Padlá: Otevřený konec

19. březen 2011 | 21.42 |

Nelíbi se mi pozastavit DA jen proto, že nevím, jak pokračovat, proto jsem se rozhodla vytvořit otevřený konec.. :D Ve zkratce to znamená, že napíšu konec a povídku budu brát jako dokončenou, avšak najisto se k ní vrátím... ale budu připravená. No, tak si epilog užijte.. ;)) m.

Epilog

Už jsem zemřela. Dokonce dvakrát. A ten pocit, když si mě brali Kachouni se podobal třetí smrti.

Avšak stav potom ne.

Vnímala jsem. Není pravda, že vám kachouni lapí každou myšlenku. Oni jí zákeřně nechají doputovat k mozku, ale než stihnu vyslat elektrické signály po vláknech nervů, zase jí polapí a... nic. Je to k zbláznění! Pořád dokola! Stále! Mám chuť řvát, ale ani to nedokážu udělat. Mám chuť brečet, ale co? Ani to nemůžu!

Ale Gab mě měl rád. Ten parchant možná byl senilní, možná byl sentimentální, možná ke mě trpěl zhoubnou emocí s názvem náklonost, každopádně kachounům zakázal mě degenerovat. Tudíž jsem byla opatrovaná jako nějaká panenka ve vitríně. Doslova. Gab mě dokonce nechal obléct do saténové modré košilky a daroval mi bělostné perly. Každá bílá perla byla čistá duše. Byl to zvrácený vtip vzhledem k mému původu. Stále ve mě totiž bylo něco málo z anděla. Ale to nebylo vše! Gab povolal nějakého Loutkaře a ten zarazil všechny mé fyzické procesy těla.

Nemusela jsem dýchat. Pít. Srdce se mi zastavilo, tak i všechny vylučovácí potřeby. Byla jsem vypnutá. Mozek byl omezen na pouhý zlomek jednoho procenta výkonu, za jakého obvykle pracoval. (Avšak toto bylo rozporuplné, alespoň měli kachouni menší "hřiště na hraní".) Byla jsem.. odstavena. Napadlo mě, kolik takových "panenek" Gab ještě má. Jen jsem čekala, kdy přijde nějaký bazamovač a zalije mě do vosku. Ta bezmoc mě ubíjela a rozdmíchávala ve mě vztek. Nenáviděla jsem Gaba. Doslova a do písmene. Cítila jsem k němu cit tak vroucný, že bych z něj dokázala vykondenzovat jed, který zabije do pěti vteřin. Myslím, že kdyby se dala má nenávist zhmotnit, bude to představovat bolest, kterou jsem cítila při krocení rudé koule moci.

old_by_lanwu-d38mnhg
deviantart.com

Avšak... ten stejný bastard udělal jednu malou, ale přesto destruktivní chybu. Zapomněl, že už nejsem jen jeho.

Jednoho dne, nevím jak dlouho potom, co jsem tu byla uvězněná, jsem ucítila v mysli cizí přítomnost. Byla hřejivá, uklidňující a tak vítaná oproti slizké (a zaostalé, na jedinou věc, toť požírání, zaměřené) mysli kachouna. Cizí mysl jemně procházela mé pocity a vjemy a pak náhle zintenzivněla. Hněvem. Kachoun, který mě měl na "starosti" zachropěl a padl mrtvý k zemi. Ta cizí mysl mu spálila jeho zákeřný mozeček na troud.

Poprvé po dlouhé době jsem se zhluboka nadechla a ten nádech ovládala.

Spokojená dítě? zeptal se hlas. Slastně jsem zavřela oči a protáhla se. Klouby zavrzaly a svaly bolely. Avšak já to vítala.

,,Spokojená pane? Myslím, že se nedá vyjádřit, jak vděčná vám jsem." pronesla jsem tiše a upřímně. Otevřela oči. Byla jsem v nějaké ledové zahradě. Mrtvě mrtvé. Udělala jsem první krok bosou nohou a zapotácela se, po chvíli jsem však přišla na to, jak znovu chodit. Zhluboka jsem se nadechla a perly zacinkaly o obojek. Jemně jsem je vzala mezi prsty a...

Trhla. Perly se rozkutálely po zemi a ten cinkot se mi zdal tak podivně... nádherný. Každá duše, uvolněná přetrhnutím šňůry a tím pádem i pout, vyletěla do vzduchu, zazářila a rychle se rozplynula, utíkajíc z Pekla. Pár jsem si ale v ruce nechala. Jako dar. Poděkování tomu, kdo mě vysvobodil.

Došla jsem do mě už známé místnosti s židlemi. Oprašovala jsem si pavučinuz vlasů. Možná jsem byla panenka ve vitríně, ale zdá se, že jsem byla tak dokonale odklizená, že na mě zapomněli. V tom bude mít prsty Quasimodo... pomyslela jsem si. Nějaký kachoun si mě všiml a rozběhl se ke mě. Na chvilku mě pohltil strach z toho, že zase spadnu do toho vězení, ale cizí mysl opět hřejivě vyšlehla plamenem moci a skrz mě toho skřeta zabila. Uklidnilo mě to a pocítila jsem k němu náhlý příval sympatií. Čekala bych, že se pak ostatní skřeti budou držet dále, ale kachouni byli hloupí, tak sladce hloupí.

,,Prosím pane, mohu? Propůjčíte mi trochu vaší moci?" zaškemrala jsem dychtivě. V hlavě se mi rozezněl hřejivý smích a já vycítila, že přístup k moci mám volný. Skvělý způsob jak vyjádřit souhlas, usoudila jsem.

Hrnuly se ke mě kachouni a já se zhlouboka nadechla. Uvažovala jsem, jaká smrt pro ně bude nejbolestivější, nejdelší a nejstrašnější. Pak jsem na jednu přišla a začala kouzlit.

Hloupoučcí kachouni se ke mě hrnuli a já je s rozkoší zabíjela, zamačkávala jsem jejich životy jako hospodyňky zabíjejí otravné brouky.

Až jsem se dostala na druhou stranu místnosti. Za mnou cestička plná mrtvých skřetů. Z židlí padali vězni, jak je opouštěla nadvláda kachounů a oni se probírali. To ale nebyl můj problém. Toužebně jsem doufala, že většina tu straší na Gabův příkaz.

Vyšla jsem ven a zamířila do středu Pekla. Tam má sídlo můj nový pán. No a co, že mi dal obojek? Hlavní bylo, že když už si mě přivlastnil, tak se o mě i staral. Pochopila jsem některá pravidla Pekla, která mi měla dojít dříve. Která se mi Lucie snažila tak jemně vtlouct do mé hlavinky. Nic není zadarmo.

Mířila jsem k poslední bráně před Bludištěm. Mířila jsem za Luciferem.

Konec...    

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá: Otevřený konec mixx 20. 03. 2011 - 15:23
RE(2x): Padlá: Otevřený konec moira 24. 03. 2011 - 18:25
RE: Padlá: Otevřený konec mousik 20. 03. 2011 - 19:00
RE(2x): Padlá: Otevřený konec moira 24. 03. 2011 - 18:27
RE: Padlá: Otevřený konec isabella 23. 03. 2011 - 10:25
RE(2x): Padlá: Otevřený konec moira 24. 03. 2011 - 18:29
RE: Padlá: Otevřený konec mrož 06. 02. 2012 - 22:54
RE(2x): Padlá: Otevřený konec moira 08. 02. 2012 - 15:56
RE: Padlá: Otevřený konec wínqa 09. 03. 2012 - 13:29