Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

lenadonan: Gratulujem, Moira Naskákala na mňa husia koža, keď som to čítala!

---
lenaaoi.blogspot.com/

ronnie: Ah, ty asi neoslavuješ Valentína, čo? Keby som si toto prečítala práve na ten sviatok - depka jak hrom! Nemám síce rada Valentín, ale toto by ma asi podráždilo. Nevravím, že to nie je pekné, ale na Valentína? Drama, drama, drama... Keď napíšeš niečo sladké a romantické, ako prvú konaktuj mňa! To si teda rada pozriem, ak sa niečo také stane.
Ale aj tak gratulujem za prvé miesto!

wínqa: tohle že má být valentýnský?! wtf? to je spíš..ehm... newím..smutný...ne? no každopádně congrats ^^

---
neru.blbne.cz

chuckyna: Gratuluju k výhře!!
Ta povídka se mi moc líbí, zajímalo by mě, kam na ty nápady pořád chodíš, je to super.

---
nearly-over.blog.cz

mal: gratuluju, gratuluju, gratuluju!!!! (to místo těch tří dní slavení ale být porotce, tak ti vytřepu kožich! sice valentýn nemám ráda (když mám někoho ráda, tak mu to jaksi dávám najevo i jiné dny v roce a pokud možno bez růžových srdíček a peříček) ale toto? člověk čeká něco jemného, milého a ty vyrukuješ s tímhle smutným textem ale dobře napsaným, četlo se to skvěle. jen si říkám, jestli ještě někdo umí psát pozitivně. už si nevzpomínám, kdy někdo napsal něco veselého, s nádechem naděje... (z těch povídek o lidech, fantasy, to je něco jiného)... teď doufám, že to nebude moc intimní otázka, ale píšeš tak... proč? já se do povídek většinou ventiluju, abych se nezbláznila, no a občas mě zkrátka jen něco napadne, tak to napíšu. ale ventil... většinou je to ventil. ne na to konkrétní téma, o kterém píšu, ale tak obecně... jde o ten pocit

moira: pro všechny: 1) Valentýnská je jen pracovní název!
2) mě to nedošlo!! Vážně, seděla jsem před monitorem a uvažovala, o čem napíšu. Napadlo mě nakonec o ženě, která je ve svém vlastním světě, ale její manžel by jí svou láskou vytáhl zpět.
a ono se mi to "jaksi zvrtlo".

to lenadonan:

to ronnie: ne, Valentýna neoslavuju (kdyby bylo s kým, tak možná i jo. ), ale i tak děkuju za komentář.

to wínqa: no jo, moira, co od ní chcete?

to chuckyna: děkuju. x)) občas mě něco napadne při nějakém filmu (a občas, stydím se!, při čtení nějaké knihy, ale většinou se mi něco zvrhlého rodí v hlavě samo.

to mal: no teda, koukám!! po dlouhé době jsi sem zase zabrousila? čemu vděčím za tu čest.. ? Jak jsem psala, co od chudinky moiry chcete? Ona si hýčká to její depresivum jako nejcennější poklad a ostatní ji nechápou.
když tak nad tím přemýšlím, taky jsem nějakou delší povídku čistě ze světa lidí a k tomu pozitivní nečetla ani nepamatuju. Zvláštmí...
a ne, klidně se ptej.
Ventil to asi není. Když jsem smutná nebo v depresi, seberu se a klidně i hodiny se procházím. Po městě, v lese, po silnici třeba až do dalšího města... mě to pomáhá, při chůzi pak vše promýšlím a nakonec se z toho nejčastěji vylíhne nápad na povídku nebo pokračování.

A píšu takto.. já nevím. Možná jsem jen moc ovlivněná tím co čtu nebo na co koukám, možná je to mým postojem ke světu, o kterém ani zdaleka nevěřím, že je spravedlivý nebo šťastný. Tohle je prostě můj styl, depresivní, temný a neveselý. x)) Takhle se to doopravdy děje a tak to píšu i já. Navíc jsem vždy zastávala názor, že smutná povídka vyvolá bouřlivější emoce, než ta optimistická..
Takže ty do svého psaní ventiluješ své pocity? Pokud ano, tak smekám, jelikož se divím, že jsi ještě neskončila s podřezanými žílami.

---
moira.pise.cz

mal: já sem brousím docela často, jenom nic neříkám... však depresivní, temné a neveselé, co víc si přát, jen tak dál )
na sebevraždy nevěřím, zvlášť proto, že za mnou neustále někdo chodí a říká, jak je život zbytečnej, že to nemá smysl, že to skončí (a zatím všichni žijí. funguju jako nezávislý psycholog pro své přítele akorát mě to často zmáhá (=proto povídky... nejsou to přímo moje pocity, spíš ventilování zoufalství nad tím, že s tím nemůžu nic dělat, že nemůžu pomoct... nějak hmatatelně, protože dobré slovo prostě nestačí. a od alkoholismu to taky nikomu nepomůže... tak píšu o světě, kterej je, nebo kterej si myslím, že bude. a povídky pak vypadají jako noční můra, protože se s ní (s tou můrou) nechci obtěžovat já. asi. předávám vám ji nepřímo dál