Kat Richardson je americká spisovatelka fantasy. Vystudovala novinařinu, získala titul ve zpěvu a hrála i v divadle. Před svým úspěchem se sérií Šerochodec pracovala jako editorka a spisovatelka v počítačovém průmyslu. V součastnosti žije s manželem a duchem fretky na plachetnici v Seattlu. Miluje jízdu na motorce, střílení z pistole a tančení a zpěv. Hodně času tráví v posilovně a ne, nevlastní žádnou televizi. Je také vášnivou zastánkyní práv fretek. Poltergest je druhým dílem série Šerochodec, prvním dílem je stejnojmenný Šerochodec.
**
Poltergeist
Šerochodec 2
 |
Originální název: Poltergeist Nakladatelství: Fantom print Překladatel: Petra Kubašková Žánr: fantasy Počet stran: 288 Rozměry: 145x205 Vazba: vázaná s přebalem Autor obálky: Chris McGrath ISBN: 978-80-7398-179-2 |
Anotace:
Harper Blaineová byla tuctovým soukromým očkem. Dokud nezemřela – na dvě minuty. Nyní je z ní Šerochodec – překračuje tenkou hranici mezi světem živých a říší paranormálních jevů. A zjišťuje, že nové schopnosti jí přinášejí celou řadu "podivných" případů.
Těsně před Halloweenem je Harper najata univerzitní výzkumnou skupinou, která se pokouší stvořit umělého poltergeista. Vedoucí experimentu má podezření, že fenomény někdo finguje, ale Harper při vyšetřování odhalí něco docela jiného: povedlo se jim stvořit ducha.
Poté co jeden z členů skupiny brutálním a nevysvětlitelným způsobem zemře, Harper musí vypátrat, zda je vrahem samotný duch... nebo obyčejná lidská bytost.
**
Pro úplnost – v prvním díle naše hlavní hrdinka umřela. Jakožto soukromé očko jednou získala zákazníka, který se rozhodl ji za její práci ubít k smrti. Naštěstí pro příběh hrdinku oživili. A ta se probudila nejen s novou šancí do života, ale také dárečkem, který jí umožňuje vidět Šero, to jest realita mezi naším světem a světem plného nepříjemných nestvůr. Nebudu tu rozpitvávat děj minulého dílu, postačí, když řeknu, že hrdinka je na začátku druhého dílu živá a relativně zdravá, také že její spojení s Šerem se jistou nepříjemnou událostí ještě upevnilo a je připravená čelit čemukoliv, co jí autorka přihraje do cesty.
Šero bylo nezvykle čilé. Asi to bylo tím, že jsem mu věnovala větší pozornost než jindy, a ono si na oplátku více všímalo mě. - Harper (str. 24)
Kniha je lepší, než jednička, to beze sporu. Na prvním dílu mě doslova iritoval styl psaní, přestože nápad byl dobrý. Tady se konečně zvláštní styl psaní obrousil a já se mohla spokojeně ponořit spíše do děje, než uvažovat nad tím, co to je sakra za divný obrat. Kniha se mi četla dobře, krátké kapitoly, svižný děj, rychle to ubíhalo a až na místy zvláštně volená slovíčka to nebylo nejhorší.
Příběh začíná pár měsíců po ději prvního dílu, kupodivu jsme přeskočili opatrné experimentování se Šerem a našli Harper Blairovou už trochu sžitou s jejími zvláštními schopnostmi. Harper je soukromým očkem, díky jisté události v minulosti už nejen pro obyčejné lidi, ale i ty bytosti méně lidské. Její známý jí dohodí případ, který trochu zavání nadpřirozenem a přestože je Harper její zaměstnavatel bytostně nepříjemný, případ bere. Nějak se nájem zaplatit musí.
Případ se týká poltergeista. Harpeřin zaměstnavatel je skeptik, sice uznávaný vědec, ale ničemu nadpřirozenému nevěří. Je trochu zvláštní, že vytvořil projekt, jenž měl stvořit ducha. Proto, když jeho práce začala být úspěšnější než si vypočítal, začal skupinu, která ducha vytvořila, podezírat ze sabotáže.
"Na tom, co se stalo dnes odpoledne, nic normálního není. Ten stůl se nechoval jako obvykle." – doktor Tuckman
"Jasně, jak by mohlo být normální, že stůl běhá po místnosti a snaží se vyšplhat po zdi?" – Harper (str. 49)
Co se mi hodně líbí jsou skutečnosti, které si autorka vypátrala. A pokud si je nevypátrala, vymyslela si je tedy bravurně. Jde vidět, že téma poltergeist opravdu dobře prostudovala a má na čem stavět. Dokázala informace dobře zaplést do příběhu a co se ducha týče, nemám takřka co vytknout.
Stejně tak zápletka je mnohem lepší, než jsem čekala. Postupem knihy pomalu odkrýváme nové a nové skutečnosti a nebýt toho zbrklého konce, byla by to skvělá kniha. Hodně se mi líbila nejasnost knihy a také jistá zákeřnost a lstivost, která se ukáže. Pěkná část. Oceňuju i fakt, že autorka nerozpitvávala hrdinčin milostný život. A co mě potěšilo nejvíce je pojetí upírů. Už v prvním díle to byla část, kterou jsem oceňovala nejvíce, a stále jsem stejně spokojená.
K postavám – musím smeknout před autorčinou pečlivostí. Hned ze začátku nám pomalu představovala hned deset postav a každá byla jiná, každá měla něco do sebe a dokázala zaujmout. I postupem psaní je autorka podala dost dobře, proto mě tak mrzí, že ne úplně Richardson využila jejich potenciál. Sama Harper je, nechci říct špatná, ale rozhodně není takovou, jakou může být. Teď mluvím z čistě technického hlediska. Autorka ji mohla vystihnout mnohem, mnohem lépe a je to škoda.
Ke svému úžasu jsem zjistila, že pod roztrhanými džíny nejsem poškrábaná. Alespoň jsem se nemusela pídit po tom, zda se dá z duchů bakterií dostat infekce. To by tak scházelo, abych chytila chřipku z roku 1918 nebo nějakou vymýcenou formu pravých neštovic, které kdysi kosily indiány. Člověk se musí radovat z maličkostí. – Harper (str. 250)
Z knihy mám takový skvělý pocit, že autorka své město miluje, a pokud ne až tak, rozhodně o něm ví dost proto, aby se to promítlo do knihy. Na druhou stranu mě mrzí, že tyhle části byly takové... ploché, jako by ztrácely duši. Mezi další zápory knihy patří dialogy. Richardson s nimi neumí pracovat, ne natolik dobře, abych si nedočkavostí hryzala nehty.
Celkově? Zase trochu jiný styl psaní, na který nejsem zvyklá, ne tak chytlavý, ne tak vtipný a ani přímá řeč nepatří mezi silnější stránky knihy. Ale má to něco do sebe, druhý díl ukázal, že Richardson má rozhodně potenciál, který by se mohl slibně rozvinout. Už v recenzi k prvnímu dílu jsem zmiňovala, že nápad sice není úplně originální, ale je dost dobrý a poutavý, byť lehce nešikovně zpracovaný. V Poltergeistovi autorka své Šero prohloubila a konečně se začínám při každé zmínce o něm odpoutávat od Lukjaněnkova Šera. Pravda, není to zatím dokonalé, ale vidím počátek něčeho (snad) velkého.
Kniha skončila zvláštně. Ne divně ani špatně, prostě zvláštně a mám z ní rozporuplné pocity. Určitě si přečtu další díl, teď už jsem si jistá, že by to mohlo být čím dál lepší, ale tak trochu se bojím toho, co najdu. Strašně mě ale mrzí to rychlé rozuzlení zápletky. Kdyby to autorka tak brzy nerozsekla, asi bych i dala ty čtyři hvězdičky, které jsem plánovala. Takhle je to slibná kniha, lehký nadprůměr.
Hodnocení: 3,5/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fantom Print za poskytnutí RC.