Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: Nic nevidíš, protože se bojím, že ani já nic přelomového nechystám. Mám v hlavě děj, ale mezi mezními body je tolik kravin, že začínám uvažovat, že to celé proškrtám a většinu naházím do vsuvek, aby to děj nebrzdilo až tak moc. Ale stejně nevím, jak to nějak nakopnout. Možná psát delší kapitoly, aby to pak nevypadalo, že mezi dvěma nějakými posuny je deset kapitol? Vyznívá to pak celkově dost děsivě.
(jop, natahovat, to já umím. Když ale já mám pořád něco, co jsem si ke svému světu vymyslela a chci vám to ukázat! )
Jop, kluci byli takový ten okamžik chvilkového osvícení, sama nerada tu část čtu. xP
Kdybys někdy viděla, co do těch kapitol píšu, když je kontroluju.
př. Marie se zvedne a jde se najít, jen aby ji o pár řádků dál napadlo, že má hlad a měla by jít nakoupit, protože už tři dny nejedla. A ty chyby u těch i/y. Vtipné, měla jsem to tak hezky prostřídané.
Píšu! Nebo se aspoň snažím, na rozdíl od jedné nejmenované milé fialovohlavé osůbky, která si dává dovolenou.