlasil Michael vážně. Byl poslední hodinu nějak podezřele tichý.

"Takže nejdeš?" zeptala se mě Deniska smutně.

"No way in the hell," zamumlala jsem.

"Fajn," Deniska zněla naštvaně. Než jsem se ale přesvědčila, že bych s tím měla něco dělat, byla Deniska v ložnici, za chvíli pobrala tašky a byla pryč.

"Uh, ona odešla?"

"Já nevím," Michael si lehl vedle mě a společně jsme sledovali dveře.

"Ona fakt šla. Just like that. Really. Puf." Zamumlala jsem nevěřícně a mávla rukama.

"Puf," souhlasil Michael a pak se rozesmál. "Ty vole, my jsme na sračky," zamumlal a zabořil mi obličej do ramene. "Kdyžs mě zvala, netušil jsem, že skončí ještě hůř, než jsem měl původně v plánu."

"Yu welcome." otočila jsem se k němu a zmohla se na slabý úsměv.

"Oh, merci, merci beaucoup."

Jeho francouzština v opilostí nezněla o nic méně sexy, pokud chcete vědět.

**

Další ráno jsme se vzbudili na zemi, tak, jak jsme tam usnuli, já ležela stočená napůl na Michaelově hrudi a on spal s rukou zabořenou ve srsti Fy. Ta, když viděla, že jsem vzhůru, nadšeně zvedla hlavu a začala vrtět ocasem.

"Cože?" zamumlal Michael a taky otevřel oči. "Oh, doprdele, moje hlava."

"Shut up," zasténala jsem. Proč musel být tak hlasitý? Opatrně jsem se zvedla a z ruky se mi vykutálela prázdná flaška vodky. Zasténala jsem jen při pohledu na ni. "Oh my, I really do not want to know,"

**

"Well, to jsme úplně nezvládli," odvětila jsem, když jsme v trochu civilizovanějším stavu seděli u kuchyňského stolu a spolykali prášky proti nevolnosti a vypili snad galon vody.

"Navrhuji to vše svést na to ďáblovo stvoření,"

"Deni?"

"Dali jsme si trojku nebo se mi to jen zdálo?" zeptal se Michael a koukl na mě.

"Oh," promnula jsem si oči. "Myslím, že ne. Poker. Byl to poker, kdy jsme do sebe začali lít vše, co Deniska přinesla. To nás odrovnalo. A pak odešla... že? Oh no... my pili i potom, co odešla, že? Jen ve dvou."

"Ouais, jak ti největší pitomci na světě."

"Mohlo to být i horší."

"Ano?"

"Alespoň jsme se vzbudili stále ještě v bytě." A máme oblečení stále na sobě, dodala jsem v duchu.

"Myslím, že máš pravdu," souhlasil Michael. Zvedl se a beze slova se přesunul na sedačku, a tam si lehl a vypadal připravený umřít. "Pokud takhle slaví Vánoce, nejsem si jistý, jestli bych zvládl jízdu na Nový rok. Na tak malé stvoření má kurva výdrž."

"Jo. Deni je jen jedna." Sedla jsem si na zem vedle Michaelovy hlavy a opřela se o podpěrku. Když se mi Michael začal probírat vlasy, spokojeně jsem si povzdechla. "Hm, neměli bychom rozbalovat dárky nebo tak něco?"

"Později," zabručel Michael a zdálo se, že usínal.

"Whatever," souhlasila jsem. Zvedla jsem se, dokázala přes Michaela ještě hodit deku, a pak se odpotácela do postele a padla za vlast.

**

Zjistila jsem, že se Michael jako malý nedíval na vánoční pohádky a pohádky všeobecně. A rozhodla se to napravit.

Jelikož na mě Bastard seriózně sral, neměla jsem ani špatné svědomí.

Udělali jsme si takový maratón českých a vánočních pohádek a u toho jsme dodělávali a zdobili cukroví, na které jsem se včera vykašlala.

Zjistila jsem, že Michael nesnášel Karla Gotta, to když jsme sledovali Tři oříšky pro Popelku a on se šklebil, jako by mu někdo tahal zub,

"Nerad sedím před televizí," přiznal.

"Nemáš rád televizi?" změřila jsem si jej pohledem.

"Ne, prostě jen nerad sedím před televizí a čumím na ty kraviny, co tam hrají,"

"Pohádky nejsou kraviny," odvětila jsem vyčítavě.

"Já vím," povzdechl si. Zdobil cukroví a překvapivě mu to šlo, i když tvrdil, že nikdy předtím nic takového nedělal. Samotné pečení a manipulace s těstem byla jiná písnička, ale pro dekorace měl cit.

Tak nějak jsem pořád čekala, kdy odejde, odvětí, že má na práci lepší věci, ale nic neříkal a dokonce vypadal i svým způsobem spokojeně.

"Měl jsem v životě jedno těžké období, kdy jsem myslel, že jsem skončil. Hodně jsem pil a skončil právě před televizí. Nesnáším o tom období přemýšlet a televize mi jej prostě připomíná."

Chvíli jsme mlčky pracovali a já zpracovávala, co mi Michale právě přiznal.

"Všichni jsme měli v životě nějaké těžké období. Hlavní je, že jsme se z toho vyhrabali." usmála jsem se na něj. "Bude ti vadit, když pustím koledy?"

"Do toho," odvětil s pokrčením ramen. "Vyrůstala jsi v rodině, která Vánoce slavila tradičně?"

"Jak to myslíš, tradičně?" ohlédla jsem se po něm, když jsem hledala vánoční CD.

"Cukroví, koledy, vánoční večeře a takové."

"Slavila jsem britskou variantu, ale ano, dalo by se říct, že tradiční. Po smrti matky jsem však ztratila rodinu, pro kterou bych tradiční kartu vytáhla, tak jsem se spokojila s cukrovím, koledami a pohádkami. A co ty?"

Michael dlouho mlčel.

"Já jsem sirotek."

"You are what?"

Michael se jízlivě usmál. "Vyrůstal jsem v děcáku a pěstounských rodinách. Tam jsou Vánoce úplně jiné."

"Já... tedy, wow. Dotáhl jsi to zatraceně daleko, you know."Vykoktala jsem nakonec.

"Štěstí, píle, osud," pokrčil lhostejně rameny. "Vždy jsem chtěl zažít takové klasické Vánoce, ale pak jsem se toho snu vzdal. Rodina věci komplikuje."

Mluvila jsem o těchto věcech s Michaelem? S Michaelem? Nespím ještě?

"Zkoušel jsi to někdy? Myslím, vážný vztah, rodinu..."

"Myslíš, že by to za to stálo?" ozval se neutrálně. Michaelova tvář se uzavřela. A to byla odpověď sama o sobě.

Proč by se z chlapa, který toužil po klasických Vánocích, stal kurevník Michalova formátu? Nepotřebovala jsem být géniem, abych pochopila, že mu nějaká žena ublížila. Byl to jen náznak, hořkost v očích, ale bylo to zcela zjevné.

"To nevím," odvětila jsem nakonec. "Pokud tě to potěší," rozhodla jsem se změnit téma. "Deniska svého otce nesnáší. Pochází z vietnamské rodiny a nikdy spolu nevycházeli dobře. A Vánoce ani neslaví."

"Žádné dárečky?" pousmál se Michael.

"Ale ano, mají plno jiných svátků. Jen ne Vánoce."

"C'est triste."

"Jiná kultura. Od které ale, popravdě, Deni utíká tak daleko, jak jen může."

"Co spolu vlastně máte?" zeptal se Michael náhle. "Myslel jsem, že jste jako sestry, dobré přítelkyně. Ale to, jak jste se dotýkaly, jak ses na ni dívala na nahou... Vypadala jsi spíše jako její přítel, než kamaráda. Denisa si mě dokonce odchytila a obvinila mě, že žárlím."

"A žárlil jsi?"

"Jste pár?"

"Hledáš důvod, proč jsem se s tebou nevyspala?" popíchla jsem jej. "A co Amanda? Jak se má ona?"

"Co s tím má společného Amanda?"

"Seznámila jsem se s ní přes Denisku."

"Jste všechny lesbičky?" Michael všeho nechal a zíral na mě.

"Já jsem bisexuálka, Deni podle mě také, a Am, well, vyspala se s tebou, ne?

"Cítím se tak výjimečně," odvětil jízlivě a vrátil se k cukroví.

"Ale kuš," podívala jsem se na stůl a spokojeně se usmála. "Tak. To je všechno. Co teď?"

"Co tak rozbalit dárky?"

"Hey! That's briliant!" usmála jsem se široce.

Hodila jsem mu jeho dárek. Dala jsem mu růžová tanga s hlavou zajíčka aka ponožky na jistých inkriminovaných místech a neskutečně se bavila při pohledu šoku a nevíry na jeho tváři. V balíčku poté byla i karmínová kravata a kapesníček, oboje nechutně drahé a luxusní, ale já to dostala i s tangama se slevou. Bylo výhodné mít za přítele gaye, obzvláště, pokud jste sháněli dárek na poslední chvíli.

"Nechceš si je vyzkoušet?" popíchla jsem jej. Rozesmál se. Pak jsem se slitovala a dala mu ještě jeho druhý dárek, knihu, protože se zmínil, že kdysi četl fantasy. Byla krátká a podle knihkupce byla úderná a vtipná, s tím druhem humoru, který muže baví.

"Snad se bude líbit,"

"Zdá se, že jsme se v obchodě minuli," usmál se a podal mi jeho dárek. Koukla jsem do dárkové tašky a objevila novou Kate Daniels. Široce jsem se na něj usmála. "Máš zatraceně dobrou paměť, sweetheart. Damn, tohle je ten nejlepší dárek, jaký jsem dostala za posledních pět let," uculila jsem se.

"Vám k službám, má lady" zazubil se Michael. Podíval se mi do očí a přes tvář mu přeběhl zvláštní výraz. "Je to zvláštní, víš, ale... máš tak obyčejné oči."

"Obyčejné oči?"

"Měl jsem milenky, které měly krásné zelené oči, bledě modré a pronikavé, jako husky, temné, skoro černé... jedna měla oči sytě modré, i když si dodnes nejsem jistý, jestli to nebyly čočky. Ale ty, Alice... ty máš nádherné oči."

"Obyčejné, nádherné? Jsem zmatená," rýpla jsem.

"Máš šedomodré oči, takové má každý druhý. Ale... asi je to tím, jak se na mě díváš. Jako na člověka." Překvapeně se zarazil. "Záleží ti na mně. Máš mě ráda..." natáhl a pak ruku zmateně stáhl. Nakonec chytil pramen mých vlasů a zatahal za něj. "Děkuji. Nejen za dárek nebo Vánoce, ale protože se snažíš. Vydržet to se mnou,"

Zírala jsem na něj a už poněkolikáté za ten den netušila, co mu mám říct.

Michael vypadal rozpačitě.

Zachránil nás telefon. Odběhla jsem pro něj a viděla, že volá Bast. Když jsem nad tím zpětně uvažovala, překvapilo mě, že k tomu neměl Michael žádné poznámky, a možná mi trochu jeho popichování a výsměch na Bastovu adresu chyběly. Protože mi Baptist ublížil. Hodně. Tolik jsem si přála, abychom spolu ty zatracené Vánoce strávili...

Podívala jsem se na Michaela.

Ale nestrávila jsem Merry X-mas tak jako tak?

Ztlumila jsem vyzvánění, Bast si zaslouží trochu se podusit ve vlastní šťávě, a vrátila se k Michaelovi.

"Co se tak projít s Fy?"

"Cokoliv chceš," koukl se z okna. Sněžilo. "Mohlo by to být hezké,"

"Ano. To by mohlo. Počkej chvilku, naliju do termosky teplý čas s citrónem," broukla jsem ještě a zmizela do kuchyně, jinak by mohl zachytit můj zvláštní výraz.

Začínala jsem nesnášet, že jsem jej lépe poznávala, protože se z kurevníka, který mi za to nestál, stával docela nebezpečně normální a fajn chlap.

Kterému nějaká čubka v minulosti ublížila.

Jo, to jsem potřebovala, navrch k tomu šílenému vztahu s Bastem.

Pathetic, my-stupid-self, you are such an idiot.

10. kapitola | 12. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře