Moira | Spisovatelská výzva: Den 26

Vylosovaná slova tak pobídla mou fantazii! Ale téma bylo trochu... eh. *smích* Tak jsem se rozhodla napsat něco úplně nečekaného. :') m.

Vše začalo u italského prodavače zmrzliny. Ne v Itálii, samozřejmě. Ta je dávno pod vodou. Navíc jsem Čecháček až za hrob a v životě jsem nevytáhla paty z republiky. Alespoň ne reálně. Po internetu a za použití nejnovějších levitujících kamer jsem však procestovala celé 0.00089 % planety. Už jsem za sebou měla milník prozkoumání 5 % našeho státu. To není špatné, když se přihlédne k tomu, že jsem v tom teprve dva roky.

Jakmile dostuduji a najdu si job, přesedlám na režim spánek-cestování a průzkum planety se několikanásobně urychlí. Člověk byl povinen prozkoumat 0.1 %, než se mohl vůbec přihlásit na Školu průzkumníků. Mít za opaskem minimálně 50 % povrchu, než se mohl ponořit do první z vrstev virtuálních realit.

A pro tohle to všichni děláme. Vystudovaní průzkumníci i ti, kteří si papíry sehnali na černém trhu. Boháči, kteří si každý rok kupují nový pass, i chudáci, kteří jeden dědí v rodinách po generace.

Bylo nakonec pochmurné sledovat třetí světovou válkou zničenou Zemi jen pro malou, malilinkatou možnost, že se někde podmínky konečně zlepšují.

Můj osobní názor je, že radiace zmutovala nějaké prastaré příšery v oceánu a ty se každým rokem určitě vyplácají na povrch a ovládnout svět. Ale to ze mě mohla mluvit má thalassofobie.

(Strach z hlubin a neznáma, pro ty, kteří se tomuto otravnému strachu vyhnuli.)

Ale každý velký sen se dělí na nespočet maličkých krůčků. První bylo dostudovat a získat teplé místečko v nějaké slušné firmě, která zajistí pojištění i celé mé rodině.

Tím se dostáváme zpět k italskému prodavači zmrzliny. Potkala jsem ho v reálu, což už dnes tak časté není. Prodával nefalšovanou italskou zmrzlinu z opravdových, nesyntetizovaných surovin s nejnovějšími nanoroboty, kteří vydrží minimálně týden – nebo to alespoň tvrdil. Byla však pravda, že v jeho produktech byl matroš, který nakopl neurony připojené na síť způsobem, že člověk pracoval na svých takřka 100 % po celou dobu průzkumů. Jednou jsme se tak dali do řeči a řekl mi, že pokud to chci někam dotáhnout, musím se dostat do Londýna a do putyky Whisky kůň.

Ano. Whisky. Kůň. Český název, žádná přeložené hatmatilka. V Londýně doopravdy existoval malý přístav i pro našince.

Mezi studiem, prací, průzkumem a starostí o rodinu jsem tedy věnovala zanedbatelnou část procenta svého dne plánováním cesty do Londýna. Jediného válkou zcela nedotknutého místa v Evropě. A až se tam dostanu, začnu opravdu žít.

Zvláštní, že? Londýn byl jeden z prvních cílů supervelmocí, které náš svět uvrhly do doby radiace. A přesto přežili bez poskvrnky. Společně s velkou částí své země. Velkou – ale ne úplnou. Ten zbytek vypadal jako kráter, brutální díra do matičky Země, kterou nemilosrdná voda plná radiace brzy zaplavila.

Nikdo v té době netušil, že mají v rukou tech, která je dokázala zcela odříznout od světa.

Naštěstí. Bez Londýna by nakonec celý svět skončil v době kamenné.

Jak řekl Albert Einstein: "Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny."

Den 25 | Úvod | Den 27