#23

V přikrývkách nebo s pokémony? Kde si se mnou chcete zazápasit, dědici Ichabode? napadlo mě suše. Ohlédla jsem se po dveřích, kterými Sofie utekla, zamračená.

"Byla příliš dlouho na dně sociálního žebříčku. Asociací s vámi získala jistý společenský status. Anker nakonec je pravá ruka Matriarchy Nanoci."

Obrátila jsem se ke svému společníkovi. "Někteří si vezmou lekci k srdci a nesnaží se být jako ti, které nenávidí."

"Tak sama sebe vidíte?" V jeho hlase byla stopa posměchu. "A proto jste snoubenkou Ankera? Neříkejte mi, že jste si málem nezlomila záda, jak jste se jej snažila potěšit a ujistit se, že to budete vy, kdo si jej získá."

Zamrkala jsem. "Takto jsem nad celou situací... neuvažovala."

Ichabod se tiše zasmál. Zvedl ruku a po chvíli k nám došel číšník. Úslužně mu podal desky. Ichabod je otevřel a pár gesty zatáhl účet, poté se postavil a nabídl mi rámě. "Doprovodíte mne?"

"Togepi!" Hrdinka mi skočila do náruče, zatímco jsem přijala jeho paži. Pomalu jsme kráčeli směrem k jednomu ze soukromých stadiónů a já si překvapeně uvědomila, že jej nedokážu číst. A fakt, že jsem netušila, co od svého společníka čekat, mě vzrušovalo. Pro což jsem cítila provinilost, jelikož Hagen zcela jistě nebude nadšený, až o všem uslyší...

Ale byla to taková zábava.

Svázaná v korzetu společnosti, zdálo se mi, jako bych poslední dobou narážela do více a více stěn, místnost se kolem mě zmenšovala. Toto nebyly divoké uličky Zkaženého města, tady jsem se nemohla ztratit, každý věděl o všem, co se kde dělo, co kdo udělal. Zde nebyla volnost ani svoboda. Činy měly následky, o to více, když byl jeden svázán svatebním kontraktem, který zcela jistě měla babička někde sepsaný...

Ale Ichabod a jeho temný pohled evokovaly ty noci, kdy jsem bezuzdně popíjela, jako by nebyl žádný zítřek, tančila v uličkách, bosá, sázela a prohrávala a líbala cizince a žila. Dokud se na mě neusmál a se stopou rošťáctví v očích mi nenabídl, že mi to vše ukáže, neuvědomila jsem si, jak mi to chybí.

"Toge toge pííí!" tleskala Hrdinka. Zasmála jsem se, vzala Ichaboda za ruku a pak se s rozpustilým smíchem otočila v piruetě. Zahlédla jsem záblesk překvapení v jeho očích, ale otočil mě rychle, rychleji, než bylo chytré a já se smíchem zakopla a málem jej stáhla na zem sebou.

"Obávám se, sokolíku, že bys se mnou nedokázal držet krok," zašeptala jsem s úsměvem. Natáhla jsem se k jeho tváři, takřka se jej dotkla, než se mi za očima objevila Hagenova tvář. Ucukla jsem, výraz mi zmrzl na tváři a pocítila jsem krátký záblesk žalu.

Jelikož to byl můj snoubenec, kdo mě svazoval, a já už nikdy neuteču. Už nikdy nebudu svobodná.

"Přesto bych s vámi rád tančil, slečno Zukyo, jen abych okusil ten plamen života, který ve vás vnímám," zamumlal tiše, intimně, chytil mou ruku a udělal ke mně krok. Prudce jsem se obrátila a ostře vykročila.

"Zápas?" zeptala jsem se za chůze, můj tón precizně obchodní. Neslyšela jsem kroky a obrátila se navzad, rysy napjaté. Stál, přeměřoval si mě, než se lítostivě usmál a lehce sklonil hlavu v souhlasu.

*

Ichabod, usoudila jsem, stejně jako já neměl rád společnost ostatních. Jeho hřiště bylo oddělené od ostatních, a pokud jsem postřehla dobře, vedlejší místnosti byly prázdné. Došli jsme ke stolku po kraji hřiště, vyprázdnil si kapsy a vše hodil na něj. Zvedla jsem obočí a položila vedle lehce paranoidní sbírky zbraní svou malou kabelku. Oběma nám zůstaly jen naše PMobily a pouzdra s 'bally.

"Můžeme?" zeptal se zdvořile.

S Hrdinkou v náručí jsem došla na druhou stranu hřiště a usmála se.

Můj protivník si sáhl k opasku a cvičeným pohybem, nad kterým nejspíše nemusel přemýšlet, vyloupl pokéball. "Deino."

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/317926054922981846/

Prohlížela jsem si pokémona, který se objevil, na rtech lehký úsměv. No nebyl roztomilý?

"Deino!" Pokémon nakláněl hlavu ze strany na stranu. Vzpomněla jsem si, že je slepý.

"Swablu?"

Zamrkala jsem, když mi na hlavě přistála Swablu. Kde se tady vzala? "Velmi dobře. Běž."

"Swaaa!" Roztáhla svá bavlněná křídla, zakroužila nad Deino a sedla si mu na hlavu.

"Dei?"

Ichabod na mě upřel pohled.

"Je to trénink. Uvidíme, zda mě dokážete chytit, pane Ichabode."

Přes tvář mu přeběhl stín, zcela jistě mi nevěřil, ale poté pokrčil rameny. "Elektrická vlna."

Oči se mi rozšířily překvapením, ale dlouhé hodiny tréninku se projevily. "Zrcadlový let."

Z těla Deino se vylila vlna elektrické energie, která by paralyzovala vše ve svém okolí. Ichabod byl velmi, velmi dobrý trenér. Se slabostí Swablu pro elektrické útoky, vyřadil by mého pokémona jedním útokem, jelikož vůči němu měla prakticky nulovou obranu. Až na Zrcadlový let. Bude záležet na tom, jak dobře už Swablu útok umí. A ano. Byl to další z nepochopitelných zákonů pokémonů a jejich útoků, tento krok. Stejně jako by Deino neměl mít žádný zdroj energie, i Swablu by neměl mít jak generovat elektřinu. Ale to jsou pokémoni.

Oba pokémoni byli paralyzováni, ale Swablu k tomu užití útoku lehce zranilo. Dvojnásobná zranitelnost, nakonec. A jelikož to nebyl její původní útok, Deino se z paralýzy oklepal jako první.

"Temný pulz."

Přimhouřila jsem oči. "Swablu. Dračí pulz. Využij výbuch k začátku vzdušného esa."

Sázela jsem, že paralýza přejde dříve, než Deino dokáže posbírat energii na temný pulz...

A vyšlo to. O chloupek, ale ano. Swablu se v elegantní spirále stočila a přestože Ichabod reagoval, nemohl mít Deino dlouho, jelikož provedení úhybného manévru nebylo tak dobré. Práce se slepým pokémonem, který ještě nemá vyvinuté mechanismy pro vybalacování handicapu, vyžaduje hodně času a mnoho trpělivosti.

Swablu se ve vzduchu propadla.

Okamžitě jsem se na ni zaměřila. Ach. Tak ne nešikovnost. Ichabod lstivě použil Toxicitu a Swablu byla otrávená. S prodlužujícím se časem to bude jen horší. Pokud ji do hodiny nedostanu do Pokémonského střediska, mohlo by to mít závažné důsledky.

Sundali jsme si dětské rukavičky, ano? Velmi dobře.

"Připrav se na nebeský útok, Swablu. Zvládneš kombinovaný útok, má milá?"

"Blu blu!"

Hlava Deino začala zářit. Hlavový třesk?

Temně jsem se usmála. Perfektní.

Chtěla jsem jej zničit řetězcem vílích útoků, ale když mi nabídl tak dokonalou příležitost...

Swablu vyletěla na vrchol křivky útoku, elegantně se stočila a útok přezdívaný Božská křídla začal působit. V jednu chvíli byla desítky metrů ve vzduchu, v dalším byla těsně před Deino.

"Hlavový třesk!"

"Rozpustilá hra."

Swablu se na poslední chvíli vyhla útoku Deina, stočila se a začala sérii drsných "hravých" pohybů. Ozval se výbuch a na místě se okamžitě zvedl prach, přesto z jedné strany vyletěl Deino a vrazil do zdi.

Soucitně jsem se zašklebila.

Deino, zvyklý na brutální fyzické rány, jelikož to byl tvrdohlavý pokémon a navzdory své slepotě někdy doslova běžel vpřed navzdory jakýmkoli překážkám, se zachvěl, snažil se postavit...

Nohy se pod ním složily.

Hlavový třesk, jindy nazývaný dvousečný hlavový útok. Brutální útok, který je většinou finálním pohybem pokémona. Jelikož svého soupeře rozdrtí, ale polovina škody účinkuje i na samotného aktéra.

Společně s nebeským útokem by to byla zdrcující škoda, a jelikož je Swablu mnohem slabší, zcela jistě by v přímé konfrontaci prohrála. Ale útok Drsná hra, někdy nazývaná Rozpustilost, byl vílí typ útoku, vůči kterým měl Deino čtyřikrát vyšší slabost. Bonus byl, že to byl velmi agilní útok. Ve spojitosti s faktem, že Hlavový třesk měl pouze 80% přesnost, byla jsem si jistá, že se Swablu dokáže vyhnout.

Muži. Takřka vždy, jakkoli sofistikovaní jsou, v zápalu okamžiku propadnout k stupidnímu poměřování... možností.

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/476537204318228979/

"Blu blu," zavrkal můj pokémon a spadl mi do náruče. Toxicita, ale především náročnost Nebeského útoku, který nakonec ani nepoužila, ji vyčerpal. Byla šikovná. Nebeský útok většinou dokáže vykonat ve třech z pěti případů.

"Výborná práce," zamumlala jsem a něžně se s ní mazlila. Měla zaprášená křídla, budu se muset ujistit, že bude mít přístup k nějakému zdroji tekoucí, čisté vody. Swablu neměli rádi špínu a rozhodně ne na vlastním těle. Obvykle by si našli nějakou čistou řeku nebo jakýkoli zdroj vody... ale Kaloeny byly stoka.

"Swablu!"

"Ano. Dokonale." Mírně jsem se usmála a prstem ji urovnávala rozčepýřená pírka. Svěřila jsem Swablu pomocnici místní sestry Joy a ohlédla se po svém společníkovi.

Ichabod klečel vedle Deino, s rukou na jeho hřbetě něco říkal. Prohlížela jsem si jej, ale když jsem se ujistila, že jej utěšuje, spokojeně jsem si pro sebe pokývala. Došla jsem se ke stolku a dala si jednohubku.

"Výborný zápas," pronesl, když ke mně po nějaké době došel.

Přestože jsem Swablu nemínila zapsat do soutěže, nelíbilo se mi, že by některý z mých pokémonů měl být bezbranný. Byly útoky, které jsme drillovali stále dokola. Zrcadlový let. Vzdušené eso. Dračí pulz. Mlha. Avšak...

"Je rozdíl mezi tréninkem mezi vlastními pokémony a soubojem s jiným trenérem. Pokémoni to berou vážněji. Swablu se dnes překonala. Děkuji za výtečnou příležitost," lehce jsem sklonila hlavu.

"Potěšení zcela na mé straně." Prohlédla jsem si jej a zdálo se, že to myslel upřímně. Než jsem mohla reagovat, hlavní vchod se otevřel. Ichabod se za mě se zamračením podíval, poté se jeho výraz vyprázdnil. Otočila jsem se.

"Hagene?" zeptala jsem se překvapeně. Měl schůzi, co tady... "Stalo se něco?" zeptala jsem se mírně, navzdory napětí.

"Nemohu navštívit svou snoubenku?" pronesl lehce. Věděla jsem, že mi obočí vyskočilo takřka k linii vlasů, ale nemohla jsem si pomoct. Bylo úterý krátce po poledni, obchody a práce ve firmě byly v plném proudu.

"Jistě." Mimoděk jsem se zvedla a nalila mu víno, než jsem si uvědomila, co dělám. Zamračila jsem se, ale Hagen se mírně uvolnil.

Pohlédla jsem na něj. Stalo se něco? Mým pokémonům? Útok na sídlo? Možná i... babička Nanoci?

Seděli jsme v tichu a vychutnávali si víno.

"Vaše snoubenka je skvostná trenérka."

Skvostná? Koutek mi trhl v pobaveném úsměvu. Kdo tak dnes mluví.

"Ano. To je." Chlad Hagenova hlasu mohl srazit teplotu i na Antarktidě. Otočila jsem se k němu.

"Jsem sociální pariah," protáhl Ichabod s potěšením. "Jakmile se Rodinám podaří zavraždit i mě, konečně budou mít z krku mou nevítanou existenci. Nebo možná lépe řečeno – můj odkaz."

"Uhum," hladila jsem Hrdinku po hranách výrůstků na její hlavě, vědoma si, že uvolňovaly jed.

"Je velmi špatné vychování, aby se se mnou kdokoli asocioval."

"Hm..."

"A přesto mi ženy stále padají do klína." Zasmál se, když se v očích Hagena objevilo něco temného. "Jak se má slečna Griffith?" zeptal se Ichabod jedovatě a můj snoubenec zaťal zuby.

"Griffith?" vyčkávavě jsem a něj pohlédla.

"Jedovatý had, kterému všechno nějakým způsobe stále prochází."

"Šarmantní, nesmíme zapomenout." Přes tvář Ichaboda přeběhl stín. "I já si, když mi spadla do klína, nedal na její jed pozor, a to jsem svůj úsudek vždy považoval za bezchybný. Nakonec, vyrůstal jsem v jámě lvové." Temně se usmál. "Slečna Griffith bude radostí bez sebe, že prezentujete tak dokonalou slabinu ve své zbroji, Ankere."

Oba muži na mě krátce pohlédli. Arogantně jsem jim vracela pohled. Hagenův výraz lehce změkl a Ichabod se rovnou rozesmál. "Kdyby informace nebyly jiné, řekl bych, že je stejné krve, jako zbytek vyšší společnosti." V jeho hlase zcela jistě nebyla lichotka. "Jak na vaši volbu reagovala vaše Patronka?" zeptal se lstivě.

"Matriarcha Nanoci mou volbu schvaluje," ucedil Hagen upjatě.

Překvapení v očích Ichaboda, poté si mě přeměřil spekulativním pohledem.

"Opravdu. Jak zajímavé." Zkoumal mě a pak se jeho oči ohromeně rozšířily uvědoměním. Znovu se začal smát. "Ach, má poznámka byla blízko pravdě! Slečna Zukya musí mít v žilách krev snad stejně starou, jako je ta má. Jak jen jsem si mohl nevšimnout podobnosti s naší drahou Matriarchou?" zeptal se jízlivě. Zvedl se, lehce se nám uklonil a odešel.

Tázavě jsem na Hagena pohlédla.

"Ne tady," odvětil, jeho tvář opět kamenná.

Až v mém bytě, Hagen u baru, já se vítala se svými pokémony, něco z jeho napětí opadlo.

"Kdyby byla má snoubenka kdokoli jiný než ty, Kyo, a já si nebyl dokonale jistý tvou loajalitou, pro styky s Ichabodem bych ji zmlátil jako psa. Nebo zrušil zasnoubení."

Zvedla jsem obočí, skeptická. Hagen měl pevné morální zásady a nedodržení svých závazků nebo zneužívání žen mezi ně zcela jistě nepatřilo. Ale nijak jsem nekomentovala.

"Ichabod je špatná novinka. Kdokoli se s nimi stýká, vyšší společnost je odstřihne. A ty zatím nemáš dostatečně pevné zázemí, aby sis to mohla dovolit."

"A jako vedlejší efekt sebou stáhnu tebe," dodala jsem.

Hagen kývl.

"Proč?"

"Pakt mezi Rodinami, jeden z nejstarších, který nikdy neporušili. Rozhodli se Ichabody zničit."

"Ale Ichabodé nejsou Delaney. Vzdali se svého jména, aby zachránili své lidi."

"Na tom nezáleží. Už jen fakt, že si vybrali tak výmluvné jméno svědčí o jejich hrdost a nezlomnosti. Rogue Ichabod bude posledním Delaneyem. A po této generaci vše skončí. Uvědomují si to jak Rodiny, tak on."

"Jak příhodné."

Hagen na mě pohlédl, podezíravý. Nevinně jsem se usmála a v jeho očích se objevila panika. "Kyo..."

"Myslím, že je čas, abych si promluvila s babičkou. Domluvíš nám schůzku?" Sladce jsem se usmála.