Moira | Vsuvka jedna (kap. 15.1) – Ošklivá chodidla

15.1 Ošklivá chodidla

Bast byl opilý. Nenáviděla jsem, že byl opilý. Začalo to pouze flaškou vína, ale kde jsme normálně končívali u sklenic nebo dvou, dneska do sebe nalil takřka celou láhev, zatímco já si stále šetřila první.

Věděla jsem, proč takový byl.

Michael dneska popadl Fy, která na Baptista vyjela. Nebyla to jeho vina, udělal prudký pohyb směrem ke mně, aby chytil padající sklenici, a ona si myslela, že na mě útočí. Kdyby ji Michael nestihl chytit za obojek, nejspíše by Basta pokousala.

Rozhostilo se tíživé ticho, když ji Michael uklidňoval.

Jelikož můj pes měl raději jej, než mého přítele.

Sledovala jsem svého partnera koutkem oka a cítila se čím dál nervózněji. Nemluvil, tiše seděl a zíral do prázdna.

Baptist se mnou vždy mluvil. Nebyl jako Michael, který se mnou uměl mlčet. Bast na to byl příliš plný energie a myšlenek, stále v pohybu. Pokud nemluvil, broukal si. Pokud si nebroukal, tak alespoň něco dělal rukama.

"Je mi to líto." Odvětila jsem tiše.

Můj milenec na mě pohlédl a nelíbil se mi hořký úsměv, který mu zkroutil rty a udělal z něj, na zlomek okamžiku, neznámého člověka.

"Někde jsem četl, nebo možná zaslechl, že pes nikdy nedělá nic, co jeho páníček podvědomě neschvaluje. Řekni, dáváš podvědomě přednost tomu kurevníkovi?"

Pevně jsem sevřela rty a mlčela. Nemělo smysl se s ním v tomto stavu hádat.

"Alice." Pronesl měkce. "Odpověz mi."

"Znáš odpověď. Michael je jen přítel."

"Ale je to odpověď na otázku, na kterou jsem se zeptal?" Postavil se tak prudce a rychle, že jsem nestačila reagovat, náhle stál přede mnou, ruce po stranách mého těla, a tyčil se nade mnou. Srdce se mi rozbušilo a cítila jsem na jazyku pachuť strachu.

Sledoval mě a v jeho očích byl nepřítomný pohled, ale nemohl být tak opilý, pokud se stále dokázal pohybovat s tou elegancí tanečníka. Takže se s ním dalo rozumně mluvit.

"Máš upito. Teď nemá smysl to rozebírat."

Sklonil se ke mně, cítila jsem z jeho dechu víno a maso, které si musel dát, než přišel, a z té kombinace a situace se mi náhle obrátil žaludek.

Zvedl ruku k mému obličeji a já sebou mimoděk trhla.

"Myslíš si, že bych ti někdy ublížil?" Mumlal tiše a hladil mě špičkami prstů po tváři, tah od lícní kosti po bradu, znovu a znovu a stále dokola. Zněl tak měkce, a jeho pohled byl takřka nepřítomný.

"Samozřejmě, že ne."

Jeho ruka se stejně nenuceně, jako se přiblížila k mé tváři, omotala kolem mého hrdla a palcem přejel po mé krční tepně. Tichá slova ve francouzštině. Když viděl můj pohled, nevesele se usmál. "A přesto ti srdce běží jako splašené. A přesto se mě bojíš. Lžeš jenom mně, nebo i sama sobě, ma petite renard?

Prudce se narovnal a odvrátil, poté došel ke stolu a vypil přímo z láhve poslední zbytky vína.

Sevřelo se mi srdce. Jelikož Bast by toto normálně nikdy neudělal, ani nějaké krabicové splašce, natož jeho nejmilovanější značce vína. Otočil se a sedl si na hranu stolu, pohled upřený na mě.

Sklopila jsem oči k zemi a uviděla jeho chodidla. Přestože jsem mu už tolikrát říkala, že má nosit papuče, jelikož Fy prostě padají chlupy a vždy bude zem trochu špinavá, opět byl naboso.

Sledovala jsem jeho chodidla, ta obrovská, ošklivá chodidla s dlouhými prsty porostlými chlupy. A náhle jsem mohla klidně dýchat, jelikož ty nohy byly směšné, ale byly Bast a byly jeho. A Baptist by si dříve zlámal ruce, než mi ublížil, tím jsem si byla naprosto jistá.

Zvedla jsem k němu pohled, mračil se na mě, ale náhle, přestože se nade mnou tyčil, jsem se nebála. Bleskla jsem pohledem k těm jeho ošklivým chodidlům a prostě to tak bylo. Zvedla jsem se a došla k němu, než stačil nějak reagovat, objala jsem jej kolem pasu a zabořila mu tvář do trička.

Překvapeně strnul, ale nakonec mě s povzdechem objal nazpět.

"Nevím, proč má Fy raději Michaela, než tebe. Damn, má jej raději než mě. Netuším, jak to dělá. Ale je to tak." Zaváhala jsem. "Fluffy je moje dítě. Prosím, nenuť mě, abych si vybírala mezi ní a tebou."

Bast mi foukl do vlasů a jemně mě hladil po zádech. "Nebudu. Nejsem tak hloupý, abych se stavěl mezi pejskaře a jeho precizní děťátko." V jeho hlase byla zpět jeho normální nota, živost. Pevněji jsem jej sevřela a vděčně políbila na hruď, což z něj vyloudilo unavený smích. "Příště, ma petite renard, příště vybírám mazlíčka já."