#32

Sledovala jsem zprávu, kterou mi Winthrope poslal. Jejich obchodní kroky byly brilantní. Nevím, kde se to v nich vzalo, ale na cokoli společně s Keeganem sáhli, to se proměnilo ve zlato. Dokonce jsem za tím ani neviděla dotek babičky. Jistě, každý rád spolupracoval se zastupiteli pomalu se rozjíždějícího finančního impéria nové protegé Matriarchy Nanoci. A teoreticky i budoucí ženské vůdkyně Rodiny Nanoci, i když si všichni stále mysleli, že jsem pouze parazit přiživující se na úspěchu Hagena.

Tvář mi strnula, když jsem pomyslela na svou drahou půlku. Zapomněla jsem, jak náklonnost, ne, nebudu si nalhávat, jak láska bolí. Objala jsem si břicho. Teď nezbylo, než kontrolovat škody a kráčet dál. Hagen nakonec ani netušil, že mi tak ubližuje. A já byla děsem bez sebe, že když na to upozorním, pouze celou situaci zhorším. Nebo ještě hůře, dokonce jej tím směrem popostrčím.

Zkontrolovala jsem svou zprávu na PMobilu.

"Slečno Zukyo?" ozval se jemně Torny. Poslední dny se mnou zacházel jako s porcelánovou panenkou. Viděl mě poté, co Uri zmizel, i když se to bývalý Patriarcha Romaresů snažil skrýt. Totálně jsem zpanikařila, jelikož kocour... kocour byl moje příčetnost, byl moje jistota v tomto zářivém, zkaženém světě, který mě svými jedovatými trny otupoval a drásal do krve. Šarmantní zrzavý strážce mě také viděl, když jsem sledovala Hagena a něco v mém srdci pomalinku začalo odumírat. Byl po mém boku během celého procesu, kdy jsem se den po dni stávala tvrdší a tvrdší. Unikal mi i ten poslední kousíček něhy, který jsem si celé ty roky chránila.

Nemohla jsem si takovou pošetilost dovolit. Teď už ne.

"Vše je připraveno?"

"Ano. Tým Squirtle zajistil perimetr. Váš večer s panem Ankerem by měl proběhnout bez nebezpečí zvnější.

"

Jemně jsem se usmála nad tímto malým pobídnutím. "Copak očekáváš, že udělám, Torny? Ty i Anselm mě poslední dobou sledujete jako vzteklého psa. Copak jsem tak děsivá?"

"Bojíme se o vás, slečno. Je v popisu naší práce i vaše duševní zdraví. Marten, myslím Doktor, má kolegy, kteří jsou velice diskrétní."

"Co uděláte? Postavíte se Matriarše Nanoci?" Tiše jsem se zasmála. "Ne, to bych po vás ani nechtěla. Pojďme, Hagen čeká. Jsem na tento romantický večer zvědavá. Myslíš, že na mě něco poznal?"

"Samozřejmě, že ano. Přes veškeré jeho chyby, slečno, vás ten muž upřímně miluje."

Tvář mi opět strnula. "A není to ta největší tragédie?" zašeptala jsem.

Torny bezeslova otevřel dveře, jeho výraz komplikovaný. "Neuvědomuje si to. Je to čestný muž. Bude vám dobrým a věrným partnerem," pronesl nakonec tiše, když jsem prošla.

"Ano. Ale bude šťastný?" zamumlala jsem tázavě.

Zrzek mlčel a to byla odpověď sama o sobě.

*

Jednooký mi pod střechu přivedl trpící Eevee a ta přes veškerou naši péči umírala. Tak jsem se nakonec rozhodla pro drastický krok – užila evoluční kámen. Eevee se změnila ve Vaporeon – a poté se roztekla ve vodu. Avšak krátce na to se ozval bublavý smích z fontány před sídlem a tam Vaporeon byl. Normální vodní eeveelution se mohla změnit do formy, která připomínala vodu – ale bylo to spíše maskování než opravdová změna skupenství. Co se stalo tehdy... to nebylo možné.

Pokud si s jeho geny však někdo nehrál už předtím.

Mrazilo mě v zádech, když jsem si představila, co by se stalo, pokud bych sáhla na jiný klíč. Byla mutace vázaná na jakoukoli formu? Nebo pouze na vodní a já bych jej evolucí v jinou formu zabila, jelikož bych mu roztrhala buňky zevnitř?

Nestalo se tak a pod loďkou plul sloupec vody nezávislý na podvodních proudech.

zdroj: cz.pinterest.com/pin/339810734378502051

Hagen vesloval, měl na sobě ležérní oblečení, které mu sedlo stejně dokonale jako na míru šitý oblek. Ale veslování, jak bylo poznat z jeho pozvolného relaxování, mu bylo mnohjem bližší, než ranní konference. Ani jeden jsme nemluvili, pouze jsme si užívali podvečerního klidu a míru na jednom z neposkvrněných vnitrozemních jezírek. Bylo samozřejmě na pozemcích vlastněných Rodinou Nanoci, ale z divočiny všude kolem by jeden mohl hádat, že jsme uprostřed neprobádané oblasti, nijak nedotčené člověkem.

Bylo to kouzelné.

Přisedla jsem si k Hagenovi a opřela si čelo o jeho široká záda. Na zlomek okamžiku zaváhal, poté pokračoval s veslováním, jen jeho záběry nebyly tak energické a tolik sebou nešil. Bezeslova jsem jej políbila na rameno a sledovala, jak se v odrazu hladiny odrážejí hvězdy.

Byla to dokonalá noc pro takovou romantickou projížďku.

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/581527370608623387/

"Vezmeš si mě?" rozlehl se nocí Hagenův hlas. Tak prostě.

Zavřela jsem oči a objala jej kolem pasu. "Ještě ne. Ještě je tu pár věcí, které si mezi sebou musíme vyřešit."

Hagen dlouho mlčel, ve vzduchu štěbetali a bručeli a krákali a vydávali jiné druhy zvuků divocí pokémoni. "Copak tě trápí? Vidím to na tobě. Toho Romaresovic kluka už jsi našla. Pokud to není on, pak co?"

Postřehla jsem v jeho hlase stopu žárlivosti a upřímně mě to překvapilo – a  lehce podráždilo. Opravdu se mu pod kůži dostávaly veškeré ty drby o tom, že s Urim spolu něco máme?

"Ty mě trápíš," odpověděla jsem upřímně.

Hagen se ohlédl a nadechl ke slovu, poté zaváhal a chvíli v tichu vesloval. "Udělal jsem něco, s čím nesouhlasíš?" zeptal se necharakteristicky nejistě.

Sklopila jsem pohled. "Co si tak užít dnešní večer? Tato vyjížďka je kouzelná. Chci si ji pamatovat jako magickou noc a nás dva. Takové, jaké bych si nás navždy přála."

Hagen strnul a pohlédl na mě. "Kyo –"

"Prosím. Dáš mi tento večer? Realita na nás může zase dopadnout zítra. Zítra..."

Jeho výraz byl kamenný. "Pokud něco ohrožuje Rodinu –"

"Není to tvá precizní Rodina," ucedila jsem a jed v mém hlase mě překvapil. Odvrátila jsem se, ale než jsem se mohla odtáhnout, můj snoubenec pustil veslo a do jedné své obrovské ruky chytil mé dlaně, volně propletené na jeho břiše.

"Ne. Prosím. Pokud to neohrožuje Rodinu, nemám problém s věcí počkat do zítra. Jen... nechci, aby se ti něco stalo."

Melancholicky jsem se usmála a sledovala Vaporeona, který vystřelil z vody a udělal ve vzduchu piruetu. Ovládal proudy vody kolem sebe, v kapičkách se leskly paprsky měsíce a vše zářilo jeho světlem. Byl nádherný.

"Vyprávěl jsem ti někdy, jak jsem se dostal k Rodině Nanoci?" zeptal se. Nevyprávěl. Věděli jsme to oba. Byla to nabídka smíru.

"Jak ses té staré intrikánce dostal do spárů?" zeptala jsem se, hlasem nuceně žertovním.

"Možná bych měl začít hned od začátku, že?" zeptal se a já v jeho hlase slyšela melancholii. "Mí rodiče byli rybáři. Byl jsem jedináček, jelikož rodiče nemohli mít vlastní děti a i já byl adoptovaný spratek z ulice. Na tom nezáleželo, milovali mne jako vlastního a já miloval je. Byli to obyčejní rybáři, kteří se soustředili na lov Whishiwashi."

"To jsou ti rybí pokémoni, kteří mají solo a hejnovou formu?"

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/322570392053218402/

Hagen na mě krátce pohlédl. "Víš toho o pokémonech hodně. Ne mnoho zná schopnosti i tak obyčejných pokémonů. Přestože jsem je lovil a prodával, také jsem jim, při horších obdobích, nosil jídlo a hádám, že má přítomnost odradila pozornost horších predátorů těchto pokémonů. Nějak jsem si vysloužil jejich loajalitu, tudíž, když mě jednou na otevřeném moři zastihla bouře, jejich hejno mě dopravilo zpět do mělkých vod. Od té chvíle jsem přestal s jejich rybolovem, i když jsem jejich školku měl registrovanou v rybářské unii pod svým jménem, a zaměřil se na chov Magikarpů. Ti vydělávali více, než by si člověk myslel, především v době, kdy se z jejich extraktů začala vyrábět nějaká protilátka ve výzkumech Rodiny Nolan. Dost, abych si vydělal na mou první malou farmu Clampearel. Jejich perly samozřejmě vydělávaly hodně. Bylo to luxusní zboží. Dařilo se mi, pořídil jsem si i menší farmičku Shellderů, kteří produkovali lacinější perly, ale které šly lépe na odbyt..."

Měl v hlase touhu a jeho zastřený hlas nutil něco v mém srdci se bolestivě sevřít. Přestože nic neřekl, viděla jsem za očima stovky hodin, kdy strávil na svých podvodních farmách, osobně se staral o každého jednoho pokémona. Každá jedna perla byla tvrdá práce jeho vlastních rukou. Každý jeho pokémon byl opečovávaný a milovaný. Možná to byl jednoduchý život, ale byl poctivý. Ta verze Hagena, byl to úplně jiný člověk, než Hagen sedící se mnou v luxusní loďce, s perimetrem strážců s nejnovější tech a hrozbou asasinace každým dnem. Můj snoubenec pro toho muže truchlil, uvědomila jsem si a pevněji jej objala.

"Jednoho dne jsem si na moři všiml velkého možství Alomomol. Snažili se vyléčit neskutečné množství zraněných Tynam. Napadl je gang Sharpedů a, nu, znáš Sharpedy. Pověstní gangsteři moří a oceánů, Tynami proti nim neměli šanci. Jedna z Alomomol mě znala a já jsem nakonec na její nabádání skočil do vody a snažil se zachránit aspoň některé Tynami. Jedna byla takřka nezraněná, ale blízko Sharpeda..."

"A tys pro ni doplaval."

"Ano. Já pro ni doplaval. Sharpedovi se nelíbilo, že mu beru kořist, pokousal mě a hodně ošklivě." Hagen si mimoděk přejel po stehně, kde, jak jsem věděla, byla neporušená kůže. Musel si nechat jizvu chirurgicky odstranit. "Pamatuji si to jako včera. Zoufalé hejno Amomol plavalo kolem zraněných Tynam, Sharpedové na ně samozřejmě nezaútočili. Amomoly byli léčitelé všech a i tak natvrdlí pokémoni jako Sharpedové si uvědomovali, že by si tím pouze uškodili. Ale zbytek byla lovná. Jako by to byla předtucha toho, co se později ten den stalo."

Hagen zíral do dálky. "Stavil jsem se doma. Tak jsem se se Sunny pohádal. Rozzuřený jsem si šel pořídit za všechny peníze, které jsem šetřil na naši budoucnost a které mi hodila zpět do obličeje, pětici Bruxishů. Vodní a psychičtí pokémoni, agresivní. Dokonalí hlídači mého vodního teritoria. Byl jsem tak rozzuřený, že jsem se tři dny nevrátil z moře na břeh a zaučoval je. A když jsem se vrátil, byla Sunny mrtvá."

Hladila jsem jej po paži, beze slova. Povzdechl si.

"Bylo to špatné obdoví. Začal jsem pít. Pohádal se s přáteli a měl neshody i se svou rodinou. Propadl jsem do dluhů a kousek po kousku mi brali můj majetek. Jednu rybu po rybě. Některé ryby a mušle z farem se samozřejmě schovaly, ty nejstarší, ale většina... plavala s proudem. Dlouho se schovávali na hranici od otevřeného moře, má pětice Bruxishů je chránila, byli mi věrní, i když jsem si to nezasloužil. A pak jsem se večer opíjel a viděl tohoto Dewpidera, s toxicky svítícími skvrnami kolem úst. Musel sníst něco špatného a bylo mu zle."

Pohlédla jsem na Araquanida, který nás neslyšně sledoval po celou dobu plavby.

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/581527370608420256/

"Nějak jsem... nemohl jsem jej nechat zemřít. Šel jsem s ním na místo svých bývalých farem a plaval a plaval a plaval, až jsem byl na pokraji vyčerpání a plaval dále, i když jsem věděl, že nebudu mít sílu doplavat zpět. Amomola mě po nějakém čase našla a vyléčila Dewpidera. I když jsem si přál utopit se, má hejna mě věrně donesla ke břehu. A já se na ně nemohl zlobit. Mohl jsem?"

Potřásl hlavou a pohlédl k nebi.

"Týdny jsem jej léčil a poté jej chtěl vypustit. Ale on prostě nešel. Je to tak?" Hagen se otočil k Araquanidovi a ten natáhl jednu ze svých noh a s náklonností Hagena poplácal po zádech, sotva se vyhl mé hlavě. Nějak jsem neměla pocit, že by mne tento pokémon měl rád. Možná to bylo tím divokým, dravým pohledem v jeho očích. Nebo jsem mu možná pro jeho trenéra nepřišla dost dobrá.

"Vrátil jsem se zpět k rybaření. Byla mi hanba, že jsem žil ze svých starých rodičů způsobem, jakým... ale to je minulost. Vše šlo nějakou dobu dobře, jeden z Magicarpů se vyvinul a s Bruxishem a Cloysterem jsme jej museli porazit, jinak by vše ve své zuřivosti zničil, to bylo jediné vzrušení za dlouhou dobu. Problém byl, že odmítal najít jiné teritorium, vždy se vracel a pokaždé zuřivější... a tak jsem na černém trhu sehnal druhý pokéball a chytil jej také. Vypustil jsem jej na otevřeném moři a sdělil mu, že si může dělat cokoli, co příliš neubližuje lidem. Vypadal klidnější, když byl chycený, a tak... jsem to prostě riskl. Když už jsem měl jednoho pokémona, mít dva náhle nebylo tak děsivě, víš?"

"Ano," usmála jsem se. Neměla jsem to tak nakonec s Agnim a Kennou?

"O pár let později se mi něco podobného stalo s Feebasem a měl jsem na rukou Milotic."

Jako by své jméno zaslechl, hladinu proťal nádherný vodní had, který okamžitě opět zmizel pod hladinou.

"Milotic byl..." Hagen si povzdechl. "Tou dobou už jsem byl starší, nechal otevřené moře mladším. Měl jsem své malé jezírko, kde jsem měl přehrady a vodní nádrže. Evoluce Milotic jej... vyděsila. Naštěstí jsem měl po ruce Dewpidera, který mi pomohl jej porazit, jinak by veškeré mé celoživotní úspory Milotic ve svém strachu zničil." Hagen si znovu povzdechl, ale byla v tom stopa náklonnosti. "Trpí strašlivou klaustrofóbií a v té době, pokud jsem s ním nešel aspoň jednou týdně plavat do otevřeného moře, propadal příšerným nervovým záchvatům. Je to vlastně milý příběh. Nechával jsem Milotica s mými ostatními pokémony v otevřeném moři. Byl strašlivě bez sebevědomí. Jednou narazil na jiného člena svého druhu, což nedopadlo... nejlépe. Ten druhý byl zahořklý a zákeřný, vyhnalo jej jeho hejno, a tak veškerý ten vitriol zaměřil na mého Milotica. Ten samozřejmě okamžitě plaval za mnou, na prášky. Řekl jsem mu, že to není pravda, že je samozřejmě nádherný a úžasný."

"Milotic!" přisvědčil rázně vodní had, který vykoukl vedle naší loďky. Hagen se tiše zasmál a poškrábal jej pod tlamičkou.

Já byla fascinovaná tím, jak Hagen blábolil. Nikdy jsem tuto jeho stránku neviděla.

Daroval mi ji, uvědomila jsem si, a opět to cítila jako dýku do srdce.

"Ano. Nejkrásnější. Milotic poté druhého pokémona vyzval a, co mohu říct, dokonale jej zničil. Jelikož nakonec je nejúžasnější, že?"

"Milo-o-o-tic." Vodní had se samolibě protáhl, koukl, zda jej všichni sledují, než opět zmizel pod vodou.

"A ten večer poté "společníci" Severiny Nanoci naši Matriarchu svázali a hodili přes palubu."

Zamrkala jsem.

"Jak jsi nejspíše usoudila, zachránil jsem ji, bohužel s pomocí svého pokémona. Zbytek si nejspíše dokážeš odvodit."

"Oh."

Chvilku jsme tiše meditovali nad jeho příběhem.

"Jsme tady," pronesl po chvíli.

"Tady?"

"Araquanid ti kolem hlavy vytvoří vzduchovou bublinu. Je pod námi podvodní jeskyně. Bude tam naprostá tma, ale to je záměr." Hagen se náhle zarazil. "Umíš plavat, že ano?"

Zasmála jsem se. "Ano, umím plavat." Tak mi ukaž to představení.

Můj snoubenec se zazubil a mě bodlo u srdce. Když byl tak bezstarostný a prostě šťastný, byl nádherný. Přála bych si, aby tak vypadal navždy.

Jenže já takové budoucnosti byla překážkou.

"Milotic se na to těší od chvíle, kdy jsme začali cvičit," odvětil spiklenecky a přetáhl si tričko přes hlavu. Kalhoty následovaly. "Vzala sis těsné spodní prádlo?" zeptal se.

"Uhum."

Hodil mi neoprén. "Tady, natáhni si to, ať nepromrzneš."

Po pár minutách, kdy se Hagen ujistil, že vše pracuje, jak má, jsme skočili do vody, poté doplavali do podvodní jeskyně, chvilku vyčkávalil v naprosté temnotě...

Než mé oči naplnilo zářivé světlo a dechberoucí vodní tanec elegantních pokémonů.

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/507921664199245544/

*

V horách byl klid. Já, Roque a naše ochranky jsme si udělali pěknout túru. Večer by se k nám měl přidat i Uri, ráno s námi vyjet nemohl. Musel řešit nějaký rodinný problém a velmi jasně mi řekl, že se do toho nemám plést.

Z napětí jeho pokémonů a nejasných náznaků od Silvallyho jsem pochopila, že to nebyla žádná externí hrozba. Byla to bitva mezi bývalým Patriarchou Rodiny a jeho druhorozeným, dvěma muži, kteří si dle drbů nikdy nerozuměli. Až do míry, kdy se jejich interakce změnila ve studenou válku.

Pomalu jsme šlapali na vrcholek hory a byl tu ten slibovaný sníh, který jsem Devante dlužila už příšerně dlouho. Malá liška byla nadšením bez sebe a běhala sem a tam, pohybovala se tak ladně, že vypadala, jako by v tom sněhu takřka plavala. Přestože na mě napětí posledních měsíců doléhalo více a více, obrázek bezstarostné Eevee mi vykouzlil na tváři úsměv. S provinilostí mě napadlo, kdy naposledy jsem svým pokémonům zařídila něco podobného a nesoustředila se pouze na své problémy? Bylo to až příliš dlouho.

Mírumilovné ticho hor a pomalé padání snížku narušila postava v černém. Před pár hodinami jsme se rozhodli rozdělit, aby každý mohl lovit nebo trénovat v klidu. Zdálo se, že Roque už se nemohl dočkat dalšího boje, jelikož ke mně mířil rozhodným krokem. Jeho vážný výraz alespoň zjemňovala nabídka smíru v podobě termosky. Byla jsem tu venku dlouho, něco teplého mi prospěje. Zamrkala jsem, když jsem si uvědomila, že mi doopravdy není zima. Zvláštní, jelikož jsem až tak teple oblečená nebyla a při nedostatku pohybu by mi chlad měl vklouznoust do svalů.

"Zápas?" zeptala jsem se.

Ichabod měl dost slušnosti, aby mu lehce zrůžověly jinak smrtelně bledé tváře.

"Jestli byste mi udělala tu laskavost, slečno. Mám pokémona, kterého chci před premiérou na Turnaji otestovat. A neznám nikoho lepšího než vás," zaváhal a sklopil pohled, což bylo pro přímočarého a sardonického muže nezvyklé. Obvykle se vysmíval jak světu, tak sobě samému a nezajímal jej žádný názor, snad mimo těch jeho pokémonů. "Chtěl bych vám poděkovat. Udělala jste toho pro mne hodně. Nejen se mnou trénovala, ale zároveň mne učila a dávala mi rady, které neuvěřitelně zlepšily můj výkon. Uvědomuji si to, ale bojím se, že to má frustrace vše skrývá." Pohlédl mi do očí, poté se mi lehce uklonil.

Vážně jsem mu úklonu vrátila, jelikož jsem jej za celou dobu neviděla dobrovolně ohnout hřbet pro nikoho jiného.

"Jsem ráda, že vám mohu pomoct, Ichabode."

Temný záblesk v jeho tmavých očích, něco na tom, co jsem řekla, v něm probudilo silné emoce. Vše však skryl dříve, než jsem je dokázala dešifrovat.

"Nedaleko je horské jezírko. Rád bych použil vodního pokémona. Nebude až v tak velké výhodě, je to mořský pokémon."

Kývla jsem. Když jsem přijala Roqueho ruku a pomáhal mi vstát, prsty měl chladné a proti mé dlani studily jako led. Něco zamumlal, zatímco já se na svou ruku zamračila. Neměla jsem rukavice, měla bych mít pomalu omrzliny. Co to...?

*

Uvažovala jsem nad vodními a temnými typy pokémonů, které Roque mohl získat, přesto mě jeho Dragalge překvapila. Byla na svůj druh drobnější, ale pocit, který jsem z ní měla... Roque ji chytil, došlo mi v momentě prozření. Způsob jakým na sebe reagovali, tento pokémon nebyl chycený lovci. A měla jsem pocit, že ji dokonce i sám evolvoval.

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/581527370608623319/

Devante a Agni si hráli někde ve sněhu, nechtěla jsem je rušit, po dlouhé době měli možnost prostě jen tak blbnout. Skvělou volbou by byla Kirlia. Přestože to nebyl bojový pokémon, vytrénovala jsem ji do míry, že byla v boji brilantní. A to byl problém. Roque chtěl otestovat, ne natvrdo bojovat. A Baletčiny útoky byly tak mocné, že by Dragalge smetly z povrchu – nebo z hlubin – jezera.

Brala jsem si sebou jen čtyři pokémony, bylo to ze všeho nejvíce plnění dluhu vůči Devante a tak jsem neplánovala opravdu pracovat. Byla to malinká dovolená. Myslela jsem, že to tak bude brát i Roque.

Sáhla jsem po posledním ‘ballu a vyvolala Swablu.

Ichabod přimhouřil oči. Na rozdíl od minulosti to však nebylo vztekem nebo urážkou. Naučil se, jak nebezpečný můj malinký pokémon je. Z většiny si dokázal vytvořit techniky a mechanismy, které pomalu všechny esa v křídle mého pokémona eliminovaly.

Swablu poletovala nad hladinou jezera, za dobu, kterou strávila se mnou, dorostla do úctyhodných 50 cm. Z vody koukala Dragalge a její metr a půl velké tělo bylo hrubým kontrastem proti drobnému modrému ptáčkovi.

Tento zápas mohl Roque i vyhrát, neznala jsem schopnosti jeho pokémona a jen od pohledu byl mnohem mocnější než Swablu. Co mohlo hrát v můj prostěch – snad jedině rychlost. Jestli bude Ichabod chytrý, skryje se pod hladinou.

Zamyšleně jsem poklepala prstem o své stehno.

"Dobře, Swablu. Píseň zkázy."

"Swablu!" Drobný ptačí pokémon vyletěl do vzduchu a začal zpívat temnou melodii. Za jeho tělem se začaly objevovat zlaté částice. Kdyby byla Altarie, objevily by se i barevné částečky, ale jelikož je to na drobné tělíčko Swablu už tak dost velký zápřah, dokázala vytáhnout slabší verzi.

Slabá nebo ne, svou práci vykoná, i když v delším časovém intervalu. Roqueho oči se rozšířily překvapením. Ano, netušil, že můj pokémon takový útok umí. Štěkl, ať se Dragalge schová pod hladinu, ale škoda byla napáchána – kvůli slabší verzi útoku do deseti minut Roque musí zápas ukončit, nebo jej dostihnou důsledky Písně.

Lehce jsem se pousmála. Tak uvidíme, zda se bude schovávat pod hladinou.

"Dragalge, krupobití!"

Nebe se začalo zatahovat a už tak dost nízká teplota rychle klesala ještě níže. Pro Dragalge nebylo těžké se sněhem všude kolem krupobití vyvolat.

"Vzdušné eso, vyhni se oblasti efektu."

"Elektrická vlna!" Překvapeně jsem zamrkala, když Dragalge vypustila elektrický proud smerem vzhůru a ten začal přeskakovat mezi částečkami ledu.

"Zrcadlový let!"

"Po –"

Swablu byla pekelně rychlá, především s poryvy větru, které dokázala skvěle využít ve svůj prospěch. Než Roque stihl reagovat, vrazila do těla Dragalge s takovým momentem, že se oba pokémoni potopili několik metrů, mezi jejich těly přebíhaly elektrické výboje.

Swablu se vzpamatovala jako první, zabrala křídly a vystřelial ven z vody. Byla to ukázka její síly, že i s promočenou bavlnou na křídlech dokázala být tak rychlá.

Dragalge se jako stín pohybovala pod hladinou a nedokázala jsem říct, zda –

Zaměřila jsem se na Swablu. Na tělíčku měla rány jako po vpichu a odkapávala z nich podivná tekutina. Jed? Vytáhla jsem PMobil a – Toxické ostny. Dobrá reakce, Ichabode. Velmi dobře, když se tedy chceš pořád schovávat pod vodou a vsadit, že tvůj jed je rychlejší, než má Píseň zkázy...

"Léčivý zvon."

Vzduchem se rozneslo cinkání, Swablu se pomaličku léčila.

Voda přímo pod modrým ptáčkem začala zářit. Hyperpaprsek?

"Bavlněná stráž!"

Z jezera vystřelil mocný paprsek a já přimhouřila oči před oslepujícím světlem hyperpaprsku. Vzhlížela jsem k nebi a zamračila se, když z něj začala padat malá hvězda.

Ruka mi mimoděk sáhla k opasku a léčivému pokéballu. Bylo to podivné, pokud to nebyl nějaký superútok, o kterém jsem nikdy neslyšela, Swablu by měla z útoku vyjít – nebo odletět ne nezraněná, ale určitě stále ve hře. Nechali jsme se hloupě chytit, ale to neznamenalo...

Swablu prorazila hladinu jezera a já jsem se rozběhla ke břehu. V ruce jsem měla léčivý ‘ball a už jsem jej takřka použila, když jsem si uvědomila, že i kdyby Swablu útok odrovnal, nezářila by poté jako malá padající hvězda stále.

Koutek rtu mi lehce zkroutil v úsměvu, když jsem pochopila.

"Altaria!"

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/581527370608456181/

Z jezera vystřelila evolvovaná forma Swablu, mocně zabírala bavlněnými křídly a hrdě plachtila vzduchem. Tiše jsem se zasmála. Netrénovala jsem Swablu proto, abych ji evolvovala... ale už bylo na čase. S frekvencí, s jakou jsem ji posílala do boje, jsem to popravdě čekala už pár těch pátku dřív.

"Vzdávám souboj," odvětila jsem s úsdměvem.

Roque se zamračil. "Vzdáváte?"

"Podívej se na ni. Evoluce sice vyléčila dopad tvého toxických ostnů, ale společně se samotným vývojem si to na ni vybralo velkou daň. Kdybychom byli v Turnaji, nejspíše bych pokračovala, ale proč hnát přátelský souboj na takové hrany? Raději ji odvezu domů a nechám zkontrolovat sestrou Joy, zda je vše v pořádku. Výborný zápas. Fakt, že se díky němu Swablu vyvinula, to jen potvrzuje. Ten poslední útok byl brilantní. Nečekala jsem jej a popravdě, nejspíše bys poté vyhrál. I kdyby Swablu útok přestála, byla by poté příliš slabá na druh útoků, díky kterým by dokázala vyhrát. Proti obyčejným trenérům? Jistě. Proti tobě? To bych si tak jistá nebyla."

Ichabod se neusmál, ale v očích měl trochu jasnější pohled. "Budeme muset zápas zopakovat, tentokrát s vaši Altarií."

"Altaria!" Můj evolvovaný pokémon za mě ztěžka dosedl, ne zcela navyklý na svou velikost a váhu, a zabalil mě do svých křídel.

Tiše jsem se zasmála a poplácala jej po těle. "Ano. Nádherná křídla. Dechberoucí."