Moira | HNS: 10. kapitola

 10. Tereza

Seděla jsem v kavárně a upíjela horkou čokoládu. Byla to hezká kavárna, milá obsluha, příjemný interiér, zákazníci většinou tiší a přátelští. Seděla jsem u okna a sledovala zasněženou silnici s rozježděným sněhem. Po chodníku pobíhaly děti, kterým končila škola, teenageři, někteří pokuřovali, někteří "diskrétně" popíjeli chlast a hulákali na sebe. Pejskaři se snažili udržet na uzdě psi, kteří šíleli ze sněhu. Jemně sněžilo a odsud, z tepla, to vypadalo nádherně.

"Horká čokoláda," podala mi číšnice sklenici. Otočila jsem se k ní a automaticky úsměv opětovala. Poděkovala jsem a spokojeně kolem hrnku omotala prsty. Opravdu byla horká, smetanová šlehačka na jedné straně překypovala přes okraj a já prstem sledovala pramínek, který pomalu klouzal dolů. Po chvilce jsem do horké čokolády nasypala hnědý cukr a začala šlehačku do horké čokolády zamíchávat. Čokoláda byla tak hustá, že v ní lžička dokonce stála a já ji začala po chvilce ujídávat. Byla jsem v polovině, když Bast došel. Jelikož i já jsem výjimečně nepřišla včas, Bast měl zatracené zpoždění. Zase.

"Salut Alice," sklonil se ke mně a políbil mě na tváře. Voněl sněhem a byl studený tak, že jsem před ním ucukla.

"Hi," sledovala jsem, jak si sundal kabát a projel si rukou vlhké vlasy. "Dobrý den?" broukla jsem, když se na mě podíval a v očích měl něco hravého.

"Dalo by se to tak říct. Dnes večer mi odpadla směna, neměla bys čas?" sedl si a ohlédl se po obsluze. Servírka zrovna probírala platbu u stolku u dveří a já se soucitně ušklíbla. Ti studenti byli nesnesitelní i z dálky, šlo poznat, že ani jeden momentálně neobývá stejnou realitu jako my, a doopravdy jsem nechápala, proč se nezašili do nějaké čajovny. Měla jsem takový pocit, že těm milým chlapcům a děvčeti momentálně unikal i fakt, že se za nějaké zboží musí řádně platit, dle jejich zmatených výrazů a lehkého zoufalství ve tváři číšnice.

"Máme naplánovaný večer s Terezou. Její matka teď má nějaké zdravotní potíže, takže je z toho docela rozhozená,"

"Tereza. Ta nevkusná, tlustá ženská s hrozným přelivem?"

"Není nevkusná. Jen, co se týče sebe, postrádá jakékoliv estetické cítění."

"A tomu se neříká nevkus?" odfrkl si Bast. Pousmál se a vzal mě za ruku, začal si hrát s mými prsty. "A v kolik ten váš dýchánek končí?"

"Kolem půlnoci by se mi možná společnost už hodila," odvětila jsem mírně a Bast se zasmál. Tereza sice měla odejít už v deset, ale pokud se Bast doopravdy mínil stavit, budu se muset přeci jen trochu připravit.

"Ještě ti napíšu, nelíbí se mi představa, že bych byl polovinu večera sám."

"Nelíbí?" zeptala jsem se s lehce podrážděným úsměvem. "Nabídla bych ti, abys večeřel s námi, ale to bych si musela být jistá, že Terezu každou minutou nějak neurazíš," odtušila jsem pak lehce uštěpačně a vymotala ruku z jeho prstů.

"V pohodě, Alice," odvětil pobaveně. "Nejspíše si půjdu sednout někam do klubu,"

A pak ke mně přijdeš, smradlavý jak politý lacinou voňavkou s rudou na límečku, co? Naštěstí jsem měla dost rozumu, abych tohle neštěkla nahlas. Zas tak nesnesitelná jsem být nemohla, přeci jen jsem ho večer vidět chtěla, ale najednou mi celá tahle schůzka nesnesitelně hrála na nervy. Bylo to poprvé, co jsme si někam vyšli, potom, co jsme se "pohádali" a co jsem se vrátila z té pracovní cesty. Vlastně to byl Bast, který mi zavolal, což mě docela překvapilo.

To ale nic neměnilo na tom, že šel jako obvykle pozdě.

"Napíšu ti," odvětila jsem po chvíli ticha.

"Něco se děje, zlato?" zeptal se Baptist a já sebou při oslovení "zlato" trhla.

"Asi na mě něco leze," odvětila jsem vyhýbavě. Bast mě dlouho sledoval. Pak ale pokýval hlavou, konečně si objednal a začal přehnaně vesele vyprávět, co jsem zameškala s dětmi, co je naučil, nějaké historky z tanečních...

Moc jsem ho neposlouchala a Bast to asi vycítil, protože po chvíli nadhodil, že už bude muset běžet kvůli schůzce na taneční. Ani jeden neupozornil na fakt, jak ta výmluva zní uboze, tak jsem jen kývla a nechala se políbit na tvář.

A pak jsem zase seděla v kavárně, sama, s hrnkem kafe navíc, a uvažovala, co to do pekla je se mnou špatně.

**

"Vážně, Fy, já Terezu jistým způsobem miluju. Doopravdy. Ale někdy je trávit s ní delší čas, obzvláště, když je v depresi a mé pokusy rozveselit ji nepříjemně kritizuje, únavné. Very."

Kříženec vlčáka seděl před sedačkou a pozoroval mě oddanýma očima.

"Nic k tomu neřekneš?"

Fluffyna zavrtěla ocasem. Mírně. Aby se taky nepřetrhla. Povzdechla jsem si a natáhla se po mobilu. Čas na to, aby se Bast začal snažit a trochu mě rozveselil. Zavolala jsem mu, ale nebral to. Koukla jsem se na hodiny, bylo kolem jedenácté. "Možná je ve sprše," pokrčila jsem rameny a vydala se do kuchyně, dodělat dezert. Začala jsem jej připravovat už, když tu byla Tereza, z části proto, abych s ní nemusela sedět u stolu. Přesvědčit ji, že nemůže zůstat na kousek a že se to přes noc musí nechat odležet v lednici, by se mělo kvalifikovat jako heroický čin. Tereza byla, když se jednalo o čokoládu, doopravdy neodbytná. Mezitím jsem kontrolovala hodiny a po deseti minutách Bastovi zavolala znovu, a pořád mi to nebral.

"He's kiddin'," zamumlala jsem si pro sebe. Vypla jsem to, než to spadne do hlasové schránky a zavolala znova.

A on mi to položil!

"What the hell?" zavrčela jsem a zmateně se podívala na mobil.

u ok?ter odesla.stavis se?a

Odeslala jsem sms, chvíli čekala, ale žádná odpověď nepřišla. "Možná teď nemá čas," odvětila jsem pochybovačně a koukla na Fy. Sledovala mě z obýváku. Nebo možná tvarohovou vrstvu na dezert vedle mě, u ní člověk nikdy neví. Odložila jsem mobil na kuchyňský stolek a vrátila se k dezertu. Po deseti minutách mi zapípala zpráva.

Sedim s Adamem v Luxu. Panska jizda.

Ozvu se zitra. Bises, Baptist

Sledovala jsem mobil a nevědomky olizovala lžíci s čokoládou.

"Takže pánská jízda?" Pokud jsem si to pamatovala dobře, Bast žádného Adama neznal. Přinejmenším se o něm nikdy nezmínil. Ale dobře, dejme tomu, že nějakého kamaráda Adama má. A Lux byl skvělý bar na zátahy.

Pokud jste ráno chtěli skončit v cizím bytě v cizí posteli s cizí ženskou hlavou v rozkroku. And vice versa.

Koukla jsem se na dezert a víno. Mohla jsem pozvat Terezu. I kdyby to potom, co jsem si dala tak záležet, abych ji dostala pryč, vypadalo zatraceně divně.

Ale Bast mě teď tak perfektně dopálil. Už od rána jsem byla podrážděná, a teď tohle? Takže ten parchant usoudil, že jsem nějaká domácí puťka, která na něj bude po večerech čekat, zatímco on si bude užívat s...

Tuhle myšlenku jsem raději nedokončila.

Najela jsem na kontakty pevně rozhodnutá zavolat Erikovi a udělat si dámskou jízdu, drahoušek Erik měl nového přítele a snad by mi oba zvedli náladu. Minimálně Erik byl takový velký medvídek, který by mě, až budu později ožralá jak doga, objímal a držel mi vlasy z obličeje nad Velkým porcelánovým trůnem.

Ale v protokolu na mě vyskočilo Michaelovo jméno.

"Takže pánská jízda?" Bast neměl Michaela rád. "No nebude toto perfektní, Fy?"

Na rozdíl od Basta to nezvonilo příliš dlouho. A když to dotyčný zvedl, dokonce jsem v pozadí ani neslyšela hudbu.

"Alice?" odvětil a, hm, zněl rozespale?

"Neruším?"

"Non, non, děje se něco?" Myslím, že zívl.

"Jestli tě budím, spi dál," odvětila jsem a promnula si kořen nosu.

"Vrátil jsem se z běhu, dal jsem si širší okruh a jsem trochu unavený," odmlčel se a rozhostilo se rozpačité ticho.

"Běháš?" broukla jsem po chvíli. Měla jsem ráda běh, ve fitku, na běžeckém trenažéru. Neuměla jsem si představit, že bych běhala někde venku. V zimě. Ve sněhu.

"Ouais, každé ráno, ale dnes jsem to nestihl, tak jsem si to vynahradil delším nočním během," znovu zívl.

"Madman," zamumlala jsem si pro sebe. "Nechtěl by ses stavit na čokoládový desert?"

Ticho.

Ještě delší ticho.

Zrudla jsem.

"Víš, nemusíš,"

Přerušil mě tichý smích. "Je to pozvání do postele?"

Šokovaně jsem zamrkala. "No!" ozvala jsem se dotčeně. Další tichý smích.

"Bydlíš pořád tam, kde jsem tě vyhodil minule?"

"Mám snad nějaký důvod se stěhovat?" odtušila jsem kousavě.

"Budu tam za hodinu."

"Fajn."

"Bon."

"Máš hlad?"

Ticho. Tentokrát bylo ticho tak dlouhé, že jsem myslela, že mi to Michael položil nebo vůbec neodpoví.

"Večeře, Alice?" zeptal se nakonec lehce. Když to řekl tím neutrálním, zkoumavým tónem, znovu jsem zčervenala, když mi došlo, na co se ptá.

"Měli jsme večeři s Terezou a ještě mi zbyly lasagne. Není to tak, že bych... nemyslela jsem... já ..."

"Rozumím," zarazil mě Michael pobaveně a pak to položil.

"Jesus Christ, I am silly, silly lass," zasténala jsem tiše a hodila mobil na stůl. Pak začala schovávat víno a trochu pouklízela.

**

"Bon nuit," odvětil Michael lehce, když jsem mu otevřela.

"Hi," ustoupila jsem, aby mohl dovnitř. Rozepnul si elegantní kabátek, ten pověsil a přidal k tomu hezkou modrou šálu. Podíval se na botník a pousmál se, pak se sklonil ke svým botám. Sledovala jsem, jak se zouvá a v místnosti se rozhostilo tíživé ticho. Proč jsem nezapla alespoň televizi?

"Tak spusť. Proč ženská, která mě už nikdy nechtěla vidět, volá uprostřed večera a zve svého nepřítele na život a na smrt na jídlo?" Michael se na mě pousmál. Dřepl si, aby se pomazlil s Fy. Ta jej vesele vítala, jako dva staří dobří známí. Michael na sobě měl svetr s výstřihem do véčka a hezké pánské tepláky, vše přímo křičelo, že je drahé a značkové.

A taky mu to seklo. Hm.

Měl ještě vlhké vlasy, nejspíše ze sprchy, nebyla mu venku zima? A měl strniště. A právě hledal v botníku nějakou přihrádku, kde by nebyly nějaké mé lodičky, protože Fy začala ožužlávat jednu botu. Deni si nikdy neschovávala boty, nikdy, a i s botníkem by je nechala povalovat po zemi. Michael strkal do botníku tenisky. Wow. Ani jsem netušila, že něco takového jako staré okopané tenisky má. A proč si proboha bral do sněhu tenisky?

"Alice?"

"Sorry?" vzhlédla jsem, když jsem si uvědomila, že zírám na botník. "Promiň. Pojď do kuchyně, udělám ti kávu a strčím ti ten dezert. Nebo chceš ty lasagne vyzkoušet?"

"Už jsem jedl," odvětil tónem, který ale nevylučoval možnost si přidat. Pousmála jsem se. Chlap.

"Naberu ti," odhodlaně jsem šla do kuchyně a zhluboka se nadechla. Postavila jsme vodu na jeho kafe, pak začala roztržitě připravovat jednu porci ještě teplých špenátových lasagní a mezitím kontrolovala mobil. Nevím, proč jsem čekala, že se Bast ještě ozve, ale bylo to tak.

"V práci v pohodě?"

"Ta francouzská zakázka mi pomohla, pravda, a od té doby nic zajímavého," odvětil zamyšleně. "Co ty? Denisa?"

Ušklíbla jsem se. "Komplikované. Deniska je jako nepolapitelný sen, a otravná pijavice zároveň. Když tu je, někdy si přeju, aby nebyla, ale když tu není, jako by mi něco chybělo."

"Hádám, že tak to mají všichni blízcí. Dobří přátelé, sourozenci," nadhodil Michael nenuceně. Postavil se, když voda dovařila, a začal připravovat kávu, když jsem se mordovala se zbytky lasagní. Rozhodla jsem se dát si taky, ať přes noc neskladuju špinavé nádobí.

"Myslíš, že máme s Deniskou sesterský vztah?" zeptala jsem se pobaveně.

Michael si mě prohlédl a pousmál se. "Opravdu chceš slyšet fantazie starého mládence, ma cherié?"

Zasmála jsem se. Dostal mě.

"A co ty? Co Honza, jak ten se má?" zeptala jsem se lehce uštěpačně. Michael si odfrkl.

"Přísahám, že netuším, proč toho chlapa snáším. Možná pro ty historky, s kterými se později vytasí. Už se k tobě doneslo, že spal s děvčetem pod zákonem a ta je těhotná?" zeptal se vesele. Upadla mi lžička a hlasitě zařinčela o skleněný talíř. Michael se zazubil. "Nejspíše ne."

"Jesus Christ! To je nechutné!" nehraně jsem se otřásla a Michael odložil mlýnek na kafe, nasypal si pár lžiček a zalil to. Na jeho tázavý pohled jsem zavrtěla hlavou a kývla k čaji, který jsem měla na stole. Michael si pak zamyšlen prohlédl nedodělaný dezert.

"To ano. Samozřejmě tvrdí, že není jeho, ale je veřejným tajemstvím, že se nikdy moc neohlížel na to, s kým leze do postele."

"Kolik mu vlastně je?"

"Myslím, že už mu bude dvacet osm."

"Fuj. Hovada, všichni do jednoho jste bezpáteřní červi."

"A proto nás, vy krásné ženušky, tak milujete," uculil se Michael a štípl mě do zadku. Vyjekla jsem a ohnala se po něm, ale kupodivu jsem nebyla naštvaná. Hm. Koukla jsem se na mobil, a, překvapivě, nic.

"Vypadni do obýváku a zabav psa. A sněz si večeři. Dojdu tam, až to hodím do trouby,"

"Ano, mami," ušklíbl se a i s jídlem zmizel v obýváku. Za chvilku jsem slyšela, jak pustil televizi. S povzdechem jsem hodila dezert do trouby, dodělala polevu a šla za ním.

"Asi je štěstí, že jsem se zachoval jako hulvát a nepočkal na tebe, než jsem začal jíst."

"What?"

"Tohle," ukázal na poloprázdný talíř s jídlem. Zmateně jsem se na něj koukla. Usmál se.

"Bylo to zelené, Alice. Hodně zelené. Lasaghe většinou nebývají zelené,"

"Oh, hush," zamumlala jsem pobaveně. "Je to s kopřivou. Nechutná ti snad?"

"Dal jsem si kousek, abych se ujistil, že ti nevrhnu na nohy, a než jsem si to uvědomil, byl jsem v půlce. Kdo by kdy řekl, že může něco tak odporného tak dobře chutnat?"

"You're a moron," zabručela jsem pobaveně. Chvilku jsme v tichu jedli a sledovali videoklipy ke starým hitům. Fy seděla vedle Michaela a způsobně žebrala. Když žebrala u mě, z tlamy jí vysely sliny, ale u každého jiného, koho si oblíbila, uměla vypadat jako čistokrevná pudlice na výstavě. Neměla bych se cítit nedoceněná?

Michael neměl šanci a po chvíli ji začal "kradmě" kousky dávat.

"Slabochu. Hodila na tebe psí oči a ty jsi nevydržel ani minutu," posmívala jsem se.

"Má dokonalé psí oči," ohradil se Michael dotčeně.

"Jo. To má," odvětila jsem jemně. "Mám ji z útulku. Byla týraná."

Michael na mě zkoumavě pohlédl a pak jemně pohladil Fy. Ta mu strčila čumák do rozkroku, utřela si tlamu do jeho tepláků, ale jen se pousmál.

"Vypadá dobře, na týraného psa. Proč sis brala takovou zátěž? Chci říct, nebyl by normální pes lepší?"

"Možná. Ale bylo to v době, kdy jsem přešla na vegetariánkou stravu, našla jsem si plno videí o týraných zvířatech a jatkách a napadlo mě, že jeden pes není mnoho, ale pořád víc než nic. A taky mě tam zatáhla Deniska."

"Udělala jsi na ní vážně velký kus práce," broukl Michael a drbal ji za uchem. Naklonil se ale moc, loket, který i předtím měl u stolku, strčil do talíře a ten s dutým zvukem spadl na zem. Zamrkala jsem.

"Merde, je suis desolé, Alice."

"Hm?"

"Promiň," vyskočil. "Uklidím to," než jsem ho mohla zastavit, zvedl talíř, položil jej na stůl a už zmizel v kuchyni.

"Vezmi jen houbičku, na tom talíři už stejně nic nebylo," houkla jsem. Dřepla jsem si a zkoumala škodu. Trochu omáčky na plovoučkách, žádná pohroma. I talíř vydržel a dokonce se ani neobil. Odstrčila jsem hlavu Fluffyny, která už čuchala, co by našla dobrého. Ublíženě se na mě podívala. Měly jsme spolu nepsanou dohodu, a to, že co je na zemi, to je její. Vždy.

"Promiň holka, stejně tu nic není," odvětila jsem. Fy zavrtěla ocasem.

"Alice?" houkl na mě Michael z opačné strany bytu, než jsem jej čekala. Nějak se dokázal dostat do koupelny, aniž bych si toho všimla.

"No?"

"Kde máš Cif nebo nějaký čistící prostředek?"

No samozřejmě, že nemám. Pokud sis nevšiml, žiju tu ve špíně a hnusu a nic jako čistící prostředek nemám ve slovníku, pomyslela jsem si ironicky. "Kašli na to, vem houbičku a přetři to vodou, Stejně budu zítra vytírat!"

"Opravdu?" objevil se v obýváku a měl v ruce hadr a Cif. Pousmál se "Nejsi jen zdvořilá, abych se necítil špatně?"

"Příliš si o své maličkosti myslíš," popíchla jsem ho vesele. Zatímco utíral skvrnu na zemi, napadlo mě, že bych to jako hostitelka měla dělat já, ale když se mi tak vymkl z rukou... nechala jsem ho hrát si na hospodyňku a zkontrolovala telefon. Nic.

"Čekáš hovor?" zeptal se Michael nenuceně. Už jsem vzhlédla s odmítavou poznámkou, ale zarazila jsem se. Michael, s hadrem v rukou, mířil do kuchyně. Byl chlap. A když jsem se s ním neplánovala vyspat, abych si spravila náladu, mohla jsem upustit páru trochu jinak. Třeba si na něm vybít zlost za Basta?

Hm. Ne. To by nedopadlo dobře.

Ale zeptat se na něco....

"Ano. Ne. Nevím. Šel bys do Luxu s kamarádem, abys tam nesbalil nějakou ženskou?" štěkla jsem dopáleně. Michael zamrkal.

"Možná," odtušil opatrně. "Určitě bych ale své přítelkyni nesdělil, že mířím do Luxu, rozhodně ne v případě, že bych tam doopravdy šel," dodal pak racionálním tónem. Zarazila jsem se.

"To je pravda." Kousla jsem se do rtu. "Pokud bys však nebyl tak na sračky, že by ti to nedošlo," odtušila jsem temně. Michael se široce usmál.

"Baptist, hádám."

"Jak to víš?"

"Potkali jsme se, vzpomínáš? Díval se na tebe způsobem, který prozradil, že plánuje strávit v tvé poseli nějakou tu chvíli," odtušil Michael a šel si opláchnout ruce. Následovala jsem ho.

"To ale nemuselo znamenat, že se s ním vyspím," namítla jsem. Michael na mě pohlédl, ale nic neřekl. Odfrkla jsem si, ale pak koukla na mobil a pevně sevřela rty.

"Je to kvůli té pracovní cestě?"

"Cože?"

"To, že ti nezvedá telefon."

"Neřekla jsem, že mi nezvedá telefon," sykla jsem. Michael mě jen sledoval. "Ne. Já... nevím. Asi jsem si to působila sama, když jsem byla odpoledne nesnesitelná."

Michael nadzdvihl obočí. "Každá ženská, která umí vařit jako ty, může být jednou za čas trochu mrzutá," odvětil vesele. "Ser na něj a užívej si dnešek." Dodal lehce.

"To byla nabídka?"

"Chtěla bys, aby to byla nabídka?"

"Jediné, co nabízím, je úžasný čokoládový desert a filmový večer," odtušila jsem chmurně a šla se podívat do trouby. Vypadalo to hezky.

"Podej mi utěrky," broukla jsem. Michael mi je beze slova podal a já vytáhla pekáč a hodila to na sporák. Vonělo to ještě lépe.

"Před spaním by se nemělo jíst. A rozhodně ne něco takového," podotkl Michael. S úsměvem jsem na něj pohlédla.

"Really, darling?"

**

Široce jsem zívla a vešla do obýváku. Šla jsem se osprchovat. Michael mi to navrhl sám, když jsem zmínila, že jsem unavená. Broukl něco o tom že si dá ještě trochu dezertu a možná odejde dřív, než se dosprchuju. Moc mi to nevadilo, náš vztah byl už i tak dost divný, tak jsem ho nechal, ať si dělá co chce. Koneckonců, to já jej uprostřed noci vytáhla ven.

Když jsem ale vešla do obýváku, Michael spal na sedačce. Překvapeně jsem jej sledovala a uvažovala, jak ho mám vzbudit. Pak jsem si ale všimla, jak byl strhaný. Když byl vzhůru, neuvědomila jsem si to, sršel energií a vtipem, jako obvykle. Ale ve spánku měl pod očima temné kruhy a vypadal strhaně. Chvíli jsem váhala, pak jsem ale došla do ložnice a hodila přes něj deku. Ráno ho vzbudím o hodinu dříve, než vstávám já, snad to nebude takový problém. Ztlumila jsem televizi a nastavila časovač a cestou do koupelny zhasla.

Dala jsem žrádlo Fy, pouklízela jsem, umyla nádobí a šla si vyčistit zuby. Když jsem šla zpět kolem obýváku, všimla jsme si, že Michael sedí na sedačce a ospale mžourá kolem sebe.

"Hej, Michaeli, spi. Ráno tě vzbudím," broukla jsem.

"Nemůžu jít ve stejných věcech do práce." Namítl tlumeně a zívl. Zvláštní, že zmínil zrovna hadry. A pak, že není malicherný. Zamyslela jsem se, protože se mi nelíbilo, že by měl jel domů, v noci, na zledovatělých silnicích, když je tak unavený.

"Vlastně ani nemusíš. Mám tu tvoje věci, vyprané. Ty, které jsi tu nechal, když jsi se, ehm, opil," odvětila jsem lehce. Michael na mě zíral. "No co. Zapomněla jsem ti je vrátit," trhla jsem rameny a byla ráda, že je všude tma, protože neviděl, jak se červenám.

"Bon," broukl pak. Přehodil nohy na zem a znovu zívl. "Nemáš náhodou náhradní kartáček?"

"Něco najdu." Michael na mě překvapeně pohlédl a já se potměšile usmála. "Věř tomu nebo ne, ale mívám docela dost nečekaných návštěv."

Zatímco se myl, donesla jsem mu polštář navíc. Uvažovala jsem, co takový chlap potřebuje, a usoudila, že pokud se bude trochu snažit, většinu věcí najde sám. Něco mi sem natahal Pavel, něco dokonce už i Bast, Michale si bude muset vystačit s tím, co má.

"Night," broukla jsem, když jsem se naposledy stavila v koupelně. "A pokud bude Fy lézt na sedačku, shoď ji," poradila jsem mu ještě vesele, než jsem si šla lehnout.

Zvláštní, když tu Michae přespal poprvé, nemohla jsem usnout.

Ale tentokrát mě zvláštní zvuky z koupelny, myšlenka, že je tu někdo se mnou, podivně uklidila a já usnula téměř okamžitě.

9. kapitola | 11. kapitola