Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: oh, dlouhé komentáře miluju, omluvy být nemusí. *smích*
Docela mě překvapilo, že na mě narazil někdo nový. V povídkářském bazénku se moc nevyskytuju, co jsem slyšela, vše teď více méně visí na wattpadu (píše se to tak?) a nějak jsem se nikdy nedonutila tam pořádně podívat. Jsem hold stará škola. A cítím se staře. .D Pokud se můžu zeptat, jak jsi na mě narazila? .)
Uh, musím se přiznat, že mám poslední dobou problém, velký problém, s dopisování toho, co rozepíšu. S Entitou je to skoro všechno, co jsem dokončila. Kdyby ses podívala na HNS, viděla bys, jak zatracen dlouho to píšu. Doufám, že mě teď s výškou zase nepřepadne ne-psavé období, když ses objevila. Zatraceně ráda bych zase psala pravidelně, ale, well, každý pisálek má své problémy. .)
Líbí se mi, že se Ti líbí a dokonce si myslíš, že mám osobitý styl psaní. Ráda si říkám, že to tak je, ale asi nejsem dost arogantní, abych si to doopravdy nakecala. Spíše bych svůj "styl psaní" označila jako zdlouhavý a rozvláčný. (Příliš popisů.) A často se vyhýbám řádnému ději, až na poslední chvíli. *smích* A yay tomu, že ses tak začetla do mých dílek. Jsem šíleně happy, že to někoho chytilo, a děkuju.
K chybám - spíše jsou to gramatické chyby velké jako kráva. Co vím, konec Entity byl hrozný, ale nedostala jsem se k opravě. A v té době jsem se více soustředila na to, to postnout, než na formu. Nikdy jsem ani nepřemýšlela o betaři, nějak mi to nesedne,, i kdybych jednoho zatraceně potřebovala.
Jak jsem psala, miluju komentáře a odpovídám většinou ještě delší zprávou (i když lehce sebestřednou, omluv mě,), takže to nevadí. .D
A jsem ráda, žes mě nějak našla, really. .)