Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

nel-ly: já si stěžuju, když čtu pomalu... ale stává se mi, i když mám betovat, že mě prostě něco chytne a to se pak dostanu nakonec ani nevim jak... tak to pak dopadá, že knihu přečtu za večer a podobně, všichni říkají, že písmenka spíš žeru
pár chybek jsem si všimla, ale no bože... spíš, jestli s tim máš i jiný plány nebo pro psaní dál, tak hlavně pozor na ty opakující se výrazy, jakmile si to několikrát označíš a sama uvidíš, kolik se ti toho tam nacpe, tak ani nebudeš vědět jak a už budeš sama od sebe hledat alternativy

na mě nemáš, v tomhle jsem královna popisování nebo vnitřních myšlenek, kapitola s jedinou přímou řečí až na konci? není problém, i to se v mý povídce povedlo a ne jen jedno, a pak se divim, že mám třicátou kapitlu a furt neni konec (a moje kapitoly nejsou krátké! ) a to jsem si slíbila, že víc jak třicet fanfiction nikdy nedovolim, protože sama se do povídek o tolika kapitolách nepouštim

ono tentokrát to ani neni tak o častějšim přidávání (je fakt, žýe by mi nevadilo, teď budu v práci celej víkend i podnělí, to dělá za tři dny 36 hodin a budu se nudit), ale prostě celkově o problému čtení v průběhu psaní - v jednom je to výhoda (jak pro čtenáře tak pro autora) v tom druhém, jako právě tady, zase ne (a zase pro oba)