VV: 53, kapitola

53, Křišťáloví tanečníci

Ekathe se cítila lehce provinile. Všechny tak brzy nahnala na schůzku... ale organizovaný chaos, který Dariae, Kyru a Hospodyně vytvořili, ji prostě doháněl k šílenství.

"Dobré ráno. Omlouvám se, že jsem vás všechny tak brzy vytáhla z postelí. Budu stručná, ať to máme co nejdříve z krku. Velmi oceňuji práci, kterou jste udělali, zatímco jsem byla v bezvědomí. Především bych chtěla poděkovat vám, Lady Befi. Vedla jste tuto domácnost excelentně, i přes nedostačující prostředky. Napomáhala jste řízení teritoria, jakkoliv jste mohla, i když to nebyla vaše povinnost. Velmi si toho cením a náleží vám mé osobní díky."

Elfka ji chladně sledovala. Ekathe čekala.

"Opovrhuji vámi," vyplivla Hospodyně nakonec.

"To jsem očekávala," reagovala klidně.

"Nechala jste toto krásné teritorium napospas supům a zničila jej," zasyčela.

"Ši. To jsem udělala," souhlasila krotce a varovně pohlédla na Dara. Zvědavě na ni pohlédl, poté se opřel do židle a nechal ji, ať si se situací poradí.

"Nenávidím vás!" vykřikla elfka a vyskočila na nohy.

"Velmi dobře. Ještě jednou chci zopakovat, jak velmi si cením služeb, které jste pro tuto Rodinu vykonala. Než odejdete, buďte tak laskavá a poskytnete této domácnosti všechny rady, které bude potřebovat. Velmi bych ocenila návrhy pro pozici asistenta, který nám pomůže v řízení tohoto krásného území."

"Samozřejmě," ucedila elfka a pohlédla na ni svrchu, tak arogantně a se záští. "Zanechám kontakt, skrze který ke mně budete moc dostat zprávu. Ale vás, Lady," ucedila, "vás nechci už nikdy v životě vidět. Při pohledu na vaše uši a fakt, že na nich máte vypáleny rodinné linie tak prastarého rodu, jako je ten Rhythe, se mi chce plakat."

Elfka povýšeně pokynula ostatním v místností a s hlavou vztyčenou odešla. Všichni v místnosti ji sledovali, někteří ze sloužících s pokleslou čelistí. Ekathe si zamyšleně mnula bradu, pak pohledem střelila k mladému samci, který přeléval pohár s jedem, a tekutina už se pomalu plazila po desce.

"Samečku, dávej pozor," odvětila mírně. Nevnímal ji. Tak se zlomyslně usmála a kousla ho svou aurou. Nadskočil a zrudl, vylil karafu celou.

"Omlouvám se, Lady, já,"

"V pořádku. Odnes tuto zprávu," z šátku vytáhla dopis, "Illemu. Jeden z vojáků. Bude vědět, co dále."

"Jistě, Lady." Sluha se málem přetrhl, aby k ní došel, a poté doslova vyběhl pryč z místnosti. Potřásla hlavou.

"Děkuji," otočila se ke dvěma zbylým sloužící. "To bude vše."

"Lady," odvážila se jedna, "a co rozlitý jed?"

"Jak se jmenuješ, elfko?" usmála se na ni.

"Umi, Lady," služebná udělala malé pukrle, rudá.

"Děkuji, Umi, ale to nebude nutné. Dare? Mohl bys, prosím?"

Princ na ni hleděl se zvláštním veselím, ale mávl rukou a louže zmizela. Když elfky odešly, Ekathe se znovu otočila k Dariaemu. "Můžeš, udělat," udělala neurčité kruhové gesto.

"Zajistit místnost?" zeptal se pobaveně. "Ale samozřejmě, Lady Ekathe," odvětil dvorně. Někde v jeho slovech byl výsměch, ale zelenooká měla pocit, že nebyl mířený na ni. A podle podrážděného pohledu léčitelky to tak nejspíše také bylo.

"Lady Ekathe," Garen se stále zamyšleně díval směrem k chodbě. "Udělala jste něco vaší... bývalé Hospodyni?" zeptal se a tázavě se k ní otočil.

"Lady Befi? Iš, dnes jsem ji viděla poprvé."

"Jaký vášnivý výlev hned při prvním setkání," poznamenala Pěnkava suše. I ona ji sledovala chladným pohledem, ale Ekathe z ní naštěstí necítila stejnou animozitu jako z bývalé hlavy domácnosti.

Zatím.

"Nejspíše něco ve vzduchu. Abych se dostala k původnímu tématu, potřebujeme nějak ustanovit režim, ve kterém budeme operovat."

"Režim?" zeptal se Dar a pobaveně ji sledoval.

"Jistě. Rozvrh. Navrhuji toto – Garene, obávám se, že většinu studií magie budeme muset přesunout na velmi brzké ráno. Řekla bych, že často i velmi pozdě večer a ráno. Poté budu potřebovat řídit svou jednotku. Není nic horšího než vojáci bez práce. I ta nejdisciplinovanější jednotka se utrhne z řetězu. Když pomyslím, kolik je kolem vesnických elfek..." povzdechla si. Pohledem sklouzla ke Kyruovi, který se potměšile usmíval.

"Souhlasím s vámi, pane. Jednotka už je neposedná. Navíc se zprávami, že v teritoriu máte lupky a zloděje? Nemohou se dočkat nějaké akce."

"K tomu se dostanu později. Nejprve ideální rozdělení dne. Předpokládám, že k ránu, když budu se svou jednotkou, budu trénovat. Ale jelikož nikdy nic nejde podle plánu, objeví se problémy s rodinným domem, teritorii, čímkoliv. Tudíž s největší pravděpodobností budu na nohou řešit i domácnost. V tomto bych chtěla požádat vás, Zie, zda byste mi nepodal pomocnou ruku."

"Lady Ekathe, cokoli poručíte, s radostí splním nejlépe dle svých možností a schopností."

Zkoumavě na něj pohlédla. Nebylo to poprvé, co se choval zvláštně výsměšně, když byl přítomen někdo další z julir'aegi, ale stejně ji to stále dokázalo zarazit. Nechápala, jak mu někdo to pitomé chování floutka dokázal uvěřit.

"Budu potřebovat, abyste mě učil řídit teritorium a, obávám se, první měsíce celou práci odvádět prakticky sám." Odolala nutkání se na Dara usmát, jelikož zcela zjevně nechtěl, aby ostatní věděli, jak blízko k sobě mají. Odvrátila pohled a sledovala své ruce, sepjaté na desce stolu.

Důvod, proč nechtěla řídit teritorium, jelikož nikdy nic podobného nezkoušela, byl samozřejmě pravdivý. Ale doopravdy si přála nějak jejího milence zaměstnat. Byla vzhůru jen dva dny a už i ona viděla, jak se užírá nudou. Přestože fundamentální řízení její domácnosti už převzal. Dar byl polický tvor, ale především byl páveček Dvora. Jakkoliv si to neuvědomoval nebo nepřipouštěl, toto teritorium ho ubíjelo. Být zavřený v rodinném domě jiného rodu, daleko od civilizace...

"Bude mi ctí vám pomoci, Lady."

"A potřebuji, abyste mě zbavil otravných pávů a šašků."

Dariae na ni tázavě pohlédl.

"Staré krve tohoto teritoria. Minimálně pár měsíců je chci mít ze zad."

Princi se po tváři rozlil líný úsměv. "Má překrásná tyranko, myslím, že budu držet tebe ze zad jim. Jakkoliv to však formuluješ, budu ti k službám."

"Qi," kývla. Netušila, jak přesně to myslel, ale souhlasil. To jí stačilo. Otočila se k ostatním. "Předpokládám, že to zabere dobu do oběda. Po obědě bych ráda,"

"Přijímala návštěvy," přerušil ji Dar.

"Přijímala návštěvy?"

"Věřte mi, Lady."

"Tak tedy přijímala návštěvy. V podvečer bych nakonec pracovala s vámi, léčitelko Pěnkavo. Doufám, že má léčba má také nějakou spojitost se zemí?"

"Mohu se zeptat, proč to potřebujete vědět?"

Ach ano, léčitelka už ji začínala nesnášet. "Ráda bych strávila léčbu co nejvíce ve spojení se svou zemí. Pokud by to bylo možné, ideální by bylo, kdyby léčení probíhalo na různých místech. Potřebuji se se svou zemí spojit, nebo jí alespoň darovat."

Její ie'jes souhlasně štěkl a Ekathe na něj s náklonností pohlédla, zatímco Pěnkava překvapeně nadskočila. Do té chvíle v místnosti nebyl.

"Uvidíme," odvětila léčitelka upjatě. "Mnohdy bude potřeba vaši magii koncentrovat pouze na náš cíl, nebo ji udržet nehybnou, abych byla schopna vás řádně léčit. Ale budu se snažit vyhovět vašim... požadavkům."

Slovo "požadavky" Pěnkava formulovala jako "vrtochy", ale Ekathe to nechala plavat.

"Velmi dobře. Poslední bod je ožehavější, především na logistiku a organizaci rozvrhů nás všech. Nemohu trvale zůstávat ve svém rodinném stromě. Potřebuji cestovat, vidět svou zemi a pomáhat jí. Co je důležitější, musím se zbavit těch zku–"

Garen si odkašlal a hlavou trhl k Pěnkavě.

"K lumpům, kteří si myslí, že mi mohou mořit teritorium a projde jim to. Kyru, řekni mi, že máš plán."

"Zvědové vysláni, pomalu mapujeme terén a hledáme ohniska problémů. Mám také návrhy strategií, čeká se pouze na váš souhlas."

"Skvělé." Ekathe věnovala svému zástupci pochvalný úsměv. Pohlédla na Dara a pak Garena, než stočila pohled k Rielovi u stěny. "Potřebuji cestovat s jednotkou. Bojovat proti lapkům."

Riel ji dlouho sledoval. "Dokážete odhadnout riziko? Dokážete zhodnotit situaci?"

"Samozřejmě, že ne. Jsem Matka. Nebo mi to alespoň každý tvrdí. Nechám rozhodování Kyruovi, jeho slovo bude finální."

Strážce pohlédl na svého prince. Zdálo se, že mezi nimi probíhá neverbální komunikace. Neochotně poté kývl. "Promluvím se seržantem Kyruem. Poté záležitost prodiskutujeme znovu, Lady."

"Velmi dobře."

Ekathe se posadila. "Tak. A teď, copak byste chtěli vy po mně?"

Dobré bylo, že její plán neroztrhali na kousky. Nechala se zasypat dotazy a výtkami, dodatky a detaily. Skoro jako obyčejný den poručíka na staré dobré třetí.

*

Pozoroval Ekathe, která stála u okna a se zvláštně něžným výrazem sledovala zemi za oknem. U nohou jí seděl Pes a zelenooká ho bezmyšlenkovitě drbala za ušima. Rodinný duch se podíval zpříma na něj a uculil se velice nepsím způsobem, jazyk mu visel z tlamy a v očích mu jiskřilo.

Žárlíš? zeptal se ie'jes a zavrtěl ocasem.

"Ach, sklapni," zavrčel Dar tiše.

Ekathe se stále dívala z okna a ignorovala ho.

Problém byl, že nejspíše doopravdy žárlil. Ale nebylo to na tu bestii, která se jim cpala i do postele. Byl to duch starší, než byla Darova rodová linie, a že ve svém rodokmenu mohl najít nejen jednoho, ale hned dva přímé potomky Daay. V tomto ohledu mu nevadilo mít sex před duchem, pro kterého se staly podobné záležitosti bezvýznamné dříve, než se on sám narodil.

Co mu ale vadilo, byli ti bastardi, kteří se k nové Matriarše slétali jako supi na mršinu.

Bylo těžké nevšimnout si života, který se prohnat Noeraeho teritoriem, když několik desítek let pomalu usínalo, možná dokonce už i umíralo. Dar jim mohl zdvořile říct, ať táhnou, že je jeho Kiri nechce vidět, ale oni se stejně nějaký způsobem objevili, když se svou jednotkou čistila zemi, když s Garenem pod nebem trénovala magii, cokoliv mimo její rodinný strom, a někdy dokonce i v něm.

A on nemohl udělat jedinou zatracenou věc. Jasně jim dal najevo, že je jejím partnerem, ale co na tom záleželo? Elfové byli přelétavá a nevěrná stvoření, a dokud samici nepoutala šňůra z perel a nenosila vůni svého druha, elf si nedal pokoj a snažil se ji získat, pokud upoutala jeho pozornost.

Před válkou byla jeho rasa výjimečně mírumilovná, vražda byl hřích, plýtvání života tak v rozporu s řádem věcí, že se jednoduše neděl. Na boje takřka nikdy nedocházelo... s výjimkou boje o teritoria, a boje pro lásku.

Jeho družka stále sledovala krajinu za oknem a Dar mohl zešílet nad modřinkou na jejím krku a lehkým pachem jiného samce. Vrátila se z cest. Trénovala magii s Garenem a od té chvíle byla taková. Když lehce oťukával terén a nadhodil pár dotazů, odvětila pouze, že ji čaroděj naučil naslouchat zemi ve stejné chvíli, kdy ji Pěnkava spravila. Když se výslovně ptal na modřinku na jejím krku, zmateně na něj hleděla, než broukla, že prohrála sázku. Jakmile následoval otázkou, co se stalo se samcem a jaký druh sázky to byl, podrážděně na něj pohlédla a odešla k oknu. Od té chvíle u něj stála.

Ekathe sebou trhla a zamračila se na Psa, který k ní vzhlížel. Pak se jí oči rozšířily překvapením a stočila pohled k němu. "Dare, nic se nestalo."

"Jistě." Chtěl ji ignorovat, přál si odhodit ji, jako to udělal s mnoha jinými samicemi v průběhu staletí. Ale nedokázal od ní ani odvrátit pohled, natož aby ji nechal odejít ze svého života. Sledoval ji a věděl, že mu Ekathe v očích mohla lehce číst prosbu – potřeboval ujištění. Jak patetické to bylo?

"Nějaký samec mě vyzval na souboj v lukostřelectví. Byla jsem arogantní a neupřesnila pravidla – on střílel dobře, a když jsem střílela já, použil magii vzduchu a můj šíp lehce odklonil z dráhy. Za to získal polibek, a rozhodl se pro jeden na krk. Když nad tím tak uvažuju, vypadal se sebou až příliš spokojený, pro takový dotek. Možná jsi ho rozčílil?" Znovu se otáčela k oknu a její oči získávaly nepřítomný výraz.

"Jsem tvá partnerka, na tom jsme se domluvili, že ano? Dokud se naše dohoda nezmění, nemám potřebu hledat jiného samečka." Její hlas byl odměřený a její pohled rozostřený.

Princ zavřel oči a zhluboka dýchal. Byl politik, věděl moc dobře, že i elfové mohou lehce lhát. Samice manipulovaly s elfy, kteří byli natolik pošetilí, aby se nechali. A přesto o slovech jeho tyranky nezapochyboval. Opřel se do židle a byl poprvé od chvíle, kdy jeho Kiri přijela, uvolněný. Z rohu uslyšel odfrknutí a všiml si, jak se Erzi posměšně šklebí. Až v tu chvíli si Dariae uvědomil, že se samolibě usmívá. Bylo mu to upřímně ukradené.

Jeho Ekathe byla stále jeho.

Dveře se otevřely a konečně vešel Garen. Lehce se uklonil, ale Ekathe stále nereagovala.

"Co jste ji dnes učil, čaroději?" zabroukal Dar a upřel na elfa pohled.

"Naslouchat zemi," zamračil se Garen. Sledoval Ekathe ostrým pohledem. "Jak dlouho je v tomto stavu?"

"Od chvíle, kdy vaše hodina skončila. Na bojovém poli je stále démon, plní si své povinnosti, ale ve chvíli, kdy má volný čas, její pohled se přesune... do dálky."

"Položili jsme dnes první krevní kotvu." Čaroděj přešel k zelenooké a pak zaváhal, když na něj pár kroků od elfky Pes zavrčel.

Otočila se. "Ano?"

"Lady Ekathe, prosím, můžete na chvíli přerušit spojení se zemí?"

"Ale je tak osamělá. Tak bolavá."

"Lady Ekathe, jaké jsou první lekce, která se ílška učí?"

"Neztratila jsem se v zemi, pokud se bojíte tohoto, čaroději."

"Ale vypadáte tak, Lady."

"Ne. Pouze nechávám, aby mě země léčila."

"Aby vás léčila jak?"

"Aby mou duši a mysl očistila. Podobně jako Eman."

Všichni na elfku hleděli.

"Eman je jedinečná rostlina a dar naší bohyně," pronesl Garen velmi jemně.

"Země tak trpí. Má jizvy, stejně jako já. Léčíme se společně." Otočila se k čaroději a usmála se tak široce, že nešlo přehlédnout její zostřené zuby. Dar se postavil, ale zatím se nepohnul. Cítil, jak se k němu Erzi přesunul a postavil se lehce mezi něj a zelenookou samici.

"S kým jste po mé hodině mluvila, Lady?"

"S Výrem. Ukázal mi, jak řádně naslouchat zemi."

Garen zaklel, prastaré nadávky, které i Darovi pozvedly obočí. Pocit z Garenovi duše naznačoval, že pokud by dostal šamana v tu chvíli do rukou, oba by skončili zkrvavení a dobití.

"Je důvod, proč jsou kath'mag tak jiní než ostatní naší rasy, poručíku."

"Jsou blíže Kah. Jsou Kath."

"Není to to stejné? Slyším ve vašem tónu rozdílnost, má Lady. Jaký je význam Kah a Kath?" zamračil se z rohu Erzi a pak rozpačitě přešlápl, když si ho dva zbývající samci lehce rozladěně přeměřili.

"Kah je příroda. Země. Zdroj magie této planety, tohoto světa, kořeny pro elementy. Měsíční jezero bylo zřídlem pro magii Kah. Na druhou stranu Kath je magie srdce, dech, který probouzí živé. Je to magie, kterou získáváme ze Srdce na obloze, je to podstata všech magických bytostí – alespoň těch, které se dotkla Matka všech. Ve své podstatě je Kath na této pláni cizím elementem, který z hloubi země nepochází, ale uhnízdil se tam."

"Ne zcela," odvětil tiše čaroděj. "Je to správně, ale Kath je k zemi stejně připoutaná jako Kah, i když není původní silou této planiny. A ano, Kath je dechem života, je to fundamentální síla, s kterou není radno si zahrávat. Léčitelé srdce jsou bytostmi Daay, která nad nimi bdí a která je omezuje. Ale šamani? Ti dokážou magii srdce propadnout zcela. Ale jsou také pevněji ukotveni v jejich tělech. Proto mívají v mase tolik krvavých drahokamů. Obyčejní elfové si s Kath nezahrávají, a Matky už vůbec ne."

"Ano, Výr to zmínil. Podotkl, že mi dobře poslouží mí chlapci."

"Vaši chlapci, poručíku?"

Elfka se otočila, její levé oko zářilo stříbrem. Pak si pomalu přejela rukou po vlasech a korálky v copáncích začaly mírně zářit. "Kosti mých padlých. Jsou připomínkou. Mými kořeny." Samice se znovu odvrátila.

Dariae se rozhodl, že pokud se Garen rozhodne pro pár úderů, toho pitomého šamana mu podrží. Byl dost starý, aby si pamatoval létající ostrovy, a stejně dal v magii praktickému ílšku ekvivalent kouzla konce světa. Na takovou pitomost už dávno neměl právo.

"Lady, prosím, můžete na okamžik přestat naslouchat tak, jak to dělají pouze kath'mag?"

"Mohu."

"Uděláte to pro mě, poručíku?"

"Už nejsem poručík. Má hodnost mi byla odňata při usvědčení ze zrady," odvětila nepřítomně. Princ uhnul pohledem a ucítil starou vinu, ostřejší a bolestivější, když svou družku znal, když byl nešťastný z jejich bezvýchodné situace, a pak překvapeně vzhlédl, když ucítil lehký dotek na tvář.

"Dare?" Ekathe stála před ním a s obavou na něj hleděla. Viděl, jak se za jejím ramenem Erzi šokovaně otočil. Neviděl ji pohnout se. Dariae ji také neslyšel – to nebylo tak překvapivé – co ho ale zarazilo, ani ji nevycítil se pohnout. To by dokázat měl. "Princi, co je špatně?"

"Špatně, Kiri?"

Elfka se dotkla jeho hrudi, ruku měla nad jeho srdcem.

Garen na něj zpoza Ekathe ostře gestikuloval.

"Můžeš na chvíli přestat naslouchat zemi tak, jak tě to Výr naučil?"

Ekathe to dlouze zvažovala, poté kývla. Zavřela oči, a když je znovu otevřela, konečně našel v jejím pohledu přítomnost, o které si ani plně neuvědomoval, že tam nebyla.

"Lady," Garen byl okamžitě u ní a popadl ji za paže. "Tohle," čaroděj šokovaně hekl, když ho elfka odhodila přes celou místnost. Erzi, který se pohnul, aby se dostal mezi ni a prince, skončil na zemi, v bezvědomí.

Starý elf se ve vzduchu pomalu stočil, místnost plná jeho magie. Lehce se odrazil od stropu k polici na stěně a tam zůstal viset, obezřetně elfku pozoroval. Ta sledovala jeho a její pohled... její požíračské oko zazářilo a vzdušný čaroděj překvapeně hekl, když náhle spadl na zem. Pokusil se zvednout, ale strnul, když mu kousek šátku rukávu přišpendlil k zemi nůž.

"Už nikdy..." zavrčela jeho družka, její hlas rozechvělý zuřivostí. "Už... nikdy..." zasténala a prudce zavrtěla hlavou, viděl, jak si zarývá nehty do dlaní a tekla z nich krev.

"Kiri," zamumlal a bylo tak těžké k ní neudělat krok, i kdyby ho měla zabít. Upřely se na něj zelené oči a elfka se zhluboka nadechla. Prudce vydechla a mimoděk se k němu natáhla. Než stačil reagovat, zabořila mu ruce pod šátky a lehce mu zaryla nehty do kůže.

Přistoupil blíže a objal ji. Když se uvolnila, tiše jí broukal nesmyslná slova a hladil ji po vlasech a zádech, dlouho, dokud konečně nespustila Garena z očí a nezabořila mu tvář do prohlubně krku. "Nedotýkejte se mě. Ne ve vzteku. Ne nečekaně. Ne... nesnáším to dobře," odvětila napjatě. Znovu na Garena pohlédla. "Nedělejte to."

V očích měla temnotu a její aura byla takřka stejně špatná, jako když sem poprvé přijeli.

Bylo šero.

Dariae pohlédl k oknu. Nebe se zatáhlo. Když se soustředil na zemi, našel ji neklidnou. Pevněji svou družku sevřel, sklonil se k jejímu krku a ochutnával kůži. Zabořila mu ruku do vlasů, otevřela se jeho doteku, ale její aura... četl v ní, že jemu by odpustila, pro něj by udělala, co by vyžádal. Ale Garena sledovala bez milosti a princ četl jasný úmysl zabít, pokud ji vyprovokuje.

Varovně starého elfa sledoval, v tu chvíli se nedovažoval poslat ani myšlenku. Neobával se, že by mu Kiri ublížila. Ale znepokojovalo ho, co by se stalo, kdyby její temperament vybuchl a země její emoce manifestovala.

Čaroděj se postavil a hluboce poklonil. "Omlouvám se, Lady Ekathe. Na základě starých poznatků jsem chybně usoudil, že vám nenucený dotek nevadí. Už se to nestane."

Samice naklonila hlavu na stranu. Poté jednou kývla a Dariae stěží potlačil úlevný povzdech.

"Dare, zavolej prosím Riela. Bude k tobě chtít postavit novou stráž. Vyřiď, že se omlouvám. Ale nikdy není dobrý nápad skočit na mě z mého slepého úhlu. Poté pouze reaguji." Udělala krok k židli, a když se nepohnul, pohlédla na něj a zatahala ho za šátky. V očích měla podivně zranitelný pohled a Dar ani nepřemýšlel. Došel k ní a zvedl ji do objetí. Posadil se ke stolu se svou družkou na klíně. Přitulila se k němu, oči zavřené. Co ho ale potěšilo, její aura se utišila, ostré hrany se vyhlazovaly a černé mraky venku se trhaly.

"Co jste mi chtěl říct, Garene?"

"Nesmíte zkoušet magii, které nerozumíte, Lady," odvětil čaroděj po chvíli obezřetně. Když mu Ekathe neurazila hlavu, vytáhl si nůž z rukávu a přisedl si k nim ke stolu.

"Výr mi vše vysvětlil."

"Nebyla jste dostatečně ukotvená, Lady. Možná jste se zcela v zemi neztratila, ale ta se zcela jistě ztratila ve vás."

"Jak je to možné?"

"Šamani mají v krvi magii, která jim pomáhá a která je předurčuje k tomu, čím se později stanou. Nesou si vrozenou sílu, která je chrání, která je instinktivně vede. Vy jste se s takovou magií nenarodila, a Kath přesto reagovala, jako byste ji měla. Šamani mohou existovat ve svých tělech a v zemi, a Země může existovat v nich, v rovnováze. Ale vás by to pomalu pohltilo, o to více pro pouto, které máte se svým teritoriem."

"Výr by mi neublížil."

"Byl neopatrný a nedomyslel důsledky."

"Ne. Výr je pečlivý, věděl velmi dobře, co dělá."

Garen se zamračil. "Mohl vás zabít."

"Nebo mi ukázat rychlejší cestu, jak vyléčit mé jizvy."

Čaroděj překvapeně zamrkal a i Princ se zarazil a zamyslel. Jistě, mělo to potenciál skončit katastrofálně, ale když se lehce dotýkal duše své družky, opravdu viděl zranění z větší části uzdravená, dokonce i za rámec toho, co dokázal rodinný duch.

"Také prozradil, že se musím naučit pracovat se silami, proti kterým bude má existence pouze kapkou v oceánu."

"Výr to ví?" zeptal se Dar ostře. Pokud ano, byl bezpečnostním rizikem. Kdyby ho chytili nepřátelé a věděli přesně, na co se zeptat...

"Já mu nic neřekla, ani nenaznačila. Ale staří šamani mívají způsoby, jak se dostat k tajemstvím. Většinou se lidé bojí kněžek, které jsou pověstné prací s myslí, a zapomínají na to, jak velkou mocí kath'mag vládnout. Vidí v nich pouze kreatury, více zvířata než elfy."

Dveře se otevřely a vešel Riel s Aarem. Jeho velitel stráží pohlédl na Erziho, jeho výraz kamenný. Poté se otočil k Ekathe.

"Kdybych postavil k Zie všechny jeho stráže, zastaví vás to?"

"Záleželo by na situaci."

"V této situaci."

"I kdyby byl princ na druhé straně místnosti a vy všichni před ním, ne, nezastaví mě to. Jsem zde nejlepším bojovníkem." Ekathe se odmlčela. "Neopovažuji se nazývat Mistrem, jelikož mě tak můj Mistr před smrtí nejmenoval, ale poslal mě na poslední cestu, než padl ve válce."

"Takže všehovšudy Mistr jste. Mistr zkrvavený léty ve válce." Riel potřásl hlavou, jeho pohled chladný. "Nemám prostředky, jak vás způsobile chránit, Princi," otočil se pak k němu.

"V této situaci by to nedokázal nikdo," reagoval Dariae opatrně, jelikož se mu nelíbila hořkost, kterou vycítil ze svého strážce. Kdysi Riela záměrně popichoval, sledoval, kam až může zajít, než se ho elf rozhodne srazit na jeho místo, možná i zabít. Ale nikdy, ani jednou, se to nepřiblížilo k temné zoufalosti, kterou z něj vycítil v tu chvíli.

Ekathe ho pod stolem chytila za ruku a jemně ji stiskla. Když na ni pohlédl, lehce zavrtěla hlavou.

"Nechej zde Aara, Rieli, a odnes prosím Erziho k Pěnkavě."

"Rozkaz, pane."

Když za jeho strážcem zaklaply dveře, Dar chytil svou družku za bradu a pohlédl jí do očí. "Mluv."

Ekathe si povzdechla. "Riel tě miluje."

Dar zamrkal. "Jako co?"

"Jako samec samce. K tomu mám podezření, že mu možná vadí můj vliv Matky. Ale to může být z nechuti k tomu, že sis mě vybral za družku."

"Riel?" Dariae se snažil ohlédnout zpět do minulosti, ale jeho strážce nikdy nebyl ničím více než dokonalým strážcem. Až na to, jak dlouho s ním byl. Jak věrně mu sloužil, i když byl zkurvysynem, kterého by každý druhý dříve prodal, nebo aspoň kopl. "Nikdy nic neřekl. Nic jsem nevyčetl ani z jeho duše."

"Nikdo nejspíše nic nevyčetl. Ale mě nenávidí, protože vidí milovaného, jak se mnou spí a vzdaluje se mu. Nedokázal se přede mnou úplně ovládat. Možná to jsou i zvláštní schopnosti Matky, kdo ví? Teoreticky bych vůči takovým věcem měla být vnímavější. Možná ze mě mluví žárlivost a majetnictví."

"Mám Riela rád." Dar Ekathe objal a opřel si bradu o její temeno, zamračeně hleděl do prázdna.

"Ne vždy vidíme úplně jasně u těch, které máme nejblíže," pokrčila rameny. Otočila se ke Garenovi a hlasitěji pronesla: "Příště se ujistím, že po ruce budu mít někoho, kdo mě z toho vytrhne. Chtěla jsem s vámi však mluvit o něčem jiném. Mínila jsem to rozebrat už mnohem dříve, ale po mém probuzení nebyl čas a jednoduše jsem zapomněla."

"Co to bylo?"

"Moje rodové linie. Když jsem šla pro Psa do Podsvětí, čekal ta na mě tatínek..."

Dariae naslouchal hlasu Kiri, melodii, která se stala tak známou a uklidňující. Zavřel oči a tiskl ji k sobě, zatímco se nutil chladně zvažovat, jak naložit se svým strážcem.

Riel byl věrný. Položil by za něj život. Ale byl to inteligentní elf s vlastní hlavou, a pokud ho miluje více než sebe, svou vlast, mohl by v budoucnu udělat nešťastné rozhodnutí a obětovat pro něj příliš. Nemluvě o tom, že by se mohl pod tíhou emocí zlomit, kdyby ho zajali, kdyby se mu něco stalo.

Ekathe mu něco psala nehtem na prst. Byla to podivně jednoduchá linie, docela matoucí ve své komplexnosti. Byla to hezká křivka a Dariae se ujistil, že si ji dobře zapamatoval, jelikož ji později vryje do nějakého proutku.

Pro svou lásku obětuje vlastní život. Jaký strážce ochrání svěřence lépe než ten, který ho miluje? Čest, láska, někdy neexistuje žádná volba, ne pro ně. Nejsou to klikaři?

Darie se pousmál do černých vlasů své nádherné družky a pohladil ji po křivce krku. Litoval, že mu zprávu nevyryla do proutku, jelikož dokázal mezi řádky číst tolik nevyslovených vět, které nedokázal plně zformulovat, a chyběl mu i trojtón písma. Byla šikovná, jeho Kiri, měla zkušenosti s písmem, ale především měla vyspělost mysli, která jí dovolovala sofistikovanost a čistotu tónu. Uvědomil, že Ekathe možná byla mladá, ale prožila tolik. Rovnala se tak i samci, který viděl milénia. Jeho družka...

Princ prudce vzhlédl. "Říkala jsi Sar?" zeptal se. Otočila se a pohlédla mu do očí.

"Znal jsi jej?" zeptala se tiše.

"Byl to náš zvěd. Zvěd mezi svým vlastními lidmi. Ne Stín, ale..." Dar se odmlčel.

"Byl to tvůj přítel." Ekathe se odvrátila. Dariae se zamračil.

"Proč to říkáš takovým tónem?"

"Zabila jsem jej."

"Sara zabil Major," pronesl chladně.

"Ne. Nepřímo jsem zabila Sara, když na Jora zaútočil magií, která páchla jako lidská."

Dar na svou družku zíral. Něco v něm se lámalo. Irisarae nebyl blízký přítel, ale byl elfem, kterému mohl věřit... a kterému možná ukazoval ze své podstaty více než nejbližším přátelům. Byl jeho učitel a vzor.

"Irisarae byl Křišťálový tanečník. Byl mi přidělen při mém narození, jako každému členovi současně vládnoucí královské rodiny," odvětil tiše, lehce otupěle. Ekathe se prudce zvedla a odstoupila od něj, nakonec mu však čelila pohledem, protože to byla ona a zodpovědnosti se nikdy nevyhýbala.

"Milovala jsem ho. A zabila jej pro zrádce."

Dariae se zvedl a došel k ní, chtěl ji utěšit, i když od ní chtěl být zároveň co nejdále – a ona vše cítila.

"Proč jste zmínila Sara, poručíku?" ozval se Garen a oba sebou trhli, pohlédli na starého elfa.

"Proč jsem..." Ekathe se od čaroděje odvrátila a pohledem znovu našla jeho tvář. V jejích očích byla úzkost a strach. "Kdybych mohla, změnila bych to. Kdybych mohla, zemřela bych místo něj."

"Burgi. Tiše, to neříkej." Dariae měl svědomí, i když to velmi dobře skrýval, a Sar byl jedna z mnoha smrtí, které ho tížily. To on Křišťálového tanečníka přesvědčil, aby šel na první frontu. Byl si jistý, že elf, který dokázal číst mysl svých soupeřů, který dokázal přeseknout myšlenku svým křišťálovým mečem, že ten zrádce odhalí. A pak jej ztratil, jelikož ho nechtěl odvolat i poté, co svůj cíl našel, tak dobrý nástroj byl.

Princ pohlédl do očí své družky a povzdechl si. Došel k ní a objal ji. Objala ho nazpět. Příliš pevně, její oči hledaly v jeho tváři... něco.

"V téhle proklaté válce jsme ztratili příliš. Nemíním ztratit ještě více pro vlastní hloupost. Irisaraeho smrt nebyla tvou vinou. Pokud bych já viděl elfa útočit lidskou magií na jiného, reagoval bych nejspíše stejně."

Ekathe sklopila pohled. Oba věděli, že lže.

A zároveň princ myslel vážně každé slovo.

Garen se mračil. "Proč Sar užíval lidskou magii? Pokud byl Křišťálový tanečník, nemusel se k něčemu takovému snižovat..."

"Myslím, že chtěl něco najít v Majorově mysli, ale přerušila jsem ho. Zrádci... mívají v mysli takový... zámek. Jde otevřít pouze lidkou magií."

"Irisarae byl jedním z nejmocnějších Křišťálových tanečníků. Mohl lehce nahlížet do myslí bytostí – někdy dokonce do jejich minulosti nebo budoucnosti," pronesl čaroděj pochybovačně.

"Měsíce jsem s Majorem spala a trávila s ním všechen volný čas. A přesto jsem z něj nevycítila ani náznak zrady, i když byl pod stresem války, i v boji. Kdyby Sar... kdyby si se mnou nepromluvil a nepoukázal na nesrovnalosti, nikdy bych nezačala pochybovat."

"Takže Major chránil svou mysl na úrovni, která překonala i jednoho z nejmocnějších Křišťálových tanečníků? Bastard, tohle z něj Stíny nedostali. To znamená, že existují špióni, které zběžně neodhalí ani kněžka." Dariae si promnul kořen nosu, za očima se mu rodila bolest hlavy. Měli podezření, ale princ doufal, že to zůstane pouze u podezření. Tohle byla vyložená noční můra.

"Učil vás Křišťálový tanečník?" ozval se náhle podivným hlasem Garen.

"Sar vycítil, že potřebuji mentální cvičení, tak mi je ukázal," pokrčila Ekathe rameny. Dar se zamračil a na svou družku shlédl.

"Jak daleko tato cvičení zašla?"

"Jak daleko?"

"Lady, předal vám Sar něco před svou smrtí?"

Dariae na čaroděje překvapeně pohlédl.

"Sar se otrávil, abych jej nemusela zabít já," odvětila Ekathe tiše, v očích temné stíny. Cítil z její aury, že na ten den vzpomíná, a musel se držet, aby ji opravdu nezačal obviňovat. Ve svém srdci, které bylo vždy řízeno divokými, nelogickými emocemi.

Pohlédla na něj a oči se jí rozšířily šokem. "Věděl to," zachraptěla.

"Cože?"

"Bohové, věděl to." Po tváři jí stekla slza. "Nechápala jsem, proč udělal tak pošetilé rozhodnutí. Byl tak dobrý. Jak mohl jednat tak zoufale a neohrabaně? Ale teď už to chápu. Věděl, co mě čeká. Věděl o Sladkém hnízdu. Dare, věděl, že nemáš jinou možnost. Snažil se chránit mě... ale i tebe. Nepřál si, abych si tím prošla, ale ani, abys mě tam musel poslat. Věděl, čím jsme. Snažil se nás chránit. A Daay, ona–"

Natáhl ruku a překryl jí ústa. Křečovitě zavřel oči a po chvilce si opřel čelo o její.

Samozřejmě, že to tak bylo. Nic jiného od Irisaraeho nemohl čekat.

Stáli tak a nechal svou malou družku, aby mu otírala slzy z tváří, zatímco společně truchlili.

"Nechci, aby Sarova oběť byla méně než temné dny Sladkého hnízda," zašeptala.

"Není. Stejně jako jeho smrt nebyla tvou chybou," odpověděl jí pevně.

Alespoň v ten okamžik to oba mysleli naprosto upřímně a melancholicky se na sebe usmáli.

Garen si odkašlal a přitáhl k sobě jejich pozornost. "Předal vám něco?"

Mír okamžiku vyprchal a Ekathe se zase rychle uzavřela. Dar se na čaroděje zamračil, pak si ho překvapeně přeměřil. Byl rozrušený. Všimla si toho i Kiri a náhle obezřetně ho sledovala. "Co mi měl předat?"

"Křišťáloví tanečníci – podobně jako šamani, stejně jako do jisté míry královští – jsou také menšinou v elfské rase. I oni mají svou magii, která se předává v krvi... nebo, pokud elf nikdy potomka neměl nebo se nehodil pro Tanec, předal svou magii svému nástupci, kterého předem připravil a dlouhodobě vystavoval své magii. Je to prastará síla, spjata s Kareo‘jyn. Je to posvátná magie."

Ekathe si ho dlouho prohlížela, poté zvedla levou ruku...

Dariae zavřel oči, snad aby křišťálový meč neviděl. Nemusel nad tím uvažovat. Prastarý, zastaralý zákon, nebo povinnosti k jeho družce?

Jeho magie prošlehla místností a uzavřela v těsném kokonu všechny uvnitř.

Rozhostilo se ticho.

"Zie," začal čaroděj.

"Přísahejte, Garene, Aare, složte krvavou přísahu. Nikdy nezopakujete, co jste zde viděli. Nebudete ohledně toho nijak jednat, a budete se k mé družce nadále chovat tak, jako by se tato chvíle nikdy nestala. Tak, nebo zapomenete, co jste zde viděli, mou vlastní rukou. Přísahejte, zapomeňte, nebo zemřete."

Ekathe k němu vzhlížela, její zelené oči vážné. Nechápala, ale věřila mu a nezasahovala.

Aar padl do kolen. Jeho magie vyšlehla, nůž se zakousl do jeho předloktí, tichá, vážná slova.

K místnosti se stahovala temnota, měli pozornost Daay.

Dariae sledoval starého čaroděje. Ten se odvrátil. "Vezměte mi mé vzpomínky."

"Můžete zešílet, čaroději."

"Pak mě můžete zabít."

Taková hloupost. A tento samec pro to bez zaváhání položí svůj život.

"Opravdu, elfe?"

Garen zavřel oči a kývl, jeho emoce propletené v nezdravém chumlu bolesti, teroru a odpovědnosti.

Co si Dariae do této chvíle neuvědomoval – Garen byl nejen starý, byl dost starý, aby si pamatoval vládu Královny Raet, poslední z Královen rodu Rhythe, což bylo několik desítek tisíc let zpět. To, nebo žil v době krátce po ní. Královny obvykle na Trůně nevydržely dlouho, jelikož je Daay zlomila. Přesto každá vládla v rozmezí milénií a po Královně Raet vládlo ještě dalších pět, každá se snažila více a více vymazat rod Rhythe z linie Trůnu.

Vláda Raet byla krátká. Ne proto, že by byla špatná Královna, ale mocenské zázemí se měnilo, magie se začala vytrácet a elfové procházeli fází zběsilosti, jelikož z nebe padaly létající ostrovy, vzdušné řeky zaplavovaly teritoria, věčné ledovce tály a rozdělily severní a jižní teritoria úplně. Byl to první znak, že magie mizí. Bylo to znamení příchodu Císařství.

Tehdy poprvé opadal Věčný strom, jako by to byla obyčejná rostlina, která podléhá rozmarům ročních období. Vedlo to k jistým... nepředvídatelným výbuchům nepříčetnosti.

Křišťáloví tanečníci vždy měli Kareo‘jyn v krvi. Jejich magie byla magií Věčného stromu. Když Kareo‘jyn tak drasticky opadal a s tím klesla i jeho hladina magie, samice Křišťálových tanečníků daly vše, každou kapku své moci a života, aby úpadku zabránily. Jejich dcery taktéž, nemohly si pomoct. Bylo to instinktivní. I když se jedna vědomě zarazila, jakmile usnula a přestala se ovládat, magie jednala sama.

Pokračovalo to do bodu, kdy došlo k drastickému úbytku samic v celé populaci. Být Křišťálovým tanečníkem byla jedna z pozic největšího respektu. Samice, které nebyly Matriarchy, se k takové poctě propracovávaly celý život. Jako u jednoho z mála takových postů nezáleželo na narození a původu, ani na magii nebo vrozených vlohách. Elf musel být pracovitý a Věčný strom jej za to odměnil. Proto bývalo Tanečníků vždy mnoho.

Dokud nezačal Kareo‘jyn každý podzim opadávat a jeho Strážci umírat společně s padajícími listy.

Královna Raet se Tanečnice snažila zastavit, jejich rodiny také, ale nemělo to smysl. Když Kareo‘jyn zavolal, samice se přestaly ovládat. Nakonec bylo rozhodnuto, že žádná elfka už nikdy umění Křišťálových tanečníků nesmí trénovat. Ke konci vlády Královny Raet se skupina samic rozhodla to nařízení ignorovat – a přes stovka z nich poté zemřela, když Věčný strom na podzim opět opadal. Tehdy Královna vydala zákon – nezáleželo, kdy a jak se elfky umění Tanečníků naučily. Každá byla zbavena magie, nebo popravena.

Drastické, ale účel to splnilo a samice, kterých vždy bylo příliš málo, přestaly ohrožovat celou rasu vyhynutím.

O pár generací později elfští filozofové a učenci usoudili, že Kareo‘jyn bude už navždy podléhat ročním obdobím. Také, že stejně jako před voláním země, kdy se duše a mysl snažily ztratit v monumentálnosti země, i před Věčným stromem se dalo jednoduše chránit jednoduchým, prostým štítem.

Druhem.

Když je pouto pravé a samice svou druhou půlku duše zbožňuje více, než nakolik podléhá svým instinktům.

Elfky s celou duší mohly být Tanečnice a nehrozilo by jim, že by je Věčný strom pohltil zcela. Jenže tradice Tanečníků ustanovovala, že Tanečníci mohou být pouze svobodní elfové, kteří svou duši oddají své službě a magii.

Druhá královna po Raet, Královna Naer, Dariaeho prapraprababička, shledala, že pokud vše funguje, nemá smysl to měnit. Samice z prastarého řemesla zapověděla nadobro. Trest smrti také nezměnila. Vlastně k tomu přidala dodatek, že krevní linie, která takto zhřeší, bude zbavena veškerého majetku a postavení a vyhnána z Teritorií. Nebo zbavena magie tak, že proti nim i vesničtí elfové vypadali jako stará krev. Byli by v podobném stavu jako Ekathe poté, co jí málem vybledla magie.

Elfové v těch dobách nemysleli zcela jasně a z nějakého důvodu úbytek magie připisovali pouze Věčnému stromu a dění Křišťálových tanečníků.

Nebyla to ironie, že Ekatini předkové způsobili, že by ji na místě mohl popravit kdokoliv, kdo si ten starý zákon pamatoval, a Dariaeho krev to ještě stvrdila vyhnanstvím nebo praktickým zničením zbytku?

"Žil jsi za vlády Královny Naer?" zeptal se Dar tiše.

"Za vlády další po ní, Královny Daraenor."

"Elfové se mýlili. Dnes víme, co způsobilo úpadek magie."

"Ale mrtvá těla samic bez magie a bez života byla reálná až příliš, Zie."

Dariae kývl, oči chladné. "Ekathe, můžeš svůj rodinný strom požádat o zrcadlo?"

Pohlédla na něj a Dariae‘Zie jí tichým hlasem popsal, jak takovou žádost předat. K nohám se mu posadil Pes a olízl mu ruku, sledoval pak čaroděje prastarým pohledem, od kterého se Garen odvrátil. Čekali, a když mu jeho družka do rukou vložila malý předmět zabalený v drahých látkách, děkovně ji políbil na hřbet ruky. Objala ho, pevně stiskla a cítil z ní obavy. Tušil v ní záměr nepustit ho. Měla toho starého samce ráda. Něžně se své družce vyvlékl a byl to Pes, který se jí postavil do cesty, když šel k čaroději.

"Princi," odvětil Aar váhavě. Přestože se Ekathe bála, přestože Garena milovala, v ruce náhle měla železný nůž a stála jeho strážci v cestě. Věřila mu. Když pohlédl zpět, Garen nesledoval jeho, ale Kiri. Měl výraz uštvaného zvířete. A Dar pochopil, že jeho se možná starý elf neobával, ale z jeho družky, k té respekt měl.

Prudkým pohybem ho popadl za vlasy a než se elf vzpamatoval, Dariae spřádal ymue, magii Mysli, a polapil jeho pohled v zrcadle. Pustil ho a přitiskl mu prsty na čelo. Garen strnul v křeči, tvář staženou v grimase bolesti. Dar nebyl formálně učený v umění ymue. Obvykle ho užíval jen u výslechů nepřátel. Čaroděj tak příliš jasně cítil, jak mu probírá vzpomínky. Z očí mu tekly slzy, když se střípky vytrácely, některé se skládaly náhodně k sobě. Cítil nepřátelskou přítomnost a nemohl se bránit.

"Lere'šaa‘Garen," zašeptal, ale nepřestal.

52, kapitola | Úvod | 54, kapitola