moira: jsem ráda, že si to aspoň někdo myslí. Na druhou stranu, asi by ode mě lidičky nic nečetli déle, když znají můj styl psaní.
Já se té hierarchii šelem tak trochu vyhýbám. Mám úplné základy, ale ještě to není úplně domyšlené. Strašně dlouho odkládám vytvoření nějakého hrubého náčrtu tabu šelem, od toho se pak chci odpíchnout u všeho jiného. Ale hádám, že s tím asi budu muset pohnout. Ale jsou tu Vánoce a to znamená hodně, hodně volného času.
(což není tak dobré at all.)
Ingrid byla jedna z náhlých osvícení. Občas mě něco napadne, já to rozepíšu, a ovlivní to pak celou povídku. Do chvíle, kdy jsem kapitolu finálně nepřepisovala, neexistovala. Pak jsem ji ale začala popisovat více, a když jsem najednou měla tolik textu, bylo mi líto to jen tak nechat ležet, takže jsem ji taky nechala její místečko. Jen se bojím, že to nevyužiju, podobě jako Lady Rot v Entitě, pokud si pamatuješ. Ta se skvělými upířími schopnostmi, a já najednou nevěděla, co s ní. Občas mám ten problém, že mám strašně omezené vidění a nezohledňuju, jak by na děj reagovaly ostatní postavy. Proto se snažím psát tak podrobně a z co nejvíce pohledů. Jinak by to bylo strašně přímočaré a už na začátku by všichni věděli, že můj favorit se z toho nějak vylíže. Nebo na konci zemře, podle toho, jakou budu mít náladu.

Je vtipné, že část o šelmách vlastně vznikla jen dodatečně. Ale asi chápu, co se vám na ní tak líbí. x))

problém ohledně Stopy je ten, že jsem se s tou povídkou docela dlouho piplala jen na detailech, teď mám v hlavě skoro komplexní představu toho, co tam je, a nějak nedokážu vykreslit vše důležité (nebo, lépe řečeno, nedokážu vybrat, co je to nejdůležitější. ), takže prostě jen píšu a doufám, že se s tím poperete. Problém je ten, že kdybych to chtěl přiblížit, tak bych pak psala jen o tom, jak to tam vypadá, a to mě dost děsí. Asi by to vyřešil nějaký úvodník, ale jaksi už je na ně pozdě.

Tvůj pocit je správný. Tys ještě nečetla, když jsem si dávala tu půlroční pauzu, že? No, podstatou je, že jsem si chtěla všechno nejprve urovnat, dopsat poznámky a tak dále, než začnu povídku zveřejňovat. Jenže bych se k tomu nedostala tak nějak hm, nikdy. (viz. šest měsíců nicnedělání) Takže jsem to začala raději přidávat hned a myslím, že jsem dokonce upozoňovala, že se tam časem ještě najdou nesrovnalosti, jelikož to budu vypilovávat v průběhu psaní. Strašně mě štve, že nejsem schopná to dopsat celé, abych si to mohla opravovat už předem. Jsem prostě pitomá.
tohle je strašně hezký, že to tak píšeš, vážně. Není to taková ta tuctová lichotka, za což si ji cením. Snažím se psát originálně a jsem ráda, že se mi to podle tebe daří.