Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

hollis: Dobrá, nedovolím si neodpovědět, i když jsem si říkala, že nebudu pod jeden článek psát víc jak dva komentáře. Ale vlastní nepsaná pravidla jsou od toho, aby se porušovala...
Máš vůbec tušení, jak svatým grálem Zdeněk Zdeněk byl? Nemůžeš si prostě jen tak říct, že takovou postavu napíšeš. Ta ti musí nakráčet sama
Vtípek o postavách na zabití - styď se! Ale já postavy bez dovolení zbožňuju. Vím, že ti to nic neřekne, ale ve svým novým povídkovým miláčkovi VSK mám postavu Ticha, který byl vymyšlenej jako hlavní záporák, který bude hlavní hrdinku nenávidět a dělat ji ze života peklo. A co udělal Tichus? Stal se hrdinčiným nejlepším kamarádem, hláškujícím bohem a moji nejoblíbenější vedlejší postavou vůbec. Zůstal jenom u toho, že jí dělá ze života peklo. Nejradši bych mu otevřela vlastní spin-off, ale to by přestal být tak úžasnej
To je jednoduché - postavy v knihách se mohou kritizovat, protože se nemůžou bránit a nazvat tě zlými nadávkami A k čemu jinému by knižní postavy byly, kdybysme se jim nemohly vysmát za jejich životní rozhodnutí? O
Ty se prostě na školu nepřestaneš ptát, i když to budu nadále ignorovat, že jo? V pátek jsem si potykala u piva s vedoucím své bakalářky (ne, vůbec z toho nemám bordel v hlavě) a uhnala si rýmečku, tudíž já neprokrastinuju - UMÍRÁM!!!!!!