Zdá se, že jsem nějak zapomněla přidat Uriho POV. Tady je ^^

#18.5

Zamyšleně jsem si prohlížel své nové strážce. Na rozdíl od původní jednotky, kterou jsem měl na krku po celý svůj život, tito byli profesionálové. Možná dokonce patřili mezi Rudou, tajné nože otcovy malé armády. Společně se Zelenou, digitální ochranou a naším právnickým oddělením, a Modrou, kteří se soustředili na špionáž a trochu legálnější medicínské odvětví a výzkum, nejčastěji zbraní, byli top. Nejlepší, které můj otec zaměstnával. Do tohoto dne sledovali pouze otce a Prima. Jen málo Rodin mimo naše jméno si lidi z této větve mohli dovolit, většinou se spokojili se Zlatem a Stříbrem. Nebo, pokud chtěli opravdový luxus, se Žlutou, což byli doopravdy Rudá, Zelená a Modrá, kteří odešli do důchodu, ale stále měli své pozlátko. Unavení na tvrdší práci, kdy nezvládali to, co za mladších let, vysloužili si svůj klid.

Otec byl velmi dobrý ve čtení lidí a získání si jejich loajality. Kdyby mě tak nenenáviděl, nejspíše bych byl stejně pyšný jako Primo, nazývat jej svým sirem. Možná i více.

Žlutou si nejčastěji pronajímali stejně pouze proto, aby byli vidět, ne pro opravdové nebezpečí. Kvalita a exklusivita něco stála.

Jedna věc, kterou zcela jistě s těmito přátelskými pány na patách nebudu moct dělat, je návštěva Zkaženého města. Byli příliš dobří, aby mě nechali jít samotného, a na rozdíl od mých předchozích stínů, těmto by rychle došlo, co ve svém volném čase dělám. A přestože otec věděl o většině mých aktivit, byly malé detaily, které bych si rád nechal pro sebe. Tito profesionálové by si dokázali po několika návštěvách dát jedna a jedna dohromady a správně přijít s výsledkem dva.

Rozhodně ještě nebyl čas, aby se otec o dvojce dozvěděl. Ne teď a preferovaně nikdy v budoucnu. Jelikož pokud by mezi námi došlo k nejhoršímu, byla dvojka to jediné, co mi zajišťovalo aspoň nějakou šanci hněv Rodiny Romares přežít.

Se zády rovnými jako pravítko jsem sledoval své pokémony trénovat. Já byl nespokojený. Mí bodyguardi byli nespokojení, jelikož věděli, že jejich klient je nespokojený. A jako ostřílení veteráni správně tušili, že to dříve či později způsobí problém. Mí pokémoni byli nespokojení, jelikož já byl nespokojený a jak velcí do jednoho mohli být bastardi, já byl jejich trenér a stále by za mě položili život. Nasírat mě mohli pouze oni.

Lucaria především si prohlížela mou ochranku pohledem, který je nejednou nutil nechat ruku blízko svých zbraní. Jelikož v boji mezi člověkem a pokémonem by musel být pokémon přirozenou kořistí, aby padl. A Lucario byl bojová mašina a všichni přítomní si to uvědomovali.

Byl to mizerný začátek dne. Byl jsem si jistý, že se otec sám pro sebe pochechtával, jelikož musel vědět, že to tak nějak dopadne. Najal bych si vlastní jednotku, ale fakt byl, že pokud jsem nechtěl odhalit své karty příliš brzy, otcovi lidé byli to nejlepší, co trh nabízel. A já si svého života cenil.

"Tohle je směšné," zavrčel jsem si pro sebe, když Lucariina aurální sféra takřka zasáhla jednoho ze strážců, který se zaklením uskočil.

Vlčí pokémon mi věnoval krvežíznivý úšklebek a já si napůl pobaveně uvědomil, že každý útok, který má ubohá ochranná jednotka bude muset snášet, je jeden, který na svou kůži nepocítím já. Nebyl jsem filantrop. Celá situace náhle nevypadala tak špatně.

"Uri?"

Otočil jsem se a trochu překvapeně sledoval Mareepa a Teu, kteří přišli do tělocvičny. Mareep se zvědavě rozhlížel, ale byla to Tea, která ostrým zrakem zkoumala všechny přítomné pokémony.

Lucaria, která pomáhala trénovat ostatní. Medicham, Dragonair, Haunter, Meowstic, Roserade a Tentacool, který se schovával v hlubinách bazénku. Rozhodl jsem se vyměnit Medichama za Abru. Což nakonec mohlo být i dobře. Abra, přestože jsem s ní cvičil málo, byla také příliš silná.

cz.pinterest.com pin 839358449274738866

"Jsou to tví pokémoni, Uri?" nadhodila zrzka hravě. "Předpokládám, že Lucario je tvého otce, ale ostatní...?"

Tvoje bývalá samička? Ozvalo se mi v hlavě a já sebou trhl.

A na to jsi přišla jak?

Kdyby tě dostala do spárů, neodejdeš nepoznamenaný, upřela na mě vlčí úsměv Lucaria a obrátila svou pozornost zpět k boji s Medichamem.

"Řekl jsem, že to mám pod kontrolou."

"Vypadají dobře." Mar si jednoho po druhém pečlivě prohlížel, jeho počítač už začal skenovat jejich data. "Více než dobře, popravdě. Kde jsi je sehnal? Jejich trenéři museli být brilantní, jsou v perfektní kondici."

Samička Meowstic na zelenovlasého muže upřela pohrdavý výraz a skočila. Na tak drobného, ale především lehkého pokémona měl její kop sílu. Roserade, vyvedený z rovnováhy nějakým dřívějším útokem, odletěl proti zdi.

cz.pinterest.com pin 850476710857823977

Dragonair plul v bazénku, sledoval nově příchozí chladným pohledem a jeho bitva s Tentacoolem se na chvíli pozastavila. Mí pokémoni už před ochrankou neprojevili své schopnosti zcela, ale nějak ze mne dokázali vyčíst mou neochotu svým přátelům ukázat i tu trochu. Haunter plující u stropu se neukázal vůbec.

"Plánuji vyhrát Turnaj." Obrátil jsem se zpět k tréninkovým polím. Roserade, silnější v otravách a rychlosti, by měl mít nad Meowstic převahu, jelikož ta bojovala především pomocí psychických útoků. Ale jak se zdálo, i bez nich jí nedělalo potíže nakopat travnímu pokémonovi zadek. Lucaria a Medicham zpomalili rychlost svých útoků a místo toho se dali do řetězce neskutečně náročných útoků. Což mým přátelům nic neřekne, jelikož ti o boji nevěděli nic. A strážci, nu, oba byli bojoví pokémoni. Dávalo smysl, že uměli bojovat, že?

Rozhostilo se nepříjemné ticho, jelikož oba mí společníci vyrůstali ve vyšší společnosti a věděli přesně, jak číst náladu kolem nich. Ne že bych je neviděl rád, ale byli to v první řadě špehové a já nepotřeboval, aby se mé strategie dostali ven. Tato mise bude vykonána s naprostým minimem chyb. Nic neohrozí můj lístek z Kaloen.

"Potřebuješ s něčím pomoct, Uri?" zeptala se Tea tak uvolněně a přátelsky, že jsem jí to takřka věřil.

"Momentálně, ne, děkuji."

V zelených očích zaplál vztek. "Jsi takový bastard," zavrčela, její pěsti zaťaté.

"Ano?" otočil jsem se k ní.

"Teo..." odvětil váhavě Mar.

"Kolik jsme pro tebe obětovali, kolik jsme toho pro tebe udělali, a teď nás odkopneš jako nepotřebné zboží? Na to nemáš právo!" zavřískla.

Lehce jsem se zamračil. Jak moc jim asociace se mnou mohla ublížit? Byl jsem si jistý, že to bylo vyvážené benefity, ale Tea se chovala, jako bych jí stáhl ke dnu sebou, aniž bych si uvědomoval, že bych se potopil.

"Něco se stalo?" otočil jsem se k Marovi.

Zelenovlasý mladík se ošil. "Ve společnosti začala kolovat... informace."

"Jaká informace?"

"Že budeš brzy vyděděný."

Zamračil jsem se. "To není pravda."

"Není?" zarazila se Tea. "Máme excelentní zdroje. A ty jsou si jisté."

Zaváhal jsem, ale Primo i otec už byli připravení a oznámení stejně bylo jen necelý měsíc daleko. "Primo je hlavou rodiny. A ten mě nevydědí." Lehce jsem se zašklebil. "Pokud je váš informátor ve finančním, mohl postřehnout, že se chystám na cestu. Jakmile vyhraji Turnaj, plánuji cestovat. To je vše."

Tea zamrkala. Poté zrudla. "Ach," povzdechla si a delikátně se začala ovívat, nějak dokázala stočit své tělo tak, že jsem viděl každou její přednost. Kdysi ten pohled vyvolal vzpomínky na naši společnou noc. Teď se mi však opět vybavila tmavovláska v metru. Často jsem o ni snil, týdny po našem střetnutí, ale pomalu upadala do zapomnění... až doteď.

Krucinál. Potřeboval jsem někoho ohnout. Nedostatek sexu mi začínal ovlivňovat úsudek.

"Je tu důvod, proč vás tato informace znepokojila až tak, že jste cítili potřebu mi to oznámit, místo přerušení styků?"

Tea po mně blýskla vzteklým pohledem a něco v jejím výrazu potemnělo.

"Ty to nehraješ, že? Tobě je to upřímně ukradené. Nic pro tebe neznamenáme." V jejím hlase byl jed, který jsem u ni ještě neslyšel, ani poté, co jsem jí odmítl.

"Teo..." Mar ji chytil za rameno a ti dva si vyměnili pohled, který jsem ne zcela chápal. Mareep poté zavrtěl hlavou.

"Víš co? Já končím. Ten bastard si může dělat, co chce. Žádné přátele si nezaslouží," zasyčela a rázným krokem zamířila pryč. Zelenovlasý muž ke mně bleskl pohledem, ale nakonec si jen povzdechl. Poklesla mu ramena, nadechl se, že něco řekne... ale nakonec ode mě odvrátil pohled a odspěchal za rudovláskou.

Jsi idiot, žáku. Ti dva tě brali jako přítele. Chtěli ti pomoct.

Brali? Zamračil jsem se zmateně. Lucaria na mě upřela dlouhý pohled a pak se jí v očích objevila emoce, kterou jsem neznal. Připomínala mi něhu.

Tvůj otec není špatný muž. Jinak by můj sir nestál po jeho boku. Ale na tobě zanechal stopu, na kterou nemůže být pyšný žádný otec. Povzdechla si.

Míříš tím někam, Lucario? Nadzdvihl jsem obočí.

Pokud nic jiného, opravdu by stáli za tebou, kdyby šlo do tuhého. To je vzácné. Neměl bys to tak lehce zahodit. Běž a sprav to.

Zamrkal jsem.

Byli ochotní s tebou odejít do vyhnanství.

Hloupost.

Opravdu? Vlčí pokémon si mě dlouze prohlédl. Vycvičila jsem žáka, který vidí. Jsi již velmi blízko. Nenuť mě přehodnotit svůj úsudek. Vrátila se zpět k boji s Medichamem.

cz.pinterest.com pin 700309810778191744

Zvažoval jsem všechny informace, všechna léta, která jsme stáli bok po boku. Briskně jsem se otočil na patě a poklusem se vydal za jedinými lidmi ve vyšší společnosti, které jsem kdy nazval přáteli.