Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

hollis: Ad spisovatelská sebevražda - hm oboje? Byla to dokonalá postava, po který touží každý spisovatel - v těch nejneuvěřitelnějších chvílích může (taková postava) zcela změnit směr děje! A zároveň do děje nemusí celou povídku vůbec zasáhnout! Co kdyby se Zdeněk Zdeněk zrovna rozhodl poradit Michaelovi, že Alice je ta jediná pravá pro něj a on ji miluje a ne jako sestru, ale životní partnerku, jen si to nechtěl přiznat - dokonalé! Co kdyby se rozhodl, že pro Michaela i Alici bude z terapeutickýho hlediska úplně nejlepší zachovat platonický vztah? A postavy, co se v povídce objevují bez dovolení jsou nakonec ty úúúúplně nejlepší (kromě hlavní hrdinů). Taky mi bude Zdeněk Zdeněk chybět Ale věřím, že jsi pro to měla vážně důvody. Postavy se nevraždí jen tak, já vím.
No, sebevědomé a samostatné ženy by se blbě psaly do romance, poněvadž by byly příliš sebevědomé, aby se zahazovaly s nedokonalým hrdinou (a hrdinové jsou dokonalí právě svými chybami) a tolik samostatné, že by ho vlastně nepotřebovaly. Ano, ano vím, že mě všechny feministky světa teď budou nesnášet
No nevím, bisexualita by asi byla tématem na dlooouhou debatu... Můj názor je asi z většiny daný nevědomostí. Homosexualita je přirozená napříč celou živočišnou říší - takže proč ne u lidí? A heterosexualita je prostě tradiční. Ale oboje... Když je člověk homosexuál od přírody, tak si nemůže pomoct, hetero asi taky ne Ale bi mi přijde jako "no proč neexperimentovat celý život a ne jenom na vysoké?" A z mýho sobeckýho pohledu bych z bisexuálního partnera moc nadšená nebyla... vždyť nejenže pak žarlíš, když tráví čas se svoji nejlepší kamarádkou, ale i se svým nejlepším kamarádem - může tě podvádět s oběma! Vlastně chudáček Bastien To je ale rozbor k Aliciným vztahům, v civilu zastávám názor, že si všichni můžou ve svých ložnicích dělat třeba stojky a tomu, kdo do ložnice není pozvanej, je do toho kulový.
A co se týče dětí - v civilu mě momentálně děsí fotky novorozených dětiček mých spolužaček (ze základky, ze středí, z vysoké...) protože zásadní náplní mého života pořád je, o čem bude další díl seriálu a jak zamotám život svým hlavním hrdinům... a ano, jakou dostanu známku z písemky a to mám 23. Představa dalšího tvora, kterýmu bych musela podřídit a obětovat absolutně celý život a být zodpovědná za jeho výchovu - ne děkuju pěkně. Navíc jak bych teď ve svým postpubertálním stavu, mohla řádně zvolit partnera na celý život, se kterým bych je chtěla mít? Takže si klidně do 35 počkám, dokud si nebudu jistá, že bych dokázala být dobrou matkou a nebo jí nebudu vůbec. Ne, že bych svoje dítě nemilovala i teď, jen by mě asi přivedlo k šílenství.
Každopádně, co se týče mimin v příběhu, když je v příběhu děcko (pokud tam není už od začátku), není kam dál příběh posunout. Jak říkáš, dítě je zlatý hřeb - vyvrcholení všeho. Ale u Alice, v momentě, kdy se plácá ve vztazích mezi Denisou, Bastienem a Michaelem, mi potřeba dítěte přijde skoro nezodpovědná (vím, že je to příběh, celou dobu tohohle nekonečnýho komentáře ). Na druhou stranu, třeba by ji mateřství konečně dalo tolik potřebný pevný bod, kolem kterýho by se všechno točilo, ne kolem jejich více či méně milovaných lásek.
No dobře, myslím, že bych si měla dát na čelo studený obklad a přestat se vykecávat v komentářích
P.S. Pořád jsem Team Michael, i když už mám Bastiena radši než předevčírem