Tulák ve stínech - Alexej Pechov

9. červen 2012 | 14.45 |
› 

Alexej Pechov je ruský fantasy a sci-fi autor, narodil se 30. března 1978. Absolvoval studium na Moskevské státní lékařské univerzitě se stáží a postgraduální studium se zaměřením na ortodoncii. Je ženatý s Elenou Bychkovou, profesionální novinářkou a spisovatelkou sci-fi, se kterou napsal několik společných románů. Tulák ve stínech je první knihou plánované trilogie Kroniky Sialy a je jedním z nejprodávanějších a nejúspěšnějších ruských fantasy debutů.

Tulák ve stínech
Kroniky Sialy 1

Originální název: Крадущийся в тени
Nakladatelství: Zoner press
Překladatel: Veronika Nohavicová
Žánr: fantasy
Počet stran: 352
Rozměry: 147x210
Ilustrace: Roman Kýbus
Vazba: vázaná
 

Anotace:

Vítejte v Siale, fantaskním světě, kde žijí v míru lidé, elfové, gnómové a další rasy. Poklid a mírové soužití je křehké, vykoupené válkami v dávných dobách. Nyní se ale ve stínu vysokých hraničních hor plíživě rýsuje další nebezpečí – dávný nepřítel, mág, jehož ze strachu nazývají pouze Bezejmenný, znovu nabírá sil a obnovuje svou obrovskou moc. Celý svět se ocitne ve vážném ohrožení a je jen jediná věc, která může Bezejmenného zastavit – Kouzelný roh, artefakt z dávných dob starších než lidstvo samo, nabitý mocnou magií. Jak se ale záhy ukáže, jediný, kdo může Kouzelný roh získat, je nějaký velmi šikovný zlodějíček.

 **

První věta knihy: Noc je pro takové jako já ten nejlepší čas.

Ilustrace Romana Kýbuse jsou špičkové. Možná je to ke knize trochu nefér, ale ty jsou na celé knize nejlepší. Škoda jen, že jich je tak málo. Oceňuji také, že jsou zasazené dobře chronologicky, což se v jiné knize Zoner pressu lehce minulo účinkem. Celkově je design knihy dobře řešený. K tomu ještě slovníček na konci knihy? Za toto dávám pět z pěti hvězdiček. :) 

com/books/1327364808l/7022317.jpg">

Někdy mám pocit, že mi z té klasické fantasy hrábne. Znáte ty skalní fandy Tolkiena, ne? Ty, kteří se převlékají za elfy a hrají si v lese na války. A to jsou dospělí kluci. Přijde mi to vtipné, nechci je hanět za to, že takto zabíjí čas, ale možná jim trošku přeskočilo v bedně. A právě tento pocit mě přepadl při prvních stránkách čtení Tuláka v stínech. Dostala jsem se do světa elfů, orků a jiné havěti a spadla jsem tam přímo po hlavě. Korunku tomu nasadila i doslovně přeložená jména, možná někdy až příliš jednoznačná. Jasně, tak to u pravé fantasy má být, ale...přišlo mi to prostě vtipné.

"Co kdybychom se nad tím zamysleli později?" přerušil jsem ho. "Jinak mi praskne hlava! Proč to nemohli jednoduše napsat přímo? Tady je příšera s velkými tesáky, tady je bestie s velkými drápy a tady tě upečou zaživa nebo tě promění v ropuchu! Ale ne, oni si museli procvičit básnické umění!" – Harold
"Co jiného jsi čekal?" pokrčil For rameny a povzdechl si. "Řád miluje hádanky, mozky mágů jsou uspořádány trochu jinak než naše..."
– str. 160

Dostaneme se do zcela vymyšleného světa, autor nás uvede do své země a má o čem vyprávět. Nemůžu mu upřít promyšlenost, bohové jeho světa, střípky detailů ke každé rase, které knize dodávají na kvalitě, zaujala mě i promyšlená geografie a jako obvykle mě mrzí, že k něčemu takto propracovanému chybí mapka. Tato kniha nám ukazuje děj, který se lehce naklání až k tuctovějším zápletkám, o tom se už psalo. Je dost těžké pohybovat se na fantasy písečku, vytvořit si nový svět, který si zamilujete, ale napsat něco, o čem se nepsalo... myslím, že toto je problém všech spisovatelů. S čím novým přijít? Autor to však kompenzuje vtipnými scénami a trefnými hláškami, které mě nutily číst dále. Hlavní postavu jsem si prostě zamilovala.

"Harolde! Otevřete dveře, nebo je vyrazím!" Jen to zkus. Ačkoli, pokud je to skutečně mág z Řádu, nebude se muset příliš snažit. Stačí, aby plivl, a půlka domu bude v rozvalinách. Začal jsem vážně pomýšlet na to, že odejdu oknem. – Harold, str. 66

Harold Stín je zloděj. Je Mistr zloděj, jen abychom se dobře chápali. A jako takový si musí nějak vydělávat na živobytí. Jednou však dostane zakázku, která jej možná bude stát krk. Zakázku, která může zachránit možná i celé království. A to jen starouš Harold chtěl v klidu dožít do důchodu. Nemá jinou možnost, zakázku přijímá a hurá za dobrodružstvím. 

Ze začátku knihy se mi zdál styl psaní Pechova lehce naivní a zvláštní. Velký podíl na tom má fakt, že autor přecházel z ich do er formy, což mě neuvěřitelně iritovalo. A mátlo. Ale dokázala jsem si na to zvyknout. Nebo se to umírnilo? Hrdina mi ze začátku těžce nesedl. Vyprávěl k nám přímo, občas o sobě mluvil ve třetí osobě, což mě děsilo, a celkově se mi moc nelíbilo, jak každá druhá věta páchla samochválou. I když to bylo představování. Avšak  nakonec mě ten styl chytl, a já si dokonce dokázala zamilovat ten eufemismus a ironii. Vážně. :)

Další věc, kterou jsem si strašně oblíbila, jsou přirovnání. Ano, i ta musela projít vývojem, protože ze začátku byla kostrbatá, avšak postupem děje se čím dál více zlepšovala až jsem se na nich jednoduše jen bavila.

"Panarik a Zemmel si vzali do hlavy nějaký idiotský nápad a my jej dnes v noci máme provést." - Ilio
"Idiotský nápad?" Až do toho dne nikdy nepomyslel na dva nejmocnější mágy v zemi jako na idioty. – Valder, str. 104

K postavám – máme docela pestrou sbírku charakterů, já bych však zmínila jen toho Harolda. Je nejpropracovanější postavou, vedle které ostatní trochu pokulhávají. Avšak oceňuji na něm, že když je zloděj, jako zloděj se chová, učí se jen to, co potřebuje.  A hodně se mi líbí, že je tak obyčejný a má své mouchy a slabosti. Nechává si pomoct. Není dokonalý, což je obvyklým kazem u mnoha knižních debutů.

Největším kladem, co se ale příběhu týče, jsou retrospektivní pohledy. (I když jsou jen tři). Jsou to příběhy v příběhu, výlety do minulosti, které mě fascinují. Jsou to pohledy jiných osob (a možná bych se měla zastydět, když přiznám, že mi sedli více, než Harold). Poslední retrospektivní pohled na mě působil dokonce tak silně, že ačkoliv mi ze začátku nesedl, z toho konce mi běhal mráz po zádech. Fakt. Obdivuju taky, jak na ty pohledy dokázal autor navázat. Možná i smekám. Protože přeci jen to chce chytrou hlavinku a obrovskou dávku představivosti. 

Nemůžu Pechovovi upřít, že má obrovskou fantazii, že má dobré nápady, které knihu pozvedly na zajímavé čtení. To nemůžu. Nemůžu však říct, že bych visela očima na každé stránce a chodila nespokojeně spát. Některé jeho popsané situace byly tak komické, až mi připomínaly pohádku. Na druhou stranu Pechova místy líbla Múza a jeho nápady a popsané situace byly do slova a do písmene geniální. Autor umí docela barvitě popsat nejen vtipné, ale i vypjaté nebo děsivé situace. Škoda toho neohrabaného začátku, protože hlavně ty vtipné scény stojí za to! Obzvlášť, když se Harold projeví malým géniem a pořádá divadelní představení.

Pochopil jsem, že dveře byly nejspíše zamčené i proto, aby zvíře, které mělo strážit druhé patro, nikoho nesežralo. To bude ráno veselo, až někdo zjistí, že se pohřešuje pár sluhů! - str. 15

Autor je všestranný, máme v knize i báseň. Jednodušší, klasická fantasy zápletka, ale celkem poutavá. Když jsem si zvykla i na styl psaní, příběh mě dost bavil. Tahle kniha je strašně rozporuplná. Má své okamžiky, kdy na mě působila málem amatérsky a nedotaženě, místy však kniha byla geniálně zpracovaná a scény byly napsány málem mistrovsky. Co tedy ke knize mám říct?

Není to tuctový příběh, i když se tak na první příběh může zdát. Avšak k opravdu dobrému poutavému příběhu mu taky kousek chybí. Jsem zvědavá, jak si s tím autor poradí v pokračování. Protože první díl Kronik Sialy skončil nepěkně otevřeně.

Hodnocení: 3,5/5

** 

Tímto bych chtěla nakladatelství Zoner press poděkovat za poskytnutí RC výtisku.


Kroniky Sialy 2 - Tanec ve stínech
Kroniky Sialy 3 - Bouře ve stínech

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.57 (14x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tulák ve stínech - Alexej Pechov lenadonan 05. 07. 2012 - 17:05