Tentokrát jsem tunelem k hřišti nekráčela. Tentokrát jsem čekala na platformě a ta mě pomalu vyvážela nahoru, pod světla reflektorů.
Stála jsem, výraz kamenný a pohled ostrý. Torny, jediný bodyguard, kterého jsem v poslední době vystála, tiše stál v opačném rohu a pozorně sledoval okolí. Zuřila jsem a kdokoli dnes byl mým protivníkem, pochybovala jsem, že odejde nepoznamenaný.
Mínila jsem jej dnes rozdrtit, ať to byl kdokoli.
A byli jsme nahoře. Jako přílivová vlna se přese mne přelily hlasy diváků. Rozhlédla jsem se.
Hřiště byl monument techniky, který vystoupal z hlubin stadionu jako sloup sahající k nebesům. Tribuny kolem tvořily kolem ostrůvku hřiště prstenec, sofistikovanou tech se držel ve vzduchu bez jakýchkoliv opěr. Hádala jsem, že stadion byl sloupcem země jen proto, že skrýval hlubinu bazénu, ve které mohly proběhnout zuřivé podvodní bitvy.
Na druhé straně arogantně stála zlatá hvězdička, senzace z oblasti Orro. Patricia Zisi se objevila stejně jako já, nečekaně. Na rozdíl ode mě si koupila stříbrný surf a vyhla se "zbytečným" oplétačkám. Ve skupinových soubojích pak vyhrála šňůrou deseti brutálních výher.
Nebyla sama. Eugene, Nina, Jesabelle, Timon, všichni tito se náhle objevili spolu s delegací z regionu Orro a jak každá zpravodajská stanice veleráda vysílala: ach drahoušci, prostě se musím, ale musímzúčastnit Turnaje! Nebude vám to, bratránkům z Kaloen, vadit, že ne? *Mrk mrk*. Nějak jsem si nemyslela, že by zde byli opravdu kvůli Turnaji. A fakt, že vyšší společnost ani nepípla a ve zpravodajích běžela propaganda v jejich prospěch, byla také podezřelá.
Nemluvě o té popové zpěvačce, která mi lezla na nervy.
Patricia Zisi si mě opovržlivě přeměřila a já se uvolnila, cítila, jak se přese mne přelila vlna nepřirozeného klidu.
Byla tu ona, já, hřiště a naši pokémoni. Na ničem jiném momentálně nezáleželo, spoléhala jsem na svou ochranku a Uriho, že se o vše postarají.
Nevnímala jsem hlas komentátora, kolo se točilo a padlo na vodní stadion. Nějak jsem věděla, že to tak bude.
Nečekala jsem na její volbu a vyvolala Stormlorda. Protáhl se, majestátný a hrdý, do celé své délky. Měl kolem sebe auru kompetence a moci. Doslova vibroval energií, kterou měl vypustit.
https://cz.pinterest.com/pin/581527370608786299/
Patricie se arogantně usmála a elegantně hodila pokéball.
Jynx.
https://cz.pinterest.com/pin/241083386280547822/
Chladně jsem se usmála.
Jynx měla typovou výhodu. To mě nezajímalo. Plánovala jsem ji rozdrtit.
Začala psychickým útokem, který zaskočil svou silou i mě, na chvíli mě zmrazil. Jynx stačila překvapivou rychlostí přiskočit ke Stormlordovi a obejmout ho, poté přímo na tělo použila blizzard.
Přimhouřila jsem oči, když to modrého hada odhodilo přes celou délku stadionu proti zdi. Svezl se podél ní dolů, ale místo aby se složil, elegantně se opět vypjal a ostře Jynx sledoval.
"Vodní pulz následuj elektrickou vlnou."
Jynx použila rychlý útok, aby se vyhnula, ale elektrická vlna, díky vodě všude kolem, ji na zlomek okamžiku zmrazila.
"Dračí pulz."
Jynx odletěla proti zdi a nebe nad hlavami nám potemnělo.
"Dračí meteor. Tornádo."
Patricia něco křikla, ale prudké poryvy větru ji přehlušily a házely s humanoidním pokémonem všude kolem.
Působení útoku pominulo a Jynx spadla na zem. Třásla se a snažila se postavit.
"Železný ocas."
Jynx se po devastujícím útoku, proti kterému navíc byla v typové nevýhodě, svezla na zem a nepohnula.
Patricia se zamračila a pokémona sjela opovržlivým pohledem. Neobtěžovala se jej odvolat, místo ní se na pole vrhl jiný člověk a pokémona doslova odtáhl ven. S kamenným výrazem jsem to sledovala.
"Granbull."
https://cz.pinterest.com/pin/666673551061733500/
Takřka imunní vůči dračím útokům, ano?
Divoce jsem se usmála.
"Supersonický útok, Stomrlorde!"
"Zlodějův úkrok! Ochrana!"
Zašklebila jsem se, když můj útok a další navazující narazil na nedobytné ochrany psího pokémona. Zdálo se, že Patricia znala můj útokový modus operandi.
"Boj zblízka,"
Granbull byl v mžiku oka u Stormlorda a měl jej v čelistech. Pokud Dragonaira nedostanu z dosahu jeho protivníka, docela dobře bych mohla prohrát.
"Ocelový ocas."
Výhoda toho, že měl psí pokémon sotva metr a Dragonair přes pět, byla zjevná. Přestože jej měl v čelistech, Stormlordova rána byla jako úder demoliční koule.
"Znovu ocelový ocas, zatluč jej do země!"
"Klamavý útok, osilnivý paprsek,"
"Rychlý útok, zkombinuj mlhu a toxický útok," sykla jsem.
Dragonair zaváhal jen na okamžik, útok, s kterým měl trable doteď. Poté mu z tlamičky a do menší míry z pórů na těle začala linout toxická fialová mlha.
"Plamenomet, Granbulle."
"Vodní dělo." Útok Stormlorda prořízl plameny jako nůž a konečně zasáhl. Jakmile jsem měla Granbulla jednou ve vzduchu, byla to hračka. Patricia byla dobrá trenérka, ale proti mně stále scházející.
Patricie se nerozčílila, jak jsem čekala, místo toho se její tvář změnila v masku nepřirozené vyrovnanosti – a zákeřnosti. Takřka jsem se na ni usmála. Teď jsme byly na rovném poli a perfektně jsme se chápaly.
Hodila ‘ball a zjevil se Steelix.
Ta holka je úplně blbá? Steelixe v bazénu?
Podívala jsem se na Stormlorda, který kroužil ve vodě, klidný jako hladina jezera, v kterém se narodil. Pohled na něj mě uklidnil, zuřivost, s kterou jsem vešla na stadión, se z většiny zmírnila. Ale s tím nastoupil podivný neklid a obavy.
Něco... cítila jsem něco ve vzduchu.
Začala jsem zlehka a opatrně, což moje protivnice kvitovala zákeřným úsměvem. Docela jednoduše jsem Steelixe shodila do bazénu a čekala, že to bude více méně konec zápasu. S jejich slabostí vůči vodě...
Ale Steelix se zarazil, napůl ponořený ve vodě.
Přimhouřila jsem oči a i Stormlord zvědavě naklonil hlavu na stranu.
Nárazová vlna mě málem odhodila na zem, doslova mě nadzvedla do vzduchu a jen díky nespočtu hodin bojových umění a tréninku jsem dopadla na nohy. Snažila jsem se rozehnat mžiky před očima a uvědomila si, že stíny na sítnici se zkombinovaly s párou ve vzduchu.
Pára?
Stormlord zanaříkal. Vykřikla jsem, když Dragonaira zasáhl hyperpaprsek, který byl mířený na mě. Jeho hadí tělo brutálně vrazilo do zdi a svezl se podél ní dolů, příliš prudce, jako by náhle byla gravitace několikanásobně větší.
Nepohl se.
Pohla jsem rukou ve znamení a Justus vyběhl. Když mě míjel, chytil léčivý pokéball, který jsem mu hodila. Za chviličku Stormlorda nesli pryč.
V ruce mi zapípal pokémonní rejstřík.
"Byl detekován psychický útok," prohlásil tlumeně Torny. "Ale měření jsou zmatená. Síla se objevuje nárazově a na Steelixovi po nich nejsou ani stopy."
Genetické manipulace.
Sledovala jsem Steelixe. Pak mi pohled padl na Patricii. Zákeřně se usmívala a moje instinkty se zase ozvaly jako splašené.
A ten pocit ve vzduchu...
Steelix se propletl v piruetě, naprosto neovlivněný vodou, nadnášený neviditelnými psychickými silami.
Genetické manipulace.
Ale jsou v DNA pokémona... nebo člověka?
"Uri..." zamumlala jsem si pro sebe, "máme tady odpad, který je třeba uklidit."
"Detekujeme známky... Gardevoir?" mumlal Torny a v jeho hlase byly známky údivu. Sledovala jsem nenucenou ladnost Patricie a náhle v ní viděla toho něžného, majestátného pokémona. I když to byla zvrhlá napodobenina.
Usmála se, temný výraz, a já musela ucuknout pohledem, jelikož mě přepadl děs, že jestli se jí budu dívat do očí příliš dlouho...
Turista.
Polil mě ledový pot.
"...no Zukyo? Slečno? Můžeme pokračovat?" dolehl ke mně hlas.
Vzhlédla jsem a viděla znepokojený pohled Tornyho. Očima jsem bleskla k tabuli a viděla změnu hřiště. A čas.
Strnula jsem.
Byla jsem mimo několik minut.
Rukou, která se mi třásla, jsem hodila pokéball a na hřišti se zjevila Baletka.
https://cz.pinterest.com/pin/510525307754221577/
Patriciin úsměv teď spíše řezal a Baletka, obvykle tak plná veselí a energie, strnula a sledovala ženu jako zvíře lapené v pařátech svého lovce.
Potvrzení nikdy nechutnalo tolik jako porážka.
"Baletko,"
"Kirlia!" zanaříkal pokémon.
"Ja vím. Já vím drahá. Vzývání ochrany."
Kolem Baletky vykvetl růžový štít. Steelix použil nárazový útok. Obvykle by s mým pokémonem ani nehnul, ale takřka jsem cítila, jak Patricia užila své schopnosti. Kirlia odletěla vzad, stále chráněná štítem.
Steelix triumfálně zařval. Pohlédla jsem na něj a všimla si, že mu uprostřed čela začalo něco zářit. Mega stone? Patricie se dravě usmála a zvedla ruku s prstenem, který začal zářit stejně. "Mega evoluce," takřka zpívala.
Udělala jsem krok dozadu, když arénu zalila osilňujícíc záře. S mega evolucí jsem se setkala poprvé, nikdo z mých protivníků zatím nebyl na úrovni, která by jim tento krok umožňovala. Měla jsem na to být připravenější.
Mega Steelix zařval a bylo to jako fyzická vlna. Baletka se pořádně rozkročila a viděla jsem, jak se její Vzývání ochrany pod nátlakem prohýbá.
Mega Steelix se zjevil v celém svém majestátu. Vykřikla jsem a chytila se za hlavu, když jsem pocítila něco podobného mentálním dýkám zarývajícím se mi do mozku. Slzícíma očima jsem pohlédla na Mega Steelixe a pokaždé koutkem oka zahlédla jakési chvění kolem jeho krystalům podobných výstupků a stejnou rezonanci s podivnými metalickými fragmenty, které kolem něj orbitovaly.
"Kirlia!"
Bez rozkazu se kolem mě zjevil růžový štít a útok na mou mysl okamžitě přestal. Baletka ale za svou nepozornost zaplatila, Mega Steelix se k ní dokázal dostat a sevřel ji v škrtícím útoku svého těla. Její ochrana po chvilce popraskala a Baletka vykřikla, když ji tvrdé tělo protivníka brutálně sevřelo.
Ruka mi cukla k pokéballu, ale zarazila jsem se. Kirlia byla mou jedinou šancí proti Patricii – a bála jsem se, že také mou jedinou šancí na přežití. Agni i Hrdinka byli v sídle, byli příliš citliví na mé nálady a já je nechtěla negativně ovlivňovat svými emocemi. Zůstávala mi tak jen Baletka, co se psychických útoků týkalo.
Koutkem oka jsem pohlédla na Tornyho. Sledoval zápas, jeho tvář jako vytesaná z kamene. Sevřela jsem ruku v pěst, když jsem viděla Krásku, která vedle něj klečela a usilovně se soustředila. Větvička, skrze kterou soustedila její psychické útoky, byla zlomené a z části zuhelnatělá. Takže nejen síla Baletky, ale i Krásky byly potřeba, abych stále dýchala.
Pohlédla jsem na Patricii.
"Klid, Baletko. Vidina budocunosti. Sbírání sil. Skrytá síla."
Kirlia, která mi totálně věřila, se přestala soustředit na svou obranu a začala plnit mé rozkazy. Krvácelo mi srdce, jelikož to znamenalo, že bude má drahá tak brutálně zraněná. Ale ostatní možnosti byly ještě více zdrcující.
"Brutální úder. Gigantický dopad."
Svaly na mých zádech byly tak napjaté, že jsem si nejspíše něco natáhla, doslova bolelo sledovat, jak Mega Steelix dva útoky perfektně provedl.
Baleta se slabě zvedala ze země. A stále nabíjela útoky, které jsem jí zadala.
Na okamžik jsem se nenáviděla. Ae Patricii nenáviděla více.
Pohlédla jsem na druhou stranu stadionu.
"Zmatek. Zneškodnění telekineze. Klamavé místo. Stínový úskok. Vysávající polibek."
Patricia sebou trhla, když na ni zaútočil stín a Kirliin vysávající polibek ji přímo zasáhl. Temně jsem se usmála. Jelikož jsem neútočia na trenéra, což bylo zakázané i v Kaloenench a tvrdě dodržované. Ne, útočila jsem na psychické pouto mezi ní a Mega Steelixem.
Chtěla podvádět? Velmi dobře. Využiji toho a srazím ji k zemi. A pro dobrou míru do ní při cestě dolů pořádně kopnu.
Patricia chtěla něco rozkázat, ale zmrzla, když si uvědomila, že nemůže použít telekinezi.
"Baletko, Uvěznění. Trojitá ochrana." Musela jsem doufat. Díky Baletčině slabé fyzičce jsem se soustředila na její psychické síly a její obrany byly brilantní. Ale bude to stačit? Kolem Kirlie vyrostl jeden růžový štít, na něj se narouboval další a třetí. Celá konstrukce zazářila.
Ta mrcha si sáhla k opasku a začala něco vytahovat.
"Pouto osudu," zašeptala jsem a donutila se dívat. Donutila se dívat, jak ta čubka něco spolkla, její oči takřka nepostřehnutelně zazářily. Mega Steelix se stočil v hurikánu nějakého děsivého útoku, ale Baletka začala vibrovat mocí taky.
Nastal čas vidiny budoucnosti, sbírání sil dosahovalo svého vrcholu.
Patricia zaječela, poměrně děsivý zvuk plný zuřivosti a zášti. Celou arénu zalilo světlo, z části Mega Steelixe, který zkombinoval nějaký fyzický útok s hyperpaprskem. Z části vypustěním destruktivních psychických sil Baletky.
Neužila jsem ty nejdestruktivnější. Ale i tak to bylo příliš a po usazení prachu byla aréna dokonale zničená.
Baletka i Steelix leželi, vyřazení.
Patricie ležela také. Z nosu a očí jí tekla krev.
Pohlédla jsem do boku, vedena nějakým instinktem. Můj poheld se setkal s Urichovým. Gestem jsem naznačila svou padlou soupeřku a kocour kývl. Jen to, ale věděla jsem, že se postará, aby se ta mrcha nikam nedostala, ne bez důkladného výslechu.
Polidně jsem se vydala do hřiště a klekla si k Baletce, něžně ji vzala do náručí.
"Kir...lia..." zašeptala.
"Tak nádherná," odpověděla jsem, "byla jsi dokonalá."
"Kirlia!" Baletka se usmála a objala paži, kterou jsem si ji tiskla k tělu.
"Ano. Nejšikovnější."
Trošku překvapeně jsem sledovala, jak se Baletčin stav zlepšoval viditelnou rychlostí přímo před mýma očima. Samozřejmě jsem věděla, jak silný dopad mají na empatické pokémony kladné emoce. Ale tohle bylo skoro až nepřirozené.
Kráčela jsem zpět ke své plošině a cítila se podivně slabá. Otřela jsem si nos, cítila jsem tam vlhkost, ale nebyla tam krev, jak jsem předpokládala. Migrénu jsem stejně měla příšernou.
Geneticky modifikovaná DNA lidí. Nakonec jsme pochopila, proč Romaresové měli v ohni svá želízka. Armáda takových lidí, jako byla Patricia, byla noční můra. Thorsten Romares se nemohl rozhodnout jinak, byla to věc, která by jej vyhodila ze hry, kdyby zůstal pozadu.
Zdálo se, že zůstal tak jako tak, jelikož Uri nezmínil žádné modifikované lidské vojáky a Patricia možná nebyla nejlepší ukázkou, a přesto by byla schopna mě málem zabít, i když byl Anselm paranoidní na 150 % a byla jsem chráněná několika prstenci překrývajících se skupin.
Poslala jsem hlášení, které přistane na pracovních deskách jak babičky, tak i Patriarchy Romaresů. Jelikož se zdálo, že jsme vkročili do války. A já si svou stranu a své spojence již vybrala.
S tou myšlenkou jsem začala sepisovat lehce ostříhanější verzi stejné zprávy Rodinám Ichabod, Ahearn, svým obchodním partnerům a... rty se mi zkřivily.
A Theodoře Griffith.