VV: 44, kapitola

44, Dračí žezlo

Elfové nikdy neměli rádi zimu. Až na pár extrémních výjimek, které v mrazu prosperovaly, a samozřejmě mláďata, která postrádala jakýkoliv pud sebezáchovy, většina elfů shledávala zimní období příliš... chladné. Jejich těla někdy nečekaně přestala pracovat a upadla do hibernace, a pokud to nebyl ten případ, nějakou dobu trvalo, než si zvykli na drsné podmínky a dokázali se s nimi vyrovnávat.

Poslední roky byly zimy spásou, která přinášela magii z jihu. Byla to jediná věc, která držela magii na severu, i když to byla předem prohraná bitva. Dokud Daay nezasáhla a krví moc země neobnovila.

Dariae osobně zimu vnímal pouze jako úsek času. Překvapivě nepropadl nenávisti, protože to bylo období před Nekonečnou nocí, jednoduše to vnímal jako čas, kdy bylo některé věci složitější uspořádat nebo vykonat. Navíc, zima v sobě nesla jistý pocit klidu, a ve vzduchu vždy byla vůně divokosti a svobody.

Nesuhe zimu zbožňovala. Díky jejímu vnitřnímu teplu nevnímala chlad, všechen led, který by obyčejné bytosti rozsekal na kousíčky, ona s nadšením drtila svými tvrdnoucími šupinami. Milovala zmrzlé sochy bytostí, které nedokázali utéct před Žárem ledu. Princ ji většinou i dokázala zarazit předtím, než je roztříštila nebo začala jíst. Výsledkem lásky jeho Růže k zimě byl fakt, že s ní dlouhé hodiny trávil venku. Brzy se ho rozhodla doprovázet i ílška dvora, i když pouze s povolením, jelikož musel jeho milovanou dračici posílat z dohledu. Nenáviděla elfy, jakékoliv. A jejich mláďata nebyla výjimkou.

Princi přítomnost ílšek nevadila. Nikdy dříve je nevyhledával, ale pozoroval na sobě, že s nimi čas tráví rád. Nejspíše už opravdu stárl, protože mu přinášela radost a připomínala mu jeho vlastní mládí, jakkoliv promarněné bylo. Tak sedával a sledoval je, jak běhala a nic a nikdo jim v jejich očích nemohlo stát v cestě. Sníh a jiné radovánky pro ně byly samozřejmostí. Politické machinace a aliance nic neznamenaly, když jedno ílško mělo něco sladkého a jiné navrhlo zajímavou hru, která vypadala tak poutavě.

Celý svět jim ležel u nohou.

Dariae seděl ve sněhu, jeho tělesná teplota klesla natolik, že už se sníh kolem něj nerozpouštěl, a pozoroval je. V duchu doufal, že Triliaena, elfka, která měla na Dvoře na starosti všechny festivaly a oslavy, už vymyslela něco poutavého. Kdysi bývalo tradicí, že se přes zimu konalo minimálně čtyřicet festivalů a tanců a oslav, někdy i více za jeden den, zima na Dvoře byla tak kouzelná, tak nádherná, brala dech a celá teritoria se sjížděla do Kamenného srdce, aby to sledovala.

S válkou to postupně upadalo, a pokud za rok dokázali zorganizovat tři festivaly, byl to úspěch. Princ doufal, že zastihne Aziraene, protože ji už dlouho neviděl, ani si na ni nevzpomněl, a to ho znepokojovalo. Jistě, byla neustále pod ochranou, a kdyby se něco dělo, její stráž by mu poslala zprávu. Ale byla to samice, která potřebovala neustálý dohled.

Zatímco Princi v uších zvonil smích mláďat, elf se pomalu propadal do myšlenek, především na předchozí den, kdy vedl konverzaci se svým starým přítelem.

Anirulae a Dariae byli zhruba stejného věku, potkali se jako dvě ílška. Oba s tak dobrým původem, že se jim někteří i vyhýbali. Dva mladí samci, kteří hledali dobrodružství, nebo prostě problémy. Často na sebe naráželi, když plánovali nějakou neplechu a, docela zvláštně, je napadalo to stejné ve zhruba stejnou dobu.

Anirulae byl první z mláďat, kdo se opovážil vejít za hradbu jeho strážců, i když tehdy to byl spíše strážce, a i ten dával pozor spíše na to, aby ho nezabila jeho mladistvá nerozvážnost nebo se neztratil v zemi. Tehdy ho ještě nechtěli odstranit z politických důvodů. Mláďata byla posvátná a žádný z elfů by ho nezatáhl do intrik.

Vyrůstali spolu, hlídali tomu druhému záda, Anirulae ho držel při zemi, když se mu jeho původ dostal do hlavy nebo když prostě zapomněl, že ne všichni byli tak privilegovaní jako on. Když tehdy odešel domů a desetiletí nenavštívil Dvůr, to značilo začátek Dariaeho spirálovitého propadu ke dnu. Nikdo mu neřekl do očí, že byl bastard, nikdo ho nestáhl pryč od okraje propasti. Nikoho popravdě ani nenechal, byl tehdy tak arogantní a pyšný. V tu dobu do hry přišel jeho milenec, první velká láska, která ho tak dokonale zmrzačila a zničila.

Mohl to svému příteli vyčítat, a možná to tak i krátkou dobu bylo, dokud nepochopil, co bylo ve hře. Jejich Matka zešílela při porodu jeho mladší sestry, Ajunaeni, a byla na hraně stát se temnou. Málem stáhla celou rodinu sebou, ale to se Dariae dozvěděl až mnohem později, a dokonce ani ne od něj.

Ta událost Anirulaeho změnila. Stal se uzavřeným, ne tak plným energie a optimismu. Preferoval samotu a hodně často se toulal zemí. Pokud promlouval, bylo to jen málo slov, dával přednost hudbě, která mluvila za něj. Pokud hrál pro ostatní, což také nebylo tak často. Přesto se pro Dariaeho vrátil, poté, co zažíval první pocity zrazené lásky, a především ztracené důvěry. Dokázal jeho lítostivý zadek vytáhnout z depresí a jedových závislostí. Dokázali z něj opět udělat samce.

Princ netušil, jak by zareagoval, kdyby včerejší konverzace s jeho přítelem dopadla jinak. Kdyby měl i jen náznak toho, že by jeho nejstarší důvěrník byl Zrádcem. Anirulae to nejspíše tušil, protože objal Dariaeho a jednoduše mu otevřel mysl. Nikdy nebyl příliš dobrý se slovy. A věřil Dariaemu se svým životem.

Ta důvěra byla něco, co nikdy od nikoho jiného nedostal, co ho fascinovalo a děsilo a rozjařovalo. Nechápal to. Především proto, že Anirulae věděl to nejhorší, co o něm jeden dozvědět mohl. Ale nejspíše věděl i to, že takovou důvěru Dariae potřeboval.

Princ byl Ochránce lidu, nakonec, a všichni jej viděli jen jako floutka a hračku. Preferoval to tak, jeho protivníci ho pak podceňovali, ale jeho povaha, povaha prvorozeného, s kterou se narodil, potřebovala, aby k němu vzhlíželi, potřeboval chránit a potřeboval vědět, že mu někdo věřil.

Dariae upřímně nenáviděl všechny své instinkty elfa. Vždy to tak bylo. Byla tu otázka svobodné vůle, kdy toužil cítit jen to, co si doopravdy přál on sám. A pak, někdy svým instinktům ani věřit nemohl. Některé byly správné, šílení, některé byly záležitost přežití. Ale jedním z jeho nutkání bylo utopit se v potěšení a slasti, což ho na jednu dobu takřka zničilo.

Když se mu včera Anirulae otevřel, Princ respektoval jeho soukromí a hledal pouze Zrádce. Nenašel ho, což nejspíše celou dobu věděl, jakkoliv pečlivě hledal. Avšak narazil na něco jiného. Snažil se nezabrousit jinam, ale i tak zachytil ostré střepy bolesti.

Oba stále truchlili po Ajunaeni.

Co ale Dariaeho překvapilo, byl fakt, že se s tím oba smířili. U sebe princ ani netušil, kdy se to stalo, jednoduše přijal, že byla pryč. Nezbavil se pocitu viny, ale dokázal akceptovat, že odešla a jeho duše už ji nehledala. Anirulae byl složitější případ, komplexnější a zmatenější, ale cítil z něj, že svou sestru už nepostrádá se stejnou bolestí a zoufalstvím jako na začátku, kdy ho to takřka stáhlo k temnotě. Jeho duše už nebyla tak otevřená okolí, ve svém zoufalém hledání jeho kiri‘lisa. A co více, ten starý bručoun mu to nevyčítal. Nic.

Dariae nikdy nevěřil, netušil, jak by mohlo být možné, aby ho Anirulae neobviňoval. Byla to jeho chyba. Nemohl ten fakt pochopit. Tak se nenáviděl.

Anirulae mu nakonec krátce kývl, zkoumavě si přeměřil Nesuhe, která přiletěla a vycenila na něj zuby, a poté odešel, na další ze svých poutí. Princ ho nechal. Úlevou takřka plakal. Jeho drahá Růže ho za to kousla a syčela, že se má chovat jako samec. Dariae měl pocit, že se za něj styděla.

To bylo včera. Dnes vyřešil opět něco jiného, a pro toto se cítil obzvláště samolibě. Dokázal odvrátit katastrofu v podobě fanatických následovníků Milostivé matky a Otce ohně, kteří intrikovali a snažili se Krále polapit do pasti, ve které by urazil Daay a stejně neuklidnil novou víru. Skončilo by to ošklivě. Dariae nepochyboval, že to byla práce Zrádce. Dokázal však vše odvrátit ještě dříve, než to začala být hrozba. Bylo štěstí, že na to narazil, i když náhodou.

Než elfové mohli plán uvést do pohybu, tak hrdí, že vše dělali ve jménu právoplatnéhoŽelezného krále, s efektivní účinností je všechny podplatil, zastrašil, zkompromitoval, nebo definitivně odstranil. Bylo to takřka směšně jednoduché, když se vzalo v potaz, že na většinu z nich už měl nahrabáno dost špíny právě pro případy jako byl tento. Jen nečekal, že mu dají až tak dobrou příležitost je zničit.

Lehce mu zkazilo náladu, že z nich nezískal žádné užitečné informace, Stíny stejně tak, ale alespoň se vyhnuli zbytečným překážkám

Letěla na něj sněhová koule. Elf se jí mimoděk vyhnul a na mysl mu přišlo, zda o tom komplotu věděl Narivae. Až podezřele ho za celou dobu nikde nezahlédl. Hned za tím byla myšlenka, co se bude dít po válce. Protože válka jednoho dne skončí, teritoria budou celá a Dariae se bude muset vypořádat s bordelem, který válka zanechá ve svých stopách.

Také s jedním Pavoukem, který bude chtít bolestivě dokázat, že nad ním má převahu.

Veselá myšlenka.

Princ zahlédl, jak se jeden z jeho strážců přesunul trochu blíže k němu a chvíli na to vycítil, že k němu spěchá jeden z Narivaeho poslíčků. Co to asi bude?

Dariae svolal naléhavou poradu.

Přecházel před stolem, zachmuřený a ztracený v myšlenkách. Narivae na sobě nedával nic znát, ale princ z něj cítil stejný pocity zmatku, který zasáhl i jeho. Ani jeden z nich neměl rád, když se pravidla hry bez varování změnila. Císař jim zatraceně zamotal hlavy.

"Co se stalo?" zeptala se nakonec Raeffeza netrpělivě. Princ zvedl ruku, aby ho nechali utřídit si myšlenky, a pak potřásl hlavou a posadil se na své místo.

"Vše začalo na třetí frontě," otočil se ke svým společníkům po chvíli. "Nejsem si jistý, nakolik to byla kolegiální nevraživost a nakolik manipulace Císaře, ale jistá elfka začala mít potíže. Dostávala se se svou jednotkou do cesty těm nejdivnějším problémům – a přežívala. Královy stíny na ní nenašly ani nitku zrady."

"Přestože její rodina na hraně tancovala a často do nepřátelského teritoria skočila," podotkl Narivae.

"Myslíte Lady Ekathe rodu Awiskejii," odvětila Nanaeki.

"Poručíka Ekathe, ši. Co je na této samici zvláštní, chrání ji Písek. Byla drahou chráněnkou Noeraeho."

"Ten starý blázen měl vždy slabost pro Ewaelliru," odvětila Raeffeza zamyšleně. Princ na ni pohlédl. Věděl, že Raeffeza měla s Noeraem bližší vztah, ale vycítil z elfky rezignaci a ozvěnu bolesti. Trochu sentimentality. Jako by vzpomínala na staré časy... a Dariae si uvědomil, že Raeffeza byla zhruba věku Ewaelliry. Byly přítelkyně? Možná se setkaly ve Škole, možná Ewaellira potkala Noeraeho skrze ni, možná...

"Přestože byla poručík Ekathe dobrý velitel," navázal princ, "stále jí něco podkopávalo nohy. Byl na ni vyvíjen neuvěřitelný tlak. Po nějaké době začala sklouzávat k temnotě."

"Zbláznila se?" zeptal se Bonukae zamračeně.

"Ne. Jakkoliv na hraně byla, vždy ji něco vytáhlo zpět." Pohlédl na Pavouka. "Donesly se ke mně zvěsti o tom, že se jí dotkla Matka všech."

"Nemám přesné informace o době na frontě, ale Daay Lady Ekathe zakázala učit se umění léčitelů nebo kněžek," doplnil Narivae.

"Nakonec poručík skončila na první frontě."

"Je to ta samice, kterou jste obětoval, abyste zastřihl křidélka Důstojníkovi?" zeptala se Raeffeza suše.

"Proč nám to vše říkáte, Zie?"

"Před týdnem Stíny zastihly posla Císaře s naléhavou zprávou jeho poskokům. Šťastný úlovek, a myslely si, že zcela jistě důležitý, jelikož posel byl mocný bastard a bojoval jako drak." Položil dlaně na desku stolu a četl ozvěny emocí ve dřevě, zamračeně, když našel stopy obav. Bude muset nechat stůl zničit.

Pavouk si odkašlal a Dariae zvedl hlavu. S povzdechem pokračoval: "Obsah zprávy všechny zmátl. Příkazy byly jasné – zbavit se Lady Ekathe, okamžitě a za použití jakýchkoliv prostředků. Tak dlouho, jak to na sebe neupoutá pozornost."

"Lady Ekathe je ta samice, jejíž rodinný duch byl zavražděn a oni ho nebyli schopni oživit, je to tak?" zeptal se Laqevae po chvíli ticha zamračeně. Když Pavouk kývl, mladý elf zavrtěl hlavou. "Co zmůže elfka, které umírá magie,"

"Je bez magie."

"Cože?" otočili se ostatní k Narivaemu.

"Na první se spojila s Kath, aby ochránila vojáky pod jejím velením. Použitá síla byla tak velká, že jí vypálila poslední zbytky spojení s jejím ie‘jes."

"S jejím rodinným duchem, který zajišťuje, že dokážeme magii vnímat a bezpečně užívat," vložila se do toho Nanaeki. "Lady Ekathe stále dokáže vstřebávat sílu a její zděděná moc je silná jako vždy, ale ztrácí spojení se zemí a energiemi, což zajišťuje rodinný duch. Při kouzlu na první své cítění namáhala příliš, otupila je, vypálila poslední stopy svého ie‘jes v sobě. Bez něj nemůže svou magii získat zpět pod kontrolu, když to mám říct laicky," vysvětlila pro Laqevaeho, který vypadal trochu ztraceně.

"Co samice, která nemá magii, její země umírá a je relativně mladá, může udělat takového, že ji chce Císař mrtvou?" zeptal se Laquevae za všechny. Nedávalo to smysl.

"Mí špehové na Císařově dvoře říkají, že se lidé něčeho obávají."

"Jediné, čeho by se Císař mohl obávat, je, že najdeme způsob, jak se bránit Propasti temnoty," odtušil Dariae zamyšleně.

"Pak je to jednoduché," odvětila Boraema. "Ta samice v tom úkolu hraje roli. Pokud ji vede sama Daay, dříve či později se ukáže, co je její úděl."

Ostatní se ke staré samici zadumaně otočili.

"Lady Ekathe je momentálně vězněná ve Sladkém hnízdu," poznamenala Nanaeki a ostatní se podívali na prince, velmi spekulativně. Ten se odmítal cítit provinile. Udělal, co musel.

"Dostaneme ji ven."

"Tak, jak jsme ji dostali dovnitř. Ve druhém případě jsme stáhly Stíny, aby nemohly najít pravdu. Tentokrát je necháme dělat jejich práci a očistit jméno poručíka."

"Způsobí to problémy na Dvoře. Král si nemůže dovolit přijít i o ten zbytek důvěry, kterou si dokázal uchovat. Případ Lady Ekathe byla veřejná aféra."

Dariae zavrtěl hlavou. "Na tom nezáleží. Musíme tu elfku dostat pryč ze Sladkého hnízda. Bojím se, že se k ní Císař dostane a my ji, jak to tak vypadá, potřebujeme. Přinejmenším z principu chci chránit vše, co chtějí lidé tak zarputile zničit."

"Chcete tu aféru znovu otevřít souběžně s diskreditací Zaašaje?" zeptala se Nanaeki pobaveně.

"Doufám, že se to v tom ztratí," uznal.

"Nebo přilije oleje do ohně. Musí to být veřejná aféra?" zeptal se Laquevae. "Nemůžeme poručíka dostat pryč z Hnízda tiše a bez fanfár?"

"Pokud to nebude veřejné, Ladino jméno nebude očištěno."

"Na tom záleží více než na faktu, že Král potřebuje silnou pozici, proč přesně?"

Princ zavrtěl hlavou. "Nejsem si jistý, je to jen pocit. Ale Císař ji chce mrtvou dost proto, abych ji chtěl mít co nejblíže a hlídat ji."

"Chcete ji po tom všem pozvat do Kamenného srdce?" zeptala se Boraema překvapeně.

"A do své postele?" ucedil Bonukae s jedovatým úšklebkem.

"Co když ta ubohá samice nebude chtít?" ignorovala Kronikáře nejstarší z nich. "Král ji přeci jen nechal křivě obvinit. Čím vším si ta elfka musela projít..."

"Dostane Královu šanci a ulehne v Eman. Více pro ni udělat nemůžeme, a pokud nebude chtít přijít, nařídíme jí to."

"Nebude lepší ji pustit zpět do bojů a poslat někoho s ní?" zeptal se Laquevae s významným pohledem na prince.

"Co máte na mysli?" otočil se k němu princ.

"Atmosféra na Dvoře je vypjatá. Král potřebuje jakoukoli podporu, potřebuje prezentovat bezúhonnost a dobrou tvář. Pokud budeme upřímní, to se mu nejlépe podaří, když jeho nepodařený syn nebude nikde v dohledu. Co více, bude na frontách a to zvedne morálku vojáků. Tak dlouho, jak se nenechá zabít."

Dariae se zamračil, ne pro urážku, ale protože to začal doopravdy zvažovat. Bude to on, kdo povede hon na Zaašaje, a byla pravda, že potom ho bude více než polovina Dvora nenávidět, nejen jím povrhovat. Nebyl až tak špatný nápad zmizet, jakmile to se Zaašajem dotáhne do konce.

"Není to špatný nápad," uznal princ a měl to potěšení vidět Laqevaeho překvapeně zamrkat. Dariae se uculil. "Jak mi asi bude slušet vojenská uniforma?" usmál se na ostatní. Riel si z koutku místnosti odfrkl. Ostatní na něj zírali, jako by se zbláznil, ale Dar měl konečně pocit, že to, co dělá, je správně. Věděl, že když půjde do války a bude blízko té samici, vše bude v pořádku, i když to nedokázal vysvětlit.

"Pokud naše plány na první vyjdou tak, jak očekávám, Zrádce nechytíme, ale bude v podstatě bezzubý. Já budu ve zranitelné pozici ve válce, navíc s bytostí, kterou mají výslovně nakázáno odstranit. Způsobím jeho pád, jen málo bytostí má dostatečné sebeovládání, aby se nenechalo svést myšlenkami na pomstu." Upil jedu, aby si zvlhčil hrdlo.

"Bude to jako zabít dvě mouchy jednou ranou. Možnost, jak Zrádce chytit. Může být jakkoli vychytralý, ale pokud se Císařovi špehové dozvědí, že dvě z jeho největších obav jsou na stejném místě, dříve či později se o něco pokusí. Bude k tomu donucen, jakkoli budou okolnosti v jeho neprospěch." Energicky si přitáhl jeden svazek papírů blíže k sobě a kouzlem ho odemkl, začal jím listovat a hledal konkrétní sled předpovědí a naplánovaných událostí.

"Zatímco já si budu hrát na vojáčka, vy se budete muset spojit s Pískem. Budou to vnímat jako trhání zubů, že se budu ochomýtat kdekoli kolem jejich precizní chráněnky, ale raději vám pomohou, než že by ohrozili tu jejich samičku. Nebo v to alespoň doufám. A mezi vámi a Pískem by nemělo být tak těžké pomoct mému Otci korigovat politické proudy Dvora. Jediné, co mě znepokojuje,"

"Je to jenom jedna věc?" zeptal se Bonukae jízlivě.

"Ach šílení, sklapněte už, Kronikáři," zavrčela Raeffeza a vrhla na elfa příkrý pohled. Dariae věnoval válečnici vděčnou poklonu.

"Věc, která mi dělá starosti, je posel, kterého jsem poslal na jih," pokračoval.

"Poslal jste někoho ke Starému lidu?" zeptala se Nanaeki překvapeně.

"Existuje někdo jiný, kdo by mohl něco vědět o obraně proti Propasti temnoty?"

"Čekáte, že se někdo vrátí živý a příčetný?" utrousil Bonukae pochybovačně.

"Modlím se k Daay, aby v tomto stála na naší straně a trochu vypomohla," povzdechl si. "Pokud by na to došlo, vzal bych poručíka a jel na jih sám."

Ostatní na něj znovu zírali.

"Máte snad přání smrti, Zie?" ozvala se Raeffeza jízlivě.

"Všechny ty roky v péči Matky všech se na našem princi nejspíše podepsaly," utrousil Pavouk zákeřně a Dariae se donutil nestrnout.

"Zie má určitě své důvody," zamračil se na zvěda, trochu překvapivě, Laqevae.

"Tím si všichni jsme,"

"Starý lid je našimi předky," přerušil Pavouka Dariae záměrně přezíravě. "A Královské vždy vítali s úctou a vřelostí."

"Jednejte, jak myslíte, princi. Ale buďte opatrný. Teritoria nepotřebují další ránu," podotkla Boraema opatrně.

"Ši!" Raeffeza nečekaně praštila dlaní do desky stolu a všichni se k ní prudce obrátili. "Už jsem si vzpomněla," odvětila samice triumfálně. "Od chvíle, kdy mi došlo, že je ten poručík mládě Ewaelliry, mě něco znepokojovalo. Pocit, že mi něco uniká. Teď jsem si vzpomněla. Zná někdo z vás na legendu o Vládci draků?"

Všichni na ni zírali, dokonce i Narivae vypadal, pokud ne překvapeně, tak zaujatě.

"Je to legenda, která se předává v mé Rodině," uznala Raeffeza a přes tvář jí takřka nepostřehnutelně přelétla bolest. Dariae ji popravdě zachytil jen proto, že jeho duše vycítila žal a jeho oči pouze hledaly důkaz toho, co věděl. Samice potřásla hlavou a odkašlala si. Začala jemně zpívat a z tónů se splétal příběh. Byla to podivná kombinace lyriky a suchého podávání faktů, vše podbarvené Raeffezinou personalitou, která tomu dodávala tvrdý podtón.

"Bylo to dávno, ještě na úsvitu věků, kdy Stará krev a První lid nebyly dva národy, spíše dvě frakce, jako dnes Seveřané a Jižané. Byla to doba, kdy po nebi volně létali draci a magie byla divočejší. Vznášející se ostrovy brázdily nebe i nad teritorii, Srdce zářilo tak jasně, že i v létě byla země plná magie. Zimy byly tak kruté, že se celý svět odebral ke spánku a ty zimní měsíce to vypadalo, jako by vše zemřelo, dokud nepřišlo jaro a neprobudilo nejen Kath, ale také vše živé, vše stále příčetné.

V té době se zrodil budoucí Král. Je to zvláštní příběh i proto, že v něm hrál dominantní roli samec, který byl v protiváze k samici, která v té době vládla. Byla šílená, ale tak vychytralá, že to dokázala skrývat a pomalu trávila vše v okolí.

Ale od začátku. Vládkyně byla tak mocná, že se jí nikdo nemohl postavit. V té době vyrůstal samec, budoucí Vládce draků."

"Nikdo nevládne drakům," zabroukal Dariae tiše, skoro snově, ztracený v příběhu.

"Tento samec ano. Samice byla tak mocná, že by zničila svět, kdyby ji někdo nezastavil, a bohové proto spoutali draky."

"Bohové?" zeptal se Laqevae. "Myslel jsem, že elfové vždy uznávali pouze jedinou bohyni."

"Později," odvětila Raeffeza netrpělivě, a většina osazenstva stolu sebou trhla, když tak prudce přetrhla nit příběhu a písně. Elfka se omluvně usmála a opět začala zpívat:

"Samec dospěl a pochopil. Sám o sobě byl mocný čaroděj, ale bohové mu dali navrch žezlo, Dračí žezlo, které mu dávalo moc manipulovat s magií draků, magií samotné země. Ne Kath, Přírody, ale Pramáti Země – Kath."

"Zdroj, z kterého čerpáme naši moc elementů," zazpívala Nanaeki tiše, v perfektní souhře s písní.

"Byl to dlouhý a krvavý boj. Zemřelo mnoho draků, elfové byli rozděleni a byl to první náznak toho, že vzniknout teritoria a Starý lid. Starý lid stál za Vládcem draků, protože to jejich bůh požadoval, byli první a následovali staré cesty. Teritoria byla generace potomků, z elfů, kteří té samici byli věrní, jakkoliv pošetile, a o to zuřivěji."

"Nebyla šílená?" zeptal se Laqevae zamračeně. Raeffeza si povzdechla a přestala zpívat, obrátila se k mladšímu elfovi a podrážděně poklepala nehty na desku stolu.

"Ach ano, byla šílená, ale přestože to Vládce draků tvrdil, nikdo to nedokázal prokázat. Tak mocná byla, a tak dobře svou temnotu skrývala. I když ji nakonec Vládce draků zabil, nikdy teritoria zcela neuvěřila, že jejich Královna byla naprosto yšeš a na dobré cestě k da. Její vliv jako Mariarchy byl příliš silný, a mimoto byla mocná Kněžka."

"Neudělala něco Daay?" zeptal se Laqevae zamračeně. Na chvíli se rozhostilo ticho.

"Bylo docela možné," odvětil do ticha Dariae, "že to celé naplánovala Matka všech. Pokud to dostalo jiného boha z jejích zad, obětovala by nespočet životů, aby dosáhla svého."

"Opět se mluví o jiném bohu. Kdo to je?"

"Později, mladý elfe. Měl by ses lépe učit o své historii. Důvodem, proč jsem tu legendu vyprávěla, je fakt, že Vládce draků nechtěl válku mezi Starým lidem a teritorii. V té době by bojovala sestra proti sestře, otec proti synovi, byl by to krvavý a bolestivý boj a nevyhrál by ve výsledku nikdo. Tak se rozhodli oddělit. Ale přestože Vládce draků odešel se Starým lidem na jih, stále měl v některé rodiny na severu důvěru. A tak svěřil Stráž nad Žezlem dvěma Rodinám."

"Tvé a Lady Ekathe?" zeptal se Narivae, který sledoval tok jejích myšlenek.

"Je to pouze legenda, která se předává v mé rodině, ale jsem si jistá, že má krev jednu dobu Žezlo strážila. Rodina Ewaelliry měla vždy vzácný dar, Převzetí ran, ale také Zpodobnění."

"Neuvěřitelný dar," odvětila Nanaeki tiše. "Nikdy jsem nenarazila na žádný ani zdaleka podobný. Potomci rodiny Awiskejii dokážou svou magií proniknout do bytosti kohokoliv, na koho svou magii zaměří. Mohou s jeho magií manipulovat, mohou ji změnit, zablokovat. Jednu dobu mohli jakoukoli bytost i zotročit nebo zabít, stačilo, aby se na ně zaměřili."

"Tradovalo se, že Lady Awiskejii sama dokázala pohlédnout na divokého draka a ten se jí složil k nohám a nechal se hladit jako nejposlušnější drak‘pes. Da, tradovalo se, že dokázala ovládat samotnou temnotu a šílenství a uzdravit elfa, který byl na hraně. Její moc byla tak obrovská, že ji jednoho dne našli Duchové a zabili ji. Osobně si myslím, že to byla Naše drahá, která nesnesla i tu nejmenší konkurenci, což bylo ironické k faktu, že Awiskejii byla jejím potomkem. Nebo možná právě proto tak padnoucí."

"Cože byla?"

Dariae se na mladého elfa zamračil. "Všichni zakladatelé staré krve jsou potomci Daay. Proč si myslíš, že se nám říká "její děti" a Daay "Matka všech"?"

"Protože nás stvořila?" zamumlal Laqevae.

"Ši, stvořila nás, ale aby elfové byli tím, čím jsou, musela některým dát část ze sebe, aby si uvědomili své místo ve světě a v koloběhu života."

"Také nám tak laskavě odkázala svou temnotu a šílenství," zamumlal Bonukae.

"Pak byli ti, s kterými ulehla a zplodila potomky, a tito elfové se měli stát vůdci jejích výtvorů, protože na počátku našeho zrození elfové nebyli dominantní druh. Pokud nebereme v potaz draky, Výry a Duchy, bylo zde mnoho bytostí, které by nás s lehkostí zničili dříve, než bychom vůbec začali žít," dodala něžně Boraema.

"Pokud mohu dokončit svou myšlenku," vložila se do toho Raeffeza podrážděně, "potomci Awiskejii jsou jediní, kteří dokážou Žezlo použít. Vládce draků pocházel z jejich linie. Jejich specifická magie jim dovoluje zvládnout přefiltrovat velké množství magie, které by jiné elfy zničilo."

"Tak tak to bylo u Bílého tesáku. Uvažovala jsem, jak bylo možné, že Kah poručíka nezničila, pouze poškodila. Tento aspekt jejich daru jsem si neuvědomovala," zamumlala Kouzelnice zamyšleně.

"Je to pouze legenda, a dokonce ani já si ji nepamatuji," ozval se Kronikář. "I kdyby Císař věřil, že takový artefakt existuje, jak by se o něm dozvěděl?"

"Nevěděl by přesně o Žezlu," vložil se do toho Pavouk. "Mé zdroje na Císařově dvoře si nejsou přesně jisté, ale dokázal jsem vyčíst, že si Císař u sebe drží nějakou bytost, která dokáže zachytit střípky budoucnosti."

"Chceš říct, že Císař viděl, že použijeme Žezlo?" zeptala s Nanaeki z části pochybovačně, z části fascinovaně. Nejspíše v mysli uvažovala nad podstatou daru toho Císařova tvora.

"Nevidím žádný jiný důvod, proč by se tak zoufale snažil Lady Ekathe zbavit," odpověděl své sokyni podivně mírně.

"Kdyby to tak bylo, nebyla by celá rodina Lady Ekathe v nebezpečí?"

"Stejně to jsou zrádci. Císař se jich může zbavit kdykoliv chce, a ti hlupáci dobrovolně vkráčí vstříc jejich smrti," zavrčela Raeffeza.

"Opravdu zvažujeme nějakou prastarou a z části zapomenutou legendu jako fakt?" zeptal se Laqevae lehce nevěřícně.

"Cokoliv Císař zvažuje jako hrozbu, my to tak bereme také, mladý elfe," odvětila Boraema mírně. Pak se otočila k princi. "Myslím, že zde máte odpověď na své otázky, Zie. Žezlo draků, to bude naše spása. Potřebujeme ho najít a potřebujeme tu mladou elfku dostat do bezpečí."

"A znovu jí vrátit její magii. Pokud nebude mít magii, nedokáže ani nic s Žezlem," poznamenala Nanaeki.

"Ten poručík je sice nejlepší volba, ale nebylo by jednodušší vzít jinou její sestru?" nadhodil Bonukae. "Pokud si to pamatuji dobře, má další dvě sestry a bratra."

"Jedna je rie'ymue," souhlasil Pavouk.

"Iš," zamítla Nanaeki. "Jediná Lady Ekathe kdy projevila dar Zpodobnění, a pochybuji, že kdokoliv slabší než Prvorozená by Žezlo zvládl. Kdysi možná, v současnosti, po desetiletích vymírání jejich magie, iš, nezdá se mi to pravděpodobné."

"A Lady Ewaellira, její Arisa?"

"Šílená, pamatujete?"

"Takže Lady Ekathe," shrnul Dar a pokýval hlavou. Podíval se na Laqevaeho. "Opravdu se ti to vše zdá tak nemožné? Jsme prastará rasa a naše legendy nikdy nebývají daleko od pravdy."

"Nechci sázet naše životy na něco tak nejistého."

"To také nebudeme," ujistil Dariae mladšího samce, "stále budeme hledat další způsoby, jak se bránit, protože není moudré vždy sázet jen na jednu kartu. Ale po dlouhé době máme naději a směr, kterým můžeme pátrat."

Laqevae otevřel pusu k argumentaci, než si všiml, že ho všichni pozorují a zavřel ji. Zamyslel se. Pak se na prince zamračeně otočil. "Většinu rozhodnutí jste dělal bez nás. Proč náhle záleží na mém názoru?"

"Princ je politický tvor, nejvíce z nás všech," ozvala se, lehce překvapivě, Boraema. "Mám naprostou důvěru, že pokud se to týká intrik, nejen, že dotáhne své plány do konce, ale také o nich nechci nic vědět. Toto, na druhou stranu, zasahuje do všech našich životů a k našim kořenům. Zie o tom neví více než kdokoliv z nás. Proto potřebuje, abychom v tomto byli jednotní. Nakonec tuto skupinu vytvořil proto, aby mu pomáhala chránit Teritoria a on viděl věc z více úhlů pohledu."

Laqevae pokýval hlavou. "Pokud nepřestaneme hledat další způsoby, jak Teritoria chránit, myslím, že neuškodí vydat se na hon prastarého artefaktu," povolil nakonec a vypadal trochu překvapeně, že ostatním na jeho názoru tak záleželo. Nebo možná jen tím, že doopravdy souhlasil s honem za pověrami. Dariae se otočil zpět k ostatním.

"Tak, to bychom měli vyřešené. Přednesu naše závěry Otci, toto musí vědět. Jeho Stíny možná budou znát více podrobností, s trochou štěstí i polohu Žezla. Nemusím nikomu zdůrazňovat, že se o tomto pokroku nesmí nikdo dozvědět. Stále nevíme, kdo Zrádce je. Lady Raeffezo, rád bych vás poprosil, abyste zde ještě chvíli s Narivaem zůstala a sdělila mu všechno, co vaše Rodina o žezle ví. Vy, Bonukae, prosím hledejte ve svých archivech."

"Lady Boraemo, rád bych, abyste kontaktovala Písek. Je načase, abychom se připravovali na můj odchod, a v tu dobu už chci mít vše na svém místě a hladce pracující. Lady Nanaeki, rád bych vás požádal, abyste zjistila, jak co nejúčinněji vrátit Lady Ekathe její magii." Otočil se k Laqevaemu. "Pokud půjdete se mnou, Lorde Laqevae, rád vám zodpovím otázky ohledně elfských bohů. Také pro vás mám malý úkol, pokud byste byl tak hodný a svolil se na něj podívat."

Laqevae na něj zvědavě pohlédl, ale beze slova vstal.

Princ pokýval ostatním a společně s mladším samcem odešli z místnosti.

Raeffeza byla vyznamenaná válečnice. Byla elfka, která viděla tisíce zim. Už dlouho elfům nedůvěřovala, stahovala se do sebe.

Jak se tedy dostala do této situace?

Naprosto neslyšně běžela prázdnými chodbami staré, málo navštěvované části Dvora. Věděla, že má za patami svého vraha.

Jak jen mohla být tak pošetilá?

Měla o svých podezřeních říct ostatním, přinejmenším varovat Zie. Byla to však spontánní myšlenka. Byla se svým milencem, dovolila si na chvíli se uvolnit, on ji tiše recitoval nějakou starou baladu, protože věděl, jak má ty směšné a naivní písně ráda.

Zvažovala, zda Žezlo nemohlo být ukryté v jejím Rodném stromu, a pak ji napadlo, mezi verši o chladných památnících hrdinských činů a opuštěných zhrzených milenkách a láskách, podívat se do krypt pod Dvorem. Elfové za sebou nezanechávali dost k pohřbení, ale velikáni jejich rasy mívali sochy, pomníčky, a některé pohřbívali s jejich největšími triumfy, nejlepšími pracemi.

V kryptách také byly zastoupené všechny staré Rodiny, i ty, které v současnosti už nežily. Uvažovala, zda byly krypty záměrně pod Počátkem, zahradou magických genealogických stromů, zda kořeny těch ne zcela pouze rostlin žily z pozůstatků duší, které se v mrtvém mase mohly nacházet. Nebo zda se živily energií prastarých artefaktů, které s věkem nepochybně pouze sílily.

Raeffezu napadlo prozkoumat její rodinný pomník, zda se tam jeden takový artefakt nenachází, a zrovna tam ji přistihli. Nebo ona možná přistihla je. Tak krásně se jim naservírovala, jen ji potřebovali k tomu, aby prolomili tisíce let stará a mocná ochranná kouzla.

Stará elfka zachraptěla, do plic se jí dostávala krev, moc dlouho už nevydrží. Doufala, že odvedla pozornost alespoň od té–

Raeffeza vyhekla, když do ní vrazilo tělo a oba je strhlo k zemi. Válečnické instinkty zareagovaly dříve než myšlenka, už se bránila a dokázala svého útočníka odhodit ze sebe. Znovu se zoufale snažila někoho zavolat myslí, ale už nebylo mnoho těch, které pustila tak blízko, a těch málo bylo moc daleko, nebo ji z nějakého důvodu neslyšeli. Pravděpodobné bylo i to, že už byla příliš slabá někoho zavolat. S rudou z ní krvácela i magie, jakákoliv prokletá zbraň to byla, pohrávalo si to i s její podstatou, nejen masem. A Raeffeza se bála.

Zaťala zuby, rychle se dostala na nohy a s kostěným nožem v ruce si prohlížela svého útočníka. Byl to elf, mladší než ti, které zanechali za frontou před sty lety, ale nějak věděla, že pracuje pro Císaře.

"Proč zradit svůj lid?" zeptala se tvrdě.

Elf nereagoval, přeměřoval si ji. A pak, dříve, než to stihla zaznamenat, byl u ní a elfka nebyla dost rychlá. Ale bojovala tak dlouho, dokud mohla. Přežít, vždy přežít. Co jiného.

V místnosti byla napjatá atmosféra. Všichni čekali na Danělu, vůdkyni léčitelů a osobní léčitelku Krále. Momentálně bojovala o život Raeffezy.

"Jak se to mohlo stát?" zeptal se tiše Kazonae. Byl to vybraný druh Raeffezy už několik desetiletí.

"Něco našla," odvětil tiše a tvrdě princ. "A proto teď bojuje o život."

"Bylo to dobře maskované, ale utíkala z krypt. Pomník její rodiny byl narušený," pronesl Narivae. Kazonae strnul, ale poté na ně pohlédl a v jeho očích hrála chladná kalkulace a zároveň zuřivost.

"Takže je to vaše vina?" zavrčel. Díval se na prince a Riel se přisunul blíž. Dariae ho gestem poslal zpět ke stěně.

"Nejspíše." Věrní se po sobě truchlivě podívali. Proklouzlo jim to mezi prsty?

"Jestli zemře," samcův hlas přeskočil a zaťal pěsti. Dariae z něj cítil nefalšovanou zuřivost a starost a musel přiznat, že za to toho samce lehce obdivuje. Princ ho nikdy neměl rád. Byl to podivný elf. Nedokázal ovládat io a elf, který nemá vlastní Hlas, především mezi julir'aegi, to byla jednoduše katastrofa. Protože io ovlivňoval chvějná klubka, ducha, duši a tělo.

Byla to také součást starého jazyka s jeho trojtóninou a mnoho rituálů vyžadovalo starý jazyk. Protože země musí být pochopena, opečovávaná, vlastněna. Bez starého jazyka pochopit zemi, co zpívá nazpět, promlouvat jejím jazykem, to jednoduše nešlo. Elf bez Hlasu byla fraška, karikatura k politování.

Neměl Raeffezina milence rád, ale zároveň ho váhavě respektoval, protože přes svůj nedostatek dokázal být elfem, jak nejlépe uměl. Nebyl dokonalý, podobně jako Dariae měl slabost pro jedy, ale pro svou lásku se stal neuvěřitelným bojovníkem. Opustil kvůli ní svou rodinu a zcela se jí oddal. Dariaemu vždy připadalo zvláštní, že Raeffeze ještě nevyzpíval své perly a nestali se druhy.

Do místnosti vešla Daněla a všichni se k ní obrátili. Byla vyčerpaná, její rysy byly ztrhané, ale držela se vzpřímená a Dariae z ní cítil lehký pocit triumfu.

"Bude žít," odvětila bez protahování. "Momentálně je v léčivém spánku, pár dnů bude. Jej zranění... mnozí by nepřežili, ani by neměli přežít, ale Lady Raeffeza je prvorozená a čerpala sílu ze země, dokud nepřišla pomoc. S tím její útočník nepočítal." Daněla si promnula kořen nosu a pak zívla. "Už je mimo nebezpečí, alespoň od svého vlastního těla. Omluvte mě, prosím." Léčitelka se uklonila všem přítomným a odešla.

Chvíli bylo ticho.

Kazonae se odvrátil, ale ne dříve, než princ zachytil náznak slz v jeho očích. Tiše vešel do pokoje jejich válečnice.

"Chybí to," pronesl Narivae pochmurně. "S Kouzelnicí jsme hledali. Něco tam bylo, něco mocného. Už není."

"Yšeš'da," zavrčel Laqevae. Princ pevně stiskl rty.

"Udělal jsi všechny kroky k polapení zlodějů?"

"Udělal jsem, co jsem mohl, ale byli připravení. Mí psi stále běží."

Dariae kývl. "Najdeme je. Mezitím se tento incident nesmí dostat na veřejnost."

Jeden po druhém kývli. A když pak vyšel Kazorae a Dariae mu svá slova, svůj rozkaz, zopakoval, chladně si prince přeměřil, i když nakonec souhlasil.

"Nelíbí se mi, co děláte. Málem to Raeffezu zabilo."

"Válka zabíjí nás všechny. Každý obětujeme."

"Po čem jdete? Co je tak důležité?" zasyčel.

"Po spáse."

"Bylo to v těch kryptách, že?"

Princ elfa chladně sledoval a atmosféra v místnosti byla dusivá a těžká.

Ozvalo se klepání.

Riel otevřel a za dveřmi byl strážce, který se rozpačitě uklonil.

"Tato malá tvrdí, že ví něco důležitého ohledně Lady Raeffezy," odvětil. "Omlouvám se, pokud vás obtěžuji, ale znělo,"

"Pojď dále, jmenuješ se Illika, že ano?" zeptal se Dariae příjemně, když viděl rozpačitou hnědovlasou hlavu za nohama strážce. Nevypadala, že hledá pozornost, spíše, že by byla raději kdekoliv jinde. Zároveň měla vzpřímenou páteř a odhodlaný pohled. Vídal ji s mláďaty, která ho doprovázela. Nikdy si nevšiml, že by si vymýšlela příběhy jen proto, aby upoutala pozornost. Na ílško byla zodpovědná.

Dovnitř vešla malá elfinka a velkýma očima se rozhlížela po všech přítomných. Uklonila se a zrudla, když se jí uklonili nazpět. Kazorae se na ni zamračil a pak se odvrátil, udělal jeden nerozhodný krok k pokoji Raeffezy, než se nakonec rozhodl ještě chvíli počkat a vyslechnout mládě.

"Malá lady Illika? Je to tvoje jméno?"

"Ano, princi," opět zrudla.

"Něco jsi viděla, malá?" zeptala se Boraema jemně.

"Lady Raeffeza je zraněná, že?" zeptalo se ílško lehce plačtivě. "Trénuje moji starší sestru a já šla za ní, protože chci trénovat taky, jsem stejně dobrá jako Rajka! Když Lady ukážu, jak dobře se umím plížit, určitě to taky tak uvidí. Tedy..." samička si rozpačitě popotáhla šátek, který měla ledabyle uvázaný. "Dneska jsem ji sledovala. Byla to skvělá hra. Lady vybírala místnosti, kde se dalo těžko schovat, ale já to stejně zvládla. Dvůr je můj domov, znám to tady. Nikdo ho nezná lépe než já! Ale pak náhle Lady strnula a naslouchala a nařídila mi, ať se schovám, celou dobu věděla, že se plížím za ní, a pak tam byli ti elfové, nenašli mě, nikdo se neumí schovat lépe než já a,"

"Dokážeš si je ještě vybavit, mládě?" vložil se do toho Narivae, který mladou samici pozorně sledoval.

"Měli masky," zamumlala Illika omluvně, náhle opět schlíplá po její bezmála plamenné řeči. "Něco dělali v kryptách. Otevřeli kryptu!" vyhrklo ílško rozhořčeně, protože i v tak mladém věku vědělo, že je to něco zakázaného a špatného. "Ale až poté, co ublížili Lady Raeffeze. Jen pro ni se krypta otevřela."

"Co vzali, malá?" zeptala se Boraema přátelsky.

"Já nevím. Opravdu nevím. Nemohla jsem se na to dívat. Bolelo to," odvětila samička zahanbeně a zatahala se za pravé ucho, které se jí stydlivě kroutilo. "Jeden z nich se toho dotkl a umřel. Je to špatná věc?"

"Je to důležitá věc," odvětila nejstarší z nich jemně.

"Chápu," ílško se soustředěně zamračilo. "Odnesli to... říkali, že na to někdo čeká."

Princ na Illiku ostře pohlédl. Zrádce?

"Řekli na koho?" Princ Boraemu obdivoval. Stále zněla tak klidně, skoro omluvně, že se musí stále ptát. Samička už byla úplně uvolněná a brebentila, jako každé jiné mládě.

"Řekli, že se o to postará." Samička si skousla ret a uvědomila si, jak ji náhle každý intenzivně sleduje, nejspíše pocítila nátlak jejich duší, které z neopatrnosti zaměřili na malou před nimi. Dariae to rozhodně vycítil, a to od ní stál ve značné vzdálenosti. Boraema si ostře odkašlala a ostatní se donutili odvrátit pohled, nebo alespoň nasadit nezúčastněnou, přátelskou masku. A hlídat svou přítomnost lépe.

"Zmínili pro koho, kiri?" zopakovala Boraema.

"Oni... myslím... říkali něco o starém elfovi, který hodně cestuje. Že to odnese do bezpečí. Vše půjde podle plánu, že se o to postará."

Dariae měl pocit, že se nemůže nadechnout.

Kdy Anirulae odešel? Bylo to před několika dny. Už byl dávno pryč. Nebo ne?

"Před odchodem Anirulae navštívil Raeffezu. Včera. Netuším důvod návštěvy," odměřeně informoval Narivae.

"To je jméno toho špatného elfa?" zeptalo se ílško zamračeně.

"Iš!" zasyčel Dar a mladá samička se bojácně přikrčila. Musel se od ostatních odvrátit. Nebylo možné, aby ho jeho přítel podvedl. Otevřel se mu.

Ale neotevřel se mu až příliš připraveně?

Ne. Četl jeho duši. Neměl jak skrýt lež.

Daay, ty čubko, co to děláš? Jaká je tvá hra tentokrát?

Koutkem oka postřehl chladný pohled Kazonaeho, který sledoval mladou samičku jaksi spekulativně.

"Jsi si jistá, že jsi slyšela dobře, mladá elfko?" zeptal se pak sametově. Měl krásný hlas. Jaká škoda, že postrádal io. A jaká škoda, že v tónu samce byla zákeřnost a Dariae neměl pochyby, proti komu byla namířená. Že byl Kazonae nadšeně připravený použít Dariaeho nejbližšího přítele proti němu, o tom nepochyboval.

"Takže je to váš přítel, Zie, kdo ublížil mé milované. O tomto se dozví Král," zasyčel na něj Raeffezin milenec a takřka vyběhl z místnosti.

"Yšeš‘da," povzdechla si Nanaeki.

"Udělala jsi dobře, maličká. Pojď se mnou, taková odvaha a statečnost se musí odměnit," broukala tiše Boraema a odváděla malou Illiku pryč. Obě samice se na něj velmi okázale nedívaly.

"Lady Boraemo, zařiďte té malé ochranu. Poté, co ji vyslechnou Stíny mého Otce, pošlete ji z Dvora a ujistěte se, že nikdo, ani já, nebudeme vědět, kde je. Použijte jakékoliv prostředky, které uznáte za potřebné. Nic se jí nesmí stát," pronesl k jejím zádům.

"Tvrdil jste, že to Anirulae není," obvinil prince Kronikář hned, co zaklaply dveře.

"Četl jsem jeho duši. Nemohl to být on," zavrčel varovně.

"Nebo jste možná zaslepený starým přátelstvím?" ucedil posměšně Bonukae.

"Kronikáři," odvětila varovně Nanaeki.

"Musíme zjistit důvod návštěvy Anirulaeho dříve, než začnou létat obvinění," vložil se do sporu mírně Narivae. "Osobně si však myslím, že pokud je do toho ten elf zapleten, tak pouze nepřímo. Není to náš Zrádce."

Dariae na něj zamyšleně pohlédl. Pavouk se rozhodl stát za ním?

"A to víte jak?" jízlivě protáhl Kronikář.

"Není to on," odsekl chladně Narivae a bral diskuzi za uzavřenou.

"Co uděláme teď?" zeptala se Kouzelnice prakticky.

Na chvíli se rozhostilo ticho. Všichni se otočili k němu.

Dariae se zhluboka nadechl. A pak začal rozdávat další várku úkolů.

Byl sotva dva střípky o samotě a snažil se dát smysl všem informacím, které měl na ruce, když mu na dveře zaklepal Pavouk.

Narivae mu podal zprávu. Jakmile si ji Dariae přečetl, vyskočil a zaťal zuby.

"Riele, kontaktuj mého bratra, musím s ním okamžitě mluvit. Ať se dostaví do Královy kanceláře." Zachmuřeně pokynul Narivaemu, ať ho následuje.

Císařovi lidé se rozhodli Lady Ekathe definitivně odstranit, zdálo se. A měli naspěch.

43, kapitola | Úvod | 45, kapitola