Moira | HNS: 4. kapitola

4. On the edge

Hmm, I seduced him.

"Pojď ke mně, ty děvko," Sevřel mi loket a prudce mě políbil. Jak jsem měla otevřít dveře?

Na tom nezáleželo.

Svedla jsem ho.

To byla jediná myšlenka, kterou jsem měla v hlavě, zatímco jsem za námi zabouchla dveře a opřela Michaela o stěnu.

"Nejsem dost blízko?" Klesla jsem na kolena a významně olízla vybouleninu na jeho kalhotách. Zamručel a já to vzala jako pobídnutí, znovu jej olízla a pak jej zkusila lehce kousnout. Zasténal, ale nevyjekl. Skvělé. Nemám ráda citlivky.

Uslyšela jsem, jak vedle mě dopadla jeho bunda a nespokojeně sykla, když mě na chvíli odstrčil, aby si sundal boty. Rychle jsem shodila vlastní kabátek a kozačky a štěkla na Fy, ať někam zaleze. Už si na mé návštěvy zvykla. Nevrčela, nepanikařila. Zalezla.

Znovu jsem se vrátila k jeho klínu. Zatímco se Mike spokojeně opřel o dveře, nechal mě, ať mu rozepnu zip a vezmu ho do úst. Chvilku jsem si s ním hrála, chutnal čistě a mužsky. Laskala jsem hebkou kůži rty, přejížděla po něm jazykem i zuby a spokojeně sledovala, jak reaguje. Když jsem jej kousla, vykřikl a poklidně položenou ruku zabořenou v mých vlasech sevřel v pěst. Cítila jsem tep ve spáncích i lehkou bolest, když mi rval vlasy, a byla tak nějak spokojená.

"Nejsem hračka, mon amie, zkus trochu opatrněji," zavrčel zadýchaně. Nemínila jsem ho poslechnout. A měla plnou pusu a s plnou pusou se přeci nemluví.

Cítila jsem jeho ruku a lehký tlak, jímž se chtěl dostat hlouběji, chtěl, ať jej vezmu do úst celého. Ale rozmyslel si to. Kdybych začala zvracet, trochu by to atmosféru narušilo, hádám. Ne každá to má ráda. Já to umím a jsem na to hrdá. Než jsem ale mohla cokoliv udělat, vytáhl mě na nohy a sám mě tvrdě políbil. Skousl mi ret tak silně, až jsem vyjekla tentokrát já a prala se s ním, ale on se jen hrdelně smál. Svlékal mě a já si ani neuvědomila chvíli, kdy jsem byla nahá. Tiskla jsem se k němu a nespokojeně syčela nad faktem, že on je ještě oblečený. Pochopil výtku a jako hodný chlapec se hadrů zbavoval. Toužila jsem jen po doteku kůže na kůži a ochotně jsem mu pomáhala.

Bytem se rozléhalo naše sténání, jeho zadýchaný hlas s tichými nadávkami, snažila jsem ho vést do ložnice, ale stále měl něco, co na mě chtěl ochutnat. A kousal, zatraceně, on mě snad chtěl sníst. Ale popravdě? Já vlastně nebyla o nic lepší. Užívala jsem si ten pocit, když jsem mu bořila prsty do svalů, zatínala do něj nehty, když jsem jej laskala a on hrdelně mručel. Udělala bych hodně proto, aby ten zvuk zopakoval.

Přitiskl mě k sobě a hrál si s mými ňadry. Já mu zabořila tvář do vlasů a vdechovala jeho vůni. Milovala jsem tu vůni. Dneska určitě.

Málem jsme se ani nedostali do mé ložnice. Sledovala jsem ho a ten pohled si užívala. Nebyl tak velký, jak jsem si myslela, ale byl široký. Damn, byl tak široký, že pokud si nedáme pozor, mohly by mě jisté části těla zítra vážně bolet.

Už jsme se nelíbali. Naše těla dělala naučené pohyby, ruce laskaly toho druhého, ale nelíbali jsme se. Z nějakého důvodu mě to zarazilo, ale přestože jsem byla znepokojená, tělo nepřestalo provádět automatické pohyby. Došlo mi to.

Líbání je příliš intimní. Je to projev lásky, a to mezi námi není. Protože, damn, my dva se chováme jako dvě dobře vycvičené šlapky. On byl připravený a k mé hanbě ani já neměla problém vzít někoho mezi nohy. Dnes už mi stačila jen blesková předehra. Co to o mně vypovídá?

Michael si zrovna nasazoval kondom a já ho sledovala. To vypracované, božské břicho, široká ramena, nohy s táhnoucími se vyrýsovanými svaly. A pevný zadek, který jsem měla pod rukama. Někteří chlapy nemají rádi, když si ženská sáhne a zmáčkne. Michaelovi to bylo upřímně jedno. I když jsem do něj zaryla nehty. Nezáleželo mu na tom. Podívala jsem se na jeho pohlednou tvář, uvolněnou a připravenou na pár chvilek hrátek. V očích měl jen sex. Jinak měl tvář prázdnou.

Zarazila jsem se a stáhla nohy k sobě, pak se odkulila. Tělo mi brnělo potřebou, podbřišek se mi stahoval touhou a já potřebovala v sobě někoho mít. Ale... byl úchvatný. Michael nebyl krásný, ale byl pohledný, dobře obdařený, dokonce i inteligentní. Ale nic z toho nebylo pro mě. Když mě líbal, měla bych něco cítit, měla bych cítit nějaké emoce, protože je to přeci Michael, ten, pro kterého to celé dělám. Ale já necítila nic.

Když mě hladil, když mě objímal, měl se mi dívat do očí, ale on je měl zavřené nebo se díval za mě, a ne proto, že bych byla o tolik menší. On se na mě jen nechtěl dívat, ne když nehodnotil moje tělo. A možná mi nechtě čelit pohledem proto, že věděl, že bych si tam přečetla, že jsem jen věc. Věc, kterou si vezme do postele a pak zase odejde. Protože to on udělá. Uspokojí mě i sebe a pak rychle pryč, nebude tu, až se vzbudím. Vše byla jen hra.

Je jen... fucktoy. A já, shit, taky.

"Alice?" zeptal se tázavě Michael. Seděla jsem na kraji postele a zírala z okna, kousala si ret.

"Běž pryč." Hlesla jsem ochraptěle, můj hlas zněl roztřeseně. Radek. Po dlouhé době se mi to jméno znovu vynořilo v mysli. Jako by mě uštklo.

"Cože?" zeptal se Michael podezíravě.

"Go the fuck out!" sykla jsem, ale neotočila se k němu.

Děvky, všechny jste jen děvky! křičel v mých vzpomínkách velký zlý obr a pak mi rozdupal celý svět. Objala jsem si hruď. Ruce se mi třásly.

"Nějaký problém?" zeptal se Michael překvapivě něžným hlasem. Slyšela jsem, že vstal a jde ke mně. Ztuhla jsem.

Milovala jsem ho, damn, já ho milovala, a stala se pro něj děvkou. Takovou, že ani nevím, co to láska vlastně je.

"Prostě odejdi. Nech mě samotnou." Ucukla jsem, když mě chtěl pohladit po rameni.

"Věděla jsi tohle už, když ses přede mnou kurvila v baru?" zeptal se a já sebou trhla. Vyskočila jsem a vztekle na něj pohlédla.

"Vypadni!" vyštěkla jsem a automaticky ukázala na dveře, zlozvyk vypěstovaný kvůli mé fence Fy. Sledoval mě přimhouřenýma očima, pak se ušklíbl. S nicneříkajícím výrazem sebral své věci a začal se oblékat. Byl naštvaný. Já taky. Ale vztek rychle vyprchával a nahrazovalo jej zděšení. Nebo otupělost, nebyla jsem si jistá. Bolelo to. Fy se připlížila a nejistě zavrtěla ocasem. Bylo mi z toho do breku.

Michael odcházel. Ještě než za sebou zabouchl dveřmi, jsem si sedla na kraj postele a složila si hlavu do dlaní. Fy nejistě zakňučela. Vzlykla jsem a sklouzla na zem k ní, objala ji a zabořila tvář do jejího hustého kožichu.

Co jsem to udělala, damn? Co jsem to udělala se svým životem?! Shit, tohle za to nestálo, nic nestojí za to, abych zaprodala sama sebe. A už vůbec ne on. Žádný.

Rozplakala jsem se.

**

Někdo klepal. Byla jsem úplně na dně a nechtěla se zvednout ze sedacího pytle do konce svého damned life.

Ten někdo začal zvonit a Fy začala výt. Zaklela jsem a zvedla se. Cestou ke dveřím jsem si prohrábla vlasy, ale věděla, že to ničemu nepomůže. Promnula jsem si paže.

Otevřela jsem a překvapeně se zarazila.

"Michaeli?" vydechla jsem. On mě chce přeci jen dostat na záda? napadlo mě nevěřícně. Michael se arogantně pousmál a prohlédl si mě. Pak přimhouřil oči a jeho úsměv vypadal spíše starostlivě, než povzneseně. Což mě, popravdě, znepokojilo více, než to, že se tu objevil.

"To, co se stalo-"

"Bylo trapné, omlouvám se. Nechtěla jsem tě nějak... Prostě na to zapomeňme." Usekla jsem ho. Michael mě sledoval.

"Udělal jsem ti něco?" vypadlo z něj nakonec. Zírala jsem na něj.

"Ne. Ne... já...nech to být." Odvětila jsem pevněji a přála si zmizet, jeho zkoumavý pohled mě doháněl k rozpakům. Přála jsem si, aby už odešel a nechal mě být. Čeho chce dosáhnout? Hraje si na starostlivého, aby mě pak rychleji zpracoval? Co jsem slyšela, tak nějak je to jeho styl.

"Alice,"

"Prostě běž pryč," procedila jsem skrz zuby a pevněji sevřela dveře. Michael se na mě ostře podíval, pak si však odfrkl a odcházel. Ani se neotočil, bez jediného slova. Asi jsem ho urazila.

Úlevně jsem zavřela oči a unaveně se podívala na Fy.

"Stupid man, isn‘t he?" Kýchla. Vydala jsem se do kuchyně, tohle chce horký čaj, a přemýšlela nad předchozími dvěma minutami. Byla jsem si skoro jistá, že mě prostě chtěl dostat do postele, nějaký womanizer complex nebo něco podobného. Nesedělo mi, že by se Michael přišel podívat, jestli jsem v pořádku. Bylo to tak... nemichaelovské. Ale... přesto, malou mou část, napadlo, že možná měl doopravdy starost, co se mnou je. Potřásla jsem hlavou.

"Já jsem taky kráva," dodala jsem sebekriticky. Fy zavrtěla ocasem. Zamračila jsem se na ni. "Tady jsi souhlasit neměla." Pokárala jsem ji. Začala vrtět ocasem více.

**

Seděla jsem pak dlouho v křesle v obýváku s teplým čajem a uvažovala. Ne, kluby nebyly špatné. Ale jen s mírou. Moje kurvení ale bylo zlé, hodně. Tohle musí přestat.

Nesnažila jsem se snad přesně tomuto vyhnout? Už nikdy nezažít ten pocit, kdy se sama sobě nemůžu podívat do očí?

Tohle musí přestat.

Zavřela jsem oči a pousmála se.

**

Seděla jsem za barem a upíjela čistou vodu. Líně jsem pozorovala okolí a s veselým úsměvem odmítala ty, kteří ke mně zamířili. S o něco málo nepříjemným pohledem jsem je usadila, když si nedali říct a šli si vydobýt kousek slávy až ke mně. Smutné, jakou pověst jsem si udělala. Upíjela jsem vodu a vše si nechávala projít hlavou.

Ne, nestálo to za to.

Postřehla jsem Michaela. Nehledala jsem ho, ale jeho pohled přitáhl mé oči skoro jako magnet. Chvíli jsme na sebe zírali, pak se však kolem něj obmotaly dívčí paže. Mrkl a koukl se na ni. Sklouzla jsem pohledem k drobné blondýnce a pousmála se.

Ne, nestálo to za to.

Naznačila jsem k Michaelovi přípitek a otočila jsem se k baru. Vypila jsem zbytek a sledovala Davea, dokud si mě nevšiml. Udělal ke mně neurčité gesto a já postřehla skupinu náctiletých slečen, které vypadaly pod zákonem. Podívala jsem se na ně se zdviženým obočím.

"Jdeš nějakého chudáka zase zneužít?" došel ke mně můj dvorní barman a dolil mi vodu.

"Ne." Zvedla jsem k Davovi oči a usmála se na něj. "Už ne." Můj zvláštní přítel na mě chvíli zíral, pak se jemně pousmál. Nebyl to ten zářivý úsměv, který věnoval zákazníkům, ani flirtující, který na mě ze začátku zkoušel. Nebyl to ani ten jízlivý úsměšek, který jsem si spojila se zákazníky, které si oblíbil. Byl to prostě jeho úsměv, jeho jako člověka. Líbil se mi, tak jsem mu připila a vodu do sebe kopla jistým pohybem zápěstí, jako drahý drink, jako laciný alkohol.

"Když jsi sem před třemi měsíci přišla, poprvé, byla jsi úplně v prdeli a ani jsem se nedivil, že ses na ty záchodky nechala zatáhnout. I když jsem od tebe čekal víc."

"Aha." Podotkla jsem a vyhla se mu pohledem.

"Potom jsi ale vypadala lépe. Skoro jsem si říkal: "Co tu ta holka asi dělá?" A pak jsi to roztočila, do měsíce se stala skoro stejnou jako tam náš gigolo." Dave kývl směrem k Michaelovi. Znovu se na mě zdrženlivě usmál. "A víš co? Řekl jsem si, že je to škoda. Mně se líbila ta holka, která se mnou mimoděk neflirtovala, která pod čepicí něco měla."

"To zní skoro jako lichotka." Odtušila jsem.

"Taky je." Na chvíli se obrátil k dalšímu zákazníkovi, znovu se ke mně otočil, ale stačil říct jen pár slov, která zněla podezřele jako "Takže přiletí čáp..." a zase s omluvným výrazem šel dále. Tohle mu zabralo déle a já si pohrávala s prázdnou skleničkou.

"Nedala by sis další?" ozval se za mnou hlas. Odmítavě jsem zvedla pohled, ale pak mi došlo, že ten hlas znám. Opatrně jsem se na Michala podívala. Nesledoval mě, jen mávl na Davea. Objednal mi panáka vodky, sobě taky, a nějakou sračku pro svou holku na dnešní noc. Koukl se na mě. Pustil mi do vodky nějaký prášek, sobě taky, jen holčina ostrouhala. Pousmál se mému udivenému pohledu.

"Užij si noc, ma chére." Tentokrát mi připil on. A odešel. Jen tak. Zamrkala jsem.

"Tohle bylo divný."

"Možná jsi byla v posteli pekelně dobrá." Sekl po mně jízlivě Dave. Ušklíbla jsem se na něj a vzala svou tašku. Chvilku jsem si s panákem hrála, sledovala malou pilulku dole, skoro se rozhodla nechat jej ležet, ale pak jej s povzdechem do sebe obrátila. Michael by mi snad nedal nic, co mi ublíží, no ne?

Jesus, to jsem ale klesla. Kdyby mě viděla ma, zmalovala by mi zadek na modro. Provinilost však netrvala dlouho.

Vodka mě pálila v hrdle, zakouřený vzduch se mi dostal do hlavy a barvy i zvuky byly nějak jasnější a ostřejší. Začala jsem mimoděk poklepávat do rytmu a dalo mi práci nehodit bundu na židli a neodplout na parket. Ta bundička byla sakra drahá a normálně bych ji v baru nepustila z ruky.

Musím na čerstvý vzduch.

"Zas někdy, Dave." Naklonila jsem se přes bar a Dave se ke mně otočil, abych ho mohla líbnout na tvář. Když jsem se narovnávala, trochu jsem se zapotácela a Dave se zlomyslně smál. Oblékla jsem si bundičku, docela složitý úkol, ty otvory pro rukávy byly na těch nejneočáko... nejnečekávaněj... neneočeká... damned místech, která jsem zkoušela, a odcházela.

Poprvé po dvou měsících sama. Sama sebou.

**

"Teri?" zkusila jsem to opatrně.

"Není to snad Alice?" odvětila otráveně má nejlepší kamarádka. Chvíli jsem mlčela a zvažovala, co říct. "Co chceš?" dodala nepříjemně. Povzdechla jsem si.

"Nedala by sis se mnou čaj? A pak třeba nějaký film?" nadhodila jsem opatrně. Teď se rozhostilo ticho na druhé straně drátu.

"Proč?"

"Error in judgement. Vše byla blbost. To jsem nebyla já."

"Vypadala jsi dost spokojeně," odvětila jedovatě Tera.

"Ale nebyla jsem to já. Teri, přijdeš?" zeptala jsem se. "Please. Please, my the best friend." Zase dlouhé ticho.

"Ale jídlo kupuješ ty. A jestli zase koupíš ty odporné slaninové chipsy, donutím tě jít pro nové," odvětila varovně. Ulehčeně jsem se usmála.

"Sure.Whatever. Cokoli."

Ráno po probuzení jsem zase začala cvičit. Taky jsem o víkendech vstávala ráno, a ne až na oběd.

Ty tři měsíce chlastání mi zničily formu.

A taky mi zvadlo pár kytek.

Stála jsem u květináče, vzpomínala na Denisku, jak jednou stála u okna, zasněně hleděla ven a hrála si s lístky. Bylo mi smutno. A byla jsem na sebe naštvaná. Byly to její kytky a já je zabila.

Fy najednou začala štěkat a já sebou trhla. Když jsem se po ní podívala, zabafala, než se dala na ústup na své místo.

S povzdechem jsem mrtvé květiny začala uklízet.

**

"Damn," nepřátelsky jsem koukala na průtrž mračen. Lilo jako z konve a já si nezapomněla jen deštník, ale rovnou celou kabelku. "Můžu tu chvilku zůstat?" zeptala jsem se prodavačky. Podezíravě si mě přeměřila. Už tak měla dost toho, že mi namarkovala nákup a já zjistila, že nemám peníze. Ale kývla.

Jenže pořád pršelo.

"Kruci, kruci, kruci...," sykla jsem. "Děkuji," kývla jsem na prodavačku, která mě ignorovala, a s povzdechem vyběhla. Snažila jsem se držet u zdi, byla částečně krytá okapy a střechou, také tam občas byly markýzy, které obchodníci při tak bleskových změnách počasí nestihli sklidit. Stejně jsem za chvíli promokla. Zvažovala jsem tramvaj načerno, ale Murphyho zákony byly spolehlivé a nic nejelo. Tak jsem tvrdohlavě klusala dál, kolem bot mi stříkaly malé gejzíry z kaluží, vítr mi vháněl déšť za krk. Pak jsem si všimla povědomého auta.

Michael.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem zastavila, ale Michael se po chvilce otočil a našel mě pohledem. Na chvilku jsme se dívali tomu druhému do očí, stál na semaforu na červenou. Blikla oranžová, zelená a on stál, i když auto před ním už odjelo. Nepřemýšlela jsem, už jsem udělala krok k němu.

Odvrátil se.

A odjel.

Chvíli jsem jen nevěřícně zírala a cítila se, jako by mě uhodil. "Are you sane?!" štěkla jsem za ním opožděně, když zmizel na křižovatce. Zimomřivě jsem si promnula paže. Začaly mi drkotat zuby, byla jsem úplně promočená, všude tolik vody, cítila jsem se jako nějaká zatracená ryba.

Ale ryby přeci nemají žádné city, proto je jíme.

A já byla tak zatraceně smutná a namlouvala si, že doopravdy nepláču, ale je to ten zatracený déšť.

3. kapitola | 5. kapitola