Oceán mimo zákon - Ian Urbina

Oceán mimo zákon by Ian Urbina

4.5.2025 - 4,5*

Anotace:

Romantické představy o pirátech hoďte přes palubu. Nelidské zacházení s pracovníky rybářských lodí, drancování přírodního bohatství nebo pašování zbraní – zdá se, že nekonečný prostor mezinárodních vod schová všechno.

Reportér The New York Times Ian Urbina se rozhodl trochu víc prozkoumat území, které tvoří tři čtvrtiny zemského povrchu. Výsledkem jeho pětiletého cestování křížem krážem po světě je nejen kniha reportáží The Outlaw Ocean, ale i stejnojmenná nezisková organizace rozkrývající bezpráví v mořích a oceánech. Investigativní novinář strávil týdny na lodích ekologických organizací, které stíhají lovce velryb. Zažil bezčasí dlouhých plaveb i nebezpečné střety s piráty. Mluvil s lidmi nasazujícími vlastní život při vysvobozování novodobých otroků v rybářském průmyslu. Upozorňoval na luxusní mnohapatrové jachty s bazény vypouštějící všechny odpady přímo do oceánu. Přesto se v jeho reportážích objevují i okamžiky okouzlení divokou krásou živlu, který lidé nikdy nedokáží zkrotit – a bohužel ani ochránit.

*

zdroj: moi

*

Recenze:

Jak říká staré námořnické přísloví, pod čtyřiceti stupni jižní šířky není zákon, pod padesáti není Bůh. - str. 43

Kniha reportáží, které mají tak 30 stran v průměru. Každá reportáž na trochu jiné téma pojící se s oceánem. Po přečtení anotace jsem měla v hlavě představu pirátství, kriminálních živlů. A přesto první půlka knihy popisovala zločiny proti lidskosti, které jsou vlastně legální - těmi záporáky byli rybolovné korporáty, lhostejné státy a jejich laxní zákony, a především lidé samotní a čeho jsou schopni, když mají prostor a výmluvu.

Oceán může být chladné a predátorské prostředí, vodní inkubátor nejhorších lidských instinktů a dějiště brutálního evolučního soupeření mořských živočichů. - str. 105

Vymírající druhy ryb, po nechtěném vylovení házené napůl shnilé zpět do oceánu. Nelegální rybolov.
Legální otroctví na rybářských lodích, lidský život lacinější než náklad.

Dluhové otroctví je v rozvojovém světě běžné - především ve stavebním, zemědělském, výrobním a sexuálním průmyslu -, a ve zvlášť kruté formě se vyskytuje na moři, kvůli obrovské izolaci těchto dělníků. - str. 326

Kniha mi dala zabrat, některá témata popsaná v této knize reportáží byla hodně temná a depresivní. Přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla a uvědomila si, jak monumentální fuckup to v/a na oceánech momentálně je, mnohem větší, než si (podle mě i většina enviromentálně políbených lidí) uvědomuje.

Byly tam i reportáže, které mi na chvíli opět navrátily naději v lidstvo, především ty zaměřené na bojovníky pro planetu. Jakkoli je hodně lidí hází do pytle s ekoteroristy - což možná někdy není až tak daleko od pravdy. Já většinou jen tiše fandila.

Skupina [Greenpeace] měla k opatrnosti dobré důvody: v roce 2016 bylo v Brazílii zavražděno devětačtyřicet enviromentálních aktivistů, více než v jakékoli jiné zemi; do června 2017 jich bylo zabito dalších pětačtyřicet. Za tyto často brutální a bezostyšné zločiny byl málokdy někdo trestně stíhán. Jednomu enviromentalistovi uřízli uši a poslali je jeho rodině. Řádovou sestru, která protestovala proti těžbě dřeva v Amazonském pralese, zastřelili za bílého dne. - str. 282

Škoda jen, že je to taková bichle. Být to kratší kniha, mohla bych ji doporučovat na všechny strany. Já si ji samozřejmě užila a její délka mi vyhovuje, ale nemůžu upřít, že je to taková malá cihla, která některé méně vášnivé čtenáře odradí. Doporučuji přečíst, změní náhled na život, potravinové řetězce, jak špatně na tom planeta je. Sama jsem se po několikaletém váhání konečně odhodlala stát vegetariánkou. :)