What alice forgot by Liane Moriarty

13. duben 2017 | 12.00 |

What alice forgotWhat alice forgot by Liane Moriarty

18.3.2017 - 4,5*
První byl nápad, jelikož jsem si přečetla anotaci a pak tři dny potom tu knihu nemohla dostat z hlavy - a včera konečně podlehla a začala ji číst.
Druhý byl styl psaní. Moriarty mě okamžitě vtáhla do děje. A i dneska, den po čtení, stále cítím tu melancholickou a hořkosladkou atmosféru na jazyku a mám chuť se přiblble uculovat a zároveň se obejmout a chce se mi tak nějak plakat.

"Sometimes they purposely asked people over just to give themselves the incentive to clean up in a frantic rush before they arrived.”
*
"I'd be at work, where people respected my opinions,” said Nick. "And then I'd come home and it was like I was the village idiot. I'd pack the dishwasher the wrong way. I'd pick the wrong clothes for the children. I stopped offering to help. It wasn't worth the criticism.”
*
"How could she not be with someone forever when even their feet-his huge, not especially attractive feet, with their long hairy toes-felt like home?”


Tento příběh není jako ostatní contemporary. Četla jsem jiné knihy, které byli více... kdybych napsala "reálné", lhala bych, jelikož tahle kniha vystihuje skutečný život nejvíce z contemporary zaláskovaností, které jsem četla. Chci napsat, že tato kniha tak nějak stála jednou nohou v oblacích a zároveň měla na druhé olověnou kouli, která ji pevně držela na zemi. A představit si to najednou, a navíc správně vyvážené, je dokonale matoucí. Nevykresluje postavy tak dobře, jako jiné knížky, které jsem milovala. What alice forgot však má jednu věc, která ji staví mezi nejlepší z mých čtených, navzdory tomu, že v těch dvou věcech není na vrcholu - a to je, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, a jak se udál. Jelikož tam není nic z předstírání a není to nic jiného, než pravda tak, jak bychom ji mohli sledovat teď. Je to šílené a děsivé a pravdivé, a přesto je to plné naděje a zoufalého optimismu.

"Anyway”—Nick looked at his watch—"I'll get back to the office. I guess we'd better talk about this later. I don't know what sort of punishment you're thinking, but obviously it has to be severe—”
"What do you mean?” said Alice. "I think we should talk to her now. Right now. Both of us.”
Nick seemed startled. "Now? You want me to be there, too?”
"Of course I do,” said Alice. "I think we should take her for a drive. And we're not going to jump in and start punishing her. I hate that word. Punishment.”
"Oh, sorry. I guess we should reward her. Say ‘Well done, honey, maybe you should consider a career in hairdressing.'”
Alice giggled. Nick smiled. The sunlight was shining directly onto his face. He shielded his eyes with one hand and said, "I'll know when you get your memory back.”
"How?”
"The way you look at me. As soon as you remember, I'll see it in your eyes.”
"Will they shoot death rays at you?” said Alice.
Nick smiled sadly. "Something like that.”


Kniha se mi zdála lehce chaotická, ale to může být pro velký počet POV, který vyskakoval ve chvílích, které jsem nečekala. Společně s častými retrospektivními pohledy to na mě křičelo, že by to mohlo být lépe učesané... Ale pak by to ztratilo tu atmosféru, pro kterou jsem si knihu zamilovala, takže hádám, že je to stejně bezvýznamné řešit. Ale je to fakt, pro který jsem nedala tu poslední půlhvězdičku.
Stejně je to zatraceně emocionální kniha, kterou si budu nosit v hlavě ještě nějakou chvíli.
Jelikož... manželství. Ráda bych snila o takovém i pro mě, jakkoliv je to bolestné. :)

SPOILER:

(well, není to úplně spoiler, ale po přečtení úryvku vás to nasměruje k odpovědi jedné situace, která se v knize řeší. Na druhou stranu je to ale tak nádherný úryvek...)

*
*
*

"She had always thought that exquisitely happy time at the beginning of her relationship with Nick was the ultimate, the feeling they'd always be trying to replicate, to get back, but now she realized that was wrong. That was like comparing sparkling mineral water to French champagne. Early love is exciting and exhilarating. It's light and bubbly. Anyone can love like that. But love after three children, after a separation and a near-divorce, after you've hurt each other and forgiven each other, bored each other and surprised each other, after you've seen the worst and the best – well, that sort of love is ineffable. It deserves its own word.”

*
*
*

What alice forgot

Alice Love is twenty-nine, crazy about her husband, and pregnant with her first child.

So imagine Alice's surprise when she comes to on the floor of a gym and is whisked off to the hospital where she discovers the honeymoon is truly over — she's getting divorced, she has three kids and she's actually 39 years old. Alice must reconstruct the events of a lost decade, and find out whether it's possible to reconstruct her life at the same time. She has to figure out why her sister hardly talks to her, and how is it that she's become one of those super skinny moms with really expensive clothes.

Ultimately, Alice must discover whether forgetting is a blessing or a curse, and whether it's possible to start over.

  

Na co alice zapomněla

Alice Láska má dvacet devět let, je šíleně zamilovaná do svého muže a čeká své první dítě.

Takže si představte Alicino překvapení, když se probere na podlaze fitka a je okamžitě odvezena do nemocnice na vyšetření, kde zjistí, že její líbánky jsou definitivně u konce - rozvádí se, má tři děti a ve skutečnosti je jí třicet devět. Alice musí zrekonstruovat události posledních deseti let, a zároveň najít odpověď na otázku, zda je její starý život opravdu za ní, bez možnosti nápravy. Musí zjistit, proč s ní její sestra stěží mluví, a jak je možné, že se stala jednou z těch superštíhlých maminek ve velmi drahých hadřících.

Především se však Alice musí rozhodnout, zda je amnézie požehnání či prokletí, a jestli je možné začít znovu od začátku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře