#25
"Sniper?" zeptal se nakonec Hagen.
Pokradmu jsem si jej prohlédla. Ulevilo se mi, že nechce probírat kocoura. Sama jsem situaci nechápala.
"Mám kolem našich bytů tucet Eevee. Co si myslíš, že celé dny dělají? Polehávají na sluníčku?"
"A není to tak?"
Pohlédla jsem z okna limuzíny. "San před pár dny odrovnal počítač, jelikož hacknul nějaký program a zjistil, že finanční stopa vede k té zrzavé zmiji. Bohužel si jej všimli. Ale jelikož to byl účet doslova registrovaný na Eevee, myslí si, že to byl fake. A můj lišák ví, jak skrýt svou stopu. Neptej se mě jak. Nerozumím tomu." Zaťala jsem pěst. "Byl to profesionál. Kdyby vydala rozkaz, nerozchodil bys to. A jak jsem si dneska všimla, ta čubka je dost šílená, aby tě nechala plavat obličejem dolů v kanále a hlubina vezmi následky. Cos jí udělal?"
Hagenův výraz potemněl. "Jsou lidé, kteří si na první pohled nesednou. Dokud to byli jen papírové transakce, vše bylo v pořádku, ale stačil jeden večírek, kdy se na mě Griffith zafixovala, a náhle jsem byl jejím veřejným nepřítelem číslo jedna. Začíná být únavné její dětinské útoky stále odrážet. Matriarcha mi zakázala zakročit ostřeji, jelikož se Griffith přátelí s Rowenou Brannon. Jednoho dne však překročí čáru v písku a budu ji moct spálit. Už aby to bylo," zamumlal. Natáhl se po baru a vytáhl malou flaštičku nějakého alkoholu. Napil se, napjatý. Přisedla jsem si k němu, něžně mu masírovala hruď a bylo zajímavé, jak silný na něj druhá žena měla vliv. Jaké štěstí, že jsem mu věřila stejně jako on mně. Jinak bych začala zvažovat pár drastických kroků také.
"Tvá prosba ohledně bývalého Macharyho služebnictva je vyřízená," odvětil pak jen jakoby mimochodem.
"Děkuji. Pošleš mi informace? Ráda bych si to osobně prošla."
"Samozřejmě."
Tak formální. Ach ano, je potřeba pročistit vzduch.
"Byla jsem děvka. Pracovala. Potkala jej v metru a měli rychlé číslo na záchodcích."
Technicky jsem nelhala. Sex byl krátký. Pouze objetí později bylo nekonečné.
"Daroval mi univerzální kartu s velkou částkou. Zlepšilo mi to život. Shodou náhod jsem díky událostem s ní spojenou narazila na Macharyho, byla chvíli jeho společnice,"
"Spala jsi i se starým Macharym?" zeptal se a v jeho hlase byla zloba. A nevíra.
"...ne tak úplně," pronesla jsem opatrně. Kocour jej musel rozhodit více, než jsem si myslela. Obvykle by mi tolik neukázal. Nebo se možná s mou bývalou profesí nesmířil tak dobře, jak jsem si já a možná i on mysleli. Byl nakonec rozdíl něco vědět a něco jiného potkat osobu, která mě pod sebou pro peníze měla. "Měl... fantazie. Byla jsem jeho "matka" a málokdy došlo k přímému sexuálnímu kontaktu –"
"Ach hlubino," promnul si tvář. Natáhla jsem se k němu, ale odtáhl se. "Ne. Dej mi chvilku."
Neměla jsem nic říkat. Neměla jsem být tak faktická. Do háje. Štěstí, že jsem na něj nevysypala i ten bordel s Turistou a pravý důvod, proč jsem se dnes kocourovi v náručí sesypala. Přes sezení s psycholožkou se zdálo, že to v mé mysli zanechalo nezahojenou ránu. To budu muset napravit.
Hned, jak nějak rozmotám tento problém.
Seděla jsem a čekala.
Vyrovnal se. Odmítal se na mě podívat.
Aktivovala jsem interkom a poprosila řidiče, zda mě zaveze na Emerald Wildes. Měla jsem pocit, že Fischer, šofér, bude vědět cestu... a nemýlila jsem se.
Zabolelo, když můj snoubenec nenamítal.
A řezalo ostřeji, než bych si kdy myslela, když skrýval úlevu a sledoval, jak jsem vystupovala.
Byla jsem tak pitomá.
Už z dálky jsem viděla, že má sídlo rozlehlé zahrady. To bylo dobře. Budu moct několik hodin trénovat s pokémony. Snad mi to pročistí hlavu a přijdu na způsob, jak celou věc urovnat.
*
Přejela jsem rukou po látce mých minišatiček. Trénink s pokémony jednoho dotáhl pouze po určitý bod, potřebovala jsem si prohlédnout konkurenci, které budu opravdu čelit, později – v Turnaji. Už jsem neměla pochyby, že se tam dostanu. Ale jakmile zabřednu do bojů v nich, bude málo času na opravdové plánování a druh výzkumu a sběru informací, který je opravdu potřeba.
Postřehla jsem postavu muže, styl oblékání a postava mi připomněla Hagena, cítila jsem, jak mi poskočil pulz, nervozita, možná naděje... pevně jsem sevřela rty, jelikož to samozřejmě nebyl on. Ale fakt, že si se mnou takhle mysl zahrávala, indikace, jak jsem si jej pustila pod kůži dříve, než jsem si postavila nějaké emocionální obrany...
Hagen mě mohl tak, tak popálit. Mohl mě zničit. A nebyla jsem si zcela jistá, že to nevěděl.
Jako by poslední týdny byly sen a já se vesele plácala v obláčcích pitomosti a ignorace. Jako bych zapomněla vše, co jsem se ve Zkaženém městě naučila.
Mohl mě zničit. Také to udělá, pokud to Babičce přijde jako nejlepší cesta.
Toho jsem se však nebála. Severina Nanoci a já... neměly jsme spolu dohodu, ne zcela. Ale pokud se budu pohybovat v určitých mezích, bude mi krýt záda. Nakonec, byla jsem její krev.
Nejhorší bylo, jak zoufalá jsem ty chvíle v limuzíně byla. Jak panicky jsem hledala způsob, jak jej uklidnit, jak jej donutit chápat. Tak jsem prahla po tom, aby mě objal, usmál se na mě a řekl, že chápe. Že je to maličkost.
Byl to můj zkurvený život. Ale kdyby jej bral jako maličkost, brečela bych radostí. Jelikož jsem dnes mezi námi vytvořila odstup, který mě znepokojoval a o kterém jsem nevěděla, jak jej... smazat.
https://cz.pinterest.com/pin/454582156123580395/
"Vulpix?" Rudý lišák skočil na barový stolek a otřel se hlavičkou o mé líčko. Povzdechla jsem si a objala jej. Byl jediný, kterého jsem dnes sebou vzala. Baletce a Hrdince jsem se vyhýbala obloukem, nevzala jsem je pro jistotu ani na trénink na Macharyho pozemek. Nebyla jsem si jistá, jak tito pokémoni s vysokou mírou empatie budou reagovat na to, jak... mimo balanc emocionálně jsem. Stejně tak jsem se vyhýbala všem těm obřím pakům, Dratini, dokonce i Laran. Cítili, že je něco v nepořádku, ale neživila jsem se jako děvka celý život jen proto, abych nedokázala pár hodin hrát, že se nic neděje.
Ale já nebyla. Byla jsem tak unavená. A bolavá.
Měla jsem Vulpixe v náručí, jemně hladila jeho kožíšek, když se mi po boku objevil stín.
"Slečno Zukyo."
"Ichabode. Přisedněte si," zamumlala jsem a upřela oči na zápas, který jsem do té chvíle ignorovala. Nechtěla jsem být sociální. Chtěla jsem být v rohu a lízat si rány, srovnat si myšlenky a přijít s bojovým plánem.
Ale nebyla jsem si jistá, že v bytě Hagen nebude. A pořád tam byli mí pokémoni. Navíc, co jsem byla, dítě? Jako dospělá žena bych se měla vyrovnat s mírným odmítnutím lépe, než že ze sebe nechám udělat emocionální trosku. Není to tak, jako bych byla zamilovaná poprvé...
Na okamžik jsem křečovitě zavřela oči. Jelikož ano. Dovolila jsem si, bez veškerých zábran, zamilovat se poprvé. Žádná zaláskovanost, poblouznění, nekrocená touha a nadrženost. Počítala jsem s Hagenem. Plánovala jsem s ním. No nebylo to kurevsky úžasné?
Kde jsem doprdele měla mozek, poslední týdny? Ve své vagíně?
"Vypadáte úžasně, slečno."
Zamrkala jsem a pohlédla na svého společníka, takřka zapomněla, že sedí se mnou. Nechala jsem oči poslušně sklouznout po jeho postavě, obdivně se usmála a vrátila kompliment. Upřela pohled na zápas. Kdybych nebyla takový emocionální pitomec, věnovala bych se mu více, jelikož bojovali dva pokémoni, které jsem nikdy neviděla a o jejichž schopnostech jsem moc nevěděla.
Ale byla jsem tak unavená a zvažovala, že prostě Hagena vyhodím, pokud v mém bytě je. Zalezu si do postele. Chvíle klidu. Pokud budu předstírat spánek, pokémoni mě nechají na pokoji. A Baletka... mohla bych ji poslat na obchůzku. Eevee by si zasloužili menší oddych. Měli takové strážení rádi, jinak bych je v tom nenechala. Ale i věc, kterou má člověk rád, po nějakém čase leze krkem.
Zamračila jsem se, když se přede mnou objevil Zoroark. Vulpix strnul a poté se celý naježil. Vycenil zuby a náhle to nebyl roztomilý pokémon, náhle to byl tvor, který by mi mohl vytrhnout hrdlo. Zamrkala jsem. Nikdy jsem si nevšimla, jak nebezpečné čelisti můj lišák má.
Jemně jsem jej pohladila po hřbetě, když mu začaly rudě zářit oči. Vulpix na mě nepohlédl, ale trochu se uklidnil.
Zoroark si mě dlouze prohlédl a poté zmizel ve stínu Ichaboda, jako by jeho bok nikdy neopustil.
"Nejsem dnes večer nejlepší společnost," pronesla jsem tiše.
"Ne vždy jsme tím, co chceme být. Ne vždy jsme tím, co je potřeba," odvětil lehce a já na něj příkře pohlédla. Sledoval však zápas a v jeho tmavých očích tancovaly odrazy plamenů a blesků.
"A někdy jsme více, než jeden očekává. Než dokáže zvládnout," ucedila jsem jedovatě.
Ichabod na mě obezřetně pohlédl a viděla jsem na něm, že lituje, že si přisedl. Jako každý muž měl fóbii z emocionálních bažin. Jelikož byl inteligentní, dokázal odhadnout, proč jsem byla rozladěná já. Odvrátila jsem se od něj, podrážděná. Inteligentní muži byli moje zkáza, nedokázala jsem jim odolat. Ale zároveň, ve chvílích jako tato, stejně tak zatraceně otravní.
Sluníčkovsky jsem se usmála, což mého společníka málem poslalo do panického módu. "Hagenovi se nelíbí, že jsem byla děvka. Co si myslíte vy, můj drahá pane Ichabode?"
Drahý pan Ichabod vypadal, že vezme jakoukoli příležitost, aby mohl utéct. "Jsem si zcela jist, že to bylo jen malé nedorozumění."
Pohlédla jsem na bojující pokémony, sledovala, jakou destrukci ve svých malých tělech dokázali schraňovat. "Ano. Malé nedorozumění. To mě naučí, neříkat věci tak pravdivě. Kdo dnes chce slyšet pravdu? Kdo?" zamumlala jsem.
"Vul?" Lišák si opřel packy na mých ramenech, úzkostlivě se ke mně tulil. Hladila jsem jej po hřbetě a, nakonec, našla mentální bloky, které jsem potřebovala. Co se stalo, stalo se. Naučilo mě to, jakkoli jsem Hagena zbožňovala, že i on je pouze člověk.
A jako každý člověk, nikdy nemůže být tím, co ten druhý potřeboval. Jelikož nakonec každý žil především sám za sebe. I když jsem si, na okamžik, myslela, že můžu žít pro něj a on udělá pro mě to stejné.
"Copak víte o Kordellovi Brannonovi?" kývla jsem k trenérovi v poli, "vypadá na slušného trenéra."
"Ano. To je." Ichabod se tak komicky uvolnil, jako by celou dobu zadržoval dech. Letmo jsem se na něj usmála. Jak jen bylo možné, že muž z Hagenových poměrů měl s mou profesí takový problém? Nebylo to tak, že nevěděl, čím si prostí lidé museli projít, jen aby přežili.
Zlobně jsem potřásla hlavou a zabouchla za tou myšlenkou dveře. Ne. Ne teď. Měla jsem úkol a ten splním. Zaobírat se těmito bezvýznamnými myšlenkami můžu večer. Jelikož jsem tušila, že budu dlouho v posteli zírat do stropu a dělat přesně toto – užírat se.