moira: ale nic... nemohla jsi tušit, jak to mám s osobním životem, je to trochu moje chyba, že se nesvěřuju...
navíc... vůbec mi nevadí, že jsi vyjádřila svůj názor, myslím, že to je to NEJCENNĚJŠÍ, CO MŮŽE POVÍDKÁŘ OD SVÝCH ČTENÁŘŮ DOSTAT... !
v reakci na tvůj minulý komentář jsem napsala, jak to s tím slaďákem je, tak se nebudu opakovat, jen snad...
když se na to dívám tak zpětně, napadá mě, že jsem se povídkou chtěla trochu rozveselit, jelikož jsem tušila, že to s mým klukem dopadne zle... hmm... to je neuvěřitelné! že by podvědomí? nečekala bych, že se mi to tak propojí... ou! trochu jsem se rozepsala omlouvám se za znudění...