#10.5

#10.5

Unaveně jsem si přečetl několik zpráv a obezřetně se rozhlédl.

Můj nově nalezený dobrý vztah s Primem nebyl dokonalý.

A ten idiot si nějak interpretoval naše sezeníčko v otcově kanceláři jako svolení mi ničit život. Oh, nepochyboval jsem, že vše myslel v tom nejlepším. Ale to nejlepší pro zlatého chlapce nebylo tím nejlepším pro mě. A jeho těžkopádné pokusy nás s otcem donutit vidět věci jeho způsobem byly únavné, nemluvě o tom, že našeho sira pomalu doháněly na konec jeho trpělivosti.

"Nemůžu tomu uvěřit. Nikdy ses k turnajům nechtěl ani přiblížit!" Tea mě dloubla do ramene a zamračila se na mě. Neměla ráda situace, kdy tápala, jelikož neznala pohnutky ostatních lidí. Naprosto zdravý přístup. Neznalost mohla jednoho zabít, a někdy i doslova.

"Příští Turnaj jsem se rozhodl vyhrát," reagoval jsem klidně.

"Opravdu. V životě jsem tě neviděla s pokémonem, natož v souboji." Tea se lehce shovívavě usmála a kouslo to, jaký názor na mě měla. Nenechal jsem ji ze sebe vidět mnoho, pravda, ale být považován za zbytečného člověka někým, koho jste považovali za přítele, to byla rána pro ego.

"Zjistili jste mi něco o letošních účastnících?"

Mareep se do rozhovoru vložil dříve, než Tea mohla dodat další jízlivou poznámku: "Každé roční období se pořádá série čtyř miniturnajů – ve výsledku jich je šestnáct. Stačí se umístit do první desítky alespoň v jednom za každé období a je to automatický postup do Turnaje. Pokud získáš v každém období alespoň 100 bodů a máš na konci alespoň 400 bodů, nebo pokud jsi v první desítce v celkovém žebříčku a umístíš se v první desítce alespoň v jednom miniturnaji, získáš zlatý surf a automaticky postupuješ do... uh, říká se tomu třicetidvoufinále? No, na tom nezáleží, prostě první kola ve vyřazovacím pavouku," zaváhal.

"Ano?"

"Nu, eh.

.. můžeš se na faktické zápasy vykašlat a zaregistrovat se do Turnaje se stříbrným surf postupem. Je to v podstatě koupená vstupenka do Turnaje. Už jen fakt, že jsi v Turnaji, ti do celkové tabulky připíše 50 bodů, a stačí ti 10 bodů, aby ses v Trenérské Unii udržel. Stříbrný surf postup se poté změní ve zlatý, pokud prvních deset zápasů vyhraješ." Znovu si odkašlal a vyhýbal se mi pohledem. "Co se týče Turnaje samotného, účastníci budou rozděleni do čtyř skupin, kde se bude bojovat více méně každý s každým. Pokud vím, je to opravdu náhodné a ani staří patroni nedokáží dvojice ovlivnit. Dohlíží na to certifikovaní rozhodčí z ostatních regionů."

"A Kaloeny si samozřejmě musí udržet dokonalou pověst." Ušklíbl jsem se.

"Tak nějak. Trenér, který získá deset vítězství, postupuje do hlavní části Turnaje. Trenér, který prohraje pětkrát za sebou, vypadává. Teoreticky by se mělo v každé skupině vybrat šestnáct trenérů, ale odečítají se tam místa pro zlaté surf postupy. Jak jsem říkal, může to být přeměněný stříbrný, když vyhraješ svých prvních deset zápasů. A pak jsou to ti, kteří postoupili rovnou z mini-turnajů.

Následuje jednoduše pavouk. Přihlásit se může kdokoli po zaplacení vstupního poplatku a minimálně se čtyřmi pokémony, i když je možno používat až šest. Prohra však nastává po porážce čtyř z nich. A navíc musí být výhra o dvě vítězství. Pokd je to tedy 4:3, pokračuje se dále. První, kdo vyřadí všech šest pokémonů protihráče je vítěz. Neočekáváme nějakou změnu od minulých let."

"A to znamená?"

"Loňský Šampión je Merrick. Ve finále vyřadil šestého pokémona Honey svým čtvrtým, byl to vcelku vyrovnaný zápas. Honey,"

"Honey kdo?" Otočil jsem se na Mera tázavě. Byl jsem si vcelku jistý, že vyšší společnost znám i pozpátku, ale čím déle zelenovlasý mladík mluvil, tím zmatenější jsem byl. Připadal jsem si, jako bych do té chvíle žil v jeskyni.

"Hortensia Ysolt."

"Ach. Pokračuj."

Mareep na mě vrhl podivný pohled a začal recitovat: "Merrick se už třetí rok po sobě specializuje na elektrické pokémony, v jeho sestavě jako hlavní: Eelektross. Jolteon a Ampharos největší hrozby po něm. Poslední volba Manectric nebo Heliolisk, s kterými ale nemá tak velké procento úspěšnosti. Málokdy používá Pachirisu, i když jej vždy zaregistruje. Byl to jeho první pokémon."

"Honey je vílí trenérka. Hlavní tank je Grandbull a Primarina. Lilligant je její nejspíše nejsilnější pokémon, překvapivě, přestože vypadá tak elegantně a není vyloženě agresivní. Cvičí s ním doslova roky, někdy je při zápasech až nepřirozené, jak si ta dvojice rozumí i beze slov. Nerada jej užívá, jelikož to byl její první pokémon a nerada jej sleduje zraněného. Také se bojí o květinu na její hlavě, která dle pověstí konkuruje krásou i divokým druhům. Další jsou Wigglytuff a Clefairy. Poslední pokémon se rok od roku liší.

"V semifinále prohráli Kaleb a Kordell. Kordell získal v následujícím souboji třetí místo.

"Kaleb nemá specializaci, ale tíhne spíše k létajícím pokémonům – Flygon, Pidgeot, Altaria a Charizard. Dalšími jsou Gyarados a Girafaring. Loni ztratil nad Gyaradosem kontrolu, což mu prohrálo zápas, i když je jedním z jeho silnějších pokémonů.

"Kordell také nemá specializaci, ale loni tíhl spíše k ohnivým. Jeho prvním pokémonem byl Houndour a je nyní plně vyvinutým Houndoomem, s kterým dokázal překvapit i silnější protivníky. Zazářil s Blazikenem, který se vyvinul během boje s Gyaradosem, ale jeho hlavním tahounem je Magmortar. Málem spálil stadion, opravdu. Střídavě dále užívá Skarmory a Aggrona. Poslední pokémon také záleží spíše na konkurenci."

Nemá nám Kordell těžkou ruku, napadlo mě jízlivě.

"Pátý byl Roque, ale mnoho lidí spekuluje, že mohl být Šampiónem on, ale odstoupil."

"Odstoupil proč?" Zamračil jsem se. "Roque je z rodiny Ichabod. Bojoval by s Kordellem?"

"Ano." Mareep zamrkal, Tea mě sledovala ostrým pohledem. Opravdu jsem za těch více než deset let, co jsme byli spolu, neudělal nic natolik inteligentního, aby to ospravedlnilo jednoduchou dedukci? Ichabod, jak i samotné jméno napovídalo, byla padlá rodina. Kordell naopak měl za zády Brannony a nikdy neváhal vytáhnout těžké zbraně. Nebyl nebezpečím v politice, na tomto poli si jeden musel dávat pozor na malého usměvavého pavouka, kterým byla jeho malá sestřička, Rowena Adamaris Brannon.

"Roque?" pobídl jsem.

"Temný typ. Nebo možná jedový? Zoroark, Pupitar, Salazzle, Darkrai, Sneasel a Drapion."

V duchu jsem hvízdl. Jestli Roque neměl hezkou sbírku panáčků. "Byl v minulosti Šampiónem?"

"Nikdy se nedostal přes čtvrtfinále."

"Rodinná politika." Usmála se Tea potměšile.

"Jak smutné. Kdo se ještě účastní?"

"Opravdu dobré trenéry jsem už vyjmenoval. Za zmínku ještě stojí snoubenka tvého bratra Eseld. Specializuje se na vodní – Milotic, Golduck, Dewgong, Starmie, Lapras a Corsola, kde je Corsola její hlavní pokémon. Měla jej jako prvního a trénovala s ním, co jsem slyšel od dětství. Jsou jako jedna ruka a kreativní. Nedokáže však být dostatečně brutální, aby opravdu vyhrála. Miluje své pokémony příliš. Je spíše na Výstavy a kreativní sestavy než boje. Možná se objeví někdo nový. Většina dalších dobrých trenérů už sbalila kufry a šla vyzkoušet své štěstí v jiných regionech. Buď už vyhráli a vzali nabídky zahraničních investorů, nebo chtěli poznat svět..."

"Jelikož narazili na stejný problém jako Roque, ale na rozdíl od něj neměli aspoň tolik prostředků, aby dostali do rukou dobré pokémony."

"Tak nějak." Ušklíbl se Mar. "A samozřejmě tvůj bratr."

"Pochybuji, že se Primo tento rok zúčastní," pronesl jsem záměrně lhostejně.

Mareep narážku úplně přešel, ale Tea si informaci uložila v paměti a odsunula na později. Malý politický pavouk v učení. Zda se s mladou Rowenou scházeli na odpolední čaje?

"Jaké pokémony máš ty?" zeptal se po chvilce váhavě Mar.

Dlouze jsem na něj pohlédl.

"Prosím, řekni mi, že máš nějaké pokémony," ozvala se Tea a v její tváři byla špatně skrývaná bolest. "Možná bych ti mohla půjčit..." začala váhavě.

"Mám to pod kontrolou," odpověděl jsem mírně.

Z jejich výrazů mi ani jeden nevěřili.

"A výhra?"

"To nevíš?" zeptal se překvapeně zelenovlasý mladý aristokrat. Pouze jsem na něj pohlédl. "Já jen... rozhodl ses tak náhle vyhrát a je ohledně toho poprask ve všech médiích, i když je to až za rok..." odkašlal si, "Hoopa, což není až tak velká senzace – i když, to je diskutabilní, nakonec patří do skupiny mýtických – ale především Magearna! A, také z nějakého důvodu Magicarp..."

Tohle byla věc, po které otec šel, věděl jsem okamžitě. Magicarp byl tak mimo mísu, že to musela být nastrčená výhra, ať byl důvod jakýkoli.

"...ruin a energetické echo nebylo poškozené natolik, aby na něj nešel provést diagnostický sken. Nejlepší počítače v Kaloenech přes šest let pracovaly a nakonec dokázaly Magearnu zrekonstruovat! Co bych dal za to, abych ji mohl zařadit do svého týmu..." odmlčel se Mar toužebně.

zdroj: https://cz.pinterest.com/
 

"Pokud dokázali udělat jednu repliku, další musí být možná také."

"Stala se nehoda. Magearna je z části výtvor arcane vědy a nikdo si nebyl zcela jistý, co dělal, popravdě. Už nemáme mysl tak velkou, jako byla ta velkého Mistra Nikoly, který Magearnu a mnoho dalších zázraků vytvořil. A když se soudobí mamlasové pokoušeli odkaz Mistra rozlousknout, no, něco jim bouchlo."

Na mého technického přítele bylo spojení "prostě bouchlo" podivně nepatřičné, ale pochopil jsem, co se snažil říct. "Takže všechna data a výzkum vyletěl do vzduchu." Odmlčel jsem se. "Pokud je však Magearna nabízena jako výhra, je fungujícím exemplářem...?"

"Nenašel se nikdo, kdo by byl ochoten do výzkumu znovu investovat," pronesl Mareep podivně zahořkle.

To dávalo smysl, projekt se už jednou nakonec projevil jako vysoce riskantní. Na rozdíl od faktu, že tak cenný kousek nebyl někde na soukromé aukci, ale v něčem tak směšném, jako byl Kaloenský turnaj. Ale pokud byl i Magicarp něco více... možná, že se tak snažili, vcelku kreativně, vyprat zboží.

To by znamenalo, že po ceně někdo půjde.

Začal jsem se usmívat, náhle v mnohem lepší náladě. A také štědrejší.

"Mareepe, příteli... pokud jsi ochotný nastavit krk a vzmužit se, Magearnu ti daruji. Jen se připrav, že po tvém pokémonovi bude prahnout nejspíše celý svět."

Zelenovlasému mladíkovi vypadl jeho datapad z rukou. I Teodora překvapeně zamrkala. Pak se však jízlivě usmála.

*

Procházel jsem se v tichu po své ložnici a v duchu procházel své pokémony. Nechci být příliš silný, ale zároveň jsem boháč a mohu si dovolit to nejlepší, uvažoval jsem.

Abra. Vzácný pokémon, ale stále první stádium, a proto nahlížen jako slabý. Tentacool za vodního. Je v mořích tak častý, že lidé zapomínají, jak silný pokémon to sám o sobě je. Nějaký duch, jako každý arogantní trenér se budu chtít blýsknout. Haunter je taková klasika a je štěstí, že jsem na jednoho narazil při toulkách Zkaženým městem. Dragonair? Sice jsem už vodního měl, ale Dragonair byl dostatečně vycvičený, aby mohl zastupovat i vzdušného pokémona. Ditto... ne, Ditto je sice vzácný, ale je docela těžké s ní nevyhrát příliš rychle.

Mám psychického, vodního, vzdušného plus elektrického a ducha. Za rostlinného pokémona... Roserade je sice silný, ale měl bych mít aspoň jednu konečnou evoluci, pokud chci vypadat opravdově, že? A kdo říká, že jsem jej musel vytrénovat já? Na druhou stranu je tu Ralts, kterého jsem potkal jednou při běhu parkem... ale ten je příliš naladěný na mé emoce. Navíc měla za pasem Gardevoir, konečnou evoluci Ralts, Honey. Udržme nějakou variabilitu, diváci nakonec chtěli show.

V hlavě jsem zvažoval sestavu svých pokémonů a potlačil škleb. Díky drillu s Marshadow jsem se specializoval na utajení, plížení. Většina z nich tím bylo ovlivněno. Netrénoval jsem je pro přímé konfrontace. Měl bych to vyvážit, jen na Dragonairovi to neutáhnu, obzvláště pokud po výhře vážně někdo půjde.

Pousmál jsem se.

Samička Meowstic zapadala dokonale. Zorua by možná byla lepší, ale nebudu ji zbytečně tahat z teritoria, především když narazila na Zoroarka, s kterým tvoří pár. Pro to by mi určitě nepoděkovala. Jiní mí pokémoni nebyli tak fyzicky nebezpeční, ale vyrovnávali to v jiných aspektech... spíše až přestřelili. Vzít do boje takovou Gothitelle, boj by skončil příliš rychle. Navíc, Meowstic se musí příšerně nudit... a mít nutkání něco vyhodit do vzduchu.

Kdo by to byl řekl, já se na ten turnaj snad i těšil.