#21

Pomalu jsem kráčela chodbou ke stadionu.

Pokud jsem systém chápala dobře, potřebovala jsem teď vyhrát minimálně 250 bodů, abych byla do Turnaje kvalifikována. Tedy, někdo, kdo neměl před tímto Turnajem žádný zápis v Trenérské Unii Kaloen potřeboval 250b. Existoval delikátní systém, kdy jeden automaticky postoupil, pokud měl 150 bodů na svém TUK profilu a aspoň jednou se umístil v první desítce v kterémkoli ze čtyř kol jednoho ze čtyř mini-turnajů.

Mohl bolestivě nasbírat 80 bodů, kdy desáté místo nabízelo 5b. Jelikož bylo kol miniturnajů celkově 16, dělalo to 80b.

50b každý trenér automaticky získal, pokud se do Turnaje vůbec minulý rok dostal a umístil se v první stovce.

A chápala jsem, že trenéři mohli získat body na škále od jednoho do teoretického tisíce i na základě zápasů v Unii. Na základě stání trenéra v žebříčku, poměru jeho vítězství k prohrám a době, po jakou si svou příčku udržel a kolik vítězství dosáhl...

Momentální první příčku držel Merrick Nolan s 821 body. Sto padesát bodů mu náleželo za první příčku, zbytek musel být za jeho vítězství a udržování pozice. Nejspíše také vyhrál Turnaj, za což pravděpodobně byla také odměna.

Ale to jsem se dostala od tématu.

Existoval systém, kdy 150b z TUK dostalo trenéra do Turnaje. Avšak nováčci jako já museli získat navíc dalších 100b. Pokud jsem někdy viděla účinnější způsob, jak diskvalifikovat slabší sociální třídy, nepamatovala jsem si jej. Jelikož kombinace finančních nákladů za ustanovení TUK profilu plus arbitrárních 250b, což znamenalo nutnost vyhrát všechny mini-turnaje minimálně na osmé pozici. A k tomu všemu ještě náklady na registraci pokémona, což taky nebyla maličkost.

Ale pokud jsme zohlednili pouze nároky na body... nemyslela jsem si, že to bylo nemožné, jinak bych se o to nepokoušela, navíc v mé pozici, kdy jsem měla pouze čtyři kola. Ale v tomto jsem si dovolila trochu pýchy. Byla jsem dobrá trenérka. A měla jsem velmi dobré pokémony. Nováček by musel být velmi talentovaný, aby dosáhl něčeho podobného, jelikož jsem v protivníky moc důvěry nevkládala, ale stále to byli spratci s bohatými rodiči, kteří jim koupili mocné pokémony. A to byl ověřený fakt z videí z minulých let. Destruktivní síla některých pokémonů mi naháněla hrůzu, ve spojitosti s trenéry, kteří je vůbec nedokázali ovládat. Pro barvitou představu – krásným příkladem byla má Salamence ve spojitosti s někým neschopným.

Nováčci ze slabších tříd by mohli mít štěstí a mít jednoho pokémona, kterým by zdecimovali své protivníky. Ale stačila by jedna chyba nebo jedna náhoda, nebo příliš náročné tempo, a byl by ze hry. Ani s dvěma, což byl dle mého názoru limit, za jaký se někdo mimo vyšší společnost nebo aspoň s naditou peněženkou jednoduše neměl šanci dostat. Měla jsem podezření, že to byl jednoduše jeden velký, finální trénink před aktuálními Turnajovými souboji. Ať tak či onak, přestávky mezi boji trvaly maximálně hodinu, v závislosti na délce souboje dalšího protivníka. Někdy pouhé minuty a to pro přechod z jednoho stadiónu na druhý. Podobně jako ve Skupinových bojích v Turnaji, deset vítězství znamenalo vítězství, pět proher za sebou diskvalifikaci. A poté ještě následoval hybridní pavouk pro ujasnění pozic. Byl to popravdě chaotický systém. Nejspíše proto, aby byrokrati skryly co nejvíce špíny, kterou v průběhu do výsledku zakopají.

Došla jsem na konec chodby, kde čekal můj asistent. Vše jsem zaplatila hned a bez námitek, i když byly některé poplatky stupidní. Hagen trval na tom, že mi koupí veškeré benefity, ne snad proto, že bych je potřebovala, ale jeden si musel udržovat úroveň. Ačkoli jsem babičce Nanoci ostře rozkázala, že nechci, aby mé jméno jakkoli ovlivnilo proces, ani jsem se nepouštěla do zbytečného boje ohledně těchto ostatních malých ústupků. Doslova by to Matriarchu Nanoci ponížilo a nechtěla jsem si ji takto rozčílit. Nakonec, měli jsme mezi sebou příměří a jediné, čeho bych dosáhla, by bylo zkomplikování situace pro Hagena. A jelikož jsem si k němu začala stavět čím dál pozitivnější postoj... Všechny ty zbytečně vyhozené peníze znamenaly, že byl můj asistent velmi úslužný a zdvořilý, i když trochu zmatený mým postavením. Byla jsem Hagenova milenka? Nebo někdo důležitý, i když zatím neznámý? Nakonec jsem si koupila i neobvyklý nadstandard ve formě zobrazení pouze křestního jména, že?

Podepsala jsem a odsouhlasila všechny potřebné ustanovení a poté vešla.

Zamrkala jsem proti ostrým světlům reflektorů. Také mě překvapilo relativní teplo, které jsem díky nim cítila. Zběžným pohledem jsem odhadla rozlohu hřiště na nějakých padesát na dvacet metrů. Tribuny byly osmistupňové a oddělovalo je od nás tlusté... možná plexisklo, možná něco silnějšího. Nakonec, při vyšších teplotách bylo plexisklo tavitelné a při přehlídce monster, která se zde každý rok odehrávala, by to bylo pošetilé.

Došla jsem na vyznačené místo a dlouze si prohlédla židli a stolek s občerstvením, než mé oči přitáhla bílá šmouha mezi rudými růžemi. Jeden z benefitů, Hagene? Pomyslela jsem si, když jsem četla kartičku vloženou v kytici. Přes rty mi přeběhl krátký úsměv a podivně mě ta pošetilost rozveselila.

Pokuste se je nezničit příliš brutálně, má drahá Kyo.

Schovala jsem si kartičku do kabelky, opatrně zastrčenou v boční kapsičce, aby se nepokrčila.

"Togepi?" zeptal se zvědavě pokémon.

"Ano. Velkou radost. Ale nesmíš to tomu arogantnímu muži prozradit." Položila jsem Togepiho na stůl a vydala se k čáře oddělující trenérský plácek od hřiště. Z druhé strany už přicházel můj protivník. Muž, o pár let starší než já, v obličeji měl aroganci a v očích výsměch.

"Vítejte u druhého zápasu prvního kola zimního mini-turnaje! Jmenuji se Mark Swiftman a budu dnešním komentátorem pro tuto vzrušující událost! A tady je máme! V rudém poli Andreus Nice, dlouholetý veterán Turnaje, který se stabilně umisťuje v první šedesátce a loni dosáhl až na solidní 42. příčku! Celková pozice TUK je díky postupu z minulého roku 53. a tuto pozici stabilně udržoval po celý rok, i když naneštěstí nepostoupil ani výše,"

Niceho výraz při poslední poznámce lehce potemněl, ale překvapivě nijak nereagoval.

"a na druhé straně nováček! Jak je to dlouho, kdy jsme viděli kohokoli se vynořit z prázdna tak nečekaně? Tato krásná, i když značně tajemná slečna si zvolila přízvisko Zukya a je sponzorována Hagenem Ankerem. Jako trenér stabilně se udržující v třicítce nejlepších očekáváme od této mladé dámy odpovídající výkon. Bude se měřit s výkony svého sponzora, bude jim stačit? To uvidíme! A Rozhodčí gestikulují k začátku zápasu, oba soutěžící potvrzují připravenost. Naše pohledy se obracejí ke kolu elementů, točí se a zastavuje... a je to klasické travnaté pole! Ne nejlepší pro Andreuse Niceho, který v minulosti preferoval vodní typy, ale pokud se jeho protivnice nevytasí rovnou s travním typem, neměl by být ani v přímé nevýhodě. A trenéři sahají po svých pokéballech...

https://cz.pinterest.com/pin/465700417688096625/

Nice si zvolil Ludicola! Zdá se, že na svou protivnici nemíní jít zlehka, jelikož je to jeho hvězdný pokémon, s kterým slavil v minulosti mnoho úspěchů..."

Odvrátila jsem se od tabule, kde Swiftman projektoval zajímavé grafy a statistiky ohledně Niceho. Byl tak malou rybou, že jsem o něm nikde nesehnala žádné informace, ale z celkových dat jsem usoudila, že přestože tvrdohlavý a vytrvalý, nebude to příliš těžký soupeř. Z jeho netrpělivého postoje jsem neusoudila přílišnou soustředěnost. Podceňoval mě. Ale to se může změnit s přicházejícím zápasem.

Chtěla jsem začít Hidou, ale ohnivý typ má slabost vůči vodním a tak jsem po chvilce zvažování zavolala Alestu.

cz.pinterest.com pin AR6-z4Nrj20zQXMz8YLUTu5t39-7hTR2EoAKZ8XjPbWTWHGJFVynLho

"Nádherná Eevee! Zdá se, že se slečna Zukya soustředí, jako mnoho mladých trenérek, na tento evoluční typ. Překvapí nás celou šňůrou eeveelution, nebo je zatím pouze na počátcích své cesty? Uvidíme, dámy, a pánové, uvidíme. A rozhodčí odstartovali souboj!"

Alesta se protáhla a teď si zamyšleně prohlížela Ludicola. Metr a půl, přes padesát kilogramů, nebylo zcela nemožné jej fyzicky porazit, nakonec jsem ji drillovala proti Laranovi, že? Ale proč se zbytečně namáhat? Šňůrou strategicky výhodných útoků –

"Ludicolo, sluneční paprsek!"

Zamrkala jsem. Pak se znechuceně ušklíbla. Tak neohrabaně začít zápas... kdyby byl pokémon vytrénovaný na povel útok vypustit, což znamená sbírat sluneční energii od chvíle, kdy byl vyvolán... problém byl, že jsme byli uvnitř, pod reflektory, a Ludicola zcela jistě sluneční paprsek nesbíral. Co Nice předpokládal, že budu stát a čekat, než Alestu útok srazí? Nu, měla bych jej naučit něco o aroganci, ne?

"Rychlý útok, vyveď jej z rovnováhy, převaž jej železným ocasem a poté stínová koule, hezky přímo do obličeje, ať jej to zmate. Pokud tě útok vyhodí do vzduchu, další železný ocas. Nebo rovnou Bouři železných úderů."

V jednu chvíli byla Alesta na mé straně hřiště, v další vrazila do těla Ludicola. Zamrkala jsem. Nejspíše jsem byl rozmazlená Laranovým výkonem, ale podivný kříženec mezi ananasem a kachnou jednou vtipně kvákl a spadl na záda. Stinná koule Eevee vyhodila do vzduchu, perfektní stočení a poté přišla nakládačka tak trapná ke sledování, že jsem jen stěží odolávala touze si schovat obličej v dlaních.

"Eev!" Alesta po dalším skoku zmateně přistála na hrudi Ludicola, v průběhu smršti železných ocasů s čím dál zmatenějším výrazem prostě ležícího pokémona sledovala, teď se dokonce podívala pokémonovi do obličeje a poté začala nejistě klusat směrem ke mně.

Stačil nárazový útok, stínová koule a tři železné ocasy, a jak se zdálo, pokémon nebyl schopen dalšího zápasu. Celé to nezabralo déle patnáct sekund.

"Eevee?" Alesta mi lehce znepokojeně skočila do náruče, spíše vyjevená než šťastná pro své první vítězství. Uvědomila jsem si, že je na stadionu absolutní ticho, dokonce i Nice zírá s pokleslou čelistí.

Ozval se osamělý potlesk, pohled mi okamžitě blesk k muži, který byl jeho původcem. Samozřejmě, Hagen. A jak pobavený.

"Dámy a pánové, nový rekord na tomto stadionu! Třináct sekund je novým měřítkem síly, co se pokémonů týče! Rozhodčí gestikulují vítězství, které bezpochyby náleží této mladé trenérce! Slečna Zukya a její Eevee! Koho si Andreus Nice vybere jak svého druhého? A... ach, zdá se, že je dnešek plný překvapení, nejen první typ pokémona, který není vodním, ale i důstojná finální evoluce! Zdravě vypadající Beedrill a pokud má data nelžou, neobyčejně velký jedinec také! Jak si náš nováček poradí s touto výzvou?"

"Běž."

"Eev!"

Zamyšleně jsem si Beedrill prohlížela. "Rychlý útok, zjistěme, kdo je hbitější."

cz.pinterest.com pin 539024649136479486

Alesta zmizela, ale Nice se nenechal nachytat podruhé, okamžitě rozkázal pronásledování. Což byla překvapivě účinná volba, nebo by byla, kdyby Eevee nebyla o zlomek rychlejší. Liška se dokázala dostat do slepého bodu hmyzího pokémona a použít nárazový útok. Ne tak silný, jako skutečný nárazový útok, ale rychlost to dorovnala. S malou hmotou svého těla Alesta na nic jiného ani spoléhat nemohla.

Okamžitě uskočila z dosahu a pozorně svého nepřítele sledovala. Byla rychlejší, ale přesto jsem nemínila blízký kontakt riskovat, ne když byla Beedrill v plné síle...

"Zatancujeme si, Alesto. Hbitý útok, na každé třetí zastávce užij stínovou kouli."

"Eevee!"

"Beedrill, jedový úder, znič tu kouli!"

Kalkulovala jsem. Beedrill byla zcela jistě dost rychlá, aby zničila přicházející stínové koule, a pokud bude Alesta užívat hbitý útok příliš dlouho, zbytečně se vyčerpá, nemluvě o tom, že sice stínové koule trénovala a dokázala jich v krátkém časovém intervalu vyprodukovat úctyhodných 21, ale přes vysoký počet to není až tolik. Zatímco Nice bude přesně na toto čekat. Na druhou stranu, ani jedový úder v plné síle zcela nenegoval stínovou kouli a s každou další část energie zasáhla. Ne dost rychle, ale...

Přimhouřila jsem oči a usmála se. "Za další stínovou koulí rychlý útok, a pak zazpívej!"

Beedrill si příliš zvykla se při odrážení stínových koulí opevnit v přípravě na doznění útoku. A proto bude o trochu pomalejší, než by jinak reagovala...

Nice postřehl liščin pohyb, ale už bylo pozdě, nedokázal reagovat rychleji, než Alesta běhat. Hmyzí pokémon bodl do stinné koule, obrnil se proti rozplývajícím se energiím a to zcela skrylo Alestu, která do něj vrazila a dokonce jej srazila na zem. Opět se pokémonovi postavila na hruď a než se Beedrill vzpamatoval, použila Hyper hlas. A jelikož to znělo příliš křečovitě, nazvali jsme to zpívání.

Beedrill se zachvěl, tlaková vlna jej odhodila pár metrů daleko.

Udělala jsem gesto, které Alesta z tréninků dobře znala, rozběhla se, zatímco se jí u tlamičky začaly shromažďovat stíny. Byla trochu pomalejší, než na počátku souboje, ale stále se dostala ke svému protivníkovi dříve, než se stačil zvednout. Vyskočila do vzduchu, reflektory pod ní vykreslily několikanásobný stín.

"Eeeeev," liška se prohnula v hřbetu, koncentrovala sílu tří stínových koulí v jediný útok, "veee!"

Útok úplně smetl napůl vystavěnou obranu hmyzího pokémona... a poté jeho bodáky padly k zemi.

Alesta seskočila, tentokrát samolibě potěšená koncem zápasu. Zadýchaná byla jen trochu. Zatím jsem nepostřehla ani jednu chybu, Eevee performovala přesně, jak jsem si přála. Neznamenalo to, že nás stále nečeká dodatečný trénink, ale byla jsem spokojená.

"A slečna Zukya nám všem ukazuje, že není někdo, s kým je radno si zahrávat! Další skvělý souboj, druhé vítězství na účet této roztomilé, i když zcela jistě dravé lišky!"

Nice, rty pevně sevřené, odvolal svého pokémona. Přimhouřil oči a vyvolal svého třetího, což byla Staryu.

https://cz.pinterest.com/pin/279715826837906942/

Lehce jsem se usmála, vypadalo to jako zábavný problém, s tímto druhem pokémona Alesta nikdy nebojovala. Ale cokoli Nice viděl v mém obličeji, zachmuřeně zaťal pěsti a než jsem se nadechla k rozkazu, opět pokémona odvolal.

"Ah, už dlouho jsme neviděli kontumačně prohraný souboj!" Nice bez ohlédnutí odcházel. "Zdá se, že Andreus Nice poznal neodvratelnost porážky ve své situaci a zvolil strategický ústup místo bezhlavého vrhání se do boje! Těžké rozhodnutí hodné generála. A tak tu máme druhou vítězku prvního kola mini-turnajů, slečnu Zukyu a její Eevee!"

"Vee?" Alesta ke mně doklusala, zmatená.

"Vyhráli jsme!" Klekla jsem si a nastavila ruku, liška s nadšeným výsknutím vyskočila a plácla si se mnou. Tiše jsem se zasmála, vzala do jedné ruky Togepiho, do druhé kytici a kráčela k rozhodčím, zatímco mi Eevee tančila kolem nohou a nepředstavitelně se naparovala. Koutkem oka sledovala okolí, zda si uvědomovali, jak úžasná je. Pokud vítězství takto působilo na Alestu, nechtěla jsem si ani představovat Kileonu.

Rozhodčí mě obezřetně sledovali přicházet, ale poté, co jsem jim pouze poděkovala, se lehce uvolnili a s malými úsměvy pokývali nazpátek.

*

Hagen, jak se zdálo, nebyl charakter spokojený na bočních lajnách a od třetího zápasu si začal sedávat se mnou v trenérském plácku.

A nikdy neopomenul donést novou kytici. Uvažovala jsem, kolik jich na konci dne budu mít.

Bylo stupidní, že mi to dělalo radost, ale... nu, dělalo mi to radost. Bastard věděl, jak svést ženu. I když už jeho snoubenka byla.

Po prvním zápase jsem upadla do monotónního rytmu. Alesta zjistila, na jaké úrovni můj protivník byl. Jakmile jsem si ověřila, depresivně, že byl slabý, zdálo se, že Nice byl měřítkem pro silnou úroveň, alespoň v těchto mini-turnajích, zprvu váhavě, ale poté jistěji a jistěji jsem do boje začala posílat Dratiniho a Baletku. Jelikož ti dva byli v boji naprosto hrozní, ale úroveň ostatních trenérů byla ještě horší. Ukázalo se, že nezáleželo na statech, ne tolik, když silných a slabých stránek jak svého, tak protivníkova pokémona trenér neuměl využít. Já ano. Možná bych se neměla tolik namáhat a snížit se na prostou "kdo vydrží déle" taktiku. Aspoň by diváci z celé věci něco měli, jelikož ani nucený hlas Marka Swiftmana zcela netišil nespokojené brumlání diváků. Jaksi se jim nelíbilo sledovat velmi jednostranné decimování trenérů.

Sedmý zápas přinesl osvěžující změnu, natolik, že jsem zavolala Hidu, ale trenér měl nešťastně pouze travní typ pokémonů a nakonec to byl také rychle ukončený zápas.

"Mí pokémoni jsou pro tuto úroveň příšerně přetrénovaní. Prosím, řekni mi, že je to v Turnaji lepší."

Hagen si odfrkl. "Všichni na úrovni mají Zlatý Surf. Také ti jeden koupím, pokud netrváš na této frašce." Šarmantně se usmál.

"Togepi!" souhlasil pokémon vesele.

"Ještě si to možná rozmyslím," zamručela jsem, ale na zaujatý pohled svého snoubence pouze mávla rukou.

A i to byl smutný fakt těchto zápasů. V životě bych si nemyslela, že během souboje nebudu dávat pozor. A koukněme se, vesele si tu vykecávám se svým společníkem, zatímco Baletka doslova tancuje v kruzích kolem svého protivníka.

"Jak vysoké staty tvá Eevee vlastně má? Decimuje jednoho pokémona za druhým a nezdá se, že by zpomalovala," protáhl Hagen lehce.

"Pokud bys tomu věřil, zas tak dobré ne. Zapracovaly jsme na obraně, ale Alesta je přirozeně slabší, co se fyzické kondice týče. Sázíme vše na rychlost a speciální útoky."

"Zdá se, že to stačí," zasmál se můj společník. Vrhla jsem na něj příkrý pohled. Poté si povzdechla a do toho se Kirlia jako ozvěna zvonivě smála.