Alexej Pechov je ruský fantasy a sci-fi autor, narodil se 30. března 1978. Absolvoval studium na Moskevské státní lékařské univerzitě se stáží a postgraduální studium se zaměřením na ortodoncii. Je ženatý s Elenou Bychkovou, profesionální novinářkou a spisovatelkou sci-fi, se kterou napsal několik společných románů. Tulák ve stínech, který je prvním dílem jeho trilogie Kroniky Sialy, se stal jedním z nejprodávanějších a nejúspěšnějších ruských fantasy debutů. Trilogie pokračuje románem Tanec ve stínech a vrcholí Bouří ve stínech.
**
Bouře ve stínech
Kroniky Sialy 3
 |
Originální název: Вьюга теней
Nakladatelství: Zoner press
Překladatel: Veronika Nohavicová Žánr: fantasy Počet stran: 440 Rozměry: 147x210 Vazba: vázaná ISBN: 978-80-7413-202-5 |
**
Anotace:
Hrad Spein! Podaří se Haroldovi a jeho přátelům projít hrůzostrašným Palácem kostí až na místa, kam lidská noha po staletí nevstoupila, a zachránit Sialu?
Harold a jeho podivný doprovod, sestávající z urozených elfů, kapitána královských stráží nebo gobliního šaška, trpaslíka a gnóma, konečně dorazili do cíle své cesty. Jenže tím jejich dobrodružství rozhodně nekončí, vlastně teprve začíná. Šikovný zlodějíček musí projít osmi úrovněmi strašidelného Paláce kostí, aby z hrobky generála Groka vyzvedl Duhový roh, mocný artefakt, který jediný může zachránit Sialu. V podzemních prostorách na něj nečeká nic menšího než sama podlá čarodějka Lafresa, takřka nepřekonatelné magické pasti, Pánovi služebníci, obrovští mravenci a zástupy nemrtvých, kteří se odvážného Tanečníka se stíny pokusí zabít, uškrtit, sníst nebo rozcupovat na kousky, utopit, spálit, vyhladovět, otrávit a kdo ví, co ještě. Vyváznout se zdravou kůží se zdá takřka nemožné. Jenže i kdyby se to Haroldovi podařilo, stále nebude mít vyhráno. Před ním je předlouhá cesta domů napříč územím krvelačných orků a Duhový roh povážlivě slábne. Zato armády Bezejmenného jsou na postupu...
Stihne Harold navzdory všem útrapám dojít do hlavního města království včas? A jaká bude cena? Ve třetím díle Kronik Sialy se rozhodne nejen o osudu jednoho mazaného zlodějíčka a jeho exotických přátel, ale také celého světa.
**
První věty knihy: "A co jsi čekal, Harolde? Fanfáry?"
Bouře začíná, hrdinové se blíží k cíli své cesty, příběh vrcholí. Harold Stín, mistr Zloděj, a jeho přátelé, čítající mimo lidi elfa, goblina, gnóma a trpaslíka, se konečně dostávají k místu, na němž je schován bájný Duhový roh, artefakt, který může zachránit celou zemi. Ale co se zdálo už tak dost složité, se ukáže jako nemožné.
Harold už předtím věděl, že se s krádeží Duhového rohu z děsivého hradu Spein uvrtal do dobrovolné sebevraždy. Ale pořád tak nějak předpokládal, že se z toho ještě dokáže vylízat. Ale teď vše vypadá ještě beznadějněji.
Naděje tu však je. Koneckonců... naděje je tu vždycky.
Ukrást Duhový roh z místa, ze kterých se nevrátili ani nejlepší své doby. Zastavit s tím Duhovým rohem Bezejmenného, nepřítele, který se chystá zničit Haroldovo království (které by si hrdina přál raději nepoškozené a vcelku). Válka světu klepe na dveře. A Harold ten svět má zachránit. Maličkosti, že ano? A do toho všeho se Harold musí vyhnout vražedné čarodějnici, která míří na stejné místo jako on a která je vždy o krok před ním. Také je služebnicí Pána. Jakého? To je dobrá otázka. Naštěstí na ni konečně nacházíme V Bouři ve stínech odpověď.
"Království občas potřebuje válku, aby se povzbudilo a oprášilo své ideály." (...) Válka je strašná věc, ale po ní vidíte spoustu věcí jinýma očima. (str. 407)
Styl psaní autora mi nesedí. Píše poutavě a od druhé poloviny knihy, kdy se objevila osvěžující ironie a sarkasmus ve větší míře, mi psaní dokonce i vyhovovalo, ale zbytek... Autor má dar, má fantazii i skvělé nápady. Ale jeho styl psaní mě prostě uspává, zdá se mi monotónní, což je strašná škoda. Dokázala bych to ještě přejít na začátcích, kdy autor opatrně vše klíčové vysvětloval, ale postupem čtení? Celkově byla první polovina spíše technicky nápaditá, než poutavá. Na druhou stranu ale druhá polovina knihu řádně oživila, byla dějově podařená a konečně si mě připoutala k sobě.
Postavy byly různorodé, bylo jich hodně, ale každá měla co do sebe. Měla jsem ty postavy ráda, autor dokázal šikovně využít rozdílů ras a mezi řádky nám předával spousty informací o jejich kulturách. Na druhou stranu jsme se možná proto nějaké hlubšího prokreslení nedočkali, dokonce ani u hlavního hrdiny.
Co mě překvapilo bylo, jak nemilosrdně autor po svých postavách šel. Málokdy se najde autor, který se svých postav zbavuje s takovým gustem.
Když zemře elf, na nebi se prý rozsvítí nová hvězda. (str. 58)
Jedno však musím uznat. Putováním hradem Spein, hradem nočních můr, mělo co do sebe. Bylo jednou velkou přehlídkou autorovy fantazie a nápaditosti. Ale přesto přese vše... jsem trochu zklamaná. Ona se špatně popisuje legenda, když jste uprostřed ní, chce to mimořádný talent. Ale Pechov to přeci jen nezvládl nejhůře.
Pokud vezmu děj – ten se na první pohled může zdát strašlivě jednoduchý (a ve své podstatě také je), ale jakými oklikami se autor ubíral a kolikrát nám to zamotal! S překvapeními a nečekanými zvraty autor pracovat umí, což mu u mě vysloužilo maličké plus.
Podle goblina kdysi existoval svět Chaosu, první jediný svět v celém vesmíru, a lidé žili v něm. Někteří z nich disponovali podivnou mocí, díky níž mohli tvořit nové světy. A k tomu potřebovali stíny ze světa Chaosu.
Těmto zvláštním lidem se říkalo Tanečníci se stíny. Stvořili celé tisíce světů, že ve světě Chaosu téměř žádné zázračné živoucí stíny nebyly a Chaos zahynul. Ale o to vlastně nejde. Pokud by goblinova teorie byla správná, náš svět byl stvořen jedním z Tanečníků. Ten chlapík byl zjevně tak trochu šílený – jak jinak by náš svět mohl být tak prohnilé a všivé svinstvo? (str. 51)
Mezi klady knihy patří kultura, která je pečlivě propracovaná a opravdu dobrá. Pozadí – autor se sice přehnaně popisy nezabývá, přesto má jeho svět dost do sebe. Příběh sám o sobě originální není, ale když chcete hledat, zajímavé kousky skládačky najdete. A nakonec postavy. Ty samy o sobě úplně dobře vybarvené nejsou, mě na nich spíše fascinovalo to, co o sobě a celé své rase prozrazovaly v nestřežených okamžicích. S tímhle si dal autor práci a nad tímto smekám.
Mezi zápory knihy patří monotónnost knihy a rozvláčnost. Knihu bych si určitě užila více, kdyby mi sedl styl psaní autora. Nu, co se dá dělat.
Závěrem: nemůžu říct, že by Kroniky Sialy nebyly povedenou trilogie, kultura a vykreslení pozadí jsou opravdu hodně dobré, ostatně takové, jaké se od kvalitní epické fantasy čeká. Rasy, jejich zvyky, bohové... celý nápad je opravdu originální. I bojů jsme si za celou trilogii užili dost a dost. Celá trilogie je dobře strukturovaný text, který má mnoho co nabídnout. Co je horší je styl psaní, a proto, přestože měl autor v rukou opravdu dobré postavy, přestože dokázal do klasického příběhu přimíchat zajímavé prvky, přestože překvapoval... je to pro mě pěkné dílko, které se mi ale obtížně četlo a proto je pro mě zaškatulkované jen jako lepší nadprůměr. Pokud ale klasickou fantasy milujete, doporučuji všemi deseti. ;))
Hodnocení: 3,5/5
Ráda bych poděkovala nakladatelství Zoner Press za poskytnutí RC.