Tanec ve stínech - Alexej Pechov

10. červenec 2012 | 12.00 |
› 

Alexej Pechov je ruský fantasy a sci-fi autor, narodil se 30. března 1978. Absolvoval studium na Moskevské státní lékařské univerzitě se stáží a postgraduální studium se zaměřením na ortodoncii. Je ženatý s Elenou Bychkovou, profesionální novinářkou a spisovatelkou sci-fi, se kterou napsal několik společných románů. Tulák ve stínech se stal jedním z nejprodávanějších a nejúspěšnějších ruských fantasy debutů. Tanec ve stínech je druhým dílem Kronik Sialy.

**

Tanec ve stínech
Kroniky Sialy 2

Tanec ve stínech Originální název: Джанга с тенями
NakladatelstvíZoner press
Překladatel: Jana Tučníková
Žánr: fantasy
Počet stran: 320
Rozměry: 147x210
Vazba: vázaná

Anotace

Dobrodružná výprava cynického zlodějíčka Harolda a jeho nesourodého doprovodu pokračuje! Mohou hbité zlodějské prsty a důvtip zachránit celý svět?
Mír v Siale a životy jejích obyvatel ohrožuje mocný a nelítostný čaroděj a jediné, co ho může zastavit, je Duhový roh. Tento artefakt z dávných dob nabitý nesmírnou magickou silou se nachází ukrytý ve strašidelném Paláci kostí. Dostat se k němu přes všechna možná i nemožná ochranná opatření ale není vůbec snadné. Jedinou nadějí je artefakt ukrást. A tak si král a Řád mágů najmou chytrého a světem protřelého chmatáka Harolda Stína.
Harold se spolu se svým podivným doprovodem čítajícím elfskou princeznu, věčně rozhádanou dvojici gnóma a trpaslíka, zeleného gobliního šaška a bandu několika dalších královských bojovníků vydává na cestu a doslova na každém kroku dává svou kůži všanc. Jenže zakázka je zakázka a jednou dané slovo nemůže vzít slušný zloděj zpět.
Ve druhém díle trilogie Kroniky Sialy navazuje Alexej Pechov na zábavný a dobrodružný příběh Tuláka ve stínech. V Tanci ve stínech však staví Haroldovi do cesty snad ještě víc překážek a nepřátel. Zároveň mu ale dává poznat i hodnotu opravdového přátelství. Harold není typický hrdina velkých slov nebo okázalých skutků, ale nebezpečí se nebojí a odhodlaně a s vervou bojuje.

**

První věta knihy: Obyvatelé jižního Valiostru, kteří se nikdy nedostali na sever země a neviděli tudíž Avendoom, považují Ranneng za velké město.  

Kniha je hezky designově zpracovaná, stejně jako u prvního dílu mi rozložení stránek i velikost písma vyhovovala. Co mě ale obrovsky, opravdu hodně zamrzelo je, že jsme přišli o ty nádherné ilustrace. Roman Kýbus je nadaný ilustrátor a jeho ilustrace mi hodně chyběly.

Kniha navazuje na první díl, se skupinou, která doprovází Harolda Stína, se snažíme postoupit po cestě dále. Doprovází jej různorodá skupinka společníků, od elfů po gnóma. Toto se mi na knize strašně líbilo – jak autor dokázal jednotlivé rasy vystihnout a udržet jejich profil, nezapadl do šedého stereotypu, využíval výhody, které mu to nabízelo. Celkově je promyšlenost světa, různé jazyky, pojmenování a geografie, s kterými si Pechov dal tolik práce, tím nejlepším na knize. Ani charaktery, ani vtip, ani příběh, ale ty kulisy, ve kterých se příběh odehrává. I když to občas připomíná jízdu všemi možnými světy a kulturami. Elfové, zombie, mágové i zlobři. Ale je to zábava.

Na chvíli jsem zůstal jako opařený – jestli se kostlivci naučili mluvit, je načase, abych zamířil na hřbitov – konec světa musí být za rohem. str. 104

Abych autorovi nekřivdila, i ty postavy mají co do sebe. Není to typ charakterů, z kterých by jste nemohli spát nebo do kterých se bezhlavě zamilujete. Jsou to prostě postavy, které se vám nenápadně vkradou pod kůži a pak se tam tvrdohlavě drží. Od otravného škodolibého goblina Kli-Kliho, který jakožto králův šašek se na celou výpravu zamotal zvláštním způsobem, ale díky kterému ve skupině nikdy netrpíte nudou. Můžeme pokračovat málomluvným vojákem Úhořem, o kterém toho nevíme zhola nic, ale který chvilku před smrtí propadne sentimentu a naší hlavní postavě se svěří. A je to zajímavé čtení. Dvojice gnóm a trpaslík, kteří se jako znepřátelené rasy nenávidí do poslední kapky krve, ale kteří jsou v podstatě přáteli. Elfové – ti jsou kapitola sama o sobě, je ale zajímavé je vidět jinak než jako melancholické stíny lesa pijící za měsíčku víno a pletoucí svou krásou mladé nezkušené panny.

Okamžitě jsem byl ve střehu. Temní elfové mi nikdy předtím víno nenabídli. Miralissin bratranec byl dnes výjmečně zdvořilý. A to se říká, že elfové jsou nevraživá, zlomyslná stvoření.
Na druhou stranu, oni takoví skutečně jsou. str. 139-140

A máme tu samozřejmě Harolda. Z počátku jsme si mysleli, že je to obyčejný zloděj. No dobře, to bylo hrubé, je to mistr zloděj. Ale obyčejný člověk. Jenže pak se připlete do staré vize o magickém zničení velké části města a odnese si z toho v hlavě vzpomínku na velkého čaroděje Valdera. Vzpomínku, která mluví, myslí a ještě stále vládne docela slušným magickým potencionálem. V tomto okamžiku už nejspíše Harold přestává být tak docela obyčejným. Když k tomu přičteme, že je v podstatě postavou figurující ve starém proroctví – Tanečníkem ve stínech – začínáme o té obyčejnosti pochybovat více než dost. A to je jen začátek.

Zdálo se mi, že přestože je kniha objemově téměř stejně obsáhlá, jako první díl, není tam tolik toho děje. Autor to tam více obkecával a příběh neubíhal tak svižně, jako v prvním díle. Začátek se navíc rozbíhal pomalu a já strašně dlouho měla problém se začíst, z části proto, že se tam v podstatě nic nedělo, zčásti proto, že i ten autorův styl psaní, který se mi ze začátku zase zdál dost kostrbatý a na který jsem si zase musela zvykat, mi čtení zpomaloval.

K chybičkám vytknu drobnosti jako chybějící mezera či tečka. A vadila mi i lehká zmatečnost v tom honu na naše hrdiny. V knize máme de facto dva různé záporáky. Jednoho jistého Bezejmenného, který je hlavní a zřetelnou hrozbou, která co nevidět vtrhne do hrdinova světa a může vše zničit, a poté tajemného Pána, o kterém nevíme takřka nic, ale který docela pilně spřádá další a další plány, jak Haroldovi a přátelům ztížit cestu. Možná mu nechce zabránit zastavit Bezejmenného, jistě mu však Harold dost překáží. A s rychlostí, s jakou Harold s nějakým štěstím pokaždé unikne, Pánovi nejspíše i vadit začne.

Jeho Milost si nedělala žádné starosti s tím, že se tak z ní stane spoluviník vloupání, což by každý slušný šlechtický rod spolehlivě zneuctilo nejmíň na dalších deset generací. (Na druhou stranu, o žádnou skutečnou potupu by nešlo: každý ví, že většina šlechticů krade v mnohem větším měřítku než obyčejní občané.) str. 175

Kdybych měla knihu zhodnotit celkově, první díl byl vydařenější. Na druhou stranu je tohle prokletí všech druhých knih trilogií – jak vést příběh tak, abychom se příliš rychle nedostali ke konci? Druhý díl je v podstatě dobrý, na druhou stranu by mohl být i lepší. Mezi klady rozhodně patří svět, který autor ještě více vykreslil a postavy, které se taky rozvinuly. Mezi zápory zasadím zadrhávající děj a lítost nad ztrátou Kýbusových ilustrací. Pokud jste již Tuláka ve stínech četli, určitě se nebojte sáhnout i po Tanci. Není to špatný příběh, navíc tuším, že závěr bude více než dobrý, protože oba předchozí díly končily otevřeně. Sáhnout však samostatně po Tanci nedoporučuju – v knize máme odkazy na děj prvního dílu a čtenář by byl jenom zmaten. Kniha je takové klasické fantasy, putování hrdiny za cílem, překonávajícího překážky. Ale je to hezké čtení. To zapřít nemůžu. :))

Hodnocení: 3,5/5

** 

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Zoner Press za poskytnutí RC výtisku.


Kroniky Sialy 1 - Tulák ve stínech
Kroniky Sialy 3 - Bouře ve stínech

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.1 (10x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tanec ve stínech - Alexej Pechov myanmar 10. 07. 2012 - 14:52
RE: Tanec ve stínech - Alexej Pechov myanmar 10. 07. 2012 - 14:53