Spisovatelská výzva: Den 29

Záměr úkolu byl super. Měla jsem však problémy s vymýšlením děje – což je obecně moje slabina. Přepískla jsem časový limit, jelikož jsem od psaní často odbíhala dělat něco jiného, a abych aspoň troch držela zadání, i text se nafoukl na nějaké tři stránky. Well, příště se zadaří více. Oh a také, co je to s tou vylosovanou postavou? Prodavač-kleptoman mi skočil přesně do tohoto typu charakterového vystínování postavy už podruhé, :'D. m.

Pavel Trávníček nemínil vyvolávat síly temna. Satana. Ďábla nebo cokoli takového. Jeho drahá žena, na druhou stranu, mínila věci dotáhnout až do hořkého konce.

Vše začalo před třemi lety, kdy mu byla potvrzena rakovina prostaty. Byl to také jeden z nejagresivnějších typů, tudíž mu mnoho času na zemi už nezbývalo. Prožil dlouhý a smysluplný život, tudíž byl poměrně smířený s tím, že brzy odejde. Nechtěl svou rodinu opustit, samozřejmě. Ale musel a mohl se spolehnout na své dva dospělé syny, že se o svou matku a jejich mladší sestřičku postarají a vypořádají se se vším tím humbukem, který jeho odchod způsobí.

Anička si pak vzala do hlavy, že když konvenční medicína nepomůže, nadpřirozené síly ano.

Kdo ví, kde na to přišla. Jednoho dne se v jejich sídle začala objevovat podivná individua. Byl si jistý, že šli po jejích penězích. Jelikož však byl jeho čas s rodinou omezený, rozhodl se jí její malou zvláštnůstku ponechat. Nakonec, po jeho odchodu z ní nevytáhnout ani cent. Ujistil se o to při dlouhé diskuzi s jeho rodinným bankéřem Gebauerem, který pro jejich rodinu pracoval od počátku jeho podnikání. Věděl, že jejich finance může zanechat v jeho schopných rukou a postará se, aby vše šlapalo jako švýcarské hodinky... dokud se jeho rodina nesmíří s jeho absencí.

Pavel se s lítostí podíval na postavu svázaného muže kousek od nich. Ten hlupák měl tu smůlu, že se tu sošku snažil ukrást. Věřil jeho vysvětlení, že je to kleptoman a rád by ji i vrátil. Nakonec, chodili do obchodu, kde prodával, už roky. Nebylo možné, aby se jim vyhýbal. Ale jeho drahá se stávala ohledně věcí týkajících se jeho zdraví paranoidní – a tak toho ubohého prodavače-kleptomana přibrala na jejich veselý výlet sebou.

Tak se stalo, že po zavírače byli v zamknutém muzeu na místě prastarého obětiště a připravovali se na rituál, který mu měl vrátit zdraví.

S povzdechem se podíval na Učitele Weie, jeho dobrého přítele, který mu byl společníkem a oporou v těchto neklidných časech. Jeho žena ho, docela pochopitelně, nemohla vystát. Tvrdila, že kvůli tomu šikmookému šarlatánovi ztratil chuť žít a už pro ně nebojuje.

Jeho žena, která byla obvykle zdvořilost sama, řekla ve slabé chvilce něco tak vulgárního.

Věřil, že to bylo poprvé v jejím životě. Doufal, že po jeho odchodu opět nalezne klid a štěstí.

Ozval se dětský pláč a Pavel se zamračil. Když satanisté, ah špatně, známí jeho ženy dotáhli svázaného zlatovlasého andílka, s obtížemi se postavil.

"Obětina musí být panna. Vydrž to, Pájo, jo?" zamumlala jeho družka tiše.

"Nedomluvili jsme se, že obětinu zastane Učitel Wei?" zvedl obočí. Ani on, ani jeho přítel samozřejmě nechtěli zemřít. Ale pro klid duše jeho ženy byli ochotnice se obětovat. Učitel Wei, stejně jako on, měl prostředky, díky kterým nakonec nikdo nepřijde k úhoně.

"Drahoušku, nemíním žít na úkor takového mladého života –"

Než domluvil, malé děvče si sundalo roubík a rozzuřeně se na ně podívalo.

"Kdo jste? Řeknu to tátovi a mámě, vy zlí lité! Však počkejte!"

"Pusťte mě! Můj tatínek je primátorem města! Jestli mě hned nevrátíte, všechny vás nechá odstranit!" odvětila a poslední slovo vyslovila s péčí, z které trochu mrazilo.

"Co s ní máme udělat?" zeptala se jedna z postav v kápi. Měl mladistvý hlas, který mu přeskakoval. Adolescent ve vývinu, jestli se nemýlil. Dívenka se na něj naštvaně podívala a kopla ho do holeně. Satanista zavyl bolestí a začal poskakovat na jedné noze, kápě mu spadla na ramena a odhalila uhrovitou pleť a zarudlé oči s temnými kruhy pod očima.

"Drž tu malou mrchu pořádně, nebo nám uteče!" okřikl ho další mladičký hlas, tentokrát dívky. Jeho drahá byla mezitím na kolenou a sypala sůl přesně na linie předkreslené křídou. Chvilku předtím se zabavila lezením všude po různých artefaktech a rozvěšovala tam podivné, někdy znepokojující předměty.

Bezradně se při pohledu na ni usmál. Celé toto divadlo mu připadalo jako hra malých dětí, ale na odhodlanosti jeho životní družky bylo něco okouzlujícího a drahého.

"Přejete si pokračovat, Pavle?" zeptal se Učitel Wei mírně.

"Má smysl to oddalovat?" zamumlal a v očích se mu objevila lítost.

V pozadí se hádali satanisti a do toho vysokým hláskem křičela holčička.

Jeho drahá položila sošku do středu nakresleného rituálu a narovnala se. Sáhla po podivné knize, kterou v nějaké aukci za určitě příšerně přemrštěnou částku koupila.

Dva postarší muži se začali tiše vytrácet z místnosti.

Pavel si povzdechl. "Už je pozdě. Rozhodnul jsem se tak... a nelze to již změnit."

"Nikdy není pozdě. Stejně tak nic není definitivní."

Tiše se zasmál a vytáhl z kapsy drobnou sošku. Byla úplně stejná jako ta, kterou měla v rukou jeho žena. Tato však byla pravá.

"Budu vám zavázán, pokud na mé potomky dohlédnete. Jelikož však ani jeden neprojevili dar..."

Pavel Trávníček sevřel ruku v pěst. Překvapivě jeho pohublé ruce s jaterními skvrnami rozdrtily sošku na kousky. Oklepal si dlaně a na chvilku vyšlehly zelené plameny, které ten temný artefakt pohltily.

"Dohlédněte, že se má rodina nezaplete s ničím, co by opravdu k temnému umění dosáhlo."

V rituální místnosti jeho drahá žena vykřikla poslední slabiky kouzla.

Jogín poklidně sledoval, jak muže pohltily zelené plameny. Jeho žena za ním zděšeně vykřikla a vyběhla k nim, bylo však pozdě.

Pavel se otočil a naposledy se na svou družku v tomto životě usmál. Natáhla se po něm, ale jeho tělo se rozpadlo, než se jej stačila dotknout, a plameny zmizely.

Po jejím manželovi na zemi zbyla jen kupička popela.

Den 28 | Úvod | Den 30