HNS: 3. kapitola

27. duben 2014 | 23.43 |

3. Life is change

Unaveně jsem se doploužila domů a znechuceně odemkla. Zavanula ke mně zima a já věděla, že Denisa nejspíše otevřela všechna okna dokořán, ráno bylo krásně, a zapomněla je zavřít. Byl začátek jara, přes den báječně, ale k večeru, obzvláště tak blízko Vltavy jako bydlím já, už začínalo být chladno. Podivná zima, držela se jako klíště. Těšila jsem se na léto, i když jsem jej obvykle až tak nemilovala.

"Deni?" křikla jsem.

"Už jsi doma?" ozvalo se tlumeně z koupelny. Mohla jsem se vsadit, že je v přetopené místnosti a na okna zapomněla.

Došla jsem do koupelny. Ha! Měla jsem pravdu.

"Zavři! Zavři, táhne sem zima!" vyjekla Deniska.

"Mohla jsi předtím zavřít okna," poznamenala jsem.

"Liz!" sykla Deni a já se smíchem dveře zavřela. Pozavírala jsem i okna a Fy, spící na sedačce zahrabaná v dece až po čumák, na přivítanou zavrtěla ocasem. Už jí nestojím ani za to, aby vstala. Krutý život.

"Liz?!" křikla Deni.

"Yeah?" nakoukla jsem do koupelny. Deni si holila nohy.

"První krok operace Michael na záda – jdeme nakupovat! Dívala jsem se na tvůj šatník a křičí hrůzou! Vyjít v takových... věcech mezi lidi, umřu studem."

"Nepřeháněj."

"Máš pravdu. Zahrabu se pět metrů pod zem," kývla souhlasně a zašermovala žiletkou. Pak se široce usmála. "Jen se dokoupu a vezmeme útokem pár butiků, jo?"

"Lásko, moje kreditka má omezení,"

"Tak ji trochu provětráš. Auto nepotřebuješ. Potřebuješ chlapa." Odvětila nekompromisně. Pak se zarazila a tváří jí bleskl strach. "Miláčku, ty mě ale nikdy neopustíš kvůli chlapovi, že ne?"

Zamrkala jsem. A pak se rozesmála.

**

Slastně jsem zabručela. Masáž. A tak Bůh vynalezl jeden ze zázraků.

Za jeden den jsem utratila skoro polovinu mých naspořených peněz na auto. Kdybych si vzala leasing, už jsem mohla jezdit svým. Ale byla to úžasná útrata, těch věcí, které mi tak sednou a ve kterých vypadám tak zatraceně dobře, kvalitní kosmetika, a teď lázně a potom plánovaný salón krásy...

"Hmm..." dělala mi ozvěnu Deniska. "Splatím ti to." Dodala pak.

"Hm?" na nic než spokojené pazvuky jsem neměla sílu.

"Tohle všechno. Ne najednou, ale vrátím ti to." Odvětila. Mlčela jsem a nehádala se. Byl to sice dárek, jak jsem jí řekla, protože jsme o fous prošvihly její narozeniny, ale pokud se Deni cítí lépe, nechám ji myslet si, co chce. Věděla, že na to mám. Ona ne. Obě jsme tušily, že ty peníze nikdy neuvidím, ne všechny.

"Co geniálního plánuješ po tomto?" zabručela jsem po chvíli.

"Bar." Odvětila bez zaváhání. Líně jsem pootevřela jedno oko.

"Předhodíš mě holkám?" zeptala jsem se zaujatě. Deni se tiše zasmála.

"Ne. Obyčejný klub, možná diskotéka, podle toho, kam ten tvůj Casanova chodí."

"Ty myslíš..." pozorně jsem na ni pohlédla, ale Deni nezvedla hlavu. Přesto jsem věděla, že se spokojeně usmívá.

"Někde svou společnost lovit musí."

"Ne." Odvětila jsem po chvíli.

"Cože?"

"Nechci chodit do klubů. Víš, že je nemám ráda."

"Bude to jen chvilka, než zaujmeš toho svého děvkaře," chlácholila mě Deniska nepřítomně. Zamračila jsem se. A co když nechci? Tohle jsem nebyla já. Nelíbilo se mi to. Byla jsem dospělá, na tohle už jsem moc stará. Navíc mi přišlo čím dál hloupější lovit chlapa, když mám svou lásku vedle sebe. Co to dělám?

"Deni..."

"Teď ne. Prostě si užívej, co máš." Usekla to. Tak jsem mlčela. Ale věděla, že do žádného klubu nepůjdu. Ne.

**

"Jaký to pak mělo všechno smysl?!" ptala se mě Deniska rozčíleně.

"Deni, nechci se hádat den před tvým odjezdem," unaveně jsem dosedla na gauč.

"Máš vše, co potřebuješ, jediné, co je třeba, je zvednou ten tvůj sexy zadeček a dojít do klubu! Co je na tom tak těžkého?"

"Já tam nechci, Deni." Opakovala jsem už trochu podrážděně.

"Proč?"

"Já nejsem jako ty, já mám ráda svůj klid a pohodu. A být kousek masa, o který se budou chlapi přetahovat, no, thanks." Zaváhala jsem. "Pamatuješ, sama jsi ho zmínila. Radek."

"Ale to je hloupost!" vyletěla Denisa. Zírala jsem před sebe a odmítala se na ni podívat.

"Fajn, fajn, jak chceš." Odvětila Deni a rozhostilo se ticho.

"Budeš mi scházet." Dostala jsem ze sebe tiše po dlouhé chvíli. Deniska mlčela, pak se však pohnula a objala mě kolem krku.

"Ty mě taky, Liz." Políbila mě, jen cudně a jemně. Objala jsem jí kolem pasu a pak jí položila hlavu na rameno. Deniska byla drobnější, než já, přesto byla z nás dvou ta silnější a odhodlanější.

"Jsi hloupá, Liz. Ani netušíš, co vše bys dokázala, jen kdybys chtěla." Podotkla po chvíli.

"A co když nechci? Miluju tebe. Zůstaň." Šeptla jsem. Deni ztuhla a já zavřela oči, pevněji ji k sobě přitiskla. "Tak se aspoň vrať." Dodala jsem tiše.

"Vrátím." Zašeptala a začala mi vískat vlasy. "Miluju tě, Liz..."

Křečovitě jsem zavřela oči a sevřela ji tak pevně, jak jsem jen dokázala.

"My lady, lady, lady... I love you, too."

**

"Takže Denisa odjela, jen tak?" zeptala se Tereza překvapeně. Seděly jsme se sklenkou vína u mě, venku pršelo a bylo hnusně.

"Popravdě, čekala jsem to dříve."

"Máte zvláštní vztah. Myslela jsem, že ji miluješ."

"Právě proto jsem ji nechala jít."

"Ani jsi nebojovala?" zeptala se překvapeně.

"Kdybych bojovala, ztratím ji, Terez," odvětila jsem unaveně. Chvíli jsme mlčely. "Co ty?" broukla jsem pak.

"Ajťák má přítelkyni a otec zničené rodiny si uvědomil, že touží po něčem víc, než jen úřednici." Ohrnula Tereza znechuceně rty. Soucitně jsem se na ni usmála.

"Máš na chlapy smůlu. Zasloužíš si víc, než nechávat po sobě šlapat." Dodala jsem pak zamračeně.

"Hm." Zachmuřeně sledovala své víno. "Mám chuť na cigaretu, bude to vadit?" podívala se na mě prosebně.

"Běž na chodbu." Tereza si povzdechla.

"Dala jsem si nový inzerát." Odvětila, když prohledávala svou kabelku. Pořád zamračeně pak došla ke kabátu a já ji slyšela trochu nezřetelně. "Zatím mi přišlo pět mailů, ale jeden zoufalejší než druhý. Chci vztah jako z pohádky." Chvíli jsem uvažovala nad tím, že jí řeknu, že inzeráty nemají smysl, jen ji ničí, ale pak si to rozmyslela. Tereza byla koneckonců taky dospělá. Ví, co dělá. Aspoň doufám.

"Proto jsou to pohádky." Broukla jsem a dopila víno. Chtělo by to další flašku.

"Ale krásné." Tereza došla zpět a zasněně si sedla na židli přede mě. Pohodila svými vlasy dozadu. Měla vlasy po ramena, barvené na černo, a neslušely jí, což jsem jí několikrát říkala, ale vymluvit si to nedala. Měla kulatý, trochu plochý obličej, takže její spíše řidší vlasy vypadly žalostně. A jestli nepřestane jíst dvě čokolády denně, bude mít nadváhu.

"Nechceš se mnou začít chodit do fitka?" zeptala jsem se náhle.

"Máš permanentky? Kam?" zeptala se s vlažným zájmem.

"Centrum, ve kterém učím děcka, by mi nějaké mohlo dát se slevou," zamyslela jsem se.

"Nechce se mi chodit do fitka. Plno nasteroidovaných a nasportovaných lidí s postavou, o které můžu snít – ne, svoje sebevědomí mám ráda ve stavu, v jakém je," ušklíbla se.

"Přeháníš."

"Ty máš postav hezkou," odvětila skoro obviňujícím tónem.

"Jím zdravě. Většinou. A tančím."

"Chceš snad říct, že bych měla začít něco dělat?" zeptala se a přimhouřila oči.

"Ter, víš, jak vypadá tvoje matka. Máš to v genech, proto máš větší sklony k tloustnutí. Ano, měla bys začít něco dělat." Odvětila jsem opatrně.

"Moje matka má obezitu kvůli zatracené štítné žláze, ne proto, že by se přežírala," odsekla. Neměla ráda, když jsem narážela na to, že by mohla skončit jako ona. Ale já si své přítelkyně vážila příliš na to, abych se pak koukala, jak je nešťastná z obezity. A ona by se z toho sesypala.

"A tvoje sestra?"

"Víš, že ji manžel mlátí, zajídá to čokoládou."

"Teri,"

"Chceš mi snad něco říct?" zeptala se.

"Co plavání?" navrhla jsem.

"V plavkách?" Dvě slova, ale já konečně vycítila, jak je vlastně nešťastná.

"Ter, neskončíš jako tvá matka nebo sestra, ale něčemu se proto musíš věnovat."

"Jako třeba tanci?" zeptala se ostře a bylo v tom trochu závisti.

"Jako třeba tanci," odvětila jsem klidně a šla hledat další flašku.

**

Když jsem otevřela, poznala jsem na Pavlovi, že je něco jinak. Vlastně jsem to věděla takřka jistě. Usmíval se, políbil mě, ale bylo to divné.

Měla jsem na sobě sexy šatičky, pod tím jedno z kombiné, které jsem si pořídila, a to zvedlo náladu. Dali jsme si večeři, po dlouhé době zase jeden úžasný sex, a pak jsme leželi v posteli, vedle sebe, a já čekala, až to řekne.

"Snažila ses mě svést?" zeptal se pobaveně, oddaloval to.

"Možná." Odvětila jsem líně. Proč trochu nepošimrat mužské ego.

"Marie konečně přestala odmítat předmanželský sex." Odvětil neutrálně.

"Aha."

"Spal jsem s ní."

"Hm." Jiná ženská není zrovna téma, které bych chtěla probírat ve své posteli.

"Je mizerná," odvětil, a když jsem se na něj podívala, viděla jsem úšklebek. Zašklebila jsem se taky.

"Byla to panna." Z nějaké podvědomé ženské soudružnosti jsem se tu chudinku snažila bránit. Pavel se obrátil na bok a podepřel si hlavu, sledoval mě. Něžně mě pohladil po boku. Pak si začal hrát s mými vlasy.

"Jsi nádherná. Jsi dokonalá." Zašeptal. Pousmála jsem se. Tohle se poslouchalo jinak. Pavel si mě přitáhl a políbil mě. Pak si znovu lehl na záda, ruku na mém boku.

"Dostal jsem nabídku, Alice. Z Ameriky. Robert Forks." Zašeptal. Ztuhla jsem.

"Kdy?"

"Minulý měsíc. Když jsi za mě zaskakovala u dětí, zrovna jsem dělal partnera jedné staré přítelkyni. Karolína Černá, neznáš? Její partner měl problémy. Skončili jsme slušně a Forks si mě všiml."

"Kdy jsi mi to chtěl říct?" zeptala jsem se šokovaně. Pavel se posadil a nedíval se na mě. Zvedl se a šel do koupelny.

"Za týden odjíždím." Odvětil přes rameno. Prudce jsem si sedla a šokovaně na něj zírala, v první chvíli ani nevěděla, co říct.

"Počkej, jen tak? Ty..." došla mi slova.

"Nečekal jsem, že mi pogratuluješ." Utrousil a než jsem stačila něco říct, dveře se za ním zavřely.

**

"Gratuluju." Odvětila jsem malinko sžíravě, když se oblékal.

"Alice,"

"Ne, myslím to vážně. Chápu to. Jen jsi mě překvapil. Taky bych po šanci skočila, kdybych mohla. Tančit profesionálně zaštítěná jménem Forks..."

"Opravdu?" podíval se na mě.

"Jestli jsi zaujal, i když jsi netrénoval, jakmile se do toho obuješ, budeš nepřekonatelný. Good luck s hledání partnerky," odvětila jsem. Myslela to upřímně. Stejně jako upřímně cítila touhu ho něčím hodně tvrdým praštit.

"Alice," jeho oči zněžněly, ale já to nechtěla vidět. Odvrátila jsem se a šla do koupelny.

"Pošli pohled." Odvětila jsem ještě a zavřela se tam. Pustila jsem sprchu a pak si pod ní sedla.

Zírala na sprchový gel, který tu Pavel měl, bylo to tak jednodušší.

Voda mi tekla do očí.

Voda mi tekla z očí.

Sakra, brečela jsem.

Doufala jsem, že až vylezu, nebude tu.

**

Přání se mi splnilo. Nebyl.

Už jsem ho neviděla, nepřišel se ani rozloučit před odletem.

Tentokrát jsem to byla já, kdo se cpal čokoládou a brečel, jen tu Tereza nebyla, aby to viděla.

**

Dívala jsem se do skříně. Pavel tu měl svoje poličky, byl tu tak často, že bylo pohodlnější mu tu nějaké věci nechat. Nenáviděla jsem ho, chtěla to vyhodit, ale když jsem vzala první komínek, najednou jsem neměla sílu jej ani zvednout. Zabouchla jsem dveře skříně tak prudce, že se znovu otevřely. Zaskřípala jsem zuby.

"Stupid asshole," zanadávala jsem na Pavlovu adresu.

V tu chvíli mi padl zrak na krabici od bot. Nových bot. Na krabici byl lísteček. Co to tam... naklonila jsem se blíže.

Tyhle zkus první. xxx D.

Sklonila jsem se ke krabici a pootevřela ji. Stříbrné sandálky. Ty děsně drahé, ale ve kterých mé nohy vypadaly božsky. Zvedla jsem hlavu a podívala se na ramínka s novými šaty. Pevně jsem sevřela rty a pomyslela si, že to chce se trochu opít. Hodně opít.

Zamyslela jsem se nad tím, že zavolám Tereze, ale vzpomněla jsem si, že má jedno z těch rande naslepo. Sice by to kvůli mně odložila, ale já jí nechtěla kazit večer. Navíc nikdy neměla Pavla ráda a já nepotřebovala slyšet jej řeč o tom "jak mi to říkala".

Shodila jsem ze sebe hadry a začala se oblékat.

**

Vešla jsem do klubu a ohlušila mě hudba. Po desetiminutovém čekání ve frontě konečně vevnitř. Ihned jsem zamířila k baru. Netušila jsem, proč jsem si prostě nenašla nějakou obyčejnou hospodu, možná pro ty šaty, které jsem měla na sobě. Možná pro ta slova, které mi Deniska řekla, než odjela.

Zkus to.

Dav se zavlnil a já postřehla známý hlas. Když jsem zvedla hlavu, viděla jsem Michaela, který si to na parketu málem rozdávala se spíše nahou brunetou. Ztuhla jsem uprostřed pohybu.

To je prostě neuvěřitelný.

Sedla jsem si za bar a mávla na barmana. Co si mám dát? Nebyla jsem v baru tak dlouho, že netuším, co se pije.

"Vodku s džusem." Sykla jsem. Barman si mě prohlédl, ale pak mi to nalil. Obrátila jsem to do sebe na jedno kopnutí a mávla pro další. Po třetím se na mě lítostivě podíval.

"Dej si pauzu, holka." Křikl a šel dále.

Sevřela jsem rty a sledovala parket. Bylo mi na nic, ale aspoň jsem se vztekala, už se nelitovala.

"Dalšího panáka, krásko?" ozvalo se vedle mě. Podívala jsem se na kluka, byl mladší než já, na čele dokonce pupínek, ale já byla tak v prdeli, že mi to bylo jedno. Mávla jsem rukou. Když barman přišel, přeměřil si nás nesouhlasně.

"Tohle nemáš zapotřebí, děvče," sykl mi pak tiše. Mladíček se na něj zlobně díval, pak mi odvážně ovinul paži kolem boků.

"Jo, nemám. Ale teď I don't care." Sykla jsem. Mladíček mě táhl k záchodkům. Odfrkla jsem si a popadla kabelku. Už ve dveřích jsem vytahovala kondom.

"Neztrácíš čas," usmál se klučina spokojeně.

"A ty se kurva snaž," sykla jsem. Myslím, že česky, ale jistá jsem si nebyla.

Mladíček se snažil. Nebyl to Pavel, ale byl mladý. Ale ne příliš mladý. Nakonec to nebylo tak zlé.

**

Nevím, proč jsem do toho baru šla znova. Včera jsem si málem vyzvracela vnitřnosti a s tím kloučkem to byl sakra úlet. Ale nemohla jsem si pomoct.

Znovu jsem si sedla k baru. Barman ke mně došel, přestože pár lidí čekalo na objednávku, a zkoumavě se a mě podíval.

"Nestál za to," pokývala jsem hlavou. Barman si jen odfrkl a nalil mi. Vytáhla jsem tisícovku a napadlo mě, že jenom pití mě za chvíli zruinuje.

Sledovala jsem dav a tentokrát hledala. Michael po chvíli vyšel ze záchodků, za ním se držela pěkná brunetka. Nevěřícně jsem pokroutila hlavou. Řeči jsou jedna věc, ale vidět to na vlastní oči... Sledovala jsem je a přemýšlela.

"Drink?" ozvalo se vedle mě.

"Sorry?" otočila jsem se. Díval se na mě pohledný čtyřicátník, sledoval mě jako jídlo, ne ženu.

"Něco k pití?" zopakoval. Nejistě jsem se pousmála.

"Jo, to by šlo." Odvětila váhavě. Muž se pousmál.

**

Znovu jsem tu byla. Včera jsem sice s tím čtyřicátníkem nic neměla, ale opila jsem se řádně a shledala, že být opilá je lepší, než být střízlivá. Pavel pak bolel méně.

Nikdy bych si nemyslela, že pro mě znamená tolik.

Znamenal.

"Pojď tancovat, krásko," ozvalo se vedle mě.

"Ani mi nekoupíš drink?" odfrkla jsem si. Začala jsem se tu cítit uvolněněji a zjistila, že mi pohledy mužů dělají dobře. Bylo hezké vědět, že mě Pavel opustil k vlastní škodě.

Nový milovník mávl na barmana. Ten mě probodl neproniknutelným pohledem, jistě, svlékal mě očima, ale měla jsem pocit, že je za tím i něco víc. Chvíli jsem drink upíjela, hloupě klábosila s Filipem o ničem, a pak mě na ten parket vytáhl. Nelíbilo se mi tam, mezi tolika lidmi, hudba řvala a já nesnášela ten pocit, když se o mě otřelo další zpocené tělo. Ale pak si mě Filip přitáhl k sobě a začal se jemně pohupovat v bocích.

Co blbnu? Vždyť je to tanec! napadlo mě. Nejistě jsem se usmála a ovinula Filipovi ruce kolem krku, začala se pohupovat s ním. Začala jsem tančit. Hudba byla nerytmická, tancovat se na to dalo stěží, já se přesto začala vyzývavě kroutit. Byli jsme blízko repráků, hudba řvala a basy duněly tělem. Rozechvívaly ho, mě, bylo to úžasné. Přizpůsobila jsem se tomu neznámému nerytmu a ono to fungovalo, Filip ze mě nemohl spustit ruce, jeho tělo na mém a já najednou měla chuť ho zatáhnout k sobě do bytu. Filip zřejmě myslel na to stejné, protože se sklonil k mému uchu a naléhavě zakřičel, že nebydlí daleko. Zasmála jsem se, trochu hystericky, a pak ho odstrčila.

"Ještě si trochu zatančíme, ne?" zeptal jsem se drze a políbila jej. Usmíval se. A tančil.

Tančili jsme oba. Byla jsem ve svém živlu. A zapomínala.

**

Šokovaně jsem seděla na posteli a sledovala spícího Filipa.

What he fuck...?!

Jesus, co jsem to udělala?

Seděla jsem tam, ve tmě a v zimě, v pokoji, který smrděl jednou specifickou činností. A zvratky. A chlastem. Vzala jsem své věci a začala se oblékat.

V taxíku jsem ale seděla klidně a uvolněně a po chvilce se přistihla, že se jemně usmívám.

Stín mé minulosti se za mnou táhl, ale zdálo se, jak by se ve světle té radosti a chvilkového míru vytrácel. Co bylo, bylo. Co je teď, je teď, no ne? Co sakra záleží na tom, co si o mě ostatní myslí? Neznám je. Nikoho z nich neznám. Ať si sakra myslí, co chtějí.

Já nechci být sama.

Zavřela jsem oči a unaveně opřela čelo o chladné sklo okénka, rukama jsem si objímala holé paže. Pak s povzdechem vytáhla tužku a pod Filipovo číslo, které smyju a poklidně zapomenu, napsala poznámku, abych se objednala ke gynekologovi. Tak.

**

Další večer. Další drinky, další tance, další muž. Občas tu Michael byl, občas ne. Buď byl na pracovních cestách, nebo šel do jiného klubu. Mně se líbilo tady.

Všimla jsem si, že si vybírá jen krásné ženy. Michaela myslím. Krásné nebo něčím zajímavé. Exotické. Nebo slavné. Budu muset být taky něčím výjimečná. Uculila jsem se. Co třeba nepřekonatelná v sexu?

Taky jsem si všimla, že nedokázal odolat krásné ženě. Občas jsem doslova viděla ten odpor v něm, jak se snaží, a nakonec vždycky podlehne. Prostě chlap, který myslí rozkrokem. A přesto jsem ho pořád chtěla, možná ještě víc, proto, že se nesnažil chovat slušně, proto, že si prostě bral, co chtěl. Přitahovalo mě to. I to, že když měl nějakou slečnu zpracovanou a přišla krásnější, poslal trošku méně zářivou příležitost do háje. Zvráceně mě to fascinovalo.

Začala jsem z klubu odcházet stejně často s někým, jako sama. A flirtovala jsem, pořád, skoro s až zuřivou posedlostí. Možná mě to překvapovalo, ale možná taky ne. Probouzela jsem se v cizích ložnicích a pracovala na tom, abych byla v posteli nejlepší. Nic neudělá chlapovi větší radost, než zeptat se ho, jak by to rád chtěl a co by mi rád udělal. Jednou mě dokonce seřvala něčí manželka. Měla v očích slzy.

Krátce jsem se zarazila, cítila se hrozně, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomila, že doma na mě čeká studený byt, pes, nemám chlapa, nemám ženskou, nemám nic.

Nechtěla jsem být sama. A udělala bych v tu chvíli cokoliv, abych se tomu vyhla. Měla jsem pocit, že žiju, že po dlouhé době žiju. To přebilo i osten viny. Nebo jsem si to aspoň nalhávala a pak to zapíjela.

"Alice!" zastihla mě na chodbě Tereza. Tázavě jsem se na ni podívala, ta sledovala mě.

"To je kabelka Louis Vuitton?" zeptala se pak překvapeně.

"Potřebuješ něco, Ter?" zeptala jsem se netrpělivě. Tereza potřásla hlavou.

"Proč jsi nepřišla do fitka?" zeptala se. Zamrkala jsem. Včera bylo fitko... Damn.

"Já... zapomněla," vydechla jsem a omluvně se na ni podívala.

"Zapomněla? Vše jsi zařizovala ty," podotkla Ter nevěřícně.

"To je jedno. Já... mám teď těžké období." Odvětila jsem netrpělivě. "Hej, Terez, nechci to probírat na chodbě."

"Alice?" zeptala se Tereza a dívala se na mě skoro ohromeně.

"Prostě se potřebuju sebrat." Stiskla jsem pevně rty.

"Jsem tvá přítelkyně. Proč mi nic neřekneš?" zeptala se trochu ublíženě. "Co se děje, Alice?"

"Pavel mě opustil, fajn? Já už vážně musím..." otočila jsem se a odcházela.

"Hej Alice!" křikla za mnou Tereza, ale já se neotočila. Slyšela jsem, že udělala pár kroků, ale pak se zastavila. Možná mě to zamrzelo. A možná jsem byla ráda.

**

Další večer.

Pití, tance, pár polibků a občas pak dohra v posteli. Začala to být rutina a mě děsilo, že mi to i vyhovuje.

"Sleduje tě náš místní Casanova," podotkl barman. Vzhlédla jsem a setkala se s pohledem Michaela. Hraně otráveně jsem se odvrátila, ale srdce mi bušilo. Náhle se mi vše vrátilo, proč jsem do toho prokletého klubu vešla, proč jsem se oblékla, jak jsem se oblékala.

Možná jsem zapíjela žal, ale Michael v tom byl taky.

"Interesting." Podotkla jsem. Barman mi podstrčil pití a ukázal vlevo. Zvedla jsem pohled a o dvě místa dál se na mě usmál nějaký muž. Uculila jsem se zpět, naplněná zvláštním, pochmurným potěšením.

"Casanova si bude muset počkat," mrkla jsem na Dava. Michaela bych dneska omrzela. A co jsem zjistila, když chlapa odmítnete, běží za vámi pak i proti své vůli. Muž, který mi koupil drink, se zvedl a došel ke mně.

"Dominik." Křik.

"Alice." Zavrněla jsem mu do ucha. Muž se pousmál. Svlékal mě očima. Konverzace vázla, ale to nevadilo. Bylo to jedno.

**

"Omlouvám se!" vydechla jsem. Ředitel centra se a mě přísně podíval.

"Tohle je počtvrté, Whitevixenová!" sykl. Děti v tělocvičně si hrály a já postřehla mužský smích. Opatrně jsem se na šéfa podívala.

"Něco mi do toho vlezlo," omluvila jsem se.

"Třeba nákupy kravin v buticích? Viděla tě jedna z maminek těch prcků a stěžovala si." Sklář se na mě přísně podíval. Kousla jsem se do rtu.

"Pracuješ u nás už dlouho a nikdy nebyly problémy, Alice, ale tohle bylo naposledy, ano?"

"Ano. Chápu," zamumlala jsem a chtěla jít do šatny. Ale ředitel mě zastavil.

"Nemusíš se namáhat, našel jsem záskok," odvětit a mě zamrazilo.

"Emile..."

"Ne, ještě tě nevyrazím. Ale ještě jeden přešlap a letíš." Upozornil mě chladně. Sevřela jsem rty a neřekla nic, jen kývla. "Dobře, že se chápeme," odvětil a zvláštně mě pozoroval.

"Fajn."

**

Seděla jsem za barem, v ruce poprvé za dlouhou dobu nealko, a vážně o sobě uvažovala. Bylo to skoro měsíc od doby, kdy jsem tu přišla poprvé, ne vždy, ale dost často jsem tu viděla Michaela. Měla jsem za sebou měsíčky a kvůli tomu zůstala doma. A najednou mi ten šílený kolotoč nepřipadal tak přitažlivý.

Měla jsem v posteli už i dva lidi najednou – a bez hany přiznávám, že více pozornosti věnovala ženské, protože po dlouhé době měla ptáků plnou prdel. Někdy i doslova.

Měla jsem v posteli i dva chlapy. Nevím, jestli si ten zážitek chci někdy zopakovat. Jedna z nejlepších souloží mého života, ale chce to trochu odvahy do toho jít. Další den jsem měla mírné problémy s pohybem.

Měla jsem za sebou chlápka, co to rád jen orálně, naučil mě dost triků, po dvou hodinách a jednom zvracení dokonce i vzít jej do úst celého. Měl sklony k sadismu.

Měla jsem ve své posteli více lidí, než za celý můj předchozí život, počítaje i dobu, kdy jsem žúrovala s Deniskou. Učila jsem se.

Asi bych se za sebe měla stydět.

"Možná jo," podotkl Dave a já si uvědomila, že to poslední jsem řekla nahlas.

"Díky," kývla jsem na něj se skleničkou. Hodila jsem to do sebe a zase vplula na parket. Na protější strašně se zvedl jeden pohledný chlápek. Hmm. Začala jsem se vlnit do rytmu. Jakmile jsem byla tady, na parketu, vše ze mě zase odpadávalo. Aha. Stačí tancovat a vše bude dobrý. Stačí tancovat a vše zapomenu.

Hmm. Great.

**

Tereza mě nepozdravila na chodbě. Ani mi nezvedala telefony.

Ředitel mě vykopl z centra.

Nadřízená v práci mě upozornila, že pokud budu nesoustředěná, odrazí se to na mém platu nebo mou práci bude moct vzít jeden z kolegů.

Skoro mi to byl jedno.

Byla jsem u gynekoložky, nechala se prohlédnout, nechala si předepsat pár léků. Ale dokud jsem zdravá, je vše v pohodě. A já zdravá jsem. Dávám si pozor.

A ke gynekoložce chodím dost často.

Michael mi koupil drink. Začala jsem s ním flirtovat.

Dost jsme se sblížili. Začalo to tím, že jsem pila na ex drink, hlavu zakloněnou, a náhle ke mně Michael přistoupil a jemně mi okusoval krk. Smála jsem se, dokonce ani nezakuckala překvapením a neutopila, a pak jej objala kolem krku a vesele s ním tančila. Když jsme to balili, klečela jsem na stole a Michael mi a všeobecného povyku lízal cukr z břicha. A pak jsem mu řekla, že dneska nemám čas.

Zítra. Už zítra. zítra.

Vše ostatní bylo nepodstatné. Konečně jsem dosáhla na to, co jsem chtěla.

Nastoupila jsem do taxíku, už jsem byla věrná zákaznice a znala většinu řidičů téhle firmy, a se spokojeným úsměvem mířila domů.

2. kapitola | 4. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: HNS: 3. kapitola chuckyna 28. 04. 2014 - 13:38
RE(2x): HNS: 3. kapitola moira 28. 04. 2014 - 21:28
RE: HNS: 3. kapitola kuci 03. 05. 2014 - 05:05
RE(2x): HNS: 3. kapitola moira 06. 05. 2014 - 23:49
RE(3x): HNS: 3. kapitola kuci 18. 05. 2014 - 11:22
RE(4x): HNS: 3. kapitola moira 19. 05. 2014 - 20:08
RE(5x): HNS: 3. kapitola kuci 21. 05. 2014 - 22:42
RE(6x): HNS: 3. kapitola moira 27. 05. 2014 - 19:09