Spisovatelská výzva: Den 30

Úkol #30: Konečně

Nejspíše je to škoda, ale poslední úkol jsem jako jediný neudělala.

Neměla jsem nijak prozaický důvod jako např. zanechání otevřeného konce pro pokračování příběhu. Nene. Dokonce jsem začala i s nástinem příběhu.

"Hořící kuchyň? Mág a hák? Který byl videohovorem napojenou na svou přítelkyni ve vesmírné stanici, která byla taková vyčerpaná hasička?"

Pak mi však přišel Ten Mail. Víte, zapojila jsem se do Výzvy chvilku před spaním. Konkrétně v 23:06. Jsem noční ptáče. .)

Jenže tím, že své resty obvykle dodělávám před spánkem, se mi vyskytl problém. Většinou jsem si k Výzvě sedla někdy kolem desáté jedenácté večer. Občas jsem na nich pracovala až do toho mini-deadlinu (a za) v 23:06. A tak jsem prošvihla svou možnost zažádat si o bodík. (Néééé, moje bodíky, vraťte séééé... >o<)

Tohle se mi stalo i u posledního úkolu. Seděla s otevřeným Wordem (s tím, do kterého teď píšu tato slova) a přišel mi mailík s vyhodnocením Výzvy.

Vybojovala jsem si 24 bodů z 30. A Výzva skončila, než jsem tento poslední příspěvek dokončila. :‘)

V ten okamžik jsem tak nějak zvedla ruce a hodila ručník do ringu.

Jakoby mi spadly okovy. Stále dokola muset plnit zadání, která na mě tlačí, to je něco na mé nervy. Byla to skvělá jízda a dost mi dala. Jenže já nejsem povaha, která dobře snáší, když se na ni nakládají nároky, které ji dlouhodobě omezují. Takže tak.

Kdo zná zadání, nejspíše se té ironii zasměje. Protože... zhluboka se nadechnout a relaxovat. Konečně...

Den 29 | Úvod