Vsuvka čtyři (kapitola 15.2) – Radek

17. duben 2017 | 12.00 |

15.2 – Radek

Background:
- večírek elity, pozvaní jsou ředitelé a důležití lidé větších firem. Alice se dozvěděla, že je Michael nechutně bohatý a má velký podíl na firmě, proto byl pozván také a vybral si jako partnerku.
- Alice si dala pořádně záležet na tom, aby jí to seklo, ale nevypadala jako děvka. A byla na sebe hrdá, když se Michael ve dveřích překvapeně zarazil a pak si ji obdivně prohlédl.


(...)

Na večírku Michael na chvíli Alici nechal samotnou a v tu chvíli Alice viděla Milana, právníka z firmy, z které odešla. Věděla, že někde blízko musí být i Radek a...
"Ahoj Ali." Ozvalo se za ní a Alice málem rozlila šampaňské, tak se lekla. Vyděšeně se otočila a čelila Radkovi. Její velké chybě, tomu pohlednému bastardovi.
"Radku." Dostala ze staženého hrdla.
"Vidím, že se ti vede dobře." Odvětil s významným pohledem na její drahé šaty a botičky. Alice polkla a zbledla. A vše se jí vrátilo.

*

Na univerzitě chodil Radek do posledního ročníku, o tři roky nad ní, ale jelikož Alice studovala popředu, z části díky domácí výuce a z části proto, že she just worked her ass off, chodili na stejné přednášky. Sledovala ho od doby, kdy nastoupil, a zoufale se do něj zamilovala. On byl její první velkou láskou a taky jejím prvním, když si ji vzal na záchodcích na jednom z bezvýznamných vysokoškolských večírku. Nepamatoval si, že to byla ona, to si později zjistila.
Za pár let se dostala do stejné firmy, ve které díky známostem získal místo zástupce ředitele. Alice byla mladá, ekonomická situace šla ke dnu a neměla ani konexe, sakra, ani žádné rodiče. A tak využila aspoň to málo, co měla – využila svůj ženský šarm. Svedla Radka a on ji dohodil místo ve firmě. A pak byla jeho děvkou, veřejným tajemstvím. To proto tak nadšeně z firmy odešla, když jí Deniska našla jiný flek.
Radek jí hodně nadržoval a protěžoval ji. Ale Alice měla špatné svědomí, protože Milan, tehdejší boss nad bossy, jí bezelstně dal možnost se předvést a stál za ní, i vůči pomluvám ve firmě. A tak dřela, aby byla co nejlepší. Nakonec si získala jisté uznání, jelikož byla zatraceně dobrá, jinak by se tak rychle nedostala skrze svá studia, ale respekt už nemohla.
A i když ji někteří ve firmě neviděli čistě jako prodejnou děvku, ironicky to byl právě Radek, který ji tu nálepku vždy připomněl.

*

"Yeah. So that. That's right." Zachraptěla jsem. Radek se usmál a přišel blíže. Moc blízko. Ale zkoprněle jsem stála a jen ho sledovala. Vzal jednu mou ruku a políbil ji, pak si mě přitáhl a naprosto bezostyšně mě objal kolem boku.
"Nejsem tu sama!" vyjekla jsem. Radek se na mě podíval s veselím v očích.
"A?" ptal se. Zírala jsem na něj.
"Tohle nemůžeš. Už nepatřím do tvé firmy." Odvětila jsem a sundala si jeho ruku z boku.
"Teď máš někoho jiného, komu držíš?" zeptal se sprostě a já zbledla.
"Byla to chyba. Byla jsem zoufalá. Taková už dávno nejsem."
"Opravdu?" zeptal se Radek klidně. "Já bych řekl, že ses nezměnila vůbec." Odtušil s úsměvem a díval se za mě. "Michaele. Rád tě vidím. Právě jsme s Al vzpomínali na staré dobré časy." Odvětil. Prudce jsem se obrátila, spadla bych, kdyby mě každý nechytil za jeden loket. Vytrhla jsem se Radkovi a i od Michaela rychle odstoupila. Těkala jsem mezi nimi pohledem.
"Vy se znáte?" zeptali jsme se s Michaelem najednou. On překvapeně. Já vyděšeně. Náhle mi došla ta jeho poznámka. Pokud mu Michael řekl něco o tom excesu před dvěma lety, ani se nedivím, že si myslí, že jsem děvka.
"S Al se známe ze studií." Usmíval se Radek a zase mě objal kolem pasu. Pak mě něžně pohladil po břiše. Michael to překvapeně pozoroval. Zhluboka jsem se nadechla a znovu jeho ruku sundala.
"Tohle není vhodné," sykla jsem.
"Stejně jako jiné věci u stolu, že?" nadhodil Radek a já na něj šokovaně zírala. To je až takový hajzl? Napadlo mě zděšeně. To si kurva neumím najít normálního chlapa? Damn, a já něco říkám Tereze.
A pak jsem Radkovi pohlédla do očí a viděla v nich vztek. A došlo mi to. On mi dal vše do začátku a nečekal, že se dostanu dál, že se vyšplhám dokonce tak vysoko, abych s Michaelem řešila zahraniční smlouvy.
Zírali jsme na sebe, on byl vzteklý, já ze všeho nejvíce vyděšená.
"Drží aspoň dobře, Miku?" sykl náhle Radek. Zavřela jsem oči a sevřela pěsti. Shit, shit, shit!
"Radku, Alice má pravdu, tohle není vhodné. To už jsi tolik vypil?" zeptal se Michael tiše. Teprve teď jsem si všimla sklenice v jeho ruce. A uvědomila si, že se pach alkoholu kolem něj i jemně vznáší, přestože jsem to musela přes silnou kolínskou hledat. Jistě. Firma má nejspíše stále problémy, hádám. Nervózně jsem se rozhlédla. Nikdo nás zatím nesledoval, ale pár lidí po nás pokukovalo. Doufala jsem, že je to nechvalně známý Radek, který si už ve firmě rád přihnul, kterého sledovali.
"Děvka." Sykl směrem ke mně. Ztuhle jsem stála a zírala na něj. Pak jsem se odvrátila. A viděla, jak přichází Milan. Damn. To už nezvládnu. Vzala jsem svou kabelku a kývla na Michaela.
"Budu u baru," pronesla jsem tlumeně. Asi bych neměla Michaela nechat samotného s Radkem, jak se mu budu pak schopná podívat do očí? Ale stát tu a konfrontovat svého bývalého šéfa a milence, který, jak taktně naznačil, u stolu se mnou dělal velmi nepřístojné věci, jsem prostě nedokázala.
Až když jsem seděla u baru, až poté jsem si uvědomila, že se mi třesou ruce. Objednala jsem si pití a jízlivě se zasmála. Radek ze mě udělal alkoholika. Opřela jsem si hlavu o desku stolu a párkrát o ní jemně bouchla.
"Slečno?" ozval se hlas. Zvedla jsem pohled a viděla barmana. Zřejmě uvažoval, zda jsem tak opilá, aby mě diskrétně vyvedl.
"Dělejte, že nevypadám tak zničeně, jak se cítím." Posunula jsem mu pětistovku z peněz, které mi vrátil za pití. Zdvořile se usmál a zase odešel.
"Whitevixen," ozvalo se vedle mě. Ztuhla jsem. Pak se zhluboka nadechla a narovnala se, statečně se usmála.
"Roldáne." Pokývala jsem na Milana. Chvíli jsme mlčeli. Milan si objednal nealko.
"Omlouvám se." Odvětil pak Milan. Překvapeně jsem na něj pohlédla.
"Prosím?" Můj hlas byl až moc vysoký a musela jsem si odkašlat.
"Za tu scénu. Neměl jsem ho nechat tolik vypít."
"Je to dospělý muž. Má se hlídat sám," odvětila jsem zdvořile. Milan na mě pohlédl a dlouho mě zkoumal. Jen díky tomu, že si mě tak poslední roky měřili i právníci na druhé straně barikády, protože už jsem neseděla jen v kanceláři, jsem se nezačala ošívat a klidně mu pohled vracela.
"Víte, že jste s námi uzavřeli smlouvu?" zeptal se pak. Zamrkala jsem. Milan se usmál. "Bylo to už před rokem, jaro. Neuvěřitelně laciná koupě šesti dodávek s kvalifikovanými řidiči." Milan se odmlčel. "Dostal jsem do rukou vaši smlouvu. Profesionální práce," pronesl a já na něj překvapeně hleděla.
"To ale..." Nevybavovala jsem si jejich jména.
"Firma má nového vlastníka, nové jméno. Ale stejně špatného zástupce ředitele." Milan se ohlédl po Radkovi a já polkla. Pak se usmála.
"Děkuji. Za poklonu ke smlouvě." Pochvala od muže, u kterého jsem jako právník začínala, mi dělala neuvěřitelně dobře. Pak jsem se zamračila. "Proto Radek tak vyvádí? Protože jsem u firmy, která tak oškubala jeho firmu? Protože jsem to byla já osobně?" Nebo vlastně Michael, který ten případ dostal v těch zmatcích po vykopnutí Patrika a žádný jiný právník na něj nezbyl, takže neochotně musel spolupracovat se mnou. Už jsem chápala i to, proč jsem se s Milanem nesetkala osobně, Michael mě tam nechtěl. Bylo to v době, kdy měl ten divný zkrat. Který jak jsem si uvědomila, mi ještě pořád nevysvětil.
"Nemyslete na Radka," odtušil Milan.
"Prosím?" Zvedla jsem překvapeně hlavu.
"Mračíte se. Nemyslete na toho ochlastu." Milan se odmlčel. "Možná jste nezačala zrovna nejčistěji, ale dnes jste opravdu dobrý právník. V komoře už máte dobré jméno." Zamyslel se. "A ne, to není ten důvod."
"Není důvod..." chvíli jsem byla zmatená, pak mi došlo, že se vrátil k předchozí konverzaci. "A co tedy?"
"Opravdu to nevíte?" Milan na mě pobaveně pohlédl.
"Nevím co?" zdvořile jsem se usmívala.
"Ať to vypadalo jakkoliv, Radek vás nejspíše doopravdy miloval." Milan se odmlčel a já se snažila skrýt šok, který mi musel být vidět ve tváři. Milan se zasmál. "Neuvěřitelné, že?"
"On mě... ne, on mě bral jen jako... jako..."
"Potom, co jste odešla, to s ním šlo z kopce ještě rychleji než předtím," odtušil Milan a taktně se vyhnul slovíčku, které jsem hledala.
"Ale teď? Co na mě může vidět teď?"
"Nejspíše to, co ve vás viděl vždy."
"Radek je v taxíku a míří domů," ozvalo se za námi. Ohlédla jsem se a viděla Michaela, který se zachmuřeně mračil. Strnula jsem. Milan na mě pohlédl, pak stočil pohledem k Michaelovi. Přimhouřil oči.
"Whitevixen, že s ním nespíte?" zeptal se tiše a v očích měl stín bývalého pohrdání. Polkla jsem.
"Prosím?" zeptal se Michael a stočil zamračený pohled k Milanovi. Zlobil se.
"Nech toho." Odmlčela jsem se. "Zasloužím si to." Dořekla jsem tiše. Michael ke mně došel a objal mě kolem pasu.
"Žádný chlap, který za něco stojí, neurazí ženu, Al," poučil mě Michael. Nedívala jsem se na Milana, nechtěla vidět, že ta trocha respektu, kterou jsem si získala, zase zmizela.
"Jsem muž, který říká svůj názor na rovinu. Tohle neoceníš, Miku?" zeptal se Milan neutrálně.
"Ne když obviňuješ Al z něčeho, co neudělala. Ať už vyvedla v minulosti cokoli, byla to chyba, na kterou se snaží zapomenout. Není hezké, že ji špiníš něčím, za co se stydí i ona sama." Michaelův hlas zněl varovně.
"Takže s tebou nespala?" ptal se Milan jízlivě. Trhla jsem sebou.
"Ne."
"Ne?" můj bývalý šéf zněl nepěkně překvapeně.
"Ne. Alice je moje kamarádka, žádný sex, oba jsme jako bezpohlavní panenky. Nebo na to aspoň více či méně úspěšně hrajeme." Zírala jsem na Michaela a snažila se přesvědčit, že to, co řekl, vážně neřekl.
"Ty jsi řekl bezpohlavní panenky? Jako panenky Barbie?" ptala jsem se užasle. V hlavě jsem měla docela jasný obrázek mě a Michaela jako panenek. Bylo to děsivé a nemohla jsem ten obraz dostat z hlavy. Nepomohlo ani to, jak jsem si vzpomněla na své dětství a co jsem s Barbie a Kenovi vyváděla. Jesus. Michael se uculil.
"Vidíš, sluší ti víc, když se směješ." Pohladil mě po tváři. Pak se zase vážně otočil k Milanovi a já sebrala dost odvahy, abych se na něj podívala taky. Sledoval nás skepticky.
"Vy dva tedy spolu nic nemáte," odtušil a sledoval paži, kterou mě Michael položenu kolem mého pasu. Bylo to neúmyslné gesto, Michael se rád dotýkal svých partnerek a já si po čase zvykla ty intimnosti přijímat a nevidět za tím nic víc.
"Nejsi jediný, kdo nevěří, že dokáže mít Michael ženskou přítelkyni, kterou nechce vidět jen na zádech v jisté dost specifické pozici," odtušila jsem.
"Au, to bolelo, la petite souriceau." Pohlédla jsem na Milana. Sledoval mě. A mně to došlo.
"Jesus. Ty nemyslíš Michaela, ale mě. Že manwhore, tedy whore jsem v této situaci já." Málem jsem se rozesmála. Milan nevěří, že nevlezu na svého nadřízeného. Podejte mi mou spodní čelist, válí se někde na zemi. Thanks. Michael to pochopil o okamžik později a začal se smát.
"Kazíš mi pověst, Al." Dobíral si mě. Mdle jsem na něj pohlédla. Většinou jsem takhle škádlila já jeho.
"Vy dva jste se hledali." Zamumlal Milan a znělo to pobaveně. Oba jsme na něj ihned pohlédli.
"A tohle jsi myslel jak?" zeptala jsem se ostře dříve, než mohl Michael něco říct. Milan na nás opatrně pohlédl. "Michael možná má rád ženy, ale to neznamená, že je prospěchářský děvkař jako já. On to bere jako sport. A poslední roky se krotí. Nemáš právo ho takto urážet," vyjela jsem na Milana ostře. Ten zamrkal.
"Nepotřebuju, abys mě bránila, Al," odtušil Michael. Pohlédla jsem na něj a můj vysoký společník se ironicky usmíval. "Chtěl jsem bránit já tebe, ale teď by to vypadalo hloupě." Dodal. Zvedl mě, až jsem vyjekla, jen aby si sedl a mě si posadil slušně napříč jeho nohám.
"Idiote. Jsme na firemním večírku. Nemůžu ti sedět na klíně," zasyčela jsem a chtěla dolů. Nepustil mě.
"No a? Každý si stejně myslí, že se mnou spíš, tak proč jim neudělat radost?"
"Zase ti šoupnu jako partnerku Gábinu." Podotkla jsem. Michael se otřásl a opatrně mě postavil. Stoupla jsem si vedle stoličky a opřela se o něj, když se chtěl zvednout, mávla jsem rukou.
"Divíte se, že si lidi myslí, že spolu něco máte, když se chováte takto?" zeptal se Milan zamračeně. Ztuhl mi úsměv na tváři, jelikož mi hlavou bleskla představa Basta a jeho reakce na celou situaci. "Není to proti předpisům?" dodal. Zamyslela jsem se.
"Možná ano. Budu se muset podívat. Při poslední personální poradě se celý řád aktualizoval. Bylo tam pár důležitějších změn... nevšimla jsem si..."
"Možná jsem to s tou pochvalou trochu předběhl," dobíral si mě Milan, ale poznala jsem na něm, že to chce jen celé urovnat. Ocenila jsem to pousmáním.
"Předsudky jsou svině." Kývla jsem hlavou.
"Ale noták, Al, co ten slovníček."
"Co máš proti mému slovníčku? Nadáváš pořád."
"Ale ne před slečnami. Ani dámami."
"Opravdu?" Věnovala jsem mu ironický pohled.
"Jen francouzsky. Česky malinko. Nenadávám před slečnami! Když jsem střízlivý," opravil se. "A to jsem většinu času. Protože když jsem opilý, nepustíš mě domů."
"Nemáš se zlískat jako hovado a pak se mi dobývat do bytu. Stejně tuším, že ke mně chodíš jen proto, aby ti ráno někdo donesl paralen. A uvařil. Manipulativní parchante."
"Myslíš, že bych takhle zneužil tvou pohostinnost?" zazubil se. Šťouchla jsem ho do ramene, jako bychom byli malí. Michael už na mě tenhle vliv měl.
"Budu už muset jít." Pronesl Milan. Otočila jsem se k němu.
"To ne! Ještě jsem se nezeptala na lidi ve firmě. Ela, Dalibor, Marta. Jak se mají oni?"
Milan si zase sedl. Zato Michael se postavil a oči měl upřené na někoho v davu. Sledovala jsem jeho pohled a viděla...
"Jesus." Sykla jsem. Michael chmurně kývl.
"Jdu se ujistit, že nebude dělat problémy."
"To bys měl."
"Neboj. Nemyslím, že by chtěla mít podruhé zlomený nos." Uculil se Michael a odcházel. Milan na nás šokovaně zíral.
"Michael té slečně zlomil nos?" vykoktal. Zrudla jsem.
"Ehm... ne, to... já." Odmlčela jsem se. "Urážela Michaela. I mě. A Michael je moc velký gentleman, aby nějak zakročil. Tedy rychle zakročil. Co Marta a Dalibor? Vzali se nakonec?" Snažila jsem se odvést řeč. Milan mě sledoval. Pak potřásl hlavou.
"Nakonec ne. Nastěhovali se k sobě, ale Marta Dalibora už po měsíci nemohla vystát..."

Jeli jsme v tichu domů. Michael nepil, protože tu byl autem. A nepil by ani tak, ne na firemním večírku.
"Co říkal?" zeptala jsem se tiše.
"Kdo?" Michael po mně střelil opatrným pohledem, který říkal, že ví moc dobře, koho myslím.
"Radek." Můj společník chvíli mlčel a párkrát se na mě podíval. Odvrátila jsem se a opřela si čelo o studené okénko. Michael nikdy neměl problém říct mi pravdu. Někdy se rád dělil i o nějaké pikantní kousky ze soukromí svých milenek, i když tuším, že to dělal spíše proto, aby mě šokoval. Nebo možná prostě jen pobavil. Párkrát dokonce přišel rozesmátý, že potkal některou z žen, s kterými spal, a ony sebou měly přítele. Měl zlomyslný zvyk se připomenout, alespoň těm, které předtím peklo dělaly jemu.
"Zapomeň na to. Dal jsem mu jasně najevo, že jestli se nebude umět ovládat, vyřídím si to s ním."
"Michaele..." Zaryla jsem si nehty do dlaní.
"Non, mon amour. Zapomeň na to. Já na to zapomněl." Zamyslel se. "A i kdyby ne, už nikdy to nebudu opakovat." Dodal tiše a sledoval silnici. Zavřela jsem oči a potlačovala slzy.
Snaží se mě chránit, nebo je ze mě tak znechucený?
Ucítila jsem na stehně ruku, a když se podívala, Michael mě hladil po noze a něžně se na mě usmál. "Zapomeň, Al. Prosím." Pak se znovu zadíval na cestu. Sledovala jsem ho, jeho profil, který byl stejně hezký, jako on celý. A uvědomila si, že to myslí vážně. Nezměnil na mě názor jen proto, že jsem se doslova prošukala na své místo v bývalé firmě. Sevřelo se mi hrdlo a usmála jsem se na něj, otřela si slzy, které mi zničehonic vyhrkly.
Chrání mě. Michael mě chrání.
Je tohle vůbec Demoudiraux? Ten frajírek?
Kdyby ženské věděli, jak skvělý dokáže být přítel, snažily by se ho dostat ještě více. Ale vím to jen já. A já se ho nevzdám. Never.
No no no! Back righ now.
"Jo. Zapomenu." Kývla jsem. Koukla jsem se do tmy za okénkem. "Thank you. For everything." Šeptla jsem tichounce.

"Proto se snažíš žít tak klidně?" zeptal se Michael, když jsme zastavili před mým bytem.
"Hm?" otočila jsem se k němu. "Nechceš kávu?" dodala jsem pak.
"Kávu?" Michael se pobaveně usmál. "Proč nepřiznáš, že beze mě nevystrčíš nos z bytu a Fy potřebuje vyvenčit?"
"No jo, prostě se mnou pojď a nejlépe pak ještě vyvenči Fy. Stejně tě má raději, než mě, zrádkyně jedna nevěrná." Zavrčela jsem. Michael se zasmál.
"Ale neodbíhej od tématu. Proto jsi to dělala? Nudná právnička, žádné večírky, spořádaní, klidní přátelé? Protože dříve sis ráda vyhodila z kopýtka a už tak nechtěla dál žít?"
"Ne." Odtušila jsem po chvíli. Povzdechla si. "Nebo alespoň ne úplně vědomě. Radka jsem milovala už ve škole. Později jsem poznala, že za to nestojí, ale když jsem si uvědomila, že bych mohla mít muže, kterého miluji, a ještě si sehnat práci... víš, já v tom neviděla nic zlého." Zahanbeně jsem se odmlčela. "Až později jsem si uvědomila, že jsem prostě jen protěžovaná děvka. Byla jsem ráda, když jsem mohla odejít a na Radka zapomenout. Nevěděla jsem, že mě tak špiní. Tušila jsem to, ale do dneška jsem nevěděla, že to vážně dělá." Docela nervózně mě napadla paralela na současnost.
Ale ne. My jsme přátelé. A já se s ním nakonec nevyspala, tehdy při operaci Michael na záda. Nakonec. Neudělala jsem to.
Jesus.
Ale myslela jsem si to. Vzpomněla jsem si, jak jsem si připomínala Radka a jak jsem to pak schválně zasunula hluboko do podvědomí. Rozbolela mě hlava a protřela jsem si spánky.
Za ticha jsem odemkla a skopla boty. "Jen deset minut, nohy trochu bolí." Odvětila jsem na Michaelův pohled. "Vážně tu kávu nechceš?" zeptala jsem se rychle, když jsem viděla, jak se zamračil.
"Nalij mi nějakou vodu." Odmávl to a vítal se s mou malou zrádkyní, která přiběhla z obýváku. Mě si ani nevšimla. Klasika. Kdo ti dává nažrat a napít, potvoro?
Chystala jsem Michaelovi kávu, sobě čaj, a mimoděk sklouzla pohledem ke skřínce. Michael mi ji kdysi opravoval a kupodivu ještě stále drží. Když jsem tak nad tím uvažovala, náš vztah tak nějak začal-nezačal, když se Michael poprvé opil. Proč?
"Hej, Michaele... proč ses vlastně úplně poprvé opil?" zeptala jsem se. Michael na mě tázavě pohlédl. Pak se uculil.
"Úplně poprvé? Byl jsem hloupé děcko a chtěl vědět, proč všichni chlast tak opěvují..." Smál se a v očích mu vesele jiskřilo. "Pracovnice v děcáku mně chytila a nechala mě zmrskat. Bylo mi asi šest nebo sedm. Bylo mi z toho zle ještě týden potom. Z chlastu, ne výprasku. Ale byl jsem pak mezi děckama za hrdinu." Tvářil se pobaveně a trochu zasněně. Pousmála jsem se.
"Byl jsi zkažený kluk. Ale toto ne. Myslím tehdy, potom, co jsem tě vyhodila z bytu." Začervenala jsem se. "Jak jsme se spolu málem vyspali, úplně na začátku...."
"Tohle." Michael se přemýšlivě zamračil. "Ani si to nepamatuju. Byl v tom Dan, jako vždy, když se takhle zřídím. Neoslavovali jsme náhodou to, že ho Lenka neposlala do háje, když mu přišla na nevěru?" Zamyšleně hleděl do stěny.
"Dan Lence zahnul?" zeptala jsem se nevěřícně. Michael to odmávnul a já zafuněla. Chlapi. Nevěra je maličkost. Jsem to ale pitomá, že to nevím!
"Hm, už si vzpomínám. Nechal jsem tě stát v dešti. Později mi to přišlo dětinské a byl na sebe naštvaný. Taky jsi mě dost rozhodila, když jsi mě vykopla. Byla jsi první ženská, které se to líbilo, a přesto mě uprostřed sexu vyhodila na ulici." Na chvilku se odmlčel. Já se snažila zpracovat tu frázi o tom, že se nějaké ženské nelíbila předehra s Michaelem.
Možná moc kouše.
Eh...
Jak jsme se tu sakra dostali? Na druhou stranu – alespoň se nechvástal s tím, že bych byla první, která s ním nechtěla mít sex.
"Tebe se na něco zeptat. Dojdeš k sexu, i kdybys začal mluvit o cihlách."
"Sex je tak zábavná kratochvíle. Je škoda, že se o něm nemluví více, natož že se častěji neprovozuje. Cihla?" dodal pak pobaveně.
"Včera nějací blbečci málem prohodili cihlu sklem tramvaje, ve které jela Tereza. Bylo to někdy kolem jedné ráno..." vzpomínala jsem. Michael vrtěl hlavou.
"Taky to vlastně bylo někdy kolem osmého srpna, že? To mě opustila Klára. Možná jsi mi ji připomněla." Zamyslel se. "Vlastně docela určitě. Možná jsem zpanikařil, že jsem ti ublížil. Klára to dost často používala proti mně. Musela jsi mi ji připomenout." Zachmuřil se. Zamrkala jsem. Nevěděla jsem, jestli jsem naštvaná, že ji srovnává se mnou, nebo se cítím provinile.
Jo, cítím se provinile. Michael byl z té čubky vždycky úplně v háji.
"I'm sorry. Nechtěla jsem ti ji připomenout."
Věnoval mi malinký úsměv. "Neomlouvej se. Navíc, teď na léto vzpomínám raději." Nejistě jsem kývla. Pak mi to došlo.
"Ta čubka tě nechala na tvé narozeniny? Říkal jsi, že to bylo před nimi!"
Michael strnul. "Neříkej jí tak, prosím." Pronesl nakonec. Ne útočně. Spíše smutně.
Stupid bitch, slut, cow... Napadala mě celá řada slovních spojení, kterými bych ji popsala, ale Michael nechtěl, tak jsem mlčela.
"Proto jsi nechtěl, abych věděla, kdy ses narodil? Proto to sakra neví nikdo, kromě Dana, který to věděl před tou... ženskou?" zeptala jsem se pak. Trhl rameny.
"Možná. Je to jako s tebou a Radkem. Moc na to nemyslím, ale stejně mě to ovlivňuje." Jízlivě se ušklíbl. Společně jsme mlčeli, oba ponořeni do neveselých myšlenek. Pak mi Fy zakňučela u nohou a Michael sebou skoro trhl.
"Pojďme, než tu udělá loužičku."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře