#20.5

Bylo to dlouho, kdy jsem jednoduše... relaxoval.

Nebylo to zrovna nejchytřejší rozhodnutí, s neznámou organizací, která by ráda zkrátila mou existenci na této milosrdné, přívětivé zemi, ale Mareep navrhl jako větvičku smíru posezení v kavárně a Teiin pohled zcela jasně telegrafoval, kam naše vztahy zamíří, pokud odmítnu.

Nebylo příliš pravděpodobné, že na mne zaútočí na veřejném prostranství před tak velkým publikem, ale fakt, že jsem stále nevěděl, kdo za útok mohl, a otec k události také neměl žádný komentář a pro jednou jsem věřil, že žádný intel neskrývá... polovinu času jsem si byl jistý, že jsem v hledáčku snipera a pouze nenápadná přítomnost mé Gothitelle nedaleko společně s celým karouselem duchovních pokémonů plujících po okolí...

A samozřejmě crème de la crème Otcových jednotek nejspíše také nebyl nic, nad čím jeden mohl ohrnovat nos...

zdroj: cz.pinterest.com

"...myslíš, Uri?"

Otočil jsem se k zrzce, její zelené oči mě propalovaly způsobem, který říkal, že je stále rozzuřená a nechá mě vyžrat si každou sekundu škemrání o odpuštění. Jelikož to byla Teodora. Oh, a také nejspíše postřehla, že opět očima propátrávám okolí a nevěnuji konverzaci pozornost, kterou si zaslouží.

Naštěstí pro mě, posledních pár vět jsem pozor dával.

"Zkrachují. Neměli tak pošetile investovat."

Tea nakrčila obočí, trvalo jí celé dvě vteřiny, než pochopila, na co narážím. Oči se jí na zlomek okamžiku rozšířily překvapením, poté se její výraz změnil v zamyšlený.

"To jsem... popravdě... nezvážila. Odkud víš, že Julius Deming spolupracuje s rodinou Klancher?"

"Mluvíme o rodině Křídel z plamene. Kdy dokázala držet jazyk za zuby? Ty "lstivě a sofistikovaně skryté narážky" jsou bolestivě průhledné. Zoufalý výraz Juliuse na jedné z párty bylo potvrzením samo o sobě. Pokud si neprosadí svou, jelikož z jeho postoje je jasné, že si obchod nepřeje, do pár let zkrachují. Klancher nakonec jinak existovat neumí. Hoří tak divoce a padají s rozjařeným smíchem a bez výčitek."

"To je... překvapivě přesné."

Skryl jsem úsměv, jelikož Teodora neměla ráda vtipy nebo pouhé narážky na posměch na svou osobu a já ji už podruhé v krátkém časovém intervalu vyvedl z míry.

"Lance Klancher je popravdě docela dobrý trenér."

Oba jsme se otočili k Marovi.

"Je?" zamumlala Tea a zdálo se, že vzpomíná. "Ach ano. Pokud se obtěžuje účastnit, máš pravdu. Před čtyřmi lety překvapil svým postupem do samotného čtvrtfinále... a poté odstoupil, jelikož jeho rodina uzavírala velký obchod, ale bylo to v době jeho souboje... jsem si dokonce jistá, že to tak bylo naaranžováno..." odmlčela se, "zapomněla jsem. Mnoho lidí tvrdilo, že měl prostě štěstí a já se nechala unést názorem davu. Nebyla jsem na Turnaji, bylo jednoduché dát na názor většiny."

Výrok ani z trochy nekorespondoval s tím, co jsem o své společnici věděl, ale nechal jsem to být.

"Když jsme u Turnaje... tví pokémoni vypadali silní. Myslím, že máš šanci dostat se do pavouka," prohodil Mareep.

Tea potlačila odfrknutí a vytáhla tablet. "Když už jsi to nadhodil, co tak začít na předběžných analýzách pravděpodobných kontestantů? Nakonec bys měl vědět, jakým směrem své pokémony trénovat," postranní pohled pronikavě zelených očí, "a na co je připravit."

Pokrčil jsem rameny. Své vlastní analýzy jsem měl zpracované, z posledních deseti let, včetně vývojové a predikční analýzy, ale bude zajímavé objevy a výsledky srovnat s jejími. Přimhouřila oči, buď v odpovědi na mou ležérní odpověď, nebo možná něco z mých myšlenek zachytila v mém výrazu. Nakonec vyvolala 3D diagramy, které zobrazovaly detailní rozbor většiny předpovídaných finalistů tohoto roku.

Zdálo se, že do toho vložila čas a úsilí, mnohem více, než jen pár dnů.

Vypadalo to, že z toho nakonec přeci jen něco bude.

Naklonil jsem se ke stolu blíže a ostrým pohledem začal zkoumat brilantní konstrukt a algoritmus, který má společnice pořídila.

"Tvá práce, Mare?"

Zelenovlasý mladík se na mě překvapeně podíval, poté se potěšeně usmál.

"Většina informací pochází od Teii. Pouze jsem je zasadil do logického vzorce. Tea udělala většinu těžké dřiny."

"Velmi dobrá práce, oba dva," pronesl jsem nepřítomně, zatímco prsty ve stále zrychlujícím se trendu prosíval data a jejich pravděpodobnostní předpovědi. Program byl učenlivý, velmi rychle zachytil můj účel a zakomponoval jej do svého zdrojového kódu, dal mi po pár příkazech vše, co jsem si přál. Kontinuálně to stahovalo aktuální informace o každém jednom zmíněném pokémonovi z Kaloenské digitální knihovny a byl tam i vstup pro bojový rejstřík, přednastavených dvanáct nejužívanějších ihned k dispozici. Škoda, že jsem nepoužíval ani jeden z nich. Ale popravdě, trenér bez svého vlastního bojového rejstříku, což byla podaplikace Kaloenských pokédexů, se nemohl seriózně nazývat trenérem, že?

Na tvář mi vklouzl líný úsměv. Pokud použiju jako základ Marovu aplikaci a Teiiny informace a vložím do toho svou analýzu a pár... ne všem dostupných informací, budu mít v rukou destruktivní nástroj, co se týče příliš tradicionalistických trenéru. Pro kreativní toto bude k ničemu, snad kromě základních rad, které dobrý trenér odvodí z prvního pohledu na protivníka a seznamu možných a pravděpodobných útoků a odpovědí vhodných z mé strany... Ale na většinu neschopných trenérů to bude dokonalý algoritmus, kterým je eliminuji i v polospánku.

Na druhou stranu, byla to Mareepova práce a ten klučina byl zatracený génius, co se programování týkalo. Pokud mu přesně specifikuji, co bych od takového bojového analyzátoru chtěl, a pak si dal tu práci a správně jej kalibroval, mohl by to být slušný nástroj i během soubojů. Nakonec, trenér si nemohl pamatovat vše. Kdyby se jeden z mých soupeřů vytasil s vzácným, nepříliš častým exemplářem, těžkou cestou bych se musel naučit, jaké má takové eso v rukávu hranice. Pokud by mě neodrovnalo překvapujícím útokem rovnou.

Tolik možností. Mí dva kolegové se zase jednou překonali a konečně jsem si vzpomněl, proč jsem se s nimi, kdysi dávno, obtěžoval navázat přátelské vztahy. Teodora byla zatracený politický pavouk, i tehdy. A pokud na její sofistikované, na její věk určitě delikátní, manipulace nereagovali ostatní dostatečně rychle, nebála se do celé věci vložit rukama a nohama, pěkně postaru. Příběh našeho setkání. Byla to také první žena, jakákoli, kterou kdy uhodil. Nebylo mnoho, čeho by nedosáhla. A Mareep byl o tolik chytřejší než kdokoliv z nás, až to bylo směšné.

"Brilantní, neváhal by jeden říct." Široce jsem se usmál, když jsem gestem zavřel své analýzy. "Ale téma na jiný čas, jsme zde proto, abychom se bavili...?" navrhl jsem opět mírným tónem.

Teodořiny oči se zableskly, ale skryla své pocity příliš rychle, abych je zcela identifikoval. Mar zamrkal, ale poté se zasmál. "Nejsi vůbec nervózní!"

Naklonil jsem hlavu na stranu a zvažoval jej. "Ne," souhlasil jsem po chvíli jízlivě, "zdá se, že nejsem."