#28

Zvědavě jsem si přeměřovala svého šéfa ochranky, který stál kousek ode mě a nejspíše se snažil si pouhou silou svých čelistí rozdrtit zuby na prášek.

"Vše bylo pod kontrolou."

Anselm zvedl prst. Pouze to. Stále upřeně zíral někam před sebe. Bála jsem se, že jsem mu způsobila psychickou újmu. A to pro mě nepracoval ještě ani týden.

"Togepi," zamumlal můj pokémon s obavami. Vyskočil mi z náručí a dokolébal se k muži, chytil jej za nohavici a lehce za ni zatahal. "Toge, togepi!" zamumlala Hrdinka. Kolem muže se objevila modrozelená záře a místností se rozeznělo zvonění.

"Hlubino." Anselm si promnul obličej, poté si klekl a na tak obrovského a drsně vypadajícího muže velmi jemně pohladil Hrdinku po paži. Zacházel s ní, jako by byla z porcelánu. Pokud tak nahlíží na všechny fyzicky méně impozantní než on, začínala jsem vidět počátek pořádného problému. "Děkuji, maličká. Ale nejsem zraněný."

"Togepi!" Pokémon se zvonivě zasmál a vše v jeho světě zase bylo v pořádku. Dokolébala se k dalšímu členu mé ochranky a dožadovala se, aby ji vzal na ruce.

"Věděla jsem, že Ace použije dříve či později blizzard, jelikož je Dratini v typové nevýhodě. Připravila jsem se pro to a využila Greninjovu typovou slabinu pro elektrické útoky."

"Co kdyby váš Dratini ztratil kontrolu?" štěkl na mě Anselm.

Zamračila jsem se. "Dratini byl jen krok od toho se vyvinout ve vyšší evoluci. A Dragonairové jsou pověstní svým mistrovstvím nad počasím. Věřila jsem, že má Dratini dost vysokou afinitu pro počasí, aby to zvládl. Navíc," pokrčila jsem rameny, "cvičila jsem s ním měsíce. Vím, co zvládne a co ne. A přestože bylo měřítko větší než obyčejně, vintegrované mechanismy útoku měly vše v pohodě kontrolovat.

Není nic lepšího než opakování."

"Všude byla voda, hlubino! Stačil jediný zbloudilý blesk a mohla jste zemřít!"

Otevřela jsem pusu a poté ji zavřela. Měl pravdu. V tomto ohledu to bylo více než nezodpovědné. Odvrátila jsem pohled a zamračila se.

"Aspoň dokáže přemýšlet," zavrčel si pro sebe můj šéf ochranky. Probodla jsem ho pohledem. Zhluboka se nadechl. "Od teď nebudete bojovat bez psychického štítu."

Zamrkala jsem. "Vtipkujete?"

Chladně mi vracel pohled.

"Jsem trenérka. Bojování je tak nějak v popisu mé práce. Buďme rozumní a snažme se najít kompromis. Nebudu potřebovat štít například pro boj s někým úrovně Hrdinky," mávla jsem k Togepimu.

"Váš Dratini – teď už Dragonair byl na úrovni Togepiho," reagoval kamenně Anselm.

Sluníčkovsky jsem se usmála a neuhýbala pohledem.

Jeden z jeho lidí si odkašlal. "Pokud mohu navrhnout..."

"Ano?" otočila jsem se k němu, když šéf ochranky odmítal.

"Kdybyste nás informovala o podobných... plánovaných událostech, rádi bychom se na ně v budoucnu připravili." Zrzavý muž se na mě flirtovně usmál. Torgy, vzpomněla jsem si. Flirt, manipulátor, podvodník s rychlými prsty.

Pokrčila jsem rameny. "Samozřejmě, nevidím v tom problém. Ale nic na podobné škále zatím nevidím, tento útok se vyvedl tak dobře jen proto, že jej živil mocný blizzard. Nemám moc pokémonů, kteří by sami ze své síly něco podobného dokázali."

"Ne moc?" ozvalo se takřka bolestně z rohu místnosti. Byla jsem si takřka jistá, že to byl Lage, ale musela bych vidět jeho pokémony, abych si byla jistá. Měl v Anselmově jednotce podivně podobného kolegu, Enara, i když, co oba muži a informace ve složkách říkali, si žádného příbuzenského vztahu nebyli vědomi. Muž, který vypadal přesně tak, jak si jeden představoval bodyguarda. Možná až na uhlazenost a pohlednost. Anselm se ujistil, že se nacházeli ve špičkové kondici a k světu. Vyšší společnost byla v některých ohledech iracionální a nedej hlubino, aby někoho strážil někdo ošklivý nebo přehnaně zjizvený. Co jsme, barbaři?

"Vše je o využití okolností. Dobrý trenér není ten s nejsilnějšími pokémony, ale jeden, který nejlépe využívá své zdroje. Pokud někdo zavolá meteorový déšť, využiju Hidinu schopnost a změním to v inferno. Kdyby se někdo pokoušel nás smést z povrcu země hyperpaprskem, Baletka převezme otěže svými psychickými schopnosti a vrátí laskavost i s úroky. Mí pokémoni v tomto turnaji nejsou nejsilnější, ale zcela jistě jsou lépe trénovaní a vědí, jak své vrozené síly lépe ovládat."

"Togepi!"

Tiše jsem se zasmála. "Ano. Hodně, hodně tréninku." Otočila jsem se k Anselmovi. "Pokud vás to upokojí, můžete na mě mít štít po celou dobu souboje s Acem." Odmlčela jsem se. "Popravdě to uklidní i mě. Něco na tom muži... jsem z něj nervózní."

"Jeho oči," prohodil flirt od okna. Sledoval okolí, jeho oči kmitaly sem a tam, i když měl uvolněný výraz a stále ten hravý úsměv. "Je to profík."

Naklonila jsem hlavu na stranu. "Profík jako Logan Ahearn?"

"Ahearn je svým způsobem čistý. Zbavuje se lidí pouze na základě rozkazů. Peter Ace je lovec. Vzrušuje jej, když je na stopě své kořisti. A má drahá," kývl do druhého rohu místnosti, kde si Delphox hrála s Hrdinkou, "potvrdila, že není dobrý nápad s ním být o samotě."

"Del," vycenil liščí pokémon zuby a kývl na nás. Pak se vrátil k Hrdince a trpělivě vysvětloval, jak svůj "proutek" užívá k soustředění svých psychických útoků.

Opřela jsem se do židle, prsty zabubnovala na desku stolu. "Kontaktujte pro mě Logana Ahearna."

"Důvod?" otočil se ke mně Anselm. Nezarazil své lidi, ale podezíravě mě sledoval.

"Pokud jej chtějí jako trenéra, který odrovná nepohodlné trenéry v Turnaji, zaplatili by mu zlatý surf. Ale on je v zimních mini-turnajích. Může být nasazený na mě, i když si nejsem jistá, proč přesně by to tak bylo, jelikož pouze jeden trenér můj postup tak jako tak nezarazí. Nebo na Vollan. Ace má brutální pokémony kondiciované k způsobování co největší destrukce a bolesti v co nejkratším čase. Neelegantní, ale zcela jistě účinná taktika."

Strnula jsem. Přemýšlela.

"Ale Ace už Vollan potkal a nejevil o ni zájem. A byl to její první zápas, zapomněla jsem na to, jelikož byl tak rychlý a ještě se držel na vodítku. Je tak přehlédnutelný, slizký bastard. Vím, že si na něj mám dávat pozor, a stejně mi to úplně vypadlo." Pohlédla jsem do stropu, moje myšlenky utíkaly. "Hlubino, on tu je pro mě. Kdyby zmrzačil mé pokémony, mohlo by mě to buď zastrašit, nebo alespoň snížit pravděpodobnost mého úspěšného postupu. Musí si myslet, že mi pokémony koupil Hagen a žádné další nemám."

"Máme stále kontaktovat Ahearna?" zeptal se tmavovlasý muž od počítače. Lennart. Počítačový mág.

"Ano. Jestli po mně někdo jde, Sofie si musí dávat pozor. Je stará dobrá tradice, jít po silném soupeři z jeho slabých stránek." Klepala jsem prsty po stole. "Ale co jsem udělala? Že by ztratila Griffith spojení s realitou zcela? Ne, to se mi nezdá, na to je příliš dobrá politička. Vdova Machary? Ta by mě ráda viděla v kanále obličejem dolů, ale pochybuju, že má tak dobré konexe. Ace je profesionál a jeho nasazení vypovídá o dobré práci na pozadí. Turista, Turista, Turista... ne, nikdo o tom neví. Možná Ichabod? Někoho podráždilo, že se bratříčkuji s nepřítelem Společnosti? Možné... z Babiččiny strany... pojistila by se. Jsem pro ni příliš důležitá, než aby mě ztratila kvůli něčemu tak stupidnímu, jako je opomenutí sdílení informací. Ale stále je to možné. A pak samotný zápas. Ale pouze jeden trenér mimo pavouka.... buď by odstranili mé pokémony, nebo mě. Kdy se můj život stal minovým polem?" Mračila jsem se.

"A teď, krásko, můžete všechny tyto hrozby probrat do detailu, abychom se na ně mohli v budoucnu připravit?" usmíval se Torgy příjemně. Jeho oči byly vážné.

Překvapeně jsem na něj pohlédla, a když mi do ucha Malena broukla, že mi dává zelenou, pokrčila jsem rameny. Měli jsme spolu smlouvu. A tu neporuší ani pro Hagena, který je kontaktoval primárně. Ale ze všeho nejvíce, Malena si je proklepla. A věřila jim.

"Nu, dobře. Asi bych začala tím, že jsem děvka ze Zkaženého města." Věnovala jsem jim jeden ze svých kurevských výrazů. Flirt zamrkal. "Oh, a také dědička Nanoci. Ne zvolená, ale po krvi. Však víte, ztracené dítě nezvedené dcery Severiny Nanoci."

Anselm zaklel.

"Přidám vám na výplatní pásce jednu nebo dvě nuly na bonusech," odvětila jsem chlácholivě.

Torgy, jehož čelist poklesla s mým prohlášením ohledně dědictví jedné z nejstarších Rodin v Kaloenech, pohodil hlavou dozadu a bouřlivě se rozesmál.

Osobní počítač zapípal příchozí zprávou. Můj další souboj začínal za třicet minut.

*

Magmortar.

https://cz.pinterest.com/pin/561401909792190161/

Ten pokémon byl bestie. A dělali si ze mě pořadatelé prdel? Tohle nebylo ohnivé hřiště, tohle byla replika vnitřku sopky. Kdokoli za Acem stál, nebál se do projektu lít peníze spádem.

Ace mě upřeně sledoval. Zřejmě nechtěl, abych užila Alestu a Stormlorda. Ale něco na celé situaci mě zaráželo. Hida bude v tomto prostředí nezastavitelná, což byl problém. Přestože byl Magmortar na mé pokémony jistým způsobem overkill, všichni viděli nepřirozenou sílu Hidy, mnohem nad staty, které jsou pro její druh normální. S trochou šikovnosti se z toho dala udělat výhra. A Ace nikdy neriskoval. Vždy šel po karotidě.

Se zamračením jsem se podívala na malou repliku sopky uprostřed hřiště. Kouřilo se z ní. Mohlo to... Kdyby se tam objevila láva, Hida byla mocná, ale stále ne dost, aby se mohla koupal v lávovém jezírku a přežít.

Sáhla jsem k opasku a Ace mou ruku nespouštěl z očí.

"Pojď." V hřišti se objevila Vibrava.

https://www.deviantart.com/shawnnl/art/329-365-415844881

Ace přimhouřil oči, jeho rty tenká čára.

Vtipný fakt ohledně mé Vibravy – přestože nebyla ohnivá, její kamenný typ a fakt, že žila v poušti, ji zaručovaly pár minut v lávě, které ze sebe otřepe, navzdory jejímu hmyzímu typu. Nepříliš známý fakt, ale můj protivník si jej nejspíše dle jeho nelibosti moc dobře uvědomoval.

"Gigantický dopad."

Ohnivý pokémon byl na svou stavbu rychlý jako blesk, nestihla jsem ani otevřít pusu k rozkazu a byl u Vibravy. Byla příliš dobře cvičená, aby jen seděla a čekala na útok, ale Gigantický dopad byl ve své podstatě jako řízená střela a bylo pouze chlup od nemožného se mu vyhnout.

"Vyčkej! Přetrvej!" štěkla jsem útoky zlomek okamžiku předtím, než Magmortar dokončil sbírání všech svých sil a dokončil zdrcující útok.

Místo, kde se nacházeli, doslova vybuchlo. Do vzduchu vyletěly kousky kamene a prach.

"Boomburst!" štěkla jsem. Věřila jsem ve své pokémony. Taková maličkost jako jediný útok je neodrovná. Ani něco tak děsivého jako Gigantický dopad.

Střed stadiónu jako by vtáhl všechen okolní vzduch k sobě. A vybuchl.

Zachmuřeně jsem očima pátrala v prachu, než jsem konečně našla Vibravu. Byla popálená a zraněná, ale když jsem s ní navázala oční kontakt, lehce zamávala křídly.

Neuvědomila jsem si těžký ledový chumel děsu ve svém hrdle, dokud jsem ji neviděla. Natáhla jsem ruku, váhavá, a pak se jemně usmála, když Vibrava vztekle zvedla křídla, tvrdohlavě potřásla hlavou.

"Togepi," zamumlala mi Hrdinka v náručí.

"Pokud je to tedy, co chcete," souhlasila jsem a výraz mi ztvrdl. Pohledem jsem vyhledala Magmortara. Roztřeseně stál. Gigantický dopad má tu nevýhodu, že na nějakou dobu po útoku pokémona odrovná. Přidejte navrch Boomburst Vibravy a fakt, že stál, byla výpověď o jeho pevné vůli. Nebo brutálním tréninku.

"Plamenný nájezd! Vem to zleva!"

"Rychlý útok, vyhni se!" reagovala jsem automaticky. Nevěřícně jsem sledovala, jak Magmortar vykonal útok, přestože měl být mrtvý na nohou.

Prudce jsem se otočila, když malá sopka vybuchla a začala z ní stékat láva. "Bastardi!" zaječela jsem, když jsem si uvědomila linie vektorů. "Vibravo, rych-"

Mí pokémoni byli excelentně vycvičení, nemusela jsem doříct rozkaz a začali s ním. Ale Magmortar už na ni měl namířené své ruce a jeho plamenomet měl příliš velký rozptyl, smetl ji sebou.

"Vibravo, sonický útok!" křikla jsem. Ve stejnou chvíli Ace rozkázal nárazový útok. Zoufale jsem sledovala, jak se můj pokémon snažil poslechnout, ale Magortar už byl u ní a poté ji měl v objetí.

"Písečná bouře!"

Byli nad malou sopkou.

A poté padali do ní.

Na stadionu se rozhostilo hrobové ticho.

S kamenným výrazem jsem sledovala Acea.

Z lávy se vynořil Magmortar. Poklidně vylezl ven, láva jej dokonce vyléčila.

Chladně jsem se usmála, když jsem cítila, jak se mi z nosu spustila krev. Hřbetem ruky jsem ji otřela, sledovala, jak se to stejné stalo všem lidem blízko hřiště.

Ozvalo se praskání. Na boku repliky sopky se objevila trhlina. Teď už jsme mohli zaznamenat i pískání a mnoho lidí si začalo mnout spánky, někteří rovnou omdleli. Pouze díky častému tréninku s Vibravou jsem si na nápor sonicého útoku zvykla a také mě neodrovnal.

Ze sopky vyletěl předmět.

Vibrava, zběsile mávající křídly, uzavřená v nepravidelné skleněné bublině. Stále tekuté skleněné bublině, jediné, co udržovalo její tvar, byl tlak vzduchových proudů vytvářených křídly pokémona.

Hmyzí pokémon použil další sonický útok a pomalu tuhnoucí sklo se rozletělo do všech stran.

"Zemětřesení!"

"Vyhni se!" rozkázal Ace.

"Kamenná hrobka!"

"Kamenná hrobka na sebe!" reagoval můj protivník. Obočí mi vyskočilo k linii vlasů. Reagoval na můj útok stejným? A hlubino, povedlo se mu to, dva útoky se z většiny negovaly. Ace musel pohyb cvičit jako defenzivní prvek.

"Síla země!" zavrčela jsem. A Magmortar, jelikož byl napůl uvězněný vlastní kamennou hrobkou, neměl čas se vyhnout, vytvořila se pod ním trhlina v zemi, která krátce na to vybuchla.

"Zašlápni už konečně toho švába," ztratil můj protivník trpělivost.

Pohlédla jsem na Ace a kdybych mohla, v tu chvíli mu podříznu krk.

"Anselme?"

"Ano?"

"Přijde velký výbuch," procedila jsem ledově. Moje ochranka okamžitě zpozorněla, Delphox si ke mně stoupla blíže.

"Vibravo. Paprsek elementálního spirita pouště – Pouštní bič."

Vibrava se rozběhla po skalce rychlostí, která ji prakticky katapultovala do vzduchu, pomohla si ještě sonickým útokem namířeným pod sebe. Její slabá křídla ji vynášela výše a výše. Když dosáhla píku, mnohem dále, než jsme se kdy dostaly, začala se přetáčet. Útoky se začaly formovat už ve chvíli, kdy by byla většina pokémonů příliš dezorientovaná na cokoli jiného, než sebou házet ve vzduchu.

První útok – soustředění energie.

Druhý útok – sluneční den. Silou Vibravina útoku se zimní poledne na okamžik stalo slunečným.

Dokončila otočku, čelila směrem k Magmartarovi.

Třetí útok – solární paprsek. Rozběhl se metr od ní, ale pevné sevření soustředění energie jej nepustilo dále.

Celá otočka, sbírání energie na další krok – a hyperpaprsek. Bílý provaz energie se stočil kolem žlutého.

Otočka.

Dračí pulz.

Otočka.

Signální paprsek, který svým unikátním chováním všechny čtyři útoky spletl dohromady.

Tentokrát, když Vibrava čelila nebesům, povolila soustředění energie, naopak povolala sonický výbuch. Hlavičkou se obrátila k spletenci energií, které se jako běsy řítily k Magmortarovi, její v porovnání drobné tělíčko těsně za nimi.

Vše se stalo v průběhu pár vteřin, Ace křičel, ale nedokázal reagovat dostatečně rychle.

Výbuch otřásl celým stadiónem takřka stejně silně jako předchozí Stormlordova elektrická bouře.

Prachové částice se usadily a my konečně mohli vidět Vibravu, která si hřadovala na těle Magmortara. Ležel na zádech, odrovnaný. Kdyby to byl jakýkoli jiný pokémon než jeden žijící v roztaveném srdci země, útok by jej nejspíše zabil. Tak destruktivní byl výbuch několika typů paprsků energie.

Dotekem jsem bariéru mezi hřištěm a trenérským stolkem změnila v průchodný a došla ke své Vibravě. Přestože byla obrovská a ne zrovna lehká, něžně jsem ji vzala do náruče a vracela se zpět na svou stranu hřiště. Odmítala jsem se na toho bastarda Acea podívat. Nezastavila jsem se ani u stolku, šla rovnou do nitra stadionu.

"Sleno Zukyo? Ně-něco v nepořádku?" doběhl ke mně můj pomocník, v jeho obličeji mírná panika.

"Jsem unavená," zavrčela jsem.

"Uhum... a..."

"Zápas už mě nebaví. Ať si vítězství připíše pan Ace," odvětila jsem sladce. Něco na mém tónu nebo možná v mém výrazu muselo být špatně, jelikož muž místo normální reakce strašlivě zbledl a prakticky ode mě uskočil. Nervózně se mi uklonil a poté někam odběhl.

"Slečno?" protáhl Torgy tázavě. Lehce se mnou držel krok. Zatracené dlouhé nohy.

"Než se do toho zmijího hnízda vrátím, musím si promluvit s babičkou. O tom, co je kurevsky nepřípustné a jak to telegrafuji, velmi jasně a zřetelně, ostatním," můj hlas mohl řezat.

"Vibrrrrrava?" zabzučel mi pokémon v náručí.

"Byla jsi skvělá. Lepší než skvělá. Pouštní bič jsi provedla dokonale. Jsem na tebe hrdá, moje drahá," mumlala jsem a rukama se vyhýbala jejím popáleninám.