VV: 64, kapitola

64, Vodopád

Jakkoli moc si nepřáli tomu druhému ubližovat, držet od sebe dvě poloviny duše, které po sobě touží, byl také druh bolesti. Takže si k sobě brzy našli cestu a náhle zjistili, že bylo hloupé se od toho druhého distancovat.

Už tak jim zbývalo tak málo času.

"Zatracená škoda, že nám kapitán Armer nedokázal říct více, než zemřel. Mám pocit, že identitu Zrádce znal. Ne Kazoraeho. Opravdového Zrádce," povzdechl si Dariae.

"Kapitán Armer je mrtvý?" zeptala se Ekathe překvapeně. "Byl to dobrý elf."

"To ano. Znala jsi ho?"

"Potkala jsem jej při jedné jeho misi... bylo to... už více než sedm let nazpět?" zabroukala lehce překvapeně. "Jeho jednotka byla šílená. Ale byli to dobří samci a skvělí bojovníci. Rak, jeden z mých chlapců, je popravdě z jeho jednotky."

"Sedm let?" zeptal se Dariae lehce zamračeně. "Musela jsi být mezi posledními, kdo ho viděl živého. Byl v té době na dlouhodobé misi."

"Zjistit, kdo byl Důstojník," zašeptala Ekathe, když si vzpomněla na slova jedné elfky z Armerovy jednotky.

"Iš. Nesl informaci, kdo je Zrádce. Zemřel těsně poté, co předal zprávu. Popravdě zasýpal jméno Zrádce a odletěl k Věčnému stromu."

"Iš," zavrtěla Ekathe hlavou a narovnala se. "Přežili jsme s většinou jednotky. Yšeš'da, já byla v jeho jednotce. Raak taky. Říkal, že jeho jednotka byla zmasakrovaná, protože je pronásledovalo Císařství."

"Kapitánovi vojáci byli zdecimovaní a on jen stěží přežil dost dlouho, aby předal jméno."

"Dare, přežili jsme v pořádku. Byl tam tvůj bratr, princ Balrae, který nejspíše přebíral zprávu. Zeptej se ho," elfka se prudce nadechla, když ze svého milence náhle cítila chlad a zuřivost.

"Balrae tam nemohl být. Byl na Dvoře. Nebo to alespoň tvrdil." Oba krátce mlčeli. Pak Dariae vztekle zaklel a zvedl se, začal se oblékat. "Dává to dokonalý smysl. Šílení, jak jsme si to mohli neuvědomit? Jak?"

"Princ Balrae zabil Armera." Ekathe spíše konstatovala, než se ptala. "Prodal ho a zbavil se důkazů. Protože věděli příliš. Možná věděl, že to je Balrae."

"Není divu, že prohráváme válku, když je náš zkurvený generál Zrádce," zasyčel její druh zuřivě. Otevřel dveře takovou silou, že s ranou narazily do stěny. "Duro, řekni Pavoukovi, ať se okamžitě dostaví do mé kanceláře. Hned!" štěkl na svého strážce.

"Zie, Lord Narivae se na Kamenném dvoře nemůže ukázat," připomněl Mosťan opatrně.

Darovi cukl ve tváři sval. "Pošlete mu zprávu. Ne, pošlete někoho loajálního. Pod krvavou přísahou." Podrážděne sykl. "A zavolejte pro Mistra Stína."

"Co se děje?" zeptal se Erzi zamračeně, který s nimi srovnal krok.

"Problémy."

"Lady, létají vám šátky," podotkl strážce. Natáhl se, aby je zavázal, ale Dariae agresivně zavrčel a Erzi se jen o zlomek vteřiny vyhnul jeho ráně. "Dobrá, dobrá, je vaše, chápu," zvedl ruce a ustoupil.

"Dariae," varovala Ekathe, ale princ ji ignoroval. Stoupl si za ní a klidně ji zavázal šátky, poté se opět ostrým krokem vydal do své kanceláře.

"Co se děje?" zeptal se Riel, který na ně čekal přede dveřmi. Dariae vešel dovnitř, ujistil se, že Erzi zavřel dveře a kouzla fungují, než zuřivě zavrčel.

"Zrádce je můj bratr."

Riel zbledl. "Jste si jistý?"

"Jsou to jen náznaky, ale mít něco takového u kohokoliv jiného, už dávno je v řetězech v Azuru."

"Šílení a temní."

"Co se děje, Zie?" Mistr Stín vešel do místnosti a upřel na prince nečitelný pohled.

"Balrae je Zrádce."

Mistr Stín došel ke stolu a sedl si. Opřel si lokty o desku stolu, dlouze do ní hleděl, než pak jednou kývl. "Ši, dávalo by to smysl," odvětil nakonec chmurně. "Jak jste na to přišel?"

"Pamatujete si na jistou honosnou večeři před sedmi lety?"

"Ten skandál s princem a jeho potomkem?"

"Ekathe ho viděla někde úplně jinde. Viděla ho přebírat Armerovu zprávu. Podle jejích slov, a musím podotknout, že byla v jednotce, která získala ty informace a předávala je dále, Armer a jeho jednotka přežila. Informace přebíral Balrae."

"Takže jsme vsadili správně a Lord Xaar byl spojkou s Císařstvím. Pokud to tak bylo, musel toho vědět hodně. Kapitán Armer byl velmi kompetentní. Navíc s sebou měli dva Stíny." Mistr Stín se odmlčel. "Pokud musel zasáhnout sám Zrádce, musel toho vědět ještě více, než jsme tušili. Nejspíše opravdu přišel na dvojí hru Lorda Balraeho."

"Kde je můj bratr teď?"

"Je..." Mistr Stín unaveně zavřel oči. "Je s jednotkou, která má vyzvednout Žezlo."

"Děláte si doprdele srandu, že ano?" zavrčela.

"Nemůže jen tak zmizet. Stále je obklopen elfy, kteří jsou věrní Teritoriím. Na tu misi byli nasazeni jen ti nejlepší. Bez jediné známky pochybností o jejich loajalitě," ozval se Erzi.

"Stačí jim říct, že jsou v nebezpečí a musí Žezlo schovat a klidně nakráčejí i do Císařství, pokud to řekne náš Generál," zakroutila hlavou Ekathe. "Tak či onak, jedou na Azur, kde Žezlo má být. Je to tam plné zrádců. Stačí jedna malá past, slovo, že princ bude mít šanci uniknout s Žezlem větší sám za sebe, a vojáci ho nechají jít. Královy stíny možná budou namítat, ale budou přemoženi většinou," kývla Mistru Stínovi a poklepala prsty na desku stolu.

"Odešel před pěti dny, že ano? Pokud jedou na drak'koních, ze Srdce ke břehům se dostali za tři dny, jelikož předpokládáme, že jeli ostrým tempem. Jsou to vojáci, zvyklí na horší. Budou mít ta nejlepší zvířata a připravená čerstvá vždy, když na večer zastaví. Pravděpodobnější je za dva, ale mohli je potkat nějaké potíže. Přeci jen kolem Azuru zuří vzpoura a lesy jsou plné jak spojenců, tak zrádců. A hlavně hladovějících a zoufalých běženců a elfů bez domova. Poté den cesty po moři. Méně než den, než v Azuru najdou Anirulaeho. Touto dobou už mají, nebo brzy budou mít Žezlo. Nějaká šance, že tvůj přítel tvému bratrovi nebude věřit, Dare?"

"Ne. Ví, že s bratrem nemáme dobrý vztah, ale nemá důvod věřit, že by zradil Teritoria."

"Proč to udělal?" zamumlala nevěřícně. "Je královské krve."

"Důvodů bych našel dost, šílení a temní ví, že i mě to čas od času napadne," odtušil Dar temně. "Ale to není důležité. Jak budeme reagovat?"

"Propast už je blízko dokončení," ozval se Mistr Stín. "Chybí už jediná věc, ať je to cokoliv. Přípravy v Císařství jsou horlivé. Lidské síly se stahují. Bude to brzy. Proto jim přestává záležet na tom, kolik spících agentů odhalí. Proto nás zasáhli tolika katastrofami v řadě. Hrají už jen o čas. A zřejmě ho už moc nepotřebují."

"Počkat," odvětila Ekathe. Zamyšleně klepla nehtem o stůl. "Proč pro to zatracené Žezlo šel princ Balrae a zničil si tak krytí? Musí být pro Císaře důležitý. Kdyby nás porazili, jak dlouho bude vládnout Balrae, elfové by nejspíše sklonili hlavu. Nedokáže získat zvěda lepšího, než byl princ."

"Pokud se připravuje Propast temnoty, nejspíše utíká jako krysa z potápějící se lodi," odtušil Dura.

"Ne. Nemyslím, že to tak je. Pamatuje si někdo, jak vznikla Brázda?"

"Snažím se na ten den nemyslet," odvětil zachmuřeně Dariae.

"Tatínek mi o tom vyprávěl. Bylo to zradou jednoho julir'aegi, který kdysi seděl na Trůně teritorií. V tu dobu mi to přišlo zajímavé, protože jsem nemohla pochopit, jak někdo, kdo má Teritoria v krvi, může něco takového udělat. A pak mi tatínek vysvětlil, že to byl velmi zatrpklý elf na hraně šílenství. Řekl také něco, co mi v té době nedávalo smysl - že právě fakt, že měl Teritoria v krvi, bylo bránou pro temnotu, kterou lidé přinesli s sebou."

"Císař potřebuje někoho spojeného s Teritorii, aby se Propast temnoty dokázala otevřít. Jak jste na to spojení přišla?" otočil se k ní Mistr Stín se stopou respektu.

"Popravdě jsem to nedávno probírala s Kouzelnicí. Několik let jsem žila nad Brázdou, ve Sladkém hnízdě, a ona byla zvědavá na vše, co jsem jí mohla o svém pobytu sdělit. Vysvětlila mi pár teorií, jak mohla vzniknout. Tato byla mezi nimi. Hádám, že tatínek s ní nebo nějakým čarodějem kdysi také takto diskutoval."

"Takže ho Císař pravděpodobně plánuje využít."

"Obětovat. Ten zrádce při rituálu zemřel," podotkl Mistr Stín.

"A to můj bratr neví?" zeptal se Dar nevěřícně.

"Mohli mu lhát. Lord Balrae byl vždy válečník, ne čaroděj. Nedivil bych se, kdyby mu ten malý detail pozapomněli sdělit."

"Nemáš s bratrem mentální spojení? Varuj ho, že ho plánují zabít. Uteče a bez něj se Propast neotevře."

"Otevře. Princ teritorií je nejlepší a nejspíše zasáhne největší část Teritorií, jejich srdce. Ale Císař musí mít někoho v záloze, možná někoho z vedlejší větve, koho chytil za ty roky ve válce. Stačí, aby jedinkrát seděli na Trůně teritorií, a v rodové linii už je to vepsané. Vy sama máte Trůn vpálený do uší, i když už je to několik generací, kdy krev Lorda Noeraeho vládla."

"Kdybych ho varoval, uteče, ale vezme s sebou i Žezlo."

"Přemýšlejme. Ukradl Žezlo. Míří nejspíše do Císařství. Ví, že ho budeme hledat. Nejspíše netuší, že víme, že je Zrádce, ale budeme se po něm dívat, protože je náš princ."

"Co ho chytit, než odejde z ostrova?" ozval se Riel.

"Jednotky kolem Azuru mají dost práce se vzpourou," zakroutila Ekathe hlavou. "Lehce proklouzne."

"Ne. Myslím nás."

Ekathe na strážce zmateně hleděla.

"Nesuhe se vrátila. Šeptá si o tom celý Dvůr. Viděla jste, jak se prohání po nebesích?" zeptal se Riel.

"Iš," zasyčel Dar. Obrátila se k němu a cítila jeho úzkost. Jeho mysl se lehce otírala o její a zachytila zvláštní útržky myšlenek. Začínalo to? Selže a nedokáže nakonec odvrátit, co jiní dali do pohybu?

"Dospěla. Létá. Dokázala by být nad Azurem za den, alespoň podle toho, s čím se vytahovala," pronesla zkoumavě.

"Nad Azurem, se všemi zrádci okolo. Složí ji jako divoké zvíře," odvětil chladně. Cítila z něj však zuřivou rezignaci. Věděl stejně dobře jako oni, že neměli jinou možnost.

Tato zrada zasáhla příliš blízko srdci.

"Nad Azurem, kde jsou i jednotky Teritorií, které za ni položí život. Je tam Žezlo. Nenašli jsme jiný způsob, jak Propast zastavit. Jakmile budeš blíže, dokážeš Balraeho vycítit a najdeme ho."

"Jakmile uvidí naší dračici, bude vědět, že je v prdeli. Není tak úplně přehlédnutelná," podotkl Erzi.

"Svolejme Radu, Věrné, Písek. Předneseme to před Krále. Ten rozhodne," navrhl Mistr Stín.

Dura se po gestu prince tiše vytratil.

Dariae náhle zbledl. "Eudaelea. Po tom útoku Jaela ji měl Balrae na starost. Šílení, co když..." princův hlas se nečekaně zlomil a Ekathe se mu okamžitě přitiskla k boku, tišila ho. Zadržela své vlastní otázky ohledně toho, jakou přesně zradu Jaela to myslel. Na to bude času dost později.

Snad.

"Co když ji nabídne jako obětinu?" zeptal se ochraptělým hlasem.

"Musíme si promluvit s Králem. Je náš vládce, ale je především váš Otec. Možná bude schopen vás vycítit. Nakonec, můžete být dospělí, ale princ Balrae, pokud si dobře pamatuji, není přerozený a nemá družku. Spojení ílška a rodiče tu stále musí být, i když slabé."

-

"Eudaelea není na stejném místě jako Balrae," odvětil Král po dlouhém tichu a otevřel oči. "Zdá se, že utekla a cestuje směrem ke Kamennému srdci. Má s sebou i vašeho léčitele, Lady Ekathe," otočil se k ní Král. Zelenooká polkla a napůl se uklonila.

"Děkuji, Králi."

"Myslím, že mé díky patří vám, Lady. Zdá se, že nebýt vašeho léčitele, nestalo by se tak." Král se otočil ke svému Mistru Stínu a dlouze se a sebe dívali, musela mezi nimi probíhat myšlenková konverzace. Mistr nakonec potřásl hlavou a sklopil pohled.

"Jediné, co mohu říct, je, že Balrae je na hranicích Teritorií a tam zůstává," pronesl po chvíli Král. "Čeká. Je opředen lidskou magií a více nedokážu vyčíst." Jeho pohled ztvrdl. "Najděte ho. Zastavte. Zabijte, pokud nebude zbytí." Elf se zvedl. Na prahu se zarazil. "Synu. Večer si s tebou a Lady Ekathe rád pohovořím."

Nebyla to žádost.

Ekathe ho sledovala. Jediné, co z něj cítila, byl žal. Truchlil. Zradila ho jeho vlastní krev.

"Musel uštvat koně, pokud už je na hranicích," podotkl Mistr Stín tiše. "Přesto teď čeká."

"Za chvíli rozkvetou Jarinky," ozvala se Kouzelnice zachmuřeně. "Vsadila bych své teritorium, že čekají na poslední výboj magie zimy."

"Něco přichystal," souhlasil tiše Dar. "A my mu nejspíše budeme hrát do karet."

-

Král je sledoval. Ekathe se stala velice dobrou, za dobu, co zde byla, neupadat v úžas pokaždé, když byla v jeho přítomnosti. Ale moc, která z Krále vyzařovala, jednoduše byla příliš.

Konečně chápala, co cítili její poddaní.

"Přál sis nás vidět, Otče?" zeptal se Dar.

"Země v mé péči jsou na pokraji zničení. Družka mé duše mimo můj dosah. A má vlastní krev zradila." Lord Viratae na ně pohlédl, ale ani jeden se neopovážili promluvit. "Diskutoval jsem s Kouzelnicí podrobnosti rituálu, který zastaví Propast temnoty." Král sledoval svého nejstaršího. "Vždy jsem tě miloval, synu, i když jsi tomu nikdy nevěřil." Elf upřel pohled na ni a Ekathe mimoděk zadržela dech. "Než odejdete na lov Zrádce, navštivte Kouzelnici. Vše vám vysvětlí."

"Otče?" zeptal se její vlček a zněl podivně nejistě.

"Nemám už co ztratit, ale mohu ti dát svět, synu. Mou jedinou podmínkou je, že usednete na Trůn Teritorií a znovu vrátíte zemi, co jí bylo odcizeno."

Dlouhé ticho, kdy se otec a syn sledovali. Ekathe věděla, že ji ani jeden nevnímá, že to nebyla chvíle, která by patřila jí, ale z elfí zvědavosti se nedokázala donutit odvrátit pohled.

"Qi'Ri'se‘," vydechl nakonec Dar tiše. Posunul své šátky stranou a elegantně si klekl, poté se čelem dotkl země.

"Sibun's'Raji'se's‘Dariae'Zie‘se." A pak, měkce: "s'Zuu'se."

Dar se zachvěl a Ekathe ho chytila za ruku. Stiskl jí prsty tak silně, že kdyby nepoužila protisílu, polámal by jí kosti.

"Běžte," rozkázal.

Dar se postavil a zelenooká s ním. Ale místo ke dveřím došel ke svému Otci. Opět padl na kolena, něžně přitiskl své rty na hřbet Virataeho ruky a tak setrval. Ekathe tiše zavírala dveře, když Král natáhl svou druhou ruku a váhavě se dotkl Dariaeho hlavy. Prsty se mu třásly.

Oba měli na tvářích slzy.

Dveře se s klapnutím zavřely a elfka se o ně opřela, líným pohledem sledovala ostatní, kteří čekali na audienci u Krále.

"Bunabu. Nikdo dovnitř nepůjde." Zlomyslně se usmála. "Jedině přes mou mrtvolu. Kdo to chce vyzkoušet jako první?"

-

Vše jí přišlo jako sen.

Horečnaté přípravy a Kouzelnice s bledými tvářemi, která jí naposledy opakovala všechny instrukce. Sdělovala jí fakt, že samotný Král obětuje svůj život proto, aby ona mohla žít.

Večer, kdy k sobě zoufale tiskla svého druha, pila z něj, on z ní. Nakonec, nakonec si dovolila šeptat o strachu, který měla.

Nikdo nakonec nechtěl zemřít.

Všichni jejich blízcí je šli vyprovodit. Malá princeznička Azi s bezkrevnými tvářemi se dokonce natáhla k Nesune a dotkla se jejího čumáku, jako by si něco dokazovala.

Letěli pak. Jejich divoká, přenádherná dračice tak vyrostla.

Cítila pod dlaněmi její šupiny, vítr jí bičoval tvář a...

Znala ten pocit. Znala ho. Už to zažila.

Kdy?

Přišlo jí to jako sen.

Když se pod ní tělo Nesuhe zachvělo, vzpomněla si.

Opravdu se jí to vše už zdálo.

A všichni zemřeli.

-

V uších jí duněl nepříčetný řev Nesuhe, která drásala drápy zemi kolem sebe.

Ekathe měla polámaných pár kostí. Ale tam, kde by ji před Hnízdem něco takového odrovnalo, teď se se zaťatými zuby vyškrábala na kolena.

Dariae se skloněnou hlavou stál vedle Nesuhe. Měl ruku na jejím čumáku a tiše něco říkal. Obří dračí tělo vibrovalo, každý nádech zněl jako zadunění.

Zpívala a znělo to jako umíráček.

Belhala se k nim a nakonec na Dara těžce napadla. Trhl sebou a pohlédl na ni, jako by se právě probral. Okamžitě ji objal a magií zjišťoval, jak hodně je zraněná.

"Vydržím. Nesuhe?"

"Je otrávená."

Šokovaně na něj hleděla. "Jak?"

Darovi bleskla očima bolest. "Azi. Něco jí foukla do nozder. Nic jsme si z toho však nedělali."

Princeznička? Jak mohla, když se o ni Dar celý život staral?

"Bratře," ozvalo se v pozdravu.

S Dariaem se otočili a tam byl. Princ Balrae. Zrádce.

"Bale," zamumlal její druh a znepokojovalo ji, jak uzavřený byl. Necítila z něj ani jednu emoci, jejich pouto druhů bylo zaškrcené takřka do míry, kdy neexistovalo. Přeletěla pohledem od jednoho bratra k druhému. Zaměřila se na jejich bývalého generála a dlouze hleděla na předmět zabalený v látkách, který měl napůl zasunutý v brašně.

V dálce zahřmělo a kousek od nich udeřil blesk.

Daay zuřila.

"Ekathe. Běž," ucedil Dar. Lehce mu stiskla loket, pak vyrazila.

Princ Balrae na ně hleděl překvapeným pohledem, když se nemohl pohnout a Ekathe mu bez problémů vzala balík. Rychle strhala látky a odhalila část Žezla draků. Přejela konečky prstů po jeho povrchu a zachvěla se.

Rychle přeběhla zpět k boku Dara a ten vydechl, magie, kterou mu propůjčil jeho Otec, vyprchala.

Pouto mezi rodičem a dítětem, mezi Králem teritorií a jejich bývalým generálem, se tak zpřetrhalo.

Balrae měl popelavou barvu a zíral na ně s nevěřícnou bolestí. "Míníte to dohnat až do hořkého konce?" odvětil.

"Nedal jsi nám na výběr, bratře."

"Kdyby nebyla ona. Lady Ekathe. Přidal by ses k nám?" zeptal se.

"Hraje o čas," zamumlala varovně. Dar neznatelně kývl. Přesto odpověděl:

"Kdyby nebylo mé družky... kdyby nebylo Otce..." nedořekl a Ekathe bolestivě zavřela oči. Jelikož znala odpověď.

Dariae by za Teritoria nebojoval.

Balrae se bolestivě usmál. "Věděli jsme to. Čím tě ta šílená čubka zlomila? Nekonečnou nocí?"

Dar neodpověděl a jeho bratr se nadále neptal.

"Chcete uskutečnit ten nereálný plán? Obětuješ pro ně druhou půlku své duše?"

Dariaemu se zadrhl dech, když si uvědomil, co Ekathe došlo už dávno.

Nesuhe je už nemohla na svých křídlech donést ke Králi. Ten se k nim sice hnal také, ale nestihne to dříve než za pár dnů. To bude pozdě.

"Érše'i'Raji'se," zamumlala a políbila ho na tvář.

Narazily do ní intenzivní ozvěny jeho bolesti. Okamžitě to dostal pod kontrolu, ale věděla. Trpěl jako zvíře. A ona pro to nenáviděla svět tak moc, že se nedokázala ani nadechnout.

"Ekathe. Začni," rozkázal nakonec a jeho pohled ochladl.

Balrae si povzdechl. "Dva mohou hrát tu stejnou hru," zamumlal.

Zvedla Žezlo nad hlavu a začala s jeho aktivací.

V dálce, ze směru lidských ležení, se začala shromažďovat temnota.

A pod tím vším vibrovalo broukání Dara, které ji doprovázelo na její poslední pouti.

-

Dcero...

Ekathe se zavřenýma očima soustředila každičký kousek pozornosti na sbírání energie a aktivaci rituálu. Bez něj nezvládne ovládnout kouzlo, nabrat ze země dostatek energie - a zápolit s Propastí temnoty.

Nemusíš s Propastí temnoty zápolit. Pohlť ji.

Ekathe prudce otevřela oči, ale nacházela se v mlze. Slyšela nad sebou mávání křídel a poté zvolání. Byl to Daayin Posel.

Pohlť ji. Vztyč Sloupy ticha.

Zachvěla se. Netušila, co Sloupy ticha byly, ale pouhá ozvěna slov v ní vyvolávala teror.

Křišťálový meč. Použij ho. Jako oštěp zabodnutý do země.

V mysli jí vykvetla představa Kareo'jyn ověšený křišťálem. Kde ale vždy viděla symbiotický organismus, teď ji děsila představa řetězů, které ho poutaly k zemi. Ten křišťál. Ten ho nechránil. On...

A pak zavřeštěla děsem, když křišťálové řetězy začaly Věčný strom drásat - a měnily jej v něco jiného. Ve zrůdnost, zmučenou entitu.

Jak? Jak to po mně můžete žádat, Matko?

Není jiná cesta, dcero. Teď čiň.

Pohltila ji bolest, když ji vůle Daay nutila konat. Naplnila ji společně s energií ze země a začala vést její kroky.

Nesuhe zařvala bolestí.

Žezlo draků se začalo živit jejím životem.

"Ne! Nesuhe!"

Snažila se vytrhnout a její vzdor, z nějakého důvodu, přivolal zlo z Brázdy.

Praskliny se rozběhly všude kolem ní a pak, s klopýtnutím, přepadla dolů.

-

Létala.

Padala.

Svět se jí vzdaloval a propadala se do temnoty. Převrátila se, v rukou pevně sevřené Žezlo, a dívala se do nitra mlhy. Viděla podstatu Jiného, ne jejich realitu. Vnímala barvy, život, byla svědkem světa, jaký by byl, kdyby si ho Daay nenárokovala, kdyby jej nespoutala svým šílenstvím.

Viděla naději. Dokonalost. Tak děsivou dokonalost, jako byl on sám.

Matně si vzpomněla na něco jiného. Na Ducha, který je všechny objal ve své podstatě. Jeho byla změna. Protože chaos byl život. Bez něj by vše stagnovalo, přestože by nebyla bolest a žal. Nebyla by ani láska. Byl by jen Jiný.

-

Dopadla na měkký travnatý ostrůvek.

Tady už byla, že?

Od další skalky ji sledoval Jiný.

Už jsi pochopila, dítě?

Viděla počátek jejich světa. Viděla Jiného, který jako pyšný Otec svíral svět ve svých dlaních. Viděla drobné postavičky, lidi, a srdce jí sevřela sžíravá bolest.

Lidi? Lidi zde byli první?

Sledovala, jak se z druhé strany přiblížila Daay. Nenápadně si vzala pár z těch človíčků, natahovala je, máčela v magii a cpala do nich různé věci.

Její rasa. Duše, dva duchové, tělo závislé na magii a stejně vždy byli tak nestabilní. Protože byli experimentem z lidí.

Nikdo nic netušil. Jen drakům zůstala ta zuřivost. Vrozená vzpomínka, že to bylo špatně. A u elfů vědělo pouze maso, které se zoufale snažilo magii vypudit, jelikož nebylo stvořené proto, aby neslo magii.

Už chápeš, dítě? zeptal se Jiný. Nastal čas splatit dluh.

Ekathe se třásla. Netušila, kde byla, co se dělo. Viděla před sebou jen postavu Jiného v řetězech. Měla v rukou sílu, která mohla ty řetězy zničit.

Věděla, že někdo chtěl opak. Uvěznit Jiného ještě pevněji. Pomocí Miliónů sloupů ticha přikovat každou část jeho podstaty k zemi tak pevně, že se už nikdy nedostane zpět na povrch světa.

Stála tam.

Nemohla udělat ani jedno. Byla to pravda, kterou instinktivně věděla.

Jiný přimhouřil oči. Odmítáš?

Neodvažovala se ani nadechnout. Jelikož i ten nejmenší pohyb byl indikací toho, jak se rozhodne. Raději by zmrzla v čase a odložila tu volbu navždy.

Jelikož ani jedna možnost nebyla správná.

-

Propast temnoty se k nim hnala jako černá stěna. Málo, tak málo času. Neměl na výběr.

Dariae dotáhl Laquevaeho k Brázdě, do které Ekathe spadla, a donutil ho kleknout. Nebránil se. Věděl, že nemá jinou možnost.

Měl pravdu. Dariae by ho holýma rukama roztrhal na kusy, pokud jeho krev a maso zachrání jeho Kiri. Nenávistný plamen v jeho srdci plál jako požár. Stáhne je všechny až na dno Brázdy, pokud bude muset.

Sevřel nůž.

"Má rodina?" pronesl velmi klidně Laquevae.

Dar si povzdechl. "Postarám se o ni," slíbil.

Mladší samec zavřel oči a Zie mu přejel ostřím po hrdle.

-

Propast temnoty se přes ně přehnala. Nesuhe měla dostatečně odolné šupiny, aby to s ní nic neudělalo. Dariae byl dostatečně silný, aby se chránil. Ekathe měla Žezlo, díky kterému zářila v temnotě jako sloup světla.

Laqevae však byl bezbranný a umíral. Temnota by ho pohltila, kdyby ho Dar nezabalil do magie.

Čekal na toho třetího.

-

Jiný běsnil, když ji Daay táhla pryč. Pak se šíleně rozesmál, plný zahořklosti a zášti.

Ekathe se choulila kolem klubíčka moci ve svých rukou. Síla ochránit vše v Teritoriích.

Takto, Dcero. Konej.

Daay ji vedla.

Věděla však, že ne všechny její Matka považovala za své. Pokud bude jednat... dojde ke genocidě.

Jakkoli ale bojovala, smrtelník nikdy nemohl být dost, aby přemohl boha.

-

Budu očekávat tvou duši, Dcero.

"Děkuji, Matko," odvětila Ekathe poslušně a cítila tak strašnou bolest v hrudi. Netušila proč, a přesto stále plakala.

-

Prudce otevřela oči.

Žezlo vybuchlo světlem a musela se od něj odvrátit. Tíživé ticho proťal skřek, skřípání a temnota kolem se rychle stahovala k jejímu tělu. Chapadla temnoty se po ní natahovala, vsakovala se do ní a žilami jí náhle proudila ledová energie. Podivně to kontrastovalo s Žezlem v její ruce, které její tělo zalévalo září pálící jako plameny.

Teplo.

Více.

Horko.

Příliš!

Odolnost vůči magii, její požíračská podstata, byla přehlcena vší tou energií. Začala křičet, protože ji oheň Žezla spaloval.

"i'Ekathe‘iš!" zakřičel mužský hlas a pak ji objaly paže.

Cizí tělo se schoulilo kolem jejího, skoro se cítila v bezpečí.

Skoro. Nepomáhalo to, rozpadala se, něco uvnitř ní. Temnota a Žezlo trhaly její duši na kousky.

"Ekathe!" Paže kolem jejího těla se třásla, byla jen kostmi, na kterých visely cáry masa, a přesto pevně vykresloval linii za linií, nějaký magický znak, ne, prastaré slovo... a pak byla všude kolem magie a ona nebyla.

-

Dračí žezlo vypadlo Ekathe z rukou a dvě postavy propletené v těsném objetí začaly padat do středu temnoty, která se po nich hladově natahovala. Země pod jejich nohama mizela, jako by nikdy neexistovala, pouze Žezlo viselo ve vzduchu a jasně zářilo.

Okamžik nato kolem Žezla draků proletěl stín a bez zaváhání se vrhl do temnoty.

-

Dariae pevně svíral Ekathe a společně padali do temnoty a smrti. Věděl to.

Okolí rozechvěl řev, a náhle ho pevně sevřel pařát. Znal jej, a když vzhlédl, viděl svou dračici. S široce roztaženými křídly zoufale nabírala výšku, snažila se je vytáhnout. Odkud? Už nebyli ve fyzickém světě. Jak se tam jeho milovaná Nesuhe dostala?

Rozhodni se, princi. Život Ekathe, či život Nesuhe? Obě duše jsou moc těžké, plynul Daayin hlas okolím jako líná, jedovatá řeka.

"Ne!"

Rozhodni.

"Žij pro mě," zašeptala Ekathe a prudce vyrazila rukama. Dariaeho pohltil děs, když se mu vysmekla. Ale dračice ji zachytila a zavrčela na ni, a zelenooká elfka zasyčela nazpět.

Zdálo se, jako by se dračice smála, ale byl v tom hořký podtón.

Ekathe se zhluboka nadechla. Pak shodila obrany, kterými držela zlo pryč, a nechala Jiného, aby jí vklouzl do mysli...

"Jiný, i my jsme tvé děti. Draci jsou tvé pravé děti, krví i magií. Ale my jsme tvými vnučkami a vnuky. Chceš nás zničit?"

Dlouho se nic nedělo a Nesuhe se zoufale snažila vyletět nahoru.

Náhle bouře na chvíli utichla.

Už jednou jsi mě zklamala, dítě. Proč bych ti měl naslouchat znovu?

Dračice využila klidu a vystřelila vzhůru, mocnými záběry byli každou vteřinou blíže ke svobodě. K životu. Nebe se z malinké tečky světla nad nimi zvětšovalo v celičkou oblohu a začaly být vidět okraje Brázdy.

"Udrž to, Ekathe!" zaburácel Dariae a pevněji ji sevřel.

"Jsi Otec. Ty jsi ten, který tvoří, který miluje. Který odpouští."

Odpouští... tolik hořkosti. Byli tak blízko. Na dosah. Odpouštěl jsem. Kam mě to dovedlo? Jiný gestem znehybnil dračici jen kousek od svobody. Další pohyb a uzavřel cestu k životu, nebe zmizelo. Dračice se nevzdávala. Zakousla se do síly, která jim bránila v postupu a pozřela ji. Mávla svými drápy a rozdrásala překážky, které jim stály v cestě. Pak s triumfálním zařváním vyletěla z Brázdy ven.

Dar s Ekathe v náručí se kutáleli po zemi, když je od sebe dračice odhodila.

Snůškový bratře, družko snůškového bratra... zaševelil jim v myslích hlas.

Nesuhe byla z pukliny jen napůl venku. Hlava jí padla na zem a ztěžka dýchala. Světlo v jejích očích pohasínalo.

Spolu. Druh a družka. Silní. Moje snůška... Nesuhe táhle, žalostně zavyla a vydechla naposledy. Váha jejího těla ji stáhla dolů. Země se uzavřela a poslední známky Brázdy zmizely.

Dariae plakal.

Ekathe otřeseně zírala na místo, kde ještě před chvílí ta majestátní, přenádherná dračice byla.

"Nesuhe?" zašeptala nevěřícně.

Její druh ji stiskl tak silně, že jí praskly některé sotva zahojené zlomeniny. Ani nemukla, jelikož stále nevěřícně zírala na prázdný kus země. Na rameno jí padaly Darovy horké slzy.

Draci na tuto zemi už nadále nepatří, rozhodla Daay bezcitně.

Dariae vydal výkřik, který byl tak plný bolesti, že se nedal dále považovat za příčetný. Vyplašeně ho objala, obalila do své magie a duše, svou myslí se snažila ho vyvést z bludiště bolesti a známek šílenství, které hrozily, že ho pohltí.

V mysli prince začal potichu naříkat hlas, který řval, plakal, vřískal a ječel. Sílil.

A v srdci, v srdci mu plápolal zákeřný černý plamen, který se pomalu rozlézal do celého jeho těla.

-

Seděli tak dlouho, když uslyšeli kroky. Ekathe nejprve uviděla tu válečnici. Lady Sawirie, generálka severských vojsk. Doprovázela postavu v kápi, které po druhé straně kráčel princ Balrae, generál jižanských vojsk.

Byla slabá. Ovládnutí Žezla, i když neuspěla zcela, ji zanechalo rozbolavělou a křehkou. Nemohla si boj dovolit. Zároveň však nemohla ustoupit.

Cítila v srdci zahořklost. Obětovala už tolik. Její druh už dal tolik. Copak to nestačilo? Nikdy to nestačilo?

Kapičko... zaševelil jí na pokraji vědomí hlas. V první chvíli se zuřivě napjala, ať svou Matku, tak ani svého Otce nechtěla ani cítit. Nenáviděla je.

Kapičko... pamatuješ si mě?

Rozbolela ji hlava. Zapotácela se a rukou si promnula spánek, když se jí v mysli násilně objevovaly obrazce.

Tvůj druh se mnou uzavřel dohodu. Nastal čas splatit, co zůstalo dlužno. Vezmi Žezlo, Kapičko. Naposledy.

Tigan, vybavilo se jí. Tigan, Duch podstaty. Změny.

Tigan. Který své chránil.

Padla do kolen a plazila se k Žezlu, zatímco se k nim trojice pomalu blížila.

"Nemá to cenu, Lady Ekathe. Není to Žezlo draků," pronesl princ Balrae tiše.

Ekathe zaváhala, ale uklidňující přítomnost Tigana ji hnala dále.

"Je pozdě. Udělali jste, co jsme po vás chtěli. Rozhlédněte se, Lady. Co vidíte?"

Sevřela Žezlo a přitáhla si ho k hrudi. Pak se rozhlédla. Šokovalo ji, když viděla spoušť způsobenou Propastí temnoty. Kudy se prohnala, tam zničila veškerý život. Táhla se až do dálky a zelenooká si s těžkým srdcem uvědomila, že nedokázala pohltit ani polovinu té destruktivní síly.

A v dálce... tam se k nebi tyčily mrtvolné sloupce... větví.

Zasáhla ji agónie, když si uvědomila, čím Milión sloupů ticha doopravdy byly.

Kareo'jyn.

Jejíma vlastníma rukama zmrzačený posvátný symbol.

"Císařské jednotky se stahují. Ujistili se, že nás uzavřeli uvnitř a už je nikdy nebudeme ohrožovat."

Ekathe na ně zírala. Princ Balrae a postava v kápi se pečlivě štítili, ale Lady Sawirie byla válečnice. Když se soustředila, dokázala z její mysli vyčíst pravdu. Ta ji zasáhla jako rána pěstí. Pochopila, proč z plavé elfky cítila takovou zášť a marnost.

Císařství bylo uprostřed revoluce. Desítky států a podmaněných území se vzbouřilo a Císař neměl prostředky, aby dále vedl nesmyslnou válku na jihu. Krmil je falešnými informacemi a poté využil Zrádce, aby je čistě odřízl.

Zrádce jim podstrčil falešné Žezlo, které veškerou tu zpracovanou energii poslalo do jejich pravého Žezla draků. S tím poté vykonali, co jim Císař nařídil.

Všechny ty oběti, příčetnost jejího druha, Růže, milióny životů... pro nic. Ani Propast temnoty by nedokázali rozpoutat, kdyby s pomocí severských zrádců nezískal přístup k šamanům a jejich spojení k zemi.

Udělat co nejvíce škody, než se stáhnou.

Zmrzačili její zemi, jak jen mohli. Ona sama v tom měla svůj podíl viny.

Žezlo, Kapičko, připomněl jí hlas něžně.

Ekathe sebou trhla a prudce se nadechla. Pokud tu Tigan stále ještě byl... znamenalo to, že měli šanci?

Duch změny mlčel a Ekathe sklopila pohled. Možná nepřežijí. Ale po tomto... po tomto konečně naleznou mír. Jak oni dva, tak všechny duše, které do té chvíle sídlily ve větvích Věčného stromu a teď bloudily, ztracené.

Unaveně se usmála, i když plakala.

Válka skončila. To bylo hlavní.

Zvedla Žezlo, podivně vznešeným gestem, v její tváři nadpozemský klid.

Korálky v jejích vlasech začaly zářit, zatímco jí z levé ruky pomalu krystalizoval meč.

Teď oba splatíme své dluhy. Sekni. Tam.

Ekathe se napřáhla a poté Žezlem praštila do země. Vypadala hloupě, jelikož Žezlo dutě narazilo do hlíny a na první pohled se nic nestalo. V hlubinách země však zaskřípal kov prastarých řetězů.

Teď ztracené duše navrať jejich Otci, vedl ji.

Korálky ve vlasech jeden po druhém praskaly. Duše zesnulých se propadaly k základům země, kde pomáhaly ničit řetězy. Uvolnila se jedna ruka a Ekathe tupě sledovala, jak se Jiný s pouhou jednou paží dokázal bránit Daay, která se na něj zuřivě vrhla, a zároveň její nicotnou maličkost chránit před pomstou temné bohyně.

A teď půjdeme. Svou práci zde jsme vykonali, zaševelil Tigan hravě. Náhle se ocitla v objetí divoké magie a zalykala se jí. Bylo to však v pořádku, jelikož objímala tělo Dara a ten byl s ní. Když zastavili, nacházeli se kousek za stěnou z Miliónů sloupců ticha.

Ekathe hloupě zírala na bariéru, která měla zastavit vše živé i neživé. Která ji oddělovala od jejího domova. Od Teritorií.

Nastal čas splnit druhou část mého slibu. Chceš svého druha zachránit?

"Ano!"

Vezmi tedy křišťálový meč a bodni mu ho do srdce.

Ekathe dlouze mrkla. Pak změnila úchop meče a něžně ho zabodla do Darovy hrudi.

Dobře. Áááh, koukni se na ně. Na mou pošetilou sestřičku a příliš vážného bratra. Daay pro jednou musela obětovat část své síly, aby magie z jejích zemí nevymizela. A Jiný je pozitivně překvapený, což jsem u něj snad nikdy neviděl. Zavřeli jsme je tam. V Teritoriích. Ani jeden nemůže odejít. Společně musí udržovat magii v zemi - a nedokážou se toho druhého zbavit. Horší věčnost si ani jeden z nich zcela jistě nedokázal představit.

"Prosím... můj druh," procedila Ekathe s námahou. Brutální emoce Ducha podstaty útočily na její vědomí a mnohdy jí málem spálily mysl.

Vše podstatné jsi už udělala, Kapičko. Lekce tvého učitele, veškeré emoce, které křišťál po dobu vašeho pouta vstřebal. To ho naplní a připomene mu, čím doopravdy je. Než k tomu však dojde... řekl ti, jaká je cena?

"Nezáleží na ceně, pokud přežije a můžeme být spolu."

Jsem bohem Starého lidu. Ne elfů, ani lidí. Jsem bohem pravých potomků této země. Tvůj druh souhlasil obětovat vaše duchy a magii výměnou za vaše životy v mé péči.

Cítila v očích slzy vděčnosti. Dariae přežije. Šílenství z něj neudělá temného. Zároveň ale nedokázala uvěřit, že by měli takové štěstí.

"Proč? Proč jste nám pomohl?" zeptala se.

Jiný se chtěl pomstít. Chtěl spravedlnost. Přinést všem smrt.

Daay vždy toužila po absolutní nadvládě a temnotě a šílenství.

Co bylo cílem Tigana?

Možná byl tvůj druh jen příliš tvrdohlavý a nenechal mě udělat nic jiného? zasmál se a Ekathe kvůli tomu nezamýšlenému útoku vykašlala krev. Duch změny se něžně usmál. Natáhl se a dotkl se jejího čela. Ekathe zkolabovala na zem, hned vedle spícího Dara.

Ti dva... zašeptal a jeho hlas zněl jako vítr ve větvích stromů. Se všemi jejich chybami jsou stále má rodina. To je jediná věc, která se nikdy nezmění. Ani pro Ducha změny jako jsem já.

S broukáním se otočil k odchodu. Nedokázal si však odpustit poslední pohlazení po hlavě toho odvážného děvčátka.

Už od první chvíle jsem věděl, že jsi neobyčejná Kapička. Že se dříve či později změníš... ve Vodopád, smál se spokojeně.

63, kapitola | Úvod | Epilog