Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

eipois: Nestojíš tak moc na místě, jak si myslíš s naší ještěřicí jsi zašla do nového shromáždění, kde se udál brutál vzrat, vysvobodila lva, spoustu svých a následně vyčerpaní prošli skrz boje až do rodného domu. Mezitím ještě stihla utéct a Daniel se vykreslil jako "správný kluk", když ji ani neznásilnil, naopak velmi morálně a racoinálně zachraňuje celou situaci.
Možná by ses do budoucna mohla zaplést do té hierarchie, o které jsi se několikrát zminovala - na to si asi dej pozor, občas máš tendence něco jen naznačit a my to nepřebereme, že to byl ten úhlavní rys postavy, který sme si měli vrýt do paměti, někdy naopak hodně popisuješ a to nemusí být třeba, pokud nejde fakt o úhlavní jedince které to ovlivní i nadále (nevím, jakou roli tam bude hrát dál ta doktorka apod, ale je jí věnováno prostor např. dost )
ale nemyslím si, že to stojí na místě. Naopak asi souhlasím, že tato část se mi taky líbí více.

U naší čarodějky je to více zmatené, mně trvá, než pochopím prostředí (aneb co všechno je v povídce dovoleno, kolik nadpřirozena, jaké zákonitosti tam fungují a jaké ne - zde např jak to funguje s těma barákama, až někdy v půlce sem pochopila že upíři to tam nějak hlídaj a celé stavěj, že asi mají nějaký přístup do "našeho světa", že řeka žije vlastním životem, že Marie je vlastně hrozně hustá,..). Občas mi přijde že to pozměnuješ/přidáváš za pochodu, což mne občas trochu mate. Na druhou stranu tvé povídky mají velmi originální nádych, mají vždy své překvapující vlastní světy.