#22.5

"Už jsi to viděl?" zeptal se Mar.

"Už jsem viděl co?"

"Tu novou trenérku!"

Teodora si opovržlivě odfrkla. "Není nic výjimečného. Malá primadona, která udělá vše pro kousek pozornosti. Odpoledne jsem ji na odchodu zahlédla v Rituré, kde neváhala líbat zadek Ichabodovi. I když jí musím uznat, že to udělala velmi neortodoxně."

Zmateně jsem si je přeměřoval a Tea se jízlivě ušklíbla. "Měl bys trochu sledovat bulvár, drahoušku."

"Jelikož poskytuje tak přesné informace?" zamumlal jsem mírně.

"Jelikož poznáš, co je v centru pozornosti a co Rodiny zajímá. A teď je to ta malá čubička, co se snaží prodrat do společnosti. Tentokrát se nejspíše přehrála." Teodora se záštiplným uspokojením upila vína. "Má v kapse sňatek s pravděpodobným Dědicem Nanoci, nebo minimálně pravou rukou Matriarchy, a stejně si brousí drápky na staré jméno. Ale s Rodinou Ichabod těžce minula." Zelenooká žena si odfrkla. Podrážděně pohlédla na nebe, začalo sněžit. Zdálo se, že nebyla zrovna romantický typ. Zvedla se a zamířila dovnitř kavárny. S Mareepem jsme ji pomaleji následovali.

"Musíš uznat, že je dobrá," poznamenal Mar.

"Bojovala zatím pouze proti odpadu," ucedila Teodora ostře.

"Nějaký talent?" zbystřil jsem.

Mareep místo odpovědi vytáhl datapad a položil jej na stolek, o chvíli později se objevila nahrávka.

Strnul jsem.

Andreus Nice, jeho výraz až příliš prázdný, ostrým hlasem instruoval svého pokémona. Byl to slušný trenér, jeden, s kterým by zápas nemusel být zcela ztráta času. A přestože jeho pokyny měly solidní logiku a jeho taktika byla dobrá, žena na druhé straně hřiště jej zničila.

Dlouze jsem si ji prohlížel. Štíhlá postava, poklidně stála, Togepiho v náručí. Oblečená byla nedbale, volné šaty visely kolem jejího těla a skrývaly její křivky. Vysoké kozačky objímaly její lýtka a část stehen jako druhá kůže, všiml jsem si, samozřejmě, když jí jeden výbuch na okamžik vyhrnul sukni takřka k pasu. Černé vlasy nedbale spíchnuté na temeni, nalíčená byla buď decentně nebo vůbec. Pamatoval jsem si její kůži pod oblečením, zcela jistě nic skrývat nemusela. Byla pod mýma rukama jako samet.

Cítil jsem, že tvrdnu, a náhle se mi vrátily týdny nelogické sexuální frustrace a potřeby.

"Liško," zamumlal jsem, sledoval další fragment zápasu a mé vzrušení se pouze zvýšilo. Vidět ji tak schopnou a kompetentní, to pro mě bylo afrodiziakum zcela jiného druhu a spojené se vzpomínkami, které jsem na ni měl...

Zasáhla mě vlna potřeby, touhy. Po sexu. Po těch nekonečných minutách naprosté spokojenosti, kdy jsme se pouze objímali, ztracení v přítomnosti toho druhého. Musel jsem uznat, že mě síla reakce zarazila. Možná i znepokojila.

A pak jsem ji viděl sedět s Ankerem a ostře se mi připomněl dřívější kousek konverzace.

"Kdo je to?" zeptal jsem se.

"Zaregistrovaná je pouze jako slečna Zukya. Jejím patronem je Hagen Anker. Touto dobou už nejspíše v bulváru kolují zmínky o jejich zasnoubení."

Přimhouřil jsem oči a zmateně zvažoval zuřivost, kterou jsem cítil. Pevně jsem stiskl rty a pak se temně uchechtl. Tak takhle děvka ze Zkaženého města užila mé peníze. Ale nakonec, věděl jsem, že je kompetentní. Jen jsem nečekal, že až takto kompetentní. Dědic Nanoci, hlubino.

Znovu ta zuřivost. Pečlivě jsem na sobě nedal nic znát. "Říkala jsi, že jsi ji dnes potkala, Teo?"

Chladné ticho ze strany mé společnice. Pomalu jsem přesunul pohled z videa na ni. Probodávala mě pohledem a nejspíše mě, opět, četla.

"Ano."

"S Ichabodem?" málem jsem vrněl.

"Jestli před ním nebyla na kolenou v okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře do jeho soukromého hřiště, velmi bych se divila," odvětila se záměrnou vulgárností. A jelikož jsem podobné zkoumání čekal, Tea nakonec vždy a všude sbírala informace, pouze jsem se mírně pousmál. Tak lacině jí žádnou svou upřímnou reakci nedaruji.

"Je dobrá. Její pokémoni, Mare?"

"První byla Eevee. Říká jí Alesta." Mareep zaváhal. "Nejsem si jistý, nakolik je silná. Fakt je, že je skvěle trénovaná a společně s dobrými tahy v souboji, slečna Zukya vždy vyřídí svého protivníka bez toho, aby její pokémon utrpěl nějaké vážné zranění. Což je pravda obecně. Dále užila Charmeleona – Hidu. Ta je děsivě silná, nejsilnější, kterou zatím užila. Dratini a Kirlia – Baletka se zdají slabší, ale opět, ví, jak využít jejich silné stránky a chrání jejich slabiny, tudíž neprohrála ani s nimi. Vždy je raději odvolala, než aby je zbytečně nasadila. Registrovaných má šest pokémonů a další dva zatím neznáme." Zelenovlasý mladík váhavě pohlédl na Teu, která měla iritovaný výraz. "Předpokládá se, že další dva pokémoni jsou esa v rukávu a budou zatraceně silní. Pokud je Charmeleon indikátorem situace."

"Pošli mi informace."

Mar kývl a gestem hodil složku informací. Přijal jsem je a donutil se na ně nezačít dívat hned v tu chvíli. Teodora byla rozmrzelá až až i bez toho.

Seděl jsem a zvažoval situaci. Ze své reakce jsem věděl, že ji vyhledám. Stalo se mi to několikrát za život, lehce zahanbující, trapná slabina, které se nedokážu zbavit. Myšleno, že si najdu děvče, která se mnou... nedá se to popsat jinak, že rezonuje. Byly tři, a rychle jsem se naučil je nechat za sebou, než je otec bude moct použít proti mně.

Ale ani jedna z nich mě nezanechala s modrými koulemi týdny poté, co mi zmizela z života, a to po jediném čísle na záchodcích.

Stejný impulz, který mě donutil ji tam zatáhnout, mě teď nutil ji najít. Věděl jsem, že to bude katastrofa. Byla zasnoubená za prominentního, perspektivního muže, který měl vliv. Pokud však Tea četla správně – což se nedalo zaručit, jelikož pokud nějaká žena nebyla v jejím týmu, byla konkurence, kterou obvykle bodla do zad – byla to zlatokopka, která se při první příležitosti přisála na Ichaboda. A já nakonec byl lepší, než ten umíráček zlomené královské rodiny.

Mé myšlenkové pochody mě iritovaly, jelikož jsem věděl, že bych ji vydržoval, jakkoli špatný vliv by na mě měla. Ale na druhou stranu – nikdy jsem nebyl takto přitahován k někomu, kdo pro mě nebyl v jistém smyslu... dobrý. Ani jedna z předchozích tří, které jsem opustil, nepostrádala charakter. A stále jsem si pamatoval liščiny oči, tehdy, když vyšla z kabiny řidiče. A v nich nic o bezcharakterní zlatokopce nebylo.

Hlubino, byl jsem příšerně tvrdý. Tohle bylo ponižující.

"Myslím," zamumlal jsem, "že tuto slečnu Zukyu chci potkat." Věnoval jsem Tee dravý úsměv, abych ji zavřel zobák dříve, než začne s tirádou, kterou jsem v ní četl. "Nakonec, potřebujeme vědět, jaké dva další pokémony skrývá, že?"

V duchu jsem začal plánovat. Jak celou situaci zahrát tak, abych dostal ochutnávku toho, co jsem potřeboval? Zároveň z ní neudělal slabinu, skrze kterou mě mí nepřátelé nedorazí? A pokud tato náhoda byla přeci jen až moc příhodná, vypořádám se s lištičkou tak, jak si zaslouží. Můj úsměv musel reflektovat něco z mých myšlenek, jelikož Tea, která se nadechovala k další jízlivé poznámce, zaváhala, v očích obezřetnost.