HNS - Prolog

5. duben 2014 | 21.42 |

Před patnácti lety

"Už se nevrátíme, že?" zeptala se malá holčička a smutně hleděla na molo. Držela se železného zábradlí škaredé lodi, pod letní šatičky, které měla oblečené navzdory deštivému počasí, jí zalézala zima. Dívka se roztřásla. Její matka jí pevně sevřela rameno, a když dívenka vzhlédla, viděla hrdou, tvrdou ženu. Prudce zavál vítr a vmetl ženě vlasy do obličeje. Bylo to snad poprvé, kdy dívka svou matku viděla neučesanou.

"Za mého života nikdy." Odvětila tiše. Odvrátila se a holčička svou maminku znala natolik dobře, aby věděla, že zahání slzy.

"Proč, maminko? Copak jsme se měly tak špatně?"

"Nechápeš to, princezno. Možná to nikdy nepochopíš." Šeptla žena a znovu se podívala na břeh. Konečně se odvážila vyhledat tvrdý šedý pohled své matky a pocítila, jak se jí srdce sevřelo. Byl to jejich poslední pohled, a přesto se na ni žena dívala se znechucením a... se zklamáním. Znovu se vyrovnala a nechala svůj obličej ztratit jakýkoliv výraz.

"Protože byl tatínek zlý?" zeptala se holčička a nakrabatila čelo. Žena dlouho mlčela.

"Nejspíše to nikdy nepochopíš." Opakovala.

**

Blízká budoucnost

Zarazila jsem se a stáhla nohy k sobě, pak se odkulila. Tělo mi brnělo potřebou, podbřišek se mi stahoval touhou a já potřebovala v sobě někoho mít. Ale... byl úchvatný. Michael nebyl krásný, ale byl pohledný, dobře obdařený, dokonce i inteligentní. Ale nic z toho nebylo pro mě. Když mě líbal, měla bych něco cítit, měla bych cítit nějaké emoce, protože je to přeci Michael, ten, pro kterého to celé dělám. Ale já necítila nic.

Když mě hladil, když mě objímal, měl se mi dívat do očí, ale on je měl zavřené nebo se díval za mě, a ne proto, že bych byla o tolik menší. On se na mě jen nechtěl dívat, ne když nehodnotil moje tělo. A možná mi nechtěl čelit pohledem proto, že věděl, že bych si tam přečetla, že jsem jen věc. Věc, kterou si vezme do postele a pak zase odejde. Protože to on udělá. Uspokojí mě i sebe a pak rychle pryč, nebude tu, až se vzbudím. Vše byla jen hra.

Je jen... fucktoy. A já, shit, taky.

"Alice?" zeptal se tázavě Michael. Seděla jsem na kraji postele a zírala z okna, kousala si ret.

"Běž pryč." Hlesla jsem ochraptěle, můj hlas zněl roztřeseně.

"Cože?" zeptal se Michael podezíravě.

"Go the fuck out!" sykla jsem, ale neotočila se k němu. Objala jsem si paže. Ruce se mi třásly.

"Nějaký problém?" zeptal se Michael překvapivě něžným hlasem. Slyšela jsem, že vstal a jde ke mně. Ztuhla jsem.

Milovala jsem ho, damn, já ho milovala, a stala se pro něj děvkou. Takovou, že ani nevím, co to láska vlastně je.

"Prostě odejdi. Nech mě samotnou." Ucukla jsem, když mě chtěl pohladit po rameni.

"Věděla jsi tohle už, když ses přede mnou kurvila v baru?" zeptal se a já sebou trhla. Vyskočila jsem a vztekle na něj pohlédla.

"Vypadni!" vyštěkla jsem a automaticky ukázala na dveře, zlozvyk vypěstovaný kvůli mé fence Fy. Sledoval mě přimhouřenýma očima, pak se ušklíbl. S nicneříkajícím výrazem sebral své věci a začal se oblékat. Byl naštvaný. Já taky. Ale vztek rychle vyprchával a nahrazovalo jej zděšení. Nebo otupělost, nebyla jsem si jistá. Bolelo to. Fy se připlížila a nejistě zavrtěla ocasem. Bylo mi z toho do breku.

Michael odcházel. Ještě než za sebou zabouchl dveřmi, jsem si sedla na kraj postele a složila si hlavu do dlaní. Fy nejistě zakňučela. Vzlykla jsem a sklouzla na zem k ní, objala ji a zabořila tvář do jejího hustého kožichu.

Co jsem to udělala, damn? Co jsem to udělala se svým životem?! Tohle za to nestálo, nic nestojí za to, abych zaprodala sama sebe.

A už vůbec ne on.

Rozplakala jsem se.

1. kapitola

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: HNS - Prolog chuckyna 11. 04. 2014 - 10:40
RE(2x): HNS - Prolog moira 20. 04. 2014 - 16:01