Iron and Magic by Ilona Andrews

Iron and Magic by Ilona Andrews
(Kate Daniels, #9.5)
(The Iron Covenant, #1 - trilogie? Někde jsem četla, že nejspíše proběhne před dějem KD 10. Tak uvidíme. ^^)

27.6.2018 - 4,5*
Myslím, že jsem v životě nezakopla o takový hate/love vztah, s důrazem především na hate část.
A už nikdy se na hradní příkop nebudu dívat stejně. *smích*

Nečekala jsem, že, však víte, mě bude Hugh jako charakter bavit a budu kopat za jeho tým.
(Ne že bych se záporáky obvykle měla problém, ale Preceptor měl na svědomí pár mých oblíbených charakterů z KD a to se jen tak přejít nedá.)

"How is it that * made more holes in you than swiss cheese, but your assholeness survived?" - Elara
"* doesn't have a knife big enough to kill my assholeness." - Hugh

Pokud napíšu, že je Hugh jedinečný bastard charakter, ani zdaleka to situaci nevystihuje. A to jsem měla takové naděje, že jsem z této své pitomosti už vyrostla. Ale nah. Totálně team d'Ambray. Na svou obranu, je to bastard, ale je se sebou dokonale smířený. Není nic horšího než hajzl spokojený ve své kůži, který vás dostane z kalhotek pod deset vteřin dokáže přesvědčit skálu k tanci. Ten chlap je zatracený chameleon a ještě má tu drzost u toho být šarmantní. Je vtipný, i když lehce morbidním, opravdu temným způsobem. A je to inteligentní parchant. Neváhala bych říct brilantní stratég.
Elara? Asi by mě to nemělo překvapovat, ale byla zatraceně dobrý charakter. Inteligentní. Sebevědomá. A nedarovala svému drahému manželovi ani centimetr.
Ti dva... když na to došlo, prostě jste si sedli, vytáhli popkorn a bavili se. Slovo hádka v jejich podání nabývá na nových dimenzích.
(heh.)

"This marriage is in name only."
"Sweetheart, you couldn't pay me enough."
Pink touched her tan cheeks. "If you betray us, I'll make you suffer."
"We haven't even married yet, and I'm already suffering."
"We have that in common," she snapped.

Inteligentní příběh! Tady! Tady! IA sice nepíše jiné, ale stejně mě to dokáže pokaždé tak nějak překvapit a jsem z toho nadšená.
Ostatní nedůležité detaily jako prohloubení světa a skvělé pozadí, dokonalý humor a atmosféra knihy, nejen perfektní protagonisté ale i vedlejší postavy...
Seriózně, postavy mají skrytou hloubku, jejichž hloubka má svou vlastní hloubku. Znám méně komplexní lidi ve svém reálném životě.

*smích*

Těšila jsem se na knihu, i když jsem se trochu bála, co nakonec dostanu. Jelikož hodně lidí očekávalo romanci. Zcela jistě solidní děj. To je značka IA. Ale co udělalo Iron and Magic jednou z top z KD, alespoň pro mě, je jak úžasně IA podala i militantní stránku Iron Dogs. Vždy jsem pro tyto detaily měla slabost. Nenechejte mě básnit o bojových scénách v této knize.
Autoři dokázali všechny aspekty knihy vybalancovat dokonale.
Anyway, jako jeden z mála případů kniha nejen nezklamala, ale překonala očekávání. ^^

Elara strode outside of the gate onto the top of the hill where the castle sat. Soldiers filed out of the forest, running three to a row. They wore black uniforms, some in armor, some without. Each carried a large backpack, a bedroll, and weapons. They moved in unison, their feet striking the ground at the same time.
She didn't detect them in the forest, which meant they had to be far behind d'Ambray and his party.
The soldiers began to form a block, eight soldiers in a line. All of that equipment had to weigh at least twenty pounds. Probably a lot more.
"How long have they been running?” she asked and wished she hadn't. Any show of interest was an opening, and D'Ambray would wedge his big shoulder through it and hold it open.
D'Ambray shrugged, looming next to her, a darkness shaped like a huge man. "From Aberdine.”
"Ten miles?”
"Yes.” He turned to her, his dark blue eyes calm. "Would you like them to run back and here again?”
He was completely serious, she realized.
"No.”
He turned to face the soldiers. They formed four separate blocks, each eight soldiers wide and ten lines deep, and froze, like dark statues against the green grass of the lawn.
"Do you want them to rest before we start?” she asked.
"Are you tired?” d'Ambray barked next to her, his voice carrying across the field. She almost jumped.
The three hundred and twenty people roared back in a single voice. "No, Preceptor.”
"They're ready for your inspection,” Hugh said.

Oh, asi bych měla zmínit - zdá se mi, že Iron and Magic je jiná než ostatní knihy, které autoři napsali. Snad až na Alphas: Origins. Je to temnější, brutálnější a vybočuje to ze zavedeného trendu urbanek. Ale je to nakonec kniha Hugha d'Ambraye. Je to příběh ze světa, který prošel apokalypsou a je v některých ohledech totálně podělaný, omluvte mou francouzštinu. A nikde to nejde vidět tak perfektně, jako v tomto kousku. ^^

 *