Tuto půl-kapitolu bych ráda věnovala faire. Děkuju, že mě svými komentáři stále rozesmíváš. (I když je pravda, že poslední dobou už se řádně rozepisuješ... ;D) Jestlipak uhodneš, proč je pro tebe právě tato kapitola? :) A taky jedna maličkost - zpětně jsem si náhodně četla pár kapitol a něco si uvědomila: Daro, máš pravdu, Meye VÁŽNĚ vyměkla! Co se to s mou milovanou Lovkyní stalo? Vždyť furt jen fňuká!! Čestný skautský, že se to budu snažit napravit... x)) m.

PS: Uvažovala jsem, jak Meye postupně zase dostat do "její kůže". Jelikož nemůžu z kapitoly na kapitolu z pomalu až emocionální trosky udělat drsňáka, spřádám plán, jak to vyvinout. Počítám dvě, maximálně tři kapitoly a Meye by měla být zase jako nová. ;))