Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

ver: Vztah Prince s Dračice je neuvěřitelně zajímavý… a velmi se mi ten popis toho, co mezi nimi je, ten láskyplný vztah s přesně definovanými hranicemi, ochranitelství i bezohlednost, je to jednoduše fascinující. Jak se navzájem vnímají a co pro jednoho ten druhý představuje. Celkem mě překvapuje však, že Princ nemá nutkání si Dračici plně podvolit – přece jen, u někoho, kdo je zvyklý na moc, to musí být dotěrné nutkání, ovládat někoho tak mocného. Na druhou stranu, chápu, že pro něj jejich vztah musí být něčím osvěžujícím jako takové ne-úplně-jisté partnerství, které obsahuje spousty ran a nutností jeden druhému dokázat, co umí a že mají svobodnou vůli nezávislou na sobě. A zdá se, že k ní má v prvé řadě zbožnou úctu, která se překvapivě nebije s nutností se bránit a ukázat jí hranice. Vlastně mají velmi vzrušující vztah, díky kterému se nemůže stát, že by se sami spolu nudili.
A začínám se asi ztrácet v těch bozích. Jednak je tam šílená Daay, matka elfů, pokud tuším správně… a pak je tam jedna nebo dvě další víry? A štve mě to, jak nevím, zda jsou ti bohové spíše hmotné konkrétní existence, nebo nehmotné abstraktní… protože Daay působí děsivě nevypočitatelně…
Ekathe! Už je tady potvrzení, že je to právě naše milovaná… v Princových plánech a snad i snech? A hlavně elfka podivná, když si s ní klidně pohrává Daay a ona stále, byť zničená, pokračuje v cestě. Taková naše přeživší. Ač u tebe, má drahá, se o ní stejně musím bát! To, že jsi jí nezabila dvakrát, neznamená, že potřetí budeš mít stejné slitování, už jsem to dávno pochopila…