SL: Kapitola 6

Naomi zazívala a natáhla se po sklence krvavého vína, které jí Ivor nechal na bytě. Stále nevěřila, že jej doopravdy pije, ale po nějaké době byla jeho chuť tak nezaměnitelná, že na něj... prostě měla chuť. Prvně to byla jen sklenička u večeře, pak na pikniku, celá láhev na schůzce pod hvězdami... Byl to tradiční nápoj temných teritorií, bylo jí blbé odmítnout, i když představa, že pije opravdovou krev, byla... ne zcela lákavá.

Ale něco na způsobu, kterým ten nápoj byl připravován, kovovou chuť podtrhl způsobem, který jazyku lahodil. Nebo možná jen Ivor nakupoval tu nejluxusnější značku a pořekadlo, že peníze nekoupí všechno... možná ne, ale stále zatraceně dost.

Třeba to ale nebyla vůbec chuť, ale doprovodné symptomy, hravá ozvěna magie a příjemné mrazení, které se s pitím celým tělem rozlehlo. Vedlejší účinky jako zbystřená pozornost, příval energie a celkové nabuzení... bála se, zda to nebylo návykové jako droga. Když se ptala, její přítel ji ujistil, že ne více než obyčejný alkohol.

Což nebylo zcela v pořádku, ale ani nebezpečné. Nejspíše. Donutila se znovu přečíst své poznámky.

3. Temná magie:

• Černý čaroděj
• málo skutečných zlých černých čarodějů (neplést s temnými čaroději)!
  • Temný čaroděj – čerpá energii z teritoria pod vládou jiného Správce, většinou rodinná příslušnost nebo pod kontrolou Lorda Deretha
• ČČ používá své teritorium jen jako zdroj energie a nechává jej temnou magií prolézt tak, že je nejen mrtvé, ale také odříznuté od Studny -> nutnost provést oběť, díky které se opět se Světem spojí (čarodějnická oběť, musí být dobrovolná), čč poté napadá ostatní teritoria a jako nemoc je postupně zabíjí
  • -> bez výjimky schválen rozsudek smrti, ZABĺT NA POTKÁNĺ, jakmile se na jeho šílenství shodne pět Starších
• (pravidla teritoria Univerzity – exekuce temných čarodějů na území uni, pokud se úplně a prokazatelně odřízli od Studny (teoreticky je každý temný čaroděj odříznutý od Studny, ale není způsob, jakým to prokázat, žádný temný pochopitelně své štíty čaroději neotevře)
  • (pohltili něčí duši – dlouhověkost? zeptat se Ivora)
• Černokněžník, Lord Dereth, jediný, který nosí inklinaci k magii jako titul (loví ostatní, kteří se mu nepodřizují – podřízení se nazývají temní čarodějové) – dost starý, aby si pamatoval časy, kdy temní posledně málem vyhráli válku a jaká noční můra nastala -> zná cenu rovnováhy (dá se s ním rozumně vyjednávat) -> čarodějové mu poskytli (uzurpoval si? najít) tři teritoria
• přečíst!!! Deklarace temných pro styky s Bílou stezkou (kap. 12, str. 456-892, Kadricht & Deil, 2. přeprac. vyd. s doplňkem ohledně aktual. směrnic ohledně uni)

97. Pravomoci v a mezi teritorii:

• nikdo nemůže zasahovat do teritoria jiného Správce
• pozor: na pomezí – politická moc (politický nátlak -> nepříznivá pověst -> dopady na auru (pomalý úpadek od bílé magie k temné))
• absence exekutivního orgánu (Starší taktéž nemají pravomoc za území pod jejich vlivem, pokud by se ale všichni Starší na něčem shodli?)
  • pravidlo tří – špatný záměr vůči okolí, to stejné se koncentruje v teritoriu původního Správce, který škodu udělal, bez výjimky, třikrát horší! -> majorita Správců bílí čarodějové (dobro se vrací, i když ne třikrát, jako zlý úmysl)
• neoficiálně osudy teritorií korigují Starší, ale žádnou legální moc nemají
• duševním vůdcem bílých je vládce Centrálního teritoria, nejblíže k postu soudce, v mála případech, kdy jsou okolnosti případu zmatené, se může rozhodnout zasáhnout i bez vědomí či touhy ze zainteresovaných stran (momentálně Lady Kalisia)
• spor mezi teritorii -> řešení mezi stranami konfliktu, obvykle pouze zainteresované strany, výjimečně začlenění rodiny (rodiče, děti, příbuzní skrze sňatky) -> hrozba války (destrukce tenkých vláken, která teritoria pojí ke Studni -> křehká kvůli Roztříštění) -> pokud je konflikt příliš velký, ostatní teritoria vyžadují boj pouze mezi původními aktéry
  • alternativa: vyhlazení obou stran, zásah vládce CT
• přečíst!!! Výčet pravomocí ve Sbírce zákonů Teritorií (Aisen & Wardenghaust, koupit nejnovější (v knihovně vypůjčené))
• přečíst!!! Krátký výčet pravomocí bílých udělených Lordem Derethem (stáhnout)

Brunetka politologii a meziteritoriální vztahy opravdu ráda neměla. Alespoň měla štěstí a vytáhla si z otázek na zpracování dvě relativně jednoduché. Vypsat reference a zákony bude otravné, ale rozhodně lepší než Obecná práva lidí. Na toto téma byly miliardy jak informací, tak názorů a myšlenkových směrů. Rozhodně Saši nezáviděla.

Její kamarádka...

Bylo to mezi nimi napjaté. Její přítelkyně jí chyběla, jelikož se jí vyhýbala. Zároveň tu byl Ivor, který si ji hýčkal a staral se o ni s něhou a ohleduplností, taky pochopením a... jo, byla to prostě láska, kterou z něj cítila. Naomi si nemoshla pomoct a byla šťastná. Stále se usmívala, když na něj myslela, náhle byla veselejší. Byla zamilovaná, stejně jako on. Naplňovalo jí to takovým světlem, že se občas až bála, že Ivora odežene.

A možná se cítila trochu provinile. Že ona prožívala nejšťastnější chvíle svého života, zatímco Alexandra pro ni bojovala, cítila se zrazená tím, koho si Naomi našla, a k tomu jí její Matka zakázala stýkat se s mužem, kterého milovala ona.

S povzdechem otevřela učebnici na začátek kapitoly 42.11.6 Pravomoci Správce, jelikož si jistě nepamatovala nic z práv Správce v cizím, nespřízněném teritoriu. Už teď věděla, že zítřejší zkouška nedopadne úplně ideálně. Sbírku zákonů nakonec neviděla ani z dálky.

Otevřeným oknem dovnitř zavál čerstvý vzduch s unikátní stopou vůně, která jí vykouzlila na tváři úsměv. Naomi se pootočila a pohlédla na indigový květ rostliny vedle postele. Bez přemýšlení vstala a došla k němu, radostně se rozesmála, když se k ní šlahouny začaly natahovat jako důvěřivé děťátko, trny pečlivě stočené stranou, jedové váčky uzavřené, tyčinky s toxickými póry stažené. Tiše zabroukala uklidnění a spokojeně si povzdechla, když se květina z lehce naježeného stavu znovu uhladila do své elegance.

Původně to byla sněženka, nebo snad dokonce lilie, nějaká bílá květina. Šli společně s Ivorem ke knihovně, když viděla jednoho studenta rostlinu necitelně udeřit rukou. Poté ji z nějakého důvodu utrhl a hodil na zem. Přišlo jí to líto, jelikož dle stonku se rostlinka opravdu snažila navázat s čarodějem kontakt. Rostla tak nešikovně mimo dohled ostatních...

Přiběhla k ní a objala ji, nesmyslně smutná a se slzami na krajíčku. Ivor k ní došel, vzal ji za ruku, společně se dotkli květu... a nějak dokázali jejich dva druhy magie donutit spolupracovat. Vrátit květině život. Podivně s pomocí temné magie vytvořili něco nádherného, na první pohled nevinného a křehkého. Samozřejmě netušila, kolik ochranných kouzel na to její přítel pověsil. Byl paranoidní a byla si jistá, že ani její nejdivočejší představy nebyly blízko tomu, co díky Ivorově ochranitelskému chování měla vedle postele. Také měla Lily, jak rostlinku pojmenovala, více osobnosti, než se na květinu slušelo. Nebo to možná byly neposedné stíny v ní.

Milovala tu rostlinu více, než byla ochotná komukoli, Ivora nevyjímaje, přiznat.

"Ty malý vyzvědači," zašeptala měkce a prstem polaskala kousek zatoulaného stínu schovávajícího se pod listem. Měla pocit, že z něj cítila rozpačitost, ale mohla to být pouze její představa. "Vyřiď svému pánovi, že mě uvidí zítra. A pokud nepřijde na způsob, díky kterému budu moct sledovat i já jej, ať na malé dárečky jako ty zapomene." Naomi sledovala, jak se útržek temnoty schoval mezi přirozené stíny kolem a úsměv jí trochu pohasl.

Ivor byl až děsivě dokonalý přítel, když se to vztáhlo k faktu, že byl temný.

A tam byl zakopaný pudl, že?

Provedl kouzlo, které je spojilo. Jejich duše se dotkly. Ivor začal získávat sklony být...

Čarodějka pohlédla k oknu. Stmívalo se, poslední paprsky slunce zbarvily její pokoj do krvava. Na její tváři tančily dlouhé, temné stíny, které na okamžik vykreslily její lícní kosti příšerně ostré, prohlubně v její tváří hluboké. Na okamžik vypadala sama jako temná. Natáhla se po sklenici a napila se.

Sebeovládání jejího přítele bylo ocelové. Už dávno to nebyl klouček, s kterým by si kdokoli dobrovolně něco začal. Jakýkoli projev emocí vždy předem pečlivě zvážil. Ale temní, společnost, ve které Ivor musel žít, byli jako lovečtí psi. Něco v něm museli vycítit, nějakou novou slabost. Takovou, která vysvětlovala, že když šel po chodbě a viděl temného, s kterým Ivor vždy líně, i když vždy, jak upozorňoval, zcela profesionálně, válčili, když toho zahnali do kouta jiní studenti – zastal se jej. Pomohl mu dříve, než si uvědomil, co dělá. Neřekl jí to, dokud po večeři v restauraci a líných hodinách v jeho bytě neseděl u okna s dýmkou v koutku a s kamennou tváří nezíral do nicoty. Tichým, napjatým hlasem jí sděloval fakta, stíny a kouř z dýmky takřka zcela zahalovaly jeho výraz.

"Slábnu," dokončil.

"Ach Ivo." Čarodějka se postavila, nahá k němu došla, jelikož ji něco v jeho hlase donutilo zapomenout na fakt, že neměla nic oblečené.

"Má temná magie..." naklonil hlavu na stranu, jeho pohled ospalý, když ji nechal prosívat mu prsty vlasy. "Jsem milosrdný, Naomi. To mě zabíjí."

Bylo to čím dál jasnější, jeho změna jeho charakteru. S ní se předstírat ani neobtěžoval. Nakonec, i Richardova hra mezi nimi jí našeptávala sladká slova vítězství. Naomi, jelikož ji provinilost užírala, v knihovně našla knihy o psychologii a terapii a snažila se jej krok po kroku tím procesem provést.

Netušila, jak mu pomoct, ale nemohla dělat vůbec nic. Především, když věděla, že největší ranou jeho temné magii byla jeho láska k ní. Oh, temní také milovali. Něco na poutu mezi nimi však Ivor nedokázal přijmout, a to mělo k destruktivní dopad na jeho moc. Jednu věc o psychologii se však naučila. Prsty hladila komínky naučných knih na svém stole a přemítala nad faktem, že bílá i temná cesta nezáležela na magii samotné. Byla to mysl praktikanta, která rozhodovala.

A Ivor se za svou lásku k ní trestal. Jelikož nevěřil, že temní mohou milovat.

Vše, co potřebovala udělat, bylo jeho názor změnit. Ale jak? Jak, když byl její přítel osobnost, která se nepoddávala ničemu a nikomu?

*

Naomi se nikdy nenaučila, jak tančit s aristokracií. Jako malá žila se svými rodiči, kteří nebyli politicky aktivní, nikdo z jejich Rodiny ne. Vědělo se, že půjde studovat na Univerzitu, jelikož oba její rodiče byli Správci o, když už ne ohromující, tak nezanedbatelné míře moci určitě.

Přišlo zařazování do studijních skupin dle úrovně magie. Jelikož byl rozdíl mezi výukou Správce, který bude ovládat pouze jeden ze satelitních teritorií kolem Centrálního, a mezi čarodějem, který bude mít na povel rozlehlé teritorium, kde nebude moct spoléhat na sousedy a vše si spravovat a produkovat sám. Nebo mít dokonce vlastní satelitové teritoria ke správě navíc.

Nikdo, opravdu nikdo tehdy nečekal, že vyjde ze zkoušky s tak jasnou magií, že konkurovala potomkům z rodin Starších.

Tmavovláska si nic nenalhávala, v politické oblasti byla prostě a jednoduše... hloupější. Nebo jak řekl Raoul, sama se okleštila svou magií. Nevěděla, kdo s kým byl v alianci, netušila, jak se manipulovalo a uzavíraly dohody, neměla ponětí, které kontrakty pro ni byly ty nejvýhodnější. Plácala se v tom jako ryba na suchu. Opuštěná, jelikož se bála kontaktovat Rodinu a zatáhnout je do toho. Kdokoli na ni tlačil a snažil se ji do něčeho vmanévrovat – což se jim naneštěstí velmi často dařilo – varovala je, že spolupracovat bude, ale jakmile ohrozí její Rodinu, nebrala by ohledy na následky a dělala zcela opak toho, co po ni vyžadovali.

Byl to jeden z momentů, kdy dokázala prosadit svou vůli natolik, aby se ostatní pozastavili a přehodnotili své další kroky. Byla to její čára v písku. A když se bílý rozzuřil, neexistovalo nic, co by mu mohlo stát v cestě. V tomto byli trochu jednodušší.

Političtí pavouci to akceptovali. Zneužívali ji a její rodinu nechávali na pokoji. Její nejbližší netušili, že se něco dělo. Politika je nezajímala, byla pro ně jako vzdálený koncept, který se jich nikdy nemohl dotknout, a když se snad její otec o něčem zmínil, rychle jeho obavy uklidnila a nechala jej, aby v míru a klidu pracoval na svém teritoriu a nijak se v její situaci nešťoural.

A trpěla.

Ve slabých chvilkách toužila, aby její rodiče přes její námitky zjistili, v jakém průseru se nacházela. Ale to se nikdy nestalo. Jediné, co kdy udělali, bylo vágní domlouvání budoucího svazku mezi Naomi a některým z potomků sousedního teritoria v jejich zapadlém koutku sektoru. Hluboko pod společenským postavením Haakona, Staršího, který ten sektor řídil, nikdy se mu nedostali na oči. Stejně tak oni nikdy nestáli tváří v tvář Rodině, která jejich kousku nicoty vládla.

Byla v beznadějné situaci a neměla na výběr.

Nejpolitičtější věc, kterou kdy udělala Naomi, byla secese od jejího rodu. Její Rodina to stále ještě nevěděla, ale tmavovláska založila nový klan a nesla jméno své babičky, jelikož ta porodila pouze dvě dcery a každá přijala jméno svého manžela. Tak poskytla svým blízkým základní ochranu před politickými žraloky a jen určité osoby se mohly k jejímu původu dostat.

Doufala, že se to její Rodina nedozví, jelikož byli apolitičtí, ale ne idioti. Hned by jim došlo, proč to udělala. Už vysvětlit její darované teritorium, když měla zdědit jedno z jejich, bylo komplikované. Dodnes nevěřila, že její báchorku o dalším sourozenci, kterého všichni očekávali, opravdu přijali. Ano, Naomi se narodila neuvěřitelné dva roky po jejich svatbě. A ano, její rodiče zcela jistě budou mít další dvě děti, které zdědí jejich teritoria. Ale přijali její vysvětlení nepřirozeně rychle.

Čarodějka je chránila vším, čím byla, ale občas to bolelo. Že se nestarali dost, aby to zjistili.

Žádný z jejích preventivních kroků ji samozřejmě nenapadl samotnou. Všechno byly rady Lady Kalisii, které bude do konce života zavázána, jelikož byla politický patlal. Nebyla pro toto pole působnosti postavená. A nevěřila, že se to kdy obrátí k lepšímu.

Jednou tak brečela v zahradě, po dalším neúspěšném pokusu v manipulaci, kdy málem omdlela hrůzou, když doslova cítila, jak její magie slábne, když ji našla Saša. Pouze ji mlčky sledovala plakat, a poté jí učinila nabídku. Pokud bude Naomi následovat bílou stezku a bude stále tak čistá a apolitická, bude jí Saša nejlepší přítelkyní, kterou si mezi aristokracií najde. Na duši toto přísahala.

Tišeji pak dodala, že ji bude chránit, jelikož bylo směšné, že jediná dostatečně mocná bílá Správkyně, která mohla učinit mezi jejich kastou rozdíl a připomenout jim, co je to morálka a decentnost, byla zároveň ta nejzranitelnější a zredukovaná na politický boxovací pytel. Také... postrádala kamarádku, která by ji nebodla do zad.

Možná to bylo zvláštní, ale Naomi ji okamžitě věřila. Emoce nelhaly a Alexandra se je ani nesnažila skrýt. Když na to navíc přihodila přísahu na duši, neměla důvod o jejím slově pochybovat. Kdyby jej porušila, skončila by hůře než temní, možná dokonce i černí čarodějové, jejichž nitro prožrala jejich magie.

Tmavovláska se tak nikdy nenaučila správně plout mezi aristokracií, byla spokojená v Sašině stínu a vděčná, když se stala němou a nestrannou tváří politiky. Stála bokem jejich machinací a po pár desetiletích si všichni na tu skutečnost zvykli. Nebo se příliš báli rodiny Pitiller a jejich spojenců.

Znamenalo to, že byla přijata, kamkoliv chtěla vkročit. Nebyl dům, který by jí zavřel dveře. Ale zároveň byla osvobozena od podlézání a licoměrnosti, které se pojily k tomu držet v rukou moc. Prvních pár let se ji lehce snažili ovlivňovat, ve víře, že si tak udělají očko u Sašiny Rodiny. Naomi je ignorovala. Milovala svou neutralitu a pro nic na teritoriích by ji neohrozila.

Po čase přestali.

Alexandra byla úžasná a starala se o ni. Naomi dodržovala svou stranu dohody a nesnažila se překroutit svou bílou magii, aby zapadala do stereotypu aristokracie, i kdyby to možná bylo chytřejší, než spoléhat se na svou přítelkyni.

To byl důvod, proč byla Naomi na bále, v šatech, které braly dech, sledovala tančící páry, ochutnávala emoce, které byly lstivé a svůdné a zákeřné a všem se to přesně tak líbilo. Pila víno a mohla stát ve svém koutku v míru a bez obav, že si opět politicky naběhne. Saša na poslední chvíli odvolala, takže se ostatní ani nesnažili předstírat, že tmavovlásku rádi vidí. Nevadilo jí to. Během večera se zastavila na kousek řeči s některými ze svých spolužáků, ale ze všeho nejvíce si pouze užívala nádherně vyzdobený sál a představení, která byla pro tento večer zorganizována.

Karmínový bál, ten Bál před Slavností Stromu světla. Nejvražednější, jelikož si bílí dovolovali více než obvykle, s vědomím, že jim jen o pár hodin později bude odpuštěno, jakkoli pokrytecky to vyznívalo. Sašu to z nějakého důvodu neuvěřitelně bavilo. V jádru byla politické stvoření a přes všechno nadávání a zlost to byl její živel. Pocítila stopu stesku. Saša se jí vyhýbala, stále mezi nimi Naomina volba visela.

V tu chvíli, když sledovala tančící páry pod balkónkem, ji to napadlo.

Přivede si na Slavnost Stromu světla doprovod.

A bude to Ivor.

*

"Že bys byl raději kdekoli jinde, to jsi moc dobře sdělil už šestadvaceti různými způsoby dřív. Pokus se alespoň tvářit jako člověk, když už nic jiného," šťouchla jej do boku loktem.

"Nebudeš to ty, kdo bude trpět nepřetržitou, několikahodinovou bolestí, když jej bude zalévat světlo antiteze jeho magie."

"Myslela jsem, že je Strom světla něco jako mokrý sen všech černokněžníků."

"Pokud se najde někdo dost mocný na to jej zkrotit, ať jde do toho. Většina nás "smrtelných nesmrtelných" dříve shoří v "plamenu spravedlivého ohně", než tu sílu strávíme." Ivor ve tváři nehnul svalem, ale jeho slova byla tak plná jízlivosti, že si na ni Naomi takřka mohla sáhnout. Naklonila hlavu na stranu, zamyšlená a pobavená tou ironií.

"Tak je to? Ta představa, že se čarodějové stále stresují nad nemožným scénářem."

"Neřekl jsem, že je to nemožné."

"Ah?"

"Taková větší skupinka, dejme tomu tisíc, možná raději dva tisíce temných by už něco s tou mrchou svedla."

"Aha," šeptla brunetka malým hláskem.

"Ale to se nikdy nestane. Pokud by k takové situaci došlo, bílí by byli poraženi a konec našich světů by následoval krátce poté. Jelikož by přestala existovat rovnováha. Nejmocnější na obou stranách si to příliš dobře uvědomují. Nepokusili by se to jakkoli narušit, navíc s tím, jak jsou vlákna spojující nás dohromady křehká."

"Logika vždy nevládne."

"Ne. To ne." V hlase Ivora bylo něžné pobavení, když ji objal kolem pasu a brunetka mu zabořila obličej do ramene. Centrální teritorium bylo pro toto období podivně vzdálené od ostrůvku Univerzity a cesta skrze Mlhovinu bude dlouhá. Naomi to... snášela. Objala svého přítele kolem krku, ignorovala náhlé ticho kolem nich i zvědavé, zaražené, zlomyslné nebo šokované emoce. Pevně se jej držela a snažila se zapomenout na chladný, tak odporný pocit nicoty proti kůži.

Uvolnila se, až když ucítila první pohlazení pramenů. Její mysl se uklidnila, ponořila do známého chaosu, kterým větve Studny byly. Pousmála by se, kdyby vnímala tělem, ale toto byl zcela mentální, a možná i trochu výkon duše. Maso na tomto parketu netancovalo, nedokázalo by stíhat, vydržet nápor, kterým syrová magie byla. Roztrhalo by jej to při prvním rozpustilém skotačení energie, která si neuvědomovala, s jak křehkými schránkami si hrála, něžná asi jako letní hurikán.

"Není to roztomilé, jak se bojíš namočit si špičku boty do Mlhoviny, ale proudy cestuješ jako ostřílený veterán?" poznamenal jen lehce sžíravě Ivor, když je jemně vyhodila jen kousek od oficiální přistávací plošiny. Nikde jinde zrovna dnes nebylo bezpečné se zjevit. Už velmi dlouho se nestalo, aby se dva čarodějové snažili vystoupit na stejném místě, ale noční můry toho posledního incidentu se táhly s komunitou Správců stále.

"Pššt. Začínám cítit rezonance Lady Kalisii. Začíná a my jdeme pozdě!" Naomi jej vzala za ruku a táhla směrem k něžně vábící rezonanci magie. O Ivora se nebála, přes veškeré jeho řeči se štítil lépe než Centrální banka.

Přestože bývala Slavnost Stromu světla rok co rok, Naomi se jí nikdy nemohla vynadívat a nejen pro tu podívanou. Účast nebyla povinná, ale neznala čaroděje, který by chyběl. Ani nejlepší praktikant bílé stezky nebyl bezchybný a právě tato událost z něj smyje i ty maličké stíny, které si za ten rok nechal ulpět na duši. Bude pak volný, jako znovuzrozený. Nedokázala se donutit ani uvažovat o tom, že by chyběla. Většina ostatních to měla stejně.

"Jsem temný, Naomi. Pouze naruším rovnováhu rituálu," varoval Ivor, když jej táhla blíže středu amfiteátru a ostatní se od nich odtahovali.

"Magie nediskriminuje, ani ty, kteří ji odmítli," pronesla čarodějka jemně, jaksi nepřítomně. Slova, která nebyla její, a přesto je měla v krvi.

Tam Lady Kalisia stála. Vysoká a štíhlá ve vortexu své moci a magie celého svého teritoria, byla dechberoucí postavou v bílém. Elegantními, delikátními pohyby tkala magii, za jejími prsty zůstávaly cáry bílých vláken, jako pavučina se proplétaly ve vzduchu a dorůstaly do prastarých symbolů tak mocných, že se ani nejlepší ze Správců nemohli dívat přímo na ně. Obtáčely všechny ve spirále, od Stromu světla, ve kterém kořenily, kolem celého amfiteátru. Objímaly své ztracené děti, které byly hluché k poselství, které zdědily při narození v momentě prvního nádechu. Dědictví, které si nedokázaly vybavit.

"Pojď, Ivore, blíže! Naslouchej!"

Lady Kalisia otevřela ústa, její končetiny se zdánlivě pomalu přesunuly do první pozice tance, a poté začala zpívat, udělala první krok rituálu...

Místem se jako vichřice prohnala její vůle, magie. Všichni ostatní se jejímu vedení bez výjimky poddali. Dychtivě, ze zoufalé potřeby, a také neochotně a s bolestí, každý jeden. Celý amfiteátr se proměnil v jediný celek, Strom světla ve středu pulzoval magií, která spalovala, a čarodějové se zlomili. Pouze jedinkrát za rok všeho zanechali a dovolili síle, aby si s nimi hrála, vydali se jí napospas. Obnažili své nitro a nechali světlo, které očišťuje, aby omývalo jejich duše a navrátilo do srdcí bílou stezku.

Ivor klopýtl.

Naomi se prudce otočila, její oči přelétly po jejím společníkovi. Byl bledý, jeho rty byly pevně sevřené, po skráních mu stékaly kapky potu a v jeho očích zuřil temný plamen jeho magie.

"Ach ty můj ubohý," zašeptala, její hlas ne zcela její. Krok rituálu změnila v půlce v takový, který jí dovolil mít nejen partnera, ale i temného. Objala Ivora, něžně svírala jeho tvář, její ruce plály bílým ohněm, z náhlého popudu spustila štíty a jeho magie, z podstaty taková, se do ní hladově zabořila. Na což spoléhala a zvonivě se rozesmála, prostoupená hravou magií, která ji naplnila zvědavostí, rozjařeností a úžasem nad jeho temnou, a přesto tak roztomilou magií.

Roztomilou?

Potřásla hlavou, v hlavě zmatek, ale svůdná píseň Lady Kalisii smetla zbytek pochybností do nicoty a ona byla opět plná míru a radosti a energie. Měla úkol. Netušila, o co se snažila, ani jestli to bylo možné. Pouze chtěla Ivora sebou, v místě klidu a míru, které Strom světla tak nesobecky nabízel a které bylo pro temné nedosažitelné, jelikož se od Studny svou volbou, nebo prostým narozením, odřízli.

"Pojď se mnou.

"Neboj se.

"Věř mi.

"Stejně jsi můj.

"Všichni jste mé děti."

Rozesmála se a vískala a točila se v maelströmu, který kolem zuřil, po kterém všichni tak prahli a kterého byli součástí. Ivorovy ruce ji sevřely tak pevně, že by vykřikla bolestí, kdyby stále vnímala fyzično. Její duše však bloudila v jiné rovině, ne sama, už nikdy sama.

Ivorova ztracená duše ve světle magie života tancovala společně s ní.

*

Saša stála, napjatá, soustředěná, Naomi se vedle ní cítila nepříjemně, jelikož vibrace jejích emocí narušovaly mír, který tak nečekaně a lehce šokujícím způsobem našla. Chyběl jí Ivor, i když jej opustila pouze před pár minutami. Říkal, podivně nepřítomný, že se potřebuje vzpamatovat. V temnotě a absenci světla. Pro slovo "světlo" bezděčně použil ekvivalent z nářečí temných, zarya, a pokroutil jej způsobem, který mohl znamenat vše, od čarodějů po přítomnost samotné magie.

Ignoroval ostatní, kteří jej zkoumavě sledovali. Byla v tom odtažitost, ke které se uchyloval obvykle. Ale už tam nebyla pachuť opovržení a pohrdání, které to doprovázelo. Pouze lhostejnost. Ostatní to vycítili. Stejně jako jej museli vnímat ve Spirále života.

Naomi čekala, kdy se spustí povyk kvůli této konkrétní události, ale prozatím byl podivný klid. Jako před bouří.

To, co nějak udělala, nikomu neublížilo. Jejímu příteli zcela jistě ne. Ale byl tak vyvedený z rovnováhy a nejistý, což pro ni z nějakého důvodu bylo nejhorší, že jakmile požádal, nechala jej jít. I když byla citlivá a potřebovala jej mít blízko. Plamen bílé magie je očistil, ale nechal podivně nahé a zranitelné. Naomi by zcela jistě nenamítala, kdyby ji Ivor schoval ve svém náručí, stínech, a oba strávili nějaký ten čas spolu. Pro něj klidně i v posteli, pokud by si to přál, i když chtěla pouze meditovat.

Ale to nebylo vše. V záři Stromu světla byli jedním. Způsobem, který neměl být možný. Náhle jí polovina chyběla. Stíny, které objímaly její světlo, přítomnost, která jí chovala v náručí a věděla, že ji ochrání před vším, co by jí chtělo ublížit.

Byla nahá, chyběla jí půlka a byla vyčerpaná. Ale byla bílá čarodějka. Pokud na pochybách, vždy našla odpověď ve Stezce. Její mysl zapadla do známých vzorců meditace a kousek po kousku nalézala vyrovnanost, která jí předtím chyběla.

Vždy po očištění viděla svět jinak. Hezčí. Dobro a světlo vyplulo na povrch, jako by očekávalo její pozornost. Díky Ivorovi, jelikož z jiného důvodu se to stát nemohlo, jej teď vnímala navrch ještě pravdivěji. A přijala jej, se všemi jeho chybami. Pro což jí nejspíše svět bez zaváhání našeptával svá tajemství. Byla zvědavá, jak na tento kousek informace bude její milenec reagovat, jelikož to byla schopnost temných.

Jaké dárky jí její milovaný černokněžník zanechával.

"Nepřichází. Záměrně mě ignoruje," pronesla její přítelkyně tiše.

"Má své důvody," reagovala, jelikož ve vzduchu tuto konkrétní pravdu cítila.

"Veřejně se staví do opozice vůči mé Rodině. To nemůžeme přehlédnout."

Naomi ztratila poslední známky míru, které v její duši přetrvávaly. "Nelíbí se mi, kam tím míříš."

"Lady Kalisii to jistě také učiní převelikou radost." Alexandra zvedla bradu a vyzývavě se na ni podívala.

"O tom nepochybuji," ozvalo se vedle nich. Obě čarodějky strnuly, poté se prudce obrátily. "Pitiller. Přesně taková, jakou jsem očekávala."

"Samozřejmě. Naše rodinné jméno znamená úroveň a kvalitu."

"Jak hrdí na své dědictví. A svou profesi."

Pitiller byli alchymisté, nikdo na trhu neprodával luxusnější a spolehlivější zboží. S Mlhovinou dokonce obchodovali jako jediní, žádná jiná Rodina neměla za generaci tolik čarodějů, aby z toho dokázali udělat výdělečný obchod. Naomi si ale nějak nemyslela, že Lady Kalisie narážela právě na toto.

"Zde. Běž a zanes to svým poručníkům." Vládkyně Centrálního teritoria gestem poslala Alexandře obálku. Saša měla v očích výraz, který svědčil o její nelibosti, ale zprávu přijala beze slova. Uklonila se a pohlédla na Naomi. Ta se také chystala k odchodu, ale strnula, když ji Lady Kalisia gestem zarazila.

Blondýnka si starší čarodějku zkoumavě prohlédla, poté Naomi kývla a svižným krokem odcházela.

"Lady?" zeptala se po dlouhé chvíli. Lady Kalisia byla vysoká, takřka stejně jako Ivor, který se nad ní tyčil. Měla ostré, aristokratické rysy, zdůrazněné pevně utaženým drdolem, který vypadal jako ze stříbra. Její společnice už nebyla nejmladší, i s pomalým stárnutím jejich lidu. Oděná stále v rituálním rouchu, i po skončení obřadu stále brnícího mocí, byla do slova a do písmene imponující přítomností, možná až příliš, a zcela jistě záměrně. Naomi si však nemohla pomoct a viděla ve své společnici ztrhanost a únavu, ne příkrost, kterou čarodějka vědomě vyzařovala. Měla oči šedé jako bouře. Brunetka rychle sklopila pohled, když si uvědomila, že do nich hloupě zírá.

"Vybrala sis nejjedovatější zmiji, coby svého hlídače, dítě."

Naomi okamžitě věděla, že Lady narážela na Sašu. Což bylo zvláštní. Nejeden by řekl, že bude mít na mysli jejího temného milence.

"Já nevidím zmiji. Vidím v ní více."

"Ano. Máš duši, která vidí především to dobré. Možná máš pravdu. Tento druh, nakonec, je podivně oddaný. Svým. Rodině."

"Ano, Lady."

"Tebe, mladá čarodějko, jsem neviděla přicházet. Nedoufala jsem, že ještě někdy uvidím. Ach, v základu jsi přesně, co jsem od Pitiller čekala. Ale ještě stále nejsi její. Oliver nakonec měl pravdu." V očích ženy se zalesklo, její tvář jakoby zářila zevnitř.

"Nejsem si jista, zda vaše slova chápu, má paní. Ale nezradím svou nejlepší přítelkyni," zachraptěla Naomi, se slovy Alexandry stále zvonících v uších.

"Ne. To není v tvé duši. Tam jsou stíny. Jediný druh, který dokáže přežít i naše nejzářivější, nejvražednější světlo."

Tmavovláska překvapeně bleskla pohledem k nebi, když vykouklo slunce a zalilo je zářivými paprsky. Jelikož byli na území Lady Kalisii. A počasí se v jejím teritoriu už po stovky let nezměnilo z neutrální šedé, bezvětří a míru. Znovu se podívala na čarodějku, která byla přezdívána Ledová, a dech se jí zadrhl. Lady se usmívala. Nehybně stála, nedýchala, zatímco ji omývaly emoce a pocity, které nechápala, tak komplexní a silné byly.

Všichni se mýlili. Lady Kalisia nenásledovala bílou cestu k naprostému osvícení, neztratila v průběhu svou lidskost. Čarodějka před ní cítila. Tolik, že si nedovolila to projevovat, jelikož to byla vichřice ničivější než mnozí temní. Bez opatrnosti by ty, kteří pochybovali, kteří váhali, dokázala dohnat k šílenství, přestože vše byla bílá magie.

Naomi nikdy nevěřila, že může znovu pocítit posvátnou úctu podobnou jejímu dětskému ohromení z atmosféry Kostelů. Ale v tu chvíli, tváří v tvář Lady, která je vedla, která rok co rok držela každou jednu jejich duši ve svých rukou a která zosobňovala Stezku...

"Jsem prastará, dítě. Našla jsem svou cestu. Tak, jak ty přicházíš ke své. Nevěřila jsem, že to ještě někdy spatřím. Tak se snažili vše zničit... ale Světlo má své cestičky. Jsi na dobré stezce, dítě. Nenechej, aby ti jej temnota vzala."

"Lady?"

"Řekla bych, abys následovala bílou cestu a své srdce, ale pamatuji, jak mne tehdy ta rada rozzuřila. Přeji ti tedy hodně štěstí. Více, než jsem měla já."

"Nerozumím, má paní."

"Ach dítě. Řekni mu, že i jeho cesta přijímá odbočky ke světlu, pokud to ultimátně vede k jeho cíli. Ten si nakonec vybírá sám. Sděl mu má slova a toto: zarya má v srdci temnotu. Jeho úkolem je ji chránit jakkoli dokáže. Ať si to zapíše do srdce." Lady Kasilia se usmála, prsty Naomi na čelo nakreslila znamení požehnání a čarodějka zavřela oči v tichém úžasu, tak silný a plný míru ten dotek byl. Když oči opět otevřela, starší Správkyně odcházela. Možná vycítila její pohled, jelikož se otočila a podivně křehce se usmála.

"Naplň mé sny, čarodějko."

Na Naomi padl stín a mimoděk vzhlédla. Počasí se vracelo zpět ke své neutrálnosti.

Další krok Lady, obracela se zpátky a než pohyb zcela dokončila, magie si ji odnesla pryč.

Kapitola 5 | Kapitola 7