#27

Seděla jsem u stolku, ujídala občerstvení a nepřítomně si hrála s Hrdinkou, která vyváděla na stole pitomosti. Sledovala jsem každý rozkaz Sofie a v hlavě sestavovala analýzy, které později, z dosahu kamer, své schovance předestřu. Můj druhý zimní mini-turnaj. Oproti prvnímu jsem byla mnohem klidnější. Měla jsem prozkoumanou svou konkurenci a těšila se na dva zápasy, které by mohly být výzvou. Popravdě největší prácí bylo korigovat Vollaniny souboje.

Využila jsem vlivu Hagena a ujistila se, že až na možnost, kdy budeme bojovat spolu, se naše zápasy nebudou překrývat a já ji tak budu moct sledovat. Chamtivost Kaloen v jejím nejlepším, pro menší úplatu to nebyl vůbec, vůbec žádný problém.

Koutkem oka jsem postřehla pohyb, jeden z pokémonů mé ochranky na sebe upozornil, když se nějaká osoba snažila dostat za mantinely a k našemu stolku. Dotyčný zaváhal, ale poté něco pronesl. K pokémonovi se připojila postava a krátce na to mi v osobním počítači zabrněla zpráva.

Příbuzný slečny Vollan, Logan Ahearn. Ověřené, pracuje pro rodinu Ahearn, synovec Patriarchy Ahearn. Obvykle jedná jako mluvčí rodiny v méně závažných obchodech. Nepotvrzená informace – potencionální nůž rodiny. Vaše rozkazy?

Naznačila jsem rukou, že jej mají pustit.

"Slečno Zukyo. Rád vás konečně poznávám."

Logan Ahearn byl dobrý. Věřila bych mu, že je nebe zelené a tráva modrá, kdyby se tak rozhodl. "Máte mne v nevýhodě, pane." Usmála jsem se koketně.

"A tak to nemůžeme nechat, že? Logan Ahearn, rozhodl jsem se podívat, jak se sestřence vede." Stále stejný úsměv. Ale vycítila jsem z něj, že mě sleduje jako jestřáb. Scénka v restauraci s čubkou Griffith se zřejmě roznesla a nikdo nadále nevěřil, že jsem neškodná panenka.

"Sestřence?" Prohlédla jsem si jej. Sofie mi řekla, že je bastard a rodina s ní má problém. Zřejmě ne jeho strana rodiny.

"Sofie je náš poklad a také nejmladší člen naší generace. Dáváme na ni pozor."

Oh bylo to varorvání v jeho tónu? Zábava!

"Toge-toge-toge píííí!" Hrdinka se na stole točila dokola, smála se. Natáhla jsem se a ustálila ji, jinak by pravděpodobně ve svém nadšení sletěla z desky dolů.

"Dala jsem jí varování. A druhou šanci. Pokud se nestane něco nešťastného, bude jako mou malou sestřičkou také."

"Nešťastného z pohledu koho?"

A tady byl, vlk v rouše beránčím. Nůž rodiny Ahearn.

Naklonila jsem se dopředu, natáhla se a prstem přejela po perfektně ušité klopě saka. Pokračovala jsem vzhůru, zastavila se na límci jeho košile, vlas od toho se dotknout jeho kůže. Griffith mě poučila. Měla jsem mechanismy, jak se vyrovnat s feromony ostatních. Tento muž je používal velmi sofistikovaně. Lstivý jednatel.

Můj malý průzkum mě však poučil o jednom zajímavém faktu. Feromony působily oběma směry.

A k tomu všemu, vždy jsem měla slabost pro inteligenci s podtónem zákeřnosti, kompetence a ostří nebezpečí. Nebyla by zábava, kdybych se ve své mysli tímto mužem svedla sama? Zvedla jsem pohled, zároveň prsty lehce, lehounce polaskala spodní část Ahearnovi brady.

Jeho zorničky se na okamžik kontahovaly, jediná známka, že cokoli cítil.

"Jsem loajální k tomu, kdo oplácí stejnou mincí."

Odrátila jsem se od něj, mírně se usmívala a znovu si začala hrát s Hrdinkou.

https://www.pinterest.it/pin/826903181551508235/

Chikorita na poli použila šlehavý útok, dvě lijány překvapivě brutálně udeřily jejího protivníka a poslaly jej proti zdi. Vrazil do ni a zůstal ležet, vyřazený. Kdyby Sofie hned na začátku užila podobně devastující útok, ušetřila by si dlouhé minuty nahánění, které její Chikoritu pouze zbytečně unavily. Geodude měl slabost vůči travnatým typům, a docela masivní. Sofie toho chtěla využít a posílala listovou břitvu, semínkový útok a podobné variace. Problém byl, že ten Geodude byl zatraceně rychlý, trenér jej zřejmě sousředil takto. Překvapivé, s tím, že by bylo lepší jít s výdrží nebo silou. Udělalo to však z pokémona abnormalitu, kterou se nemohlo bojovat klasickými způsoby.

https://cz.pinterest.com/pin/526991593867157693/

Sofie to věděla. Ale masivní slabost vůči typu ji zaslepila. Budu to z ní muset vytlouct.

Poklepala jsem nehty na desku stolu, sledovala Infernapa, kterého trenér vyvolal.

https://cz.pinterest.com/pin/374291419013330192/

Sofie odvolala Chikoritu a poslala do boje Girafariga. Vůbec ne špatná volba a Vollan měla jakousi afinitu k těmto sudo a lichokopytníkům. Byla jsem si jistá, že boj vyhraje.

https://cz.pinterest.com/pin/558798266249558518/

"Naše Sofie nás všechny překvapila. Bojuje mnohem lépe, než jsme si mysleli. A říká, že je to díky vám, slečno Zukyo."

"Možná je na čase se k ní přestat chovat jako k invalidovi a trochu v ní věřit. Vaše přezíravá shovívavost jí ublížila stejně jako nenávist jiných."

Ach, moje slova s Ahearnovi nelíbila, probodl mě pohledem. Cítila jsem obezřetnost, byl nebezpečným protivníkem a moje instinkty mě varovaly, ať jej nespouštím z dohledu. Gestem jsem zarazila svou ochranku, která měla na situaci stejný názor. Bylo dobré vědět, že mi kryli záda. Náš vztah byl příliš čerstvý proto, abychom si opravdu věřili a věděli, co od druhé strany čekat.

Na mantinelu před stolkem se rozestoupil plamenomet, pulz mi poskočil, byla to impresivní ukázka síly. A pak byla uťata v půlce, Sofie nějak dokázala Girafariga dostat kolem opičího pokémona a ten jej sejmul nárazovým útokem. Vůbec si nedával pozor na okolí. Ale s průměrem tohoto plamenometu, nejspíše kolem sebe moc dobře neviděl. Byla to práce trenéra, takové věci si pohlídat.

"Rád bych s vámi strávil více času, drahá. Prokázala byste mi tu čest a šla se mnou na oběd? Obávám se, že už musím odejít."

"Dříve, než Sofie skončí?" zeptala jsem se jízlivě.

"Jak to vidím, skončila. A vítězně," reagoval znuděně Ahearn. "Chtěl jsem si pouze zajistit vaši okouzlující společnost a vyhnout se potencionálm rozpakům ze strany mé sestřenky, pokud byste mne odmítla."

"Neměl byste právě proto čekat na ni? Jak bych mohla udělat cokoli, co by Sofii zahanbilo?"protáhla jsem suše.

Logan Ahearn se uculil a byl to přesně ten druh výrazu, který mě v mých nezřízených mladších letech dostal do nespočtu problémů. "Má mužnost by utrpěla, kdybych se musel schovávat za svou mladší příbuznou."

"Píííííí!" zavýskla Togepi a tleskala, zatímco jsem se překvapeně smála.

"Zítra společně s Ichabodem a Sofií trénujeme, Sofie ví kde. Pokud chcete, přijďte."

Zvedla jsem se, jelikož mi počítač poslal zprávu, že začíná můj soboj.

"Hodně štěstí, Zukyo!" houkla za mnou Vollan, oči rozzářené vzrušením. "Oh, Logane! Co tu děláš?" následovalo překvapeně.

Ignorovala jsem je a pomalu se mentálně přesouvala ke svému souboji. Byl na řadě trenér, na kterého jsem se celou dobu těšila. Konečně.

*

Měla jsem lepší stání než můj protivník, povolal pokémona jako první. Jelikož los padl na vodní stadion, nebyla jsem příliš překvapená, když se objevil Greninja.

https://cz.pinterest.com/pin/723812971339613229/

Prohlédla jsem si svého protivníka. Byl to vysoký muž, podivně... šedý. Nevýrazné oblečení, průměrný vzhled, mírný výraz. Nic, co člověku ulpí v paměti. A jeho jméno? Peter Ace. Takové hezké, běžné rybářské přízvisko. Pokud bych v databázi Kaloen nenašla dalších dvě stě dalších, byla bych překvapená. Nebyl to trenér, který soutěžil pro potěšení nebo slávu. Ne, byl záložní plán pro někoho z Rodin. Pro koho a proč, to byla otázka.

Sledovala jsem jeho devět zápasů. Byl ekonomický, nevzrušený, brilantní. A brutální.

Už předem jsem se rozhodla, že zápas raději prohraju, než své pokémony vystavit jeho druhu bezohlednosti.

Jeho pokémon bude vražedný. Bude nejlepší, co se jeho druhu týče. Dokonale vycvičený. A samotný Ace bude každý útok vést tak, aby ze situace vytěžil maximum. Plus samozřejmě výhoda typu, stadión Greninju udělal prakticky neporazitelným, pokud bude ve svém živlu. Z předchozích zápasů navíc předvedl tak širokou škálu útoků, že to slovo versatilní ani zdaleka nevystihovalo. Ten pokémon byl ve špičkové kondici – a byl teprve prvním, kterého Ace povolal. Nepotřeboval dalšího, všechny zdecimoval pouze za použití tohoto pokémona. A pravděpodobně byl jeho nejslabší.

Mohla jsem povolat Alestu, která by se s ním vypořádala. Na jeho dalšího nasadit Vibravu. A kdyby na to došlo, Laran by vše zakončil. Ale já se na tento zápas velmi těšila a použití brutální síly bylo tak... nekreativní. Nazývala jsem se trenérkou a nebylo to proto, abych si vybrala jednodušší cestu. Překonávat překážky a zlepšovat se, to byl způsob, kterým jsem chtěla žít, a to bez nějakých výzev nešlo.

Původně byla myšlenka, že bych proti Aceovi poslala Baletku nebo Dratiniho nepřípustná. Ale čím déle jsem nad tím uvažovala, tím větší smysl to dávalo. Pokud jsem chtěla hrát chytře, musela jsem být lstivá.

Zvedla jsem ruku s ‘ballem. "Dratini."

Ace podezíravě přimhouřil oči. Stejně jako já jej i on sledoval mě.

"...neočekávaný zápas sezóny! Slečna Zukya bez zaváhání poráží všechny své protivníky s elegancí a sofistikovaností, kterou jí mnohaletí soupeři mohou závidět. Ale proti ní stojí další překvapení zimních mini-turnajů, Peter Ace, který nemilosrdně ničí vše, co mu stojí v cestě! Dámy a pánové, držte si klobouky, protože toto bude jízda!"

"Začněte!" mávl vlaječkou rozhodčí.

"Hydropumpa!"

"Rychlý útok, vyhni se," rozkázala jsem. S přimhouřenýma očima jsem sledovala brutální útok, který by dokázal mého pokémona nejspíše vyřadit sám o sobě. Dratini měl překvapivě vysokou výdrž a odolnost, ale speciální útoky měly vlastní kategorii z důvodu. Hadí pokémon zmizel pod hladinou. Zamračila jsem se, když Greninja pokračoval v útoku i na bazén. Gejzír vody, na okamžik nikdo nic neviděl. Nepohnula jsem se, když vlna vody z bazénu zaplavila i okolí, v prvních chvílích dosahující mi až ke stehnům.

Ace mě chtěl vyhodit z rovnováhy, pouze reagovat na jeho tahy a ukončit to dostatečně rychle, abych nic nestihla vymyslet.

Greninja dřepěl na jednom z ostrůvků v bazénu, sledoval okolí. Dratini byl stín při dně.

https://sushanyue.wordpress.com/2013/02/23/day-54-dratini/

"Blizzard."

"Tornádo," vydechla jsem.

Rozhodčí takřka panicky reagovali na naše rozkazy, kolem stadiónu se zvedala průsvitná membrána a rychle uzavírala prostor kolem hřiště.

Greninja se zapřel a z malého těla se s děsivou intenzitou začala šířit ledová fronta.

Pochmurně jsem se usmála. Ace to chtěl rychle ukončit? Velmi dobře, splním mu jeho přání.

Okraj bazénu blíže Greninji začal zamrzat, ale Dratini už nabral rychlost a střed bazénu začal stoupat v počátku tornáda. Ace zakřičel, Greninja přestal, ale bylo pozdě. Blizzard se spojil s mým útokem.

Pohlédla jsem svému protivníkovi do očí a jeho výraz ztvrdl. Vykřikl další rozkaz a já pohlédla na Dratiniho. Sám o sobě byl můj drahoušek poměrně slabý. Ale s rozkošnou sněhovou bouří, kterou mi dali?

"Teď!" zařvala jsem přes běsnění sněhového tornáda.

"Dráááá," vzduch sám jako by se napjal, ze středu tornáda se začínaly objevovat elektrické záblesky.

"Tííííí," hlas hadího pokémona se rozléhal celým stadiónem, tornádo nabývalo na síle. Ještě chvíli. Ještě trochu. Cvičili jsme, ale nic na tak velké škále. Blizzard a vlhkost vzduchu z bazénu přidala Dratiniho útoku na šťávě do míry, kdy jsem pociťovala počátky obav i já.

Střed stadiónu otevřený venkovním živlům byl temným mrakem, který tornádo vytvořilo. Chladný vzduch blizzardu vyhnal teplejší vzduch plný vlhkosti vzhůru rychlostí, která se takřka rovnala tornádu, které Dratini vyvolal. A atmosféra venku, zima v plném proudu, vlhkost se takřka okamžitě hnala zpět dolů v běsnícím proudu, ionizovaná záblesky našeho útoku.

Ujistila jsem se, aby mrak nahoře měl kladný náboj. Skrze tornádo se na hladině bazénu, nebo co z ní zbylo, vytvořil záporný náboj. Ionizované krupobití vytvářelo elektrické pole a samotný vzduch začal vytvářet příhodné elektrické kanály.

"Bleskový útok!"

"Nííí!"

Svět na zlomek věčnosti zmizel a existovala pouze bílá. Měla jsem dost duchapřítomnosti zavřít oči a odvrátit se. Hrom doprovázející útok mi málem zastavil srdce. Byla jsem si vcelku jistá, že nikdo neslyšel můj nedůstojný holčičí jekot. Chvilková slabost.

Otevřela jsem oči, mrkala, abych se zbavila černých a žlutorudých šmouh ve svém zorném poli. Uvědomila jsem si, že je celý stadión na nohou a křičí, polovina z nich utíká pryč, druhá se tiskne k bariéře a hladovým pohledem sleduje hřiště.

Dratini padal vzduchem, celý stadión kropily těžké kapky vody.

"Vodní dělo."

Hadí pokémon poslechl, slabým útokem zbrzdil svůj pád a poté elegantně zaplul pod hladinu skoro prázdného bazénu. Z takřka sto metrů hlubokého bazénu zbývalo sotva deset metrů vody na dně.

Greninja ležel vedle bazénu, v bezvědomí. S Dratinim jsme mířili blesk vzhůru, jelikož by jej plný zásah zabil. A nejspíše nejenom jej, ale i nejbližší diváky, jelikož by ochranná membrána nevydržela. Vedlejší dopad elektrického útoku však stačil, aby pokémona odrovnal.

Uvědomila jsem si, že mi za zády stojí dva členové mé ochranky a je kolem mě vystavěná silná psychická ochrana. Také, rudožluté šmouhy byly součástí této bubliny, ne vypálení duchové na mé sítnici. Rozplynula se, když z bazénu vystřelil Dratini a s láskou se kolem mě obtočil. Pochvalně jsem na něj vrkala a hladila jej po celé délce těla, na kterou jsem dosáhla.

"Co to kurva bylo?" zavrčel do komunikátoru jednoho z nich hlas tak hlasitě, že jsem to postřehla i já. Otočila jsem se a zazubila se.

"Tohle, drahoušci, je prostá fyzika." Mluvila jsem nahlas, abych překřičela zvonění ve svých uších a jekot diváků, ale vše se nějak ztišilo, aniž bych si všimla, a můj hlas se náhle rozléhal. Především pro mikrofony všude kolem. Rozhostilo se absolutní ticho.

Zažila jsem pocit dèja vu, když se z tribun ozval smích. Otočila jsem se a lehce mě bodlo u srdce, když jsem nenašla Hagena. Místo toho tam stál kocour – Surychiáš Romares, připomněla jsem si – který se mi lehce uklonil a odcházel.

Ozval se skřípavý zvuk, když si komentátor odkašlal. "Z důvodů technických potíží bych vás rád jménem Kaloenských mini-turnajů požádal o to se přesunout na stadion B-21. Děkuji."

Svět kolem mě se opět rozzářil, poskočilo mi srdce a po zádech mi mimoděk přeběhl mráz. A pak jsem oněměla úžasem. Stála jsem s hlavou zakloněnou a zírala vzhůru.

https://cz.pinterest.com/pin/59743132543465906/

"Dragonair?" Jemné, váhavé optání. Pokémon si překvapeně prohlížel své tělo, teď dosahující nejméně čtyř metrů.

"Och. Nejsi ty nádherný drahoušek? Můj Stormlord, to jsi," mumlala jsem s láskou a dlaní přejížděla po bílých šupinách na břišní straně mého čerstvě vyvinutého společníka.

"Nair," zavrněl můj had spokojeně a sklonil ke mně hlavu, naklonil ji tak, abych dosáhla za citlivá místa za semi-křídla po stranách jeho hlavy. Málem mě nabodl na roh vyrůstající z jeho čela, ale jsou věci, které jsem nově vyvinutému pokémonovi, který se ještě pořádně nezná, mohla odpustit.

Jaké štěstí, že je Ace můj poslední zápas. Trénink se Stormlordem zabere hodně času. Těch nových útoků, které náhle máme k dispozici...